Asi to chce len popracovať na vývoji Pre začiatok sa odporúča 60 % ovocia a 40 % zeleniny. Takéto čosi vyzerá celkom chutne - to by som chcela ponúknuť aj synovi, denne veľa trénuje a po trémingu by to mohlo byť super.
http://www.youtube.com/watch?v=KHauIrMCjj8

Ak by som mohol v tomto pomôcť, vysvetlovanie nepomáha, lebo vytvára istý tlak a potom následuje protitlak. Zatajovanie a pretvarovanie je zas neúprimné. Jediné správné a korektné voči partnerke, čo môžeš urobiť je, že budeš úprimný k sebe, aj k nej. Zamyslíš sa a pokúsiš sa vcítiť do jej pocitov. Hlboko a úprimne. A pri vhodnej príležitosti jej o tom povieš asi v tomto zmysle: Vieš, mám Ťa rád a preto som rozmýšľal, ako sa asi cítiš, keď robím tieto veci.. (povieš o čo konkrétne ide) viem, že je to pre Teba ťažké, že to zle nesieš, že je pre Teba náročné pochopiť, čo robím.. (nejako takto vlastnými slovami) Neobhajovať seba, ale snažiť sa pochopiť druhého. Nič viac. Potom už byť ticho. Možno sa spočiatku ani nič nestane, ale isto druhá strana začne uvažovať podobne. Skôr, alebo neskôr, ale začne. Začne sa snažiť o pochopenie a o to ide. Občas, nie však často poznamenať niečo ako: Dnes nebudem jesť, vydržíš to nejako so mnou? Ak žiadame pochopenie, musíme sami vedieť pochopiť. Nevysvetľovať podstatu toho, čo robíš a prečo to robíš, ak o to druhá strana nejaví najmenší záujem, ale žiadať pochopenie teba, ako láskyplnej bytosti.

Zajímavá myšlenka. Ono to totiž k tomu minule tak nějak dospělo (částečné pochopení z mé strany, po kterém následovalo částečné pochopení z druhé strany a následně snaha o kompromis), ale nenapadlo mě přistupovat k tomu takto vědomě už předem.

Az tak jsme byli oznaceni Miro ? Hmmm ... to jste potom museli mit doma pekne hallo kvuli pustu:)

No jasně, na lidi co tomu nevěří to tak působí - že je to jen nějaký fanatismus (půsty i vitariánství), tvrzení pár lidí kterému ostatní bezhlavě věří a napodobují.

No, jak rikam je to pro me zvlastni pripad:).
Ackoliv sam pustarem, pokladam druhe za paka ci sekty, to mi fakt hlava porad nebere at se snazim o pochopeni toho druheho sebevic:) ..
Ale treba se to zalezi casem jako zeli v kvasaku, vykvasi a bude klid, Ti drzim palec:).

Vždyť víš - ne všechny věci lze pochopit rozumem.

Zamyslenie: Ak je pôstovanie duchovnou cestou, mala by sa v istom momente dostaviť zmena myslenia, lebo zdá sa, že oddelenosť od celku je iba zdanlivá. Tí, ktorí búrajú mýty a prekonávajú predsudky sú poslami, ktorí majú ukázať cestu nenásilnou formou. To je ich poslanie. Cesta pochopenia. Nepochopenie je násilie a má dôjsť k jeho samovoľnému postupnému rozpusteniu. Prijatím. Ak príjmeme samých seba, potom príjmeme i tých druhých, lebo oni sú súčasťou nás, my sme v nich, oni sú v nás a všetci sme jedno. Snaženie nie je cesta, nesnaženie je cesta.

Nemohl bys tuto větu ještě malinko dál rozvést? Nějak jsem ji nepochopil.

Taky by me zajimalo nesnazeni se o co ? a sanazeni se o co ??:)

Na to mám lepší řešení - půsty vůbec nedělat a odlehčováním stravy (přes vita, šťávy atd.) přejít až na pránu. To je alespoň pohodlná cestička!

A co takle to odlehcovani zacit pekne odshora, rovnou grilovanym seletem a postupne ubirat, hehehe .. to je cesticka jak vymalovana:))).

Ale vždyť to je správný postup. Pokud je někdo navyklý na selata, tak jimi začíná a postupně přechází na lehčí stravu, "s vyššími vibracemi". Každému funguje něco jiného a je dobře když si člověk najde svou cestu, která k tomu cíli směřuje. Není důvod někomu nutit svůj postup. A není žádný univerzální postup, který by byl podmínkou pro všechny.

No vsak jo, vsak to taky nekteri "putsari" i delaji v navratovkach, zkouseji co vydrzi, absolutne bez intuice co by je mohlo klidne i zabit:)).
Akorat u toho nechci a nemusim asistovat, dik, nemusim vsecko:).
V podstate to rikas dobre : "Kazdy sveho stesti strujcem jest" ..

Cef písal o tom, že sa snaží a nejde mu to. To ale pozná každý. Občas sa stane i to, že čím viac sa snažíme, tým horší je výsledok. Prečo to tak je? Nazdávam sa, že snaha je naprd. Skúsme si izolovať samotnú snahu. Snažme sa napríklad vstať z postele. Nevstávajme, len sa snažme. Nič sa nestane. Buď jednoducho vstaneme a potom žiadnu snahu netreba, alebo zostaneme ležať a môžeme sa snažiť, donekonečna. Samotnú snahu potom vnímame ako stav, ktorý existuje a my s ním nie sme v súlade a súčasne nemáme dostatočné množstvo vôle, aby sme to zmenili. To ale potom znie, ako náš vlastný problém. Čím väčšmi sa musíme snažiť, alebo čím viac oblastí našich snáh existuje, tým sme ďalej od toho byť sám sebou.

Jo tak, ano, nesnít o vzdušných zámcích, ale stavět je.

Ale asi jde i o pojmy. "Snažit se o něco" chápu tak, že to je sice naše úsilí o dosažení něčeho, ale že to nemusí znamenat jenom odhodlávání do něčeho se pustit (=stav čekání), ale i pokusy o realizaci. Např. "snažit se zhubnout" může znamenat, že dotyčný dělá různé pokusy k dosažení toho co si přeje, hledá cestu, která se mu zatím nedaří najít, ale dá se předpokládat, že to je jen otázka času. Úspěšnost nezávisí na jeho rozhodnutí, ale na úspěšnosti nebo na štěstí, tj. neleží a nečeká, ale alespoň se snaží o změnu.

Ok, souhlasí to?

Uz chapu bebe, "nesnazenie je cesta" = nesnazit se a radeji konat:).
Mas pravdu, muzu se teoreticky snazit nekde na diskuzi o pust ale dokud se nezvednu od klabosnice a neudelam jej, je ma snaha k nicemu.

Ale nezabije. Toto je ďalší fenomén, ktorého som si všimol. Totižto, ak niečo nevieme, tak je celkom malá šanca, že nám to ublíži. Ak však vieme, že nám môže niečo ublížiť, ublíži nám to už iba preto, že to očakávame. Nevedomosť je niekedy sladká. Vedomosti sú dvojsečná zbraň. Osho dokonca píše, že aj vedomosti treba odhodiť, lebo aj tie sa po čase stanú prekážkou na ceste. Napokon sa musíme vzdať aj ich. Spočiatku to bol trochu šok pre mňa, ale postupne to začínam chápať a pretože cesta breathariánstva je tiež duchovnou cestou, tak hádam táto malá poznámka nebude na škodu.

Bebe velmi potvrzuji.

Aj áno, aj nie. Tu je trochu problém, ktorý sa však nedá pochopiť, kým ho nezažijeme na vlastnej koži. Nesnažiť sa a konať je dobré pri dosahovaní cieľov. Ibaže žiadny cieľ nás nemôže uspokojiť, lebo ak ho dosiahneme, prestal vlastne existovať. Dosiahli sme, je koniec. A treba ďalší a ďalší. Dokedy? Kedy bude absolútny koniec? Nikdy. Vlastne nie nikdy, ale dovtedy, keď pochopíme, že cieľ, bol len prostriedok, aby sme pochopili, že žiadne ciele netreba dosahovať. Tento "vhled" príde v istom momente našej cesty. Nedá sa naštudovať, musíme to tak cítiť, musí sa objaviť sám od seba. V tom momente nám bude jasné, že všetky tie ciele a snaženia sa niečo urobiť, tu boli iba preto, aby sme pochopili, že už na začiatku sme boli tým, kým sme chceli byť a že sme tam, kde byť máme a máme všetko, čo potrebujeme. Ale opakujem. Musíme ten okruh absolvovať, aby to prišlo samo. Teda najskôr snažiť sa konať a potom akoby snažiť sa nekonať, nesnažiť sa nič meniť, iba prijímať a užívať si to, lebo potom príde to, po čom podvedome všetci túžime v hĺbke našich duší a sŕdc.

Ano, poznavani, cesta je ucelem, ne cil samotny:).

Pokračuji v liquidariánství a postupném odlehčování stravy. Když přes týden jezdím do práce do Prahy, tak mi nedělá problém být jen na šťávách a i množství se mi postupně snižuje - dnes zatím např. 3 hrušky a 3 jablka (s pauzami 3 hodiny, ještě budou dnes asi 2 hrušky a 2 jablka), šťávy z nich si ředím na asi 50% - hlavně proto, že se mi zvyšuje potřeba "mokrého" a méně hustého, nejenže mi běžná strava připadá už příliš suchá a hutná, ale už i 100% šťávy se mi zdají být už moc suché a zatěžující. Vidím že je to silně detoxikační, jazyk mám vždy silně bílý. Překvapuje mě, že detoxikační příznaky mám silnější než při půstu a přitom je to pro mě mnohem pohodovější detoxikace, cítím se při tom dobře. Zatím pokroky vidím, takže je to všechno jen otázka času, než se dostatečně pročistím abych mohl postupovat dál. Půsty byly pro mne moc silné, po jejich ukončení jsem selhával v návratovce, takhle se detoxikuji a přitom zůstávám ve stabilním stavu.

Problémem jsou pro mě stále víkendy. Jednak mi u přítelkyně stále neprochází mé "odchylky", tak se mi nedaří vyhýbat se společným obědům. Ale mnohem větším problémem je má psychika. Jakmile přijedu domů, úplně se mi změní psychika a stále nechápu proč. Najednou mě opustí snahy kterými se v týdnu řídím, začnu propadat chutím na běžnou stravu, úplně jakoby mě někdo vyměnil za někoho jiného. Nebo jakoby mi domácí prostředí úplně odčerpávalo energii. Proto ani přítelkyni s jídlem moc neodporuji, protože "chci" podlehnout. Takže na tom musím pracovat, postupně se trénovat - ale myslím že to se také daří, i doma převládají šťávy, poměr jiných jídel se snižuje a snad se mi daří vyhýbat se největším škodlivinám. Takže bych řekl že i přes ty víkendy je celkový trend zatím vzestupný a je to na dobré cestě.

Cesta k breathariánství přes odlehčování stravy je super a věřím v úspěšnost. Jen kdo se má každý týden tahat autobusem s těžkým a rozměrným Huromem, uf.

Už samotné jedlo vo dvojici je veľmi zbližujúca záležitosť medzi bytosťami, ktoré sa majú radi. Ak žena uvarí jedlo pre milujúceho partnera, dá do toho veľa lásky, dá do jedla svoju energiu svojho ducha. Potom to ale pôsobí i navonok. To jedlo nás (mužov) priťahuje, chutí nám viac, ako obyčajné jedlo a prejavujeme lásku tým, že ho z chuti zjeme. Sú to podvedomé reakcie, ktorým sa dá ťažko vyhnúť. Robíš dobre, že tomu nechávaš voľný priebeh. Postupom času sa ukáže cesta. Možno bude úplne iná, než si dnes dokážeš predstaviť.

Mirko a keď ješ doma klasiku, nemáš problém napríklad so soľou, keď celý týždeň máš len šťavy? (Pýtam sa, lebo ja v takých situáciách trpím zadržiavaním vody.)
Inak super, ja sa už tiež veľmi teším na smoothies po pôste - tiež ho dosť riedim vodou. Dnes som chalanom robila na večeru bryndzové halušky - to by bolo ok, ale chceli navrch aj opraženú slaninu. No, to som nezvládla - pripravili si sami a mám pocit, že ten hnusný slaninový smrad sa bude vetrať do Vianoc. Normálne ma z toho smradu rozbolela hlava.

Kupodivu mi ta jídla o víkendu nijak nevadí a dokonce mi chutnají - úplně jako bych se přepnul do jiného módu, jakoby mi někdo vyměnil tělo ze šťávového na běžné vařácké. Jediné projevy mám v tom, že v noci o víkendu se budím horkem a spocením (jako když se intenzivně to hutné jídlo v noci spaluje), ke konci víkendu se cítím hodně těžký a uzemněný, záda rozbolí více. Otoky nemívám. Možná proto, že jedu i tak o víkendu z velké části na šťávách nebo alespoň na ovoci a ne na plné těžké stravě.

Možná že je tenhle režím pro mě to nejlepší - o víkendu si možná doplňuji složky které by mi jinak chyběly kdybych se snažil o trvalé šťávování. A hlavně je to asi dobré v tom, že vidím jak mi snadno může psychika selhávat k závislostem a mohu takto pracovat na odvykání závislosti (která by se mi jinak projevila plně později a už by sklouznutí pak mohlo mít větší následky).

Mirko a doma ti z tvojich štiav neupíjajú? Možno je to aj v tom fajn, že pri tebe aj doma pridu na to, aké sú šťavy fajn. U nás to tak funguje.

Přítelkyně také o víkendu pije šťávy - jednou denně (více nechce) a to musím přetrpět mix který se kvůli tomu dělá a který mi vůbec nechutná - pomeranče, jablka, červená řepa a citron. Ten citron mi tam hodně vadí, ten nerad, a raději už mám jednodruhové šťávy než takové mixy.

Miro, jdes na to zase moc zbytecne vedecky. Cetl jsi neco o bunecne pameti ?
Nasi dedkove a baby se stravovali pres tyden chlebem, bramborami, kroupami, kasi a jednoduchymi levnymi jidly co "dum dal".
V patek potom pust (nejen od masa ! ) byval ve vetsine venkovskych rodin samozrejmosti.
Zivot venkovskych lidi - povetsinou zemedelcu kdysi v dobach jeste nezvracenych zivotnim stylem mest prevladal.
V sobotu se pak jedlo jako v tydnu a v nedeli bylo volno - svatek !! Jedlo se maso drubez, husa, cunik, kdo co mel a jak byl majetny.
Az za soudruha se rizek kazdy den na taliri stal synonymem luxusu a majetnosti v myslich vetsiny lidi hlavne tech co meli kontakty na prekupniky timto zbozim. Kdo nemel kupoval i na nucenem vyseku, mam to jeste v zive pameti.
Samozrejme ovsem k jejich skode.
Nezda se Ti, ze to mame zazrano hluboko pod kuzi v bunecne pameti od svych predku a ze se to jednoduse silou vule tak rychle a jednoduse zlomit neda ?
Proto taky ty rychlokvasene kursy breath. nefunguji zdaleka u kazdeho (ani nemuzou, pro kseft to ale neni na zavadu) a je to spis beh na delsi trat a treba prave pres pusty, ci obdobne "brutalni" techniky jak zlomit zdedene navyky tela a nasledne i sve ego.
Nicmene jsem ted taky ztaskotacil asi tyden s kuretem a ovarovym kolinkem a uz jsem zase na stavach honem rychle nazpet + zpet na "elixiru":).
Tak si drzme navzajem palce, nejak tak bych videl prechodovou fazi - po vzoru nasich moudrych predku, byli moudri aniz si toho mozna byli i nekteri vedomi, vychazelo to primo ze zivota a ruznych treba i cirkevnich zasad, narizeni ci nove dnes doporuceni:).

svata pravda,,, jen mi nejde do logiky proc se s timto zpusobem zivota a bez medikací dožívali tak krátkého věku???)))

_________________
nejhorší způsob smrti je smrt z vyděšení ))

Protože psychicky strádali.