Tak asi šťastie, že vyskočil... nie?
Teda, ten škrečok sa musel triasť strachom. Kámoškin kocúrik Čingy jedného pekného dňa milého škrečka ulovil, keď mu zabudli riadne privrieť klietku.

Aha, křečka (jungarský křeček, tedy spíš vlastně samička, Ferdinka) také jednou Tomášek ulovil. Nevím jak se to stalo, asi jsme někdo špatně zavřeli dvířka. Najednou jsem slyšel, jak křeček velmi kvičí. Šel jsem se podívat - a Tomášek si to kráčel od klece, s křečkem vítězoslavně v tlamičce. Když jsem ho okřikl, tak křečka sice položil na zem, ale koukal na mě dost nechápavě, co se mi na tom nelíbí. Křeček pak chvíli ležel roztažený na zádech, asi polomrtvý strachy. Ale pak se docela vzchopil a zas běhával v kleci, nic se mu nestalo.

Tak si mu zachránil život. Chudák Tomáško, verím, že na teba kukal

Další byl kocourek Flíček. Měli jsme ho také odmala - chtěli jsme Tomáškovi pořídit kamaráda, aby nebyl tak sám. Flíček byl velký mazlík, s tak přítulným kocourkem jsem se nikdy nesetkal. Miloval hlazení a mazlení, často si za někým přišel a chtěl vzít do klína a pomazlit. S Tomáškem se moc spřátelili. Často si spolu hrávali na honěnou - běhali bytem jako blázni. To vždy jeden z nich číhal přikrčený někde za rohem a jakmile šel druhý kolem, vybafnul na něj. Následně druhý vyskočil půl metru vysoko a začal utíkat. Často vyskočili oba proti sobě, s packama roztaženýma jako při lovu. I při honičce Flíček v oblibě běhal přes můj stůl, přes klávesnici - přede mnou se v běhu strnule zastavil, počkal až ho pohladím a pak zas pokračoval v běhu.

Ale nejoblíbenější hra byla s deštníkem, roztaženým a položeným na zemi. Byli pod ním schovaní a škvírou pod okrajem pozorovali. Jakmile jsme šli my (nebo jiná kočička) kolem deštníku, z pod deštníku vyletovaly kočičí tlapky a lovily nás.

Flíček miloval křoupat kuřecí kosti, jako pejsek. Bohužel to mu bylo nejspíš osudné. Tehdy jsme ještě nevěděli, jak to je pro kočičku nebezpečné, že se jí jehlička z kuřecí kosti může zabodnout do srdce. Jednou, když bylo Flíčkovi asi 3/4 roku, zas se honili s Tomáškem bytem jako blázni. Najednou, šel jsem do předsíně, a vidím tam Flíčka ležet nataženého na zemi. Nehýbal se, nedýchal. Snažil jsem se mu dávat umělé dýchání nebo s ním zkrátka cokoliv udělat, marně. Pohřbili jsme ho u lesní cesty. Stále jsem to nedokázal pochopit a přijmout, ještě druhý den jsem šel k hrobu a sáhl jsem pod hlínu na něj - co když jen omdlel a probere se? (rodině jsem raději ani neřekl že jsem tam byl). Všichni jsme si ho za toho půl roku moc zamilovali. Nedokázal jsem se s tím stále vyrovnat, týden jsem probrečel, ptal se lidí jak to udělat, jak se vypořádat se smrtí někoho moc blízkého. Na rady jsem zkoušel i astrální cestování, alespoň si s ním moci ještě promluvit, rozloučit se, smířit se s novou situací. Ani Tomášek se s tím nedokázal vyrovnat - bylo na něm vidět, že je moc smutný. Ještě týdny pak chodil po bytě a mňoukáním Flíčka volal - to bylo druhé slovo, které se naučil od nás, volat něco co znělo jako "Flíčku!"


Dnes je krásně!

Oblíbené místo - vyhřívat se na monitoru a koukat jak pracuju.

Ale někdy nadbytečně tlapky docela překážely.

Umíte si představit, jak se špatně jezdí myškou se spící kočičkou? Ale zjevně kočička byla poslední, kdo si z toho něco dělal.

Ptáček! Viděl jsem ptáčka!

Hra na schovávanou - Tomášek číhá na Flíčka pod stolem, aby na něj mohl vybafnout. Samozřejmě honička opět následuje.

Ale nejlíp se Flíčkovi spalo u jeho adoptivního brášky.

My jsme kamarádi, my se máme rádi! Viď Velký Bratře?

Třetí kočička byla Micinka. Tu jsme pořídili Tomáškovi i nám, jako náhradu za Flíčka. Byla docela společenská. Ale, bohužel u nás nevydržela dlouho. Občas se pomočila na nevhodná místa, např. do postelí - zřejmě protože si chtěla značkovat své teritorium, na kterém doposud vládl pan domácí, Tomášek. Manželka neměla trpělivost čekat až si zvyknou a tak se po pár týdnech Micinka vrátila zpět do svého původního domova, na chalupu do Šimonovic, k babičce manželky. Tam teď žije spokojeně dodnes.

... Tak to byly 3 kočičky, o které jsem přišel během krátké doby a které svým odchodem přispěly k tomu, abych se rozhodl začít úplně nový život, s jinou rodinou, v jiném městě, v jiném kraji, v jiném zaměstnání.

Slečna Micinka, ležící, spící.


Ráda seděla v klíně dcery a pomáhala jí hrát hry na PC. Když bylo třeba, skočila po neposlušné myšce na obrazovce a celkově radila a hlídala.

Dnešní nákup - hlady neumřeme.

Oblíbená hra dcery - oblékání kočiček. Podle výrazů tváře měly kočičky na to jiný názor.

Veľmi milé fotky. Verím, že ti títo tvorčekovia prirástli k srdcu.

Další kočička v mém životě byla Míša, před 2 lety. Byla nalezenec - našel jsem ji v Mostě u Centrálu, pobíhala tam zděšeně mezi lidmi a kličkovala mezi auty na silnici. Musel jsem ji odchytnout, protože nejspíš by takhle dlouho nepřežila. Byla velmi vystrašená, vyhublá, unavená, oči zanícené. Zjevně měla s lidmi velmi špatné zkušenosti, velmi se bála. Když jsem ji přinesl domů, zalezla za skříň a pod skříň, kde prospala celý den. Jen podle teplejšího místa na soklu skříně bylo poznat, ve kterém místě je. Teprve až k večeru měla odvahu vylézt ze skrýše a najíst se, nesměli jsme ale být poblíž. V noci jsme pak viděli siluetu sedící na stole, ale raději jsme nešli blíž. Druhý den pak byla schovaná na radiátoru, pod obložením. Ale postupně si zvykala, přestávala se bát a k večeru si už s námi hrála a nechávala se i trochu mazlit. Byla dost hravá a mazlivá, když jí to nesmělost dovolila. Za týden Míša už docela přibrala a zesílila.

Bohužel jsme si ji doma nemohli nechat, nemohli jsme se o ni starat. Proto jsem se snažil najít jí nový domov. Zkoušel jsem útulky, ale doporučili mi rozhodně zkusit nejdříve najít nové majitele, protože v útulku by velmi strádala. Nakonec se mi přece jen podařilo najít hodného majitele - kolegu z práce (pilot), velkého kočkomila. Po týdnu života u nás tedy Míša cestovala do Ústí nad Labem, kde žije dodnes šťastně s mnoha dalšími kočičkami, se kterými se už velmi spřátelila a mají ji tam velmi rádi. Kolega o ní často básní, jaká je to skvělá, milá a přítulná kočička a co všechno provádí. Už dnes vypadá dobře, zdravě, prý má dnes heboučkou lesklou srst a krásné oči. Už je z ní prý velká dáma.

Je moc dobře, když mají zvířátka štěstí a najdou hodné majitele, kteří je mají rádi - obzvláště v takových případech, kdy poznají v životě i strádání a utrpení, možná právě proto si nového života tak cení a umí dát najevo svou vděčnost a lásku.

Míša druhý den po nalezení, už si hraje s provázky. Očička má zanícená.


Byla docela vyhublá.

Když se zapálila do hry, uměla být pěkná dračice, kousavá šelma.

Spala často v prapodivných polohách.


A tady už je u kolegy, už vypadá trochu líp.

Ano, velmi přirostli. Bohužel jsem kvůli tomu dnes velmi vysazený na kočičky a tak trochu zaujatý proti pejskům - protože manželka si těsně před mým odchodem pořídila pejska (Jorkšíra), já si k němu neudělal vztah a spíš to přispělo k mému odchodu.

Jasné, myslím, že aj na psíka by si si zvykol, to záleží od okolností. My sme našeho Tomina našli na ulici vyhodeného pred 16 rokmi - práve začínalo snežiť a nastupovali chladné dni. Nedalo nám, nechať ho tam uzimeného. Našli sme aj pôvodného majiteľa, človek bez srdca - vyšmaril ho, aby mu nezbastardil chov, keď sa ukázalo, že nie je čistokrvný.

Poslední není ani tak kočička z mého života, to už jen tak pro zajímavost - kocour Macík, kterého si přivezla sebou maminka přítelkyně z domku v Ústí do panelákového bytu v Mostě. K němu mám vztah asi tak jako k jiným kočičkám, pohladím, ale jinak nic. Přece jen ty vlastní bylo jaksi něco jiného, jednak jsme je hodně měli kvůli dětem, hodně to doma žilo kolem kočiček, a jednak možná kočičky pro mě byly světlými majáky v životě, kdy jsem jinak upadal do depresí a sklíčeností z neúspěchů.

Chudák docela trpí tím, že musí žít v paneláku a nemůže ven. Byl zvyklý žít v přírodě, běhat venku, lovit, věčně se někde toulat a domů se chodit jen najíst a vyspat. Teď musí být celé dny zavřený v paneláku, čerstvý vzduch má jen škvírou v okně. Dlouho jsme zvažovali co s ním, studovali rady na internetu - sám by se neuživil a v Ústí se o něj neměl kdo postarat. Dokonce padnul tehdy návrh o jeho utracení. Nakonec jsme usoudili, že život v paneláku bude pro něj nejlepším řešením, přestože on si to chudák jistě nemyslí a jen smutně pozoruje dění venku, ptáčky, nebo čichá pachy pod venkovními dveřmi. Nespokojenost je poznat i na jeho tloustnutí.

Ano, asi zvykl, když by byly k tomu vhodné okolnosti - kdyby to bylo s lidmi, které mám rád a se kterými je mi dobře. ... I když nevím jistě, dnes už bych asi žádné zvířátko nechtěl, dnes už se pro mě stává důležitější klid a pohodlí a vím, že bych jim mohl poskytnout jen panelák a to by pro ně nebyl příliš dobrý život. A ty starosti kolem zvířátek, chození po doktorech, asi jsem na to už dnes líný.

Stejně ale jsou mi kočičky mnohem bližší než pejsci. Psychice psa nerozumím, ale s kočičkami si rozumím dobře. Vím které signály u nic co znamenají, v jakém je psychickém stavu a co potřebuje. Tohle soucítění u psů nemám, těm nerozumím (přestože kdysi před mnoha lety jsme měli pejska). Na kočičkách se mi líbí to, že jsou hebké a poddajné, mají měkou kostru, velmi příjemně se přitulí. A také se mi líbí ta jejich psychika - že jsou osobnostmi, nenechají si nic dirigovat, poroučet a dělají podle sebe. Mají různé móresy a nálady, často si něco vymýšlí, jsou to osobnosti. Tyhle psychické vlastnosti se mi u nich moc líbí.

Veru, ani ja by som asi už nechcela psíka. Trhá mi srdce, ako je chorý a som bezradná, nič s tým nenarobím. Rodina radí, aby sme ho dali uspať, ale ešte nemá bolesti, žerie, chodí von, len teda už hodne schudol a sem tam mu niektorý z nádorov praskne a krváca. Veterinár nám povedal, že keď praskne ten najväčší, vtedy nastúpia aj bolesti, vraj. Tak tam už nebude čo riešiť. Všetci sa desíme tej chvíle... Aj teraz, keď píšem, mi sedí tesne pri nohách, vlastne na nohách. Potrebuje cítiť našu blízkosť.

Krasne macky:)

Ja mam zvierata radsej ako ludi.

Uplne chapem tvoju oblubu maciek. Napr ja mam na ulici taku macku ktora ma vyprevadza do prace. Strasne som si ju oblubil a ked nemam co robit tak sa s nou hravam. Dost to upokojuje.

můj vztah ke zvířátkům tady asi nemusím rozvádět, Bára je pro nás rovnocenný životní partner. Taky proto je tak rozvinutá, že s ní počítáme "ve smečce- či v hejnu ". Měla jsem v životě dva psy, jednu kočičku, a Bára je třetí papoušek. Až budeme bydlet na venkově, také nějakou kočenku přichýlím...
Krásné fotky, je vidět, že byly šťastné... Papoušci jsou povahově taky trochu kočky, nezávislí, tvrdohlaví, přijde se mazlit jen když má náladu, má svou osobnost. Poslouchá jen když chce, ale přítele poslechne vždy, z něj má respekt a zároveň ho strašně miluje. Stále se mnou bojuje o statut páníčkovy samičky ...

Nechal jsem si dnes dělat Wellness Test, prý tento týden zdarma: http://www.ttlklub.estranky.cz/

Výsledek co jsem celkem očekával - vše úplně v normě, jen na břichu trochu více tuku než by mělo být (což vím, souvisí to s bolestí zad, nedostatkem pohybu a nadbytkem cukrů ve stravě - to je vedlejší důsledek mých různých snah a proto to neřeším).

- výška 186 cm
- váha 74,9 kg (včetně oděvu 2 kg, v normě, mám prý mít 72-80)
- tělesná konstituce střední (měří se podle tloušťky zápěstí, z toho se odvozuje správná hmotnost)
- tělesný tuk 13,2% (v normě, při mých 49 letech mám mít 12-22%)
- voda 61,2% (v normě, má být 50-65%)
- svalová hmotnost 61,8 kg a postava 5 (podle jejich tabulek tuky a svaly plně v normálu)
- hmotnost kostí 3,2 kg (norma prý 3,29kg)
- viscerální tuk 6 kg (tj. břišní tuk, norma je 1-12, ale spíš má být 2-4 kg, takže to jediné mám trochu vyšší)
- bazální metabolismus 1852 kcal, normální 2407 kcal
- metabolický věk 34 let (jsem mladší! )
- BMI 21 (v normě)
- potřebná denní norma proteinu 132g
- potřebná denní norma vody 2,2 litru

To bych si taky chtěla nechat udělat!!! Pandi, je to do konce týdne? A asi je lepší tam zavolat, že? A když už bych na ty Luka dojela, mohla bych ti poklepat packou mám to teď dost napresované, ale tohle bych tam ráda dostala...

Prý do konce týdne zdarma a jindy to stojí 800, říkala ta paní co mě tam tahala. Nevím, možná je to ta "vstupní konzultace ZDARMA" co na stránkách uvádějí. Zjevně je to vstupní konzultace za účelem přesvědčení na navštěvování jejich poradenství (za peníze), ten test není závazný. Na těch stránkách je i mapka a kontakt na majitelku (podle mluvení cizinka, Lana Tretiyakova, tel: 606939752, email: lanat@seznam.cz). Je to v paneláku v přízemí, zvonek "Klub TTL" je od silnice.

Bacha na medvědí tlapy, mohou být nebezpeční.

Pandi, meral si si niekedy, koľko tých bielkovín denne poješ?

Bílkovin? Ne. To ani nevím jestli to jde nějak zjistit?

Sú na to všelijaké tie kalkulačky, do ktorých si hodíš denný príjem a vyhodí ti hodnoty bielkoviny, cukry, tuky. Keď ti tam vyrátali, koľko máš mať, tak ma zaujímalo, či si niekedy skúmal, koľko máš.

Denní příjem počítat podle spotřebovaných potravin? Myslím že i to je velmi nepřesné, protože složení potravin je velmi silně proměnlivé od tabulkových hodnot. A neví se jak úspěšně z toho organismus co vytěžil. V podstatě bych řekl že je to všechno nepoužitelně nepřesné.

Áno, to je pravda. ja len, že keď ti to tam píšu, že koľko by si mal mať, toľko toho asi nepoješ. A ani nemyslím, že by si musel.

Teda, tolik bílkovin většinou nejí ani kulturisti. Kdybys jedl těch 2400 kcal např. podle 811, tak by to mohlo vypadat třeba nějak takhle:
1,5kg banánů + 1,5kg pomerančů + 1kg zelených listů + 25g ořechů = 45g bílkovin.
A přesné je to dost, od tabulkových hodnot se nic neliší, a už vůbec ne silně. Ty rostliny jsou prostě nějak naprogramované a s tím se nedá moc hnout, maximálně pár procent v závislosti na odrůdě, půdě atp.
Pokud oni na tvou váhu doporučují 132g bílkovin denně, tak to snad prodávají nějaké bílkovinové prášky, protože normální stravou se toto prostě nedá dosáhnout, jedině ještě žrát spoustu masa/sýrů.

Co vlastně teď jíš? Nedávno jsi změnil nálepku na vita, ale přehlédl jsem, jestli jsi to nějak komentoval.

"Normálnou" stravou sa dá zvýšiť príjem aj strukovinami, tofu výrobkami, strukovinovými paštékami a tak...okrem toho mäsa a mliečnych výrobkov. Otázka je, že načo sa hnať za toľkými bielkovinami?

Jo to by mohlo být, že doporučují tak velké dávky bílkovin, aby pak mohli navázat doporučením na jejich super nápoj, protože ten je založený hlavně na dodávání přírodních bílkovin (asi sója).

Těžko říct co je "správné" množství bílkovin, protože jsou výživové směry, které dokazují jak se zdraví zlepší při mnohem větším množství bílkovin a jiné které dokazují úplný opak. Takže vůbec není jisté, co člověk vlastně potřebuje. Ale je pravda, že velmi často se lidem redukuje váha při zvýšení příjmu bílkovin.

ravimo já teď jím nejzákladnější vitariánskou stravu, protože (zřejmě ještě následek domácích událostí) se mi nepodařilo zůstat na šťávách, tak teď "trénuju" na složení asi tak odpovídající Wolfovu trojúhelníku - ovoce, zelenina a tuky ... a čekám až se organismus po pročištění sám přepne na vyšší stupeň.

Přepisuju teď do e-book knížku "Orison Swett Marden - Život dílo mistrovské". Není to moc známé. Kvůli nízké kvalitě na to už OCR bohužel moc nefunguje, proto to přepisuju ručně. Kdysi mě to dost zaujalo a inspirovalo - podobná myšlenka jako v "Muž který sázel stromy", inspirace že každý může být v životě významným. Ale - já tam teď objevuju myšlenky, které tam předtím snad ani nebyly, jakoby mi to teď říkalo něco úplně jiného. Také tam je spousta slov o tom, "co je Tvůrcovým záměrem" = náš vývoj. Vlastně i když člověk čte nebo slyší přesně tu samou věc, tak mu dá vždy něco úplně jiného, podle stavu jeho vývoje, jakoby vždy četl něco úplně nového. Až mě mrazí když to čtu, jak to zapadá do mých poznání z poslední doby, jak to doplňuje.

Tahle knížka je z roku 1924, proto ji přepisuji a dám ji na net volně, protože už je promlčený copyright. Je to cyklus knih ("Knihy života"), který má tuším 12 dílů. Ty ostatní mě tak nezaujaly jako tento první. Tak uvidím později, zda budu přepisovat i ty ostatní. Mně bohužel asi 3 svazky chybí, musel bych je shánět po antikvariátech (tam stojí jeden asi 200). Tak uvidím co z toho bude dál. Zkusím pak co mi řeknou ty další díly, jestli mě tentokrát osloví víc, jestli stojí za přepis.

Je to psané takovou tou staročeštinou z roku 1924. Tehdy při prvním čtení mi to vadilo a v duchu jsem si to občas překládal do současné češtiny abych porozuměl, ale nakonec to teď nechávám v původním znění - ta stará čeština tomu dodává zvláštní kouzlo.

Namátková ukázka:

"Na neštěstí nebývají děti zpravidla vychovávány ke správnému pojetí toho, co znamená život nebo povolání. Veliké množství jich vyrůstá s tou myšlenkou, že život je příležitostí opatřiti si co nejvíce zábavy, pohodlí a bezstarostnosti, kolik jen vnější okolnosti připouštějí. Když takové děti dospějí v muže a ženy, pohlížejí na povolání jako na nezbytnou, nepříjemnou povinnost, obstarati tělesné potřeby. Málo dětí je poučeno o tom, jak život se má žíti, málo dětí zví, že životní dráha má směřovati k tomu, aby se z nich stal celý muž, celá žena, aby se v nich plně a svobodně rozvinula trojí naše přirozenost: duševní, duchovní a tělesná!"

mám stejnou zkušenost, že v různých životních stádiích na mne stejná knížka působí jinak. Také to mám s hudbou, obrazy... a někdy mne zase mrazí, že těžká a složitá literatura, kterou jsem shltla už v 10-11 letech, na mne působí téměř identicky. Jako dítě jsem četla už od 5 let, v 8 jsem měla přečtenou celou dětskou městskou knihovnu. Paní knihovnice nevěděla, co mi dávat číst, tak mi půjčovala nejdřív romány z konce 19, začátku 20stol. Ty jsem také brzy vypotřebovala, a začala jsem si vybírat už sama ve světové próze. Romány mne vlastně vychovaly, měla jsem trochu zkreslenou naivní představu o životě, kterou mám s mírnou opravou až dodnes

Ahoj.
Ja si treba v pondeli objednaval dve knihy,12 kroku k syrove strave a svetlo meditace..
Pak se mi tam nejak v doporuceni ukazala kniha tulak po hvezdach,koukam J.London...Hmm..Nikdy jsem nic od nej necetl..
Tak uvidim co to bude,prej roman o veznich,neco o astralnim cestovani,tak jsem to objednal...
Je to tak dva mesice co se mi zivot uplne pretoci,nejen,ze sem se dal na pusty a syrovou stravu,zacal jsem s meditaci a ted
jen cekam co dalsiho pride

Ta Mardenova knížka je fakt velký nabíječ, co člověku dodává chuti pouštět se do nemožného a vytrvat. Bude to dobrá knížka ke zveřejnění. Obzvláště pro budoucí breathariány výborná inspirace. Např. další ukázka:

"Ale chybou většiny z nás jest, že ztratíme odvahu dlouhou vzdáleností ke světlu, vzdáleností, která je mezi námi a cílem, pozbudeme trpělivosti, protože nemůžeme kupředu skokem. .... Zbabělci a zběhové nikdy se k ničemu nedostanou a nevykonají nic znamenitého. Začínají stále něco nového a rozkouskují svůj život a nic nedodělají. Obrátí se k mnohým věcem, ale uskočí od nich, jakmile se dotknou trní. .... Mnohý vytrvalý lovec perel vylovil prý cennou perlu, pro kterou bylo potřebí právě ještě jednoho potopení, zatím, co jiní pozbyli odvahy a nechali práce. Jenom vytrvalá duše získá velkou cenu životní, v každém oboru lidského snažení."

Nebo tohle mi připomíná předčasné přerušování půstů:

"Je nebezpečno upustiti od něčeho za chvilkové roztrpčenosti. Ztratil-li člověk odvahu, není s to, aby posoudil, co je nejlepší a co by správného mohl vykonati. Mysl kolísá, úsudek je zkalen, člověk nepojímá situaci jasně; má vadnou perspektivu. .... Vytrvalost jako životní zásada vykonala ve světových dějinách více zázraků, nežli skvělá nadání a genius. Vytrvalost vychovala spoustu lidí z nevědomců. Vytrvalost opatřila největší jmění. Vytrvalost dokázala vždycky nemožnosti."

Eriku, děláš moc dobře. Zajímej se, čti, pracuj na sobě, oprošťuj se od zbytečností, a nech to volně plynout. Mám zkušenost, že když jsi vnitřně připravený, tak dříve či později přijde to, na co jsi čekal. Někdy mi připadá, že mne někdo nebo něco sleduje, a dává mi do cesty přesně to, co je třeba. V tu chvíli to nemusím ocenit, ale po čase zjistím, že tak to mělo být. Jen musím otvirat ty cesty a kanály, a naučit se vnímat náznaky, které jsou někdy velmi jemné. Jen pro příklad: měla jsem před časem udělat dost důležité rozhodnutí. V noci před podpisem smlouvy se mi zdál tak živý sen, že jsem se probudila zpocená, a běžela se podívat do desek na stole, jestli jsem tu smlouvu už nepodepsala. Druhý den jsem dala na intuici, bez racionálního vysvětlení jsem do toho nešla, a za pár týdnů šel celý podnik ke dnu, protože byl schválený nový zákon, který měnil situaci. Všichni mne tehdy podezírali, že jsem měla informace, ale byl to jen sen, ve kterém ten podnik zkrachoval...Takových třeba i menších náznaků jsem zažila víc, a dostkrát jsem si říkala: proč jsi neposlechla... I v maličkostech mne to překvapuje: jela jsem ze setkání s jedním člověkem, nevěděla jsem si rady, co dál. Cestou jsem si koupila knížku psychologického zaměření. V tramvaji jsem ji nešťastně otevřela, a vysloveně jsem se zeptala: tak co, co mám dělat? A na té stránce, kde jsem ji otevřela, byl velký nadpis kapitoly: zbavte se toxických vztahů! A bylo vymalováno...