Jo to uz je na me "balsaja technika", ja tak jeste kudlu a soustruh:).
Ale dratovou projiskrovacku NC rizenou to znam, dratem se vyrezavaji placate dily podobne jako lupenkovou pilkou neco z preklizky.
Cely to jede ve vodni lazni, nebo nejakem roztoku aby to neprskalo, njn, to jsou dneska veci .

Pandi, chcem ti zagratulovať Som rada, že sa tvoj web tak pekne rozvíja. Je tu fajn atmosféra, je tu aj vážne, aj veselo a aj keď si tu vymieňame niekedy protichodné názory, som rada, že sa to tu nesklzáva k napádaniu a útokom. Je to fajn. Zdá sa, že dosť ľudí tu zabrúsi práve kvôli pôstom.
No a vidí sa mi, že sa tu už diskutuje viac ako na iných "špecializovaných" stránkach. Držím palce na ďalšej ceste. Dobrá práca, dík.

Děkuji Reni. I když mám trochu obavy, zda to původní záměr neztratilo, protože tu není moc lidí co by chtělo směřovat k breathariánství (a i já to u sebe už vidím dost nenadějně).

Neviem. Vraví sa, že dôležitejšia ako cieľ, je cesta. A tu sa nejde po zlých cestičkách

A, ehm... ešte malá poznámočka. Možno sa to volá breatharian práve preto, aby sem neprišli hordy ľudí len z kratochvíle Riadenie zhora

To je pravda. Je to asi dost silný filtr.

Nezapomínejte, že breatharian je pokračováním pust.cz. Stále tam je odkaz sem jako na pokračování uzavřený diskuze. I proto sem chodí noví lidi.
Navíc, kde je psáno v jakém čase má kdo dosáhnout breathariánství? Pokud si člověk myslí že k tomu směřuje, pak tady má co dělat. Pravda že Pavel to vedl jiným stylem, ale to je jeho věc, tohle jsou Pando tvoje stránky a ty si je směřuj dle svýho svědomí. Stále si myslím, že na rozdíl od jiných to tady má úroveň.

Jinak breatharian je dobrý filtr.

Pořád je tu dost témat, která mají co nabídnout.
A to že půst je téma nejsilnější, je asi dáno vývojem.
Takže to vidím v pohodě.
Půst jako mateřská školka. Tam nám přece bylo nejlíp.

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.

Sice na tohle fórum to nepatří, ale kam jinam to napsat. Dokončil jsem opět jednu hříčku - 3D kostkový svět Pidicraft, jednodušší varianta Minecraftu. Spíš jen vyzkoušení principu, samotná hra není moc hratelná. http://petr.hostuju.cz/program/pidicraft/index.htm

No vida, jeste tam chybi neco jako Lara Croft (Crofata) .

No, možná dobrý nápad, až budu někdy dělat další verzi.

A no Crofata zenstina s velkyma (ocima) je zaklad, pak se to obali stenama, to mas Miro presne opacne !! )))

A mám ocelové čelisti! Po několika letech plombování mi zubařka stoličku okorunkovala a už jsem dvojnásobně korunovaný (2 naproti sobě). A už snad přestanou potíže se záněty. ... Tak pozor, jestli mě naštvete, budu kousat!!!

Te kousnem dřív a budes mit po ptakach .

Nevěděl jsem že jsi takhle orientovaný.

Neee, reknem nejake moc zubate kolemjdouci devcici, neboj se o mou orientaci Pandine, je ok presne jak ma bejt ..

Příspěvek po čtyřech měsících v deníčku a ono zuby...já čekala něco převratného
Ale chápu, že to potěší

Sabi v 50 budes mit mozna taky za prevratny plechovy zuby ..

To je fakt, preference se věkem mění

Pro mě je úspěch ten rozjetý vlak alespoň přibrzdit.

Tak si sem dám nějaký svůj zápis.

V uplynulých 4 letech jsem postupně poznal půsty, vitariánství, pohyb, breathariánství, a pocítil přínos těch oblastí. Vždy to ale probíhalo tak, že vše fungovalo dobře jen při počátečním nadšení, později to odeznělo a přestávalo fungovat. Snažil jsem se to udržet, ale tím způsobem, že jsem se vždy nějakou dobu zaměřil na nějakou oblast, ale tím upadaly jiné oblasti (nezvládal jsem udržet všechno najednou pod kontrolou). Můj životní režim byl neuspořádaný a jedním z mých problémů bylo, že jsem si kladl příliš velké nároky, které jsem často nesplnil a přestával tak v jednotlivé oblasti věřit. Zkoušel jsem pak i o nic se nesnažit a přejít k lepšímu stavu přirozeným způsobem. Říkal jsem si že přece je spousta jiných lidí, kterým tyto věci fungují přirozeně samy od sebe. K ničemu jsem ale nedospěl, naopak se můj rozpad neustále prohluboval. Všechno prospěšné mi z života vymizelo úplně, už jsem pak vůbec nepůstoval, nejedl zdravě, nehýbal se a dostával se do celkově rozhozeného (až depresivního) stavu, kdy jsem byl se sebou velmi silně nespokojený a nevyrovnaný, byl velký nesoulad mezi tím co jsem chtěl vnitřně a v jakém stavu jsem byl.

Před měsícem (a půl) jsem pochopil, že ani násilným, ale ani samovolným způsobem to nepůjde. To co potřebuji, je zavést si do života sice disciplínu, ale takovou, abych ji mohl skutečně zvládnout. Začal jsem si do životního stylu přidávat jednotlivé úkoly, dostatečně malé na to abych je splnil, ale současně s požadavkem abych se naučil aby se staly trvalou součástí mého života a při plnění nových úkolů ty ostatní nezanedbával. Neznamená to, že bych nemohl občas něco nesplnit, ale musí pro to být vážný důvod a nesmí se to pak z mého života vytratit. V současnosti se učím zvládat tyto 3 úkoly (vždy po zvládnutí jednoho si přidávám další úkol):

1) běhat (pondělí až čtvrtek)
2) chodit spát do 23h
3) jíst nejpozději do 19h

Běhám jen ve dny kdy jsem v práci v Praze. Běhat doma je mnohem náročnější level, proto to až jindy. A ani to není tak nutné, doma mám jiný pohyb a stejně je vhodnější střídat dny pohybu se dny regenerace. Dříve jsem od pohybu upustil, protože mi připadalo že mi to nic nepřináší. Ale už mi došlo že jsem čekal přínos ve špatných oblastech. Přináší mi to do života větší živost, menší unavenost a celkově větší aktivitu. Bez pohybu jsem přecházel do postupného umírání za živa. Teď běhám takto měsíc. Výkony sice nic moc a zlepšování se (zatím?) zastavilo, uběhnu vcelku jen asi 1 km, ale to není na tom to nejdůležitější.

Spát jsem v poslední době chodíval už velmi nepravidelně a často dost pozdě, což mělo za následek nevyspalost a prohlubování nespokojenosti. Proto se teď učím tuto zásadu dodržovat, abych si zavedl pravidelnost a rozumnou dobu, jinak bych neměl šanci dostat do souladu ostatní oblasti. Včera jsem poprvé dosáhl hranice 23h, teď se budu učit to dodržovat i další dny.

Večerní jedení se u mne dostalo zas do stavu, kdy jsem jedl neustále, i těsně před spaním. To mělo za následek špatný spánek a nevyspalost, současně i ranní hlad (z důvodu nedostatku vnitřní energie) který se projevil potřebou brzy začít zas jíst. Úkol jíst do 19h začínám dnes večer, což vím že bude utrpení než si na to zas navyknu, ale je to nezbytnost.

Všechny ty nesoulady se navzájem ovlivňovaly, jedna chyba podporovala jinou. Proto teď dělám postupnou regeneraci psychiky, zavedení jednoho režimu umožní zavedení dalších. Takto bych se měl postupně ze svého špatného stavu vyhrabat zpět do stavu vyrovnanosti a spokojenosti sám se sebou.

Super, Pandi
Ta vnitřní disciplína je hrozně důležitá. Já kdybych ji neměla, tak se celé dny válím jako prase, nemusím chodit do práce, nic mne nikam nežene.
Takže jsem si už od počátku začala plánovat den, od kdy do kdy práce, cvičení, meditace...
A je potřeba to dodržet. Jinak se člověk dostane do stavu, který popisuješ: přestane a myslí si, že to nefunguje. Tohle dělá spousta lidí.

S běháním to nehroť, hlavně že jdeš běhat. Chtělo by to i doma jeden den, třeba v sobotu.
Množství kilometrů a rychlost neřeš. Spíše techniku běhu a dech. Naučila jsem se běhat se soustředěním na počítání dechu: na dva kroky nádech, na čtyři výdech. Možný je i jiný poměr. Krásně člověk při tom zrelaxuje i duševně. Prostě běžíš a v duchu počítáš...

Mám dojem, že jsi pochopil, jak se z toho dostat ven. Jen tak dál, a ono to postupně přijde...

Super příspěvek Pando, ale jak říkala jedna wateriánská jeptiška. Není problém najít cestu ( ona myslela duchovní ), ale je problém na ní setrvat. Jinak tvůj příspěvek jako by mi mluvil z duše... Držím pěsti...

Supr. To večerní jídlo včera nakousnul hajes, tak bych doplnil. Pro aktivního sportovce s velkým výdejem energie = ti co denně běhají třeba půlmaraton, nepředstavuje večerní jídlo problém. Naopak ho potřebují k doplnění energie.
Já to mám někde mezi, tolik nesportuju. Když mám velký výdej, třeba celodenní tůry po horách nebo yachting tak se můžu večer před spaním nacpat dle libosti a ráno se cítím svěží. Naopak když sedím v kanclu a nesportuju tak jídlo po pátý hodině odpoledne není O.K.

Jsem rád že přítelkyně přešla na to, že každou sobotu drží půst. Takže půstujeme spolu. Je to přece jenom velký rozdíl půstovat spolu než když půstuji sám nebo dokonce když mě od toho odrazovala. Drží se to mnohem snáz. Tak doufám že jí to vydrží.

Leni čekal jsem kdo první napíše, že bych měl ještě něco přidat, např. běhání doma. Jak jsem psal, doma z různých důvodů by bylo příliš náročné zavést běhání, proto to je až vyšší level, úkol na někdy později. Nechci si dávat příliš náročné úkoly, které bych mohl nesplnit a tím by se mi všechno zas začalo hroutit. 4 dny běhám a 3 dny sice ne, ale mám jiné činnosti a pohyby (oproti práci kdy sedím jen u PC), takže to beru jako vyhovující režim, který je pro mě dostatečným přínosem. Vím že když jsem někdy dřív běhával denně, tak jsem z toho byl přetížený a výkon šel pak dost dolů, potřebuji pauzu na regeneraci.

To jsem nějak přehlédla, že máš FYZICKÉ činnosti. Hlavně že běháš, to je důležité. A také zdůrazňuju tu pravidelnost. Paráda.
Časem zjistíš, že tě to kladně ovlivňuje i v oblasti silné vůle. Sportovci ji mají silnější, než ostatní. A nezáleží na počtu uběhnutých km, ale na pravidelnosti. Tím se vůle cvičí...

Míro hurááá důležité je setrvat aby se to stalo tvou přirozenou součástí takže držím pěsti ...

Hezky napsaný, nechám se inspirovat. Navyšovat malé cíle...taky mám někdy pocit, že jsem do všeho skočila moc po hlavě a nezvládám to, co jsem chtěla.
Takže díky

Presne tak Leni, Pandi *Thumbs Up*, kilometry jsou ted nedulezity, staci udrzet 10 minut tep 100/min, cize je uplne fuk kde behas a jak behas.
Rika To Lenka dobre, Pavel mi odpustil akorat Nedeli a kdyby padaly komety, jinak alou pobihat .
----------------
A jeste jeden postreh z Tvyho clanku - ponocovani u pocitace predchazelo m.j. taky me nemoci pred 8 roky (to to leti), kdyz zevrubne a kriticky nahlidnu zpet na vsecky my chyby.
Dobre, moc dobre ted jdes:-).