??? - ukazka "nehodnoceni" v praxi ? .

Půst jsem ukončila 9tý den, abych měla v době umrtvovačky už za sebou alespoň část návratovky a ano odešla jsem od zubaře bez problémů.
Tomu s tím náboženským půstem moc nerozumím - ty v noci vyjídáš ledničku a říkáš tomu náboženský půst? No každý konec konců nechť činí jak uzná za vhodné, jen by mne zajímalo jaké že to náboženství praktikuješ.

Vzhledem k tomu že jsem se zabývala regresní terapií, tedy prací s minulými životy nemohu s tvým tvrzením souhlasit. Nejde o kvantitu ale o kvalitu. Někdo může odžít 100 životů na jedno téma a stejně se nepoučí a někomu stačí jeden aby se danou "lekci" naučil.
Nicméně na hru na počítání minulých životů už mám jiný názor. Je to jen součást snu o dualitě, kterou tu všichni sníme, to že ty jsi někdo jiný než já, dvě oddělené nesouvisející bytosti každá žijící dle zákona inkarnace a karmy. Ano každý sen má obvykle svá pravidla, ale pořád je to jen sen. Ta realita je někde jinde než v dosahování jakýchkoli met včetně počtu životů.

Ale to už se dostáváme hooodně daleko od umrtvovačky u zubaře a je to už na jinou diskusi.

Hmmm, 100 podelanych zivotu je hodne, vzhledem k tomu ze na Zodiacu jich mame kazdy k dispozici udajne v prumeru jen asi 700 (behem cca 26.000 precesnich roku) ..
Klidne pokracuj, Panda to tema uz zaradi kam je treba:).

Petře - omlouvám se moc to neumím s tím vkládáním citátů, tak že to sem vkládám celé.

K pokoře - definici by ti jistě lépe dalo Abíčko, to s pokorou přišlo. Ale ptáš li se mne tak to jak vnímám pokoru není "před čím nebo před kým"- Dřív jsem nad pokorou přemýšlela podobně jako ty - ale pak jsem pokoru tu skutečnou jednou zažila a je to velmi těžko slovy zpostředkovatelné. Byl to v tu chvíli pocit absolutního přijetí vlastního osudu nebojování s ničím nesnažit se chtít to mít po svém a jen s pokorou přijmou to jak to je. Pokora ve smyslu že ví, že nic nevím, pokora ve smyslu že věci se dějí jak se dít mají a mně nepřísluší hodnotit proč se tak dějí. Bohužel mi opravdu trochu chybí slova na popis toho zážitku.

Pokud je pro tebe soucit = lhaní druhým, pak nemluvíme o tomtéž. Soucit tak jak jej chápu já je něco zcela jiného. V podstatě lidi chpápou soucit obvyle na dou úrovních
1) to co popisuješ ty - tedy strach z reakce která by přišla, kdyby řekli pravdu a proto lžou - to ale se soucitem nemá nic společného
2) Snaha pomoci ostatním nicméně pokud tam figuruje ego, což je drtivá většina lidí, tak ve výsledku dochází k tomu, že člověk není schopen skutečné 100% empatie - on neví co přesně ten druhý cítí a jen to odhaduje na základě svých zkušeností - tedy jeho soucit = reaguji sám na sebe v podobné situaci. Často si myslí že je to o tom říkat pravdu a přitom si ani neuvědomují, že pravda vlastně neexistuje jen existuje jejich subjektivní pohled, který je omezený a tudíž zákonitě není pravdou
3) varianta je pak skutečný soucit - to je stav, kdy jsi vůči situaci daného človka neosobní a přesto jsi mu nesmírně blízko - pak se soucit projevuje tak, že děláš to co je skutečně nejlepší pro daného člověka bez oholedu na to co si ty sám o tom myslíš. Někdy je to o tom říct to, co je tam pro tebe o brutální nutnosti upřímnosti (upřímnost není totéž co pravda) a někdy je to o tom rozpoznat kdy je třeba říci něco jiného. Není v tom žádná snaha vlastního zisu není v tom žádná snaha o výtězství v nějaké při, není to snaha o to mít poslední slovo, je to jen čistá snaha pomoci na základě absolutního soucítění. Tohle je vlastní naprostému minimu lidí, většina ani nechápe co je tím skutečně myšleno, neumí si to představit. Já mám to štěstí že takového člověka znám, dělá úžasné semináře a tak jsem měla možnost prožít jaké to je když s tebou skutečně někdo soucítí, protože on už ego v podstatně nemá on už je na úrovni té jednoty se vším. A právě jen z tézo úrovně z úrovně nepřítomnosti ega je možné mít skutečný upřímný soucit - a to je to o čem jsem mluvila

OK odběhnu od toho že už minulé životy tolik neřeším - jako terapeut i jako klient regresní terapie jsem se setkala s hodně životy - mé vlastní staré i milardy let na jiných planetách jiných vesmírech, dokonce v tělech spíše nehmotných než hmotných i v životech zvířecích. Proto mi připadá dost úsměvné, když má někdo tu odvahu tvrdit, že ví, kolik kdo máme životů. Já pouze mohu říct, že já to nevím a to jsem se minulými životy několik let poměrně intenzivně zabývala.

Každopádně si vybavuju jedno - vím že u jednoho zásadního tématu (řekněme té základní cesty duše) jsem uvedla údaj že se to postupně učím už ve více jak 7350 životech.
Víš ono u regresní terapie samořejme nejde tvrdit, že člověk vstupuje skutečně do svých minulých životů, někdo to bere jen jako příběhy stovřené fantazií, které člověku pomáhají pochopit podstatu příčiny problému, jiný to zase chápe že jde o životy předků.... Z pohledu terapie to až tak podstatné není, podstatné je, že to klientovi ve výsledku pomůže pochopit problém a vyrovnat se s traumatem.

....kráceno

Bože kluci než se konečně dohrabu k odpovědi už to tu visí
Petr to napsal naprosto přesně.
stačilo napsat akorát to co vyšlo z Tvé hlavy prostředek se jeví jako opsané z nějaké brožůry.

Bereš-li konstatování skutečnosti že si půstařský mládě jako hodnocení, pak jsme kde? v egu že? Co na tomto konstatování není Pravdou, Realitou? opět je to jen ego a z něj vytvořené doměnky svědčící o tom že autorovi uniká podstata. Kdykoliv ego popisuje ego... rovnice je jasná. Pokud tam cpeš osobní hledisko jsi v egu v tom je celá ta sranda.

Uznej prostě holou realitu, že jsou tu lidé, kteří mají už hodně velký kus cesty za sebou (nazvala jsem je strarými vlky) a taky skutečnost že jsou tu nezkušenní půstaři a mezi ně patříš i ty, kteří si sem chodí právě pro jejich rady. Tak to funguje zkušení radí mené zkušeným a ti méně zkušení radí těm ještě méně zkušeným na tom přece není nic k hodnocení jen přirozený řád věci.

Co se týče regresní terapie jasně funguje v začátcích zcela jistě stejně tak jako fungují konstelace, SRT, EFT a jiné podobné terapautické techniky. Bohužel v těchto vodách se velmi často pohybují terapeuti, kteří jsou kolikrát v horším stavu než jejich klienti a ještě si dovolí si za to vzít peníze. Dokud bude fungovat tenhle ezo bysnys bude stále více pomýlených lidí. Čest vyjímkám.
Nicméně každý nějak začíná nezavrhuju to ))))jde o to zda se z té diskotéky někdy probere)))

Pak - li že budeš pokračovat s půstem zahodíš vše co si se do této chvíle naučila a zůstane tam jen to co zakládá na Pravdě.

Abíčko já nic nijak neberu, tvé reakce chápu jako tvoje reakce nic víc, nic méně. Je mi jasné, že tvé životné zkušenosti a postoje ti neumožňují reagovat jinak, než jak reaguješ, stejně jako komukoliv jinému, ale právě pro to, že jsou to tvé reakce se mnou ve skutečnosti nesouvisí. Nevidím důvod brát si je jakkoli osobně. Diskusi jsem se právě proto snažila převést záměrně do obecné roviny neboť poukazování na to, kdo co kdy řekl a navíc ještě se pokoušet za tím hledat nějaké jinotaje a jiné významy mi připadá nikam nevedoucí přeměřování kdo má většího pindíka. Jelikož já ho nemám, nemám potřebu přeměřování. Jak vidím nezdařilo se opět máš potřebu probírat mne osobně a dokonce chceš, abych něco uznávala - tomu se u vás mezi vlky říká jak? Anti ego?

Jestli toto je býti vlkem tak tě potěším a uznám že vlk nejsem a ani jím být nechci.

Jinak musím říct že obecně mne tahle skupina dost překvapila, hodně zdejších diskutujících čte mezi řádky něco co tam není a tak nějak obecně předpokládají že daný člověk je na tom jinak (hůře) než jak píše nebo i když o tom ani nepíše.
Já jsem položila poměrně srozumitelný a konkrétní dotaz a dostala jsem odpověď na něco na co jsem se neptala (nic proti, stane se). To jsou fakta bez jakýchkoli emocí. Když jsem na toto poukázala, začala jsem od většiny dostávat různé reakce typu "jsi taková maková a nebo děláš to a to, máš takové a makové zkušenosti". Myslím, že jen Antonín pochopil merito věci o co mi šlo.
To co tu proběhlo to nebylo konstatování faktů o mé osobě, i když by si tomu asi chtěla věřit.
Podívej se třeba na svůj poslední příspěvek - napsala jsem zcela upřímně jak věci cítím (nepředkládám je jako pravdu jen jako mé myšlenky), ale pro tebe je to automaticky nepravda která není z mé hlavy a je to něco opsaného z knížky. Proč? Proč automaticky ta NEDŮVĚRA, že nejde o moje vlastní myšlenky a zkušenosti?
Proč je pro tebe PO PRAVDĚ tak důležité jestli jsem půstař začátečník, že máš potřebu se k tomu opakovaně vracet, i když to s mým dotazem vůbec nesouvisí?

Tohle vše jsou reakce ega. Jak jsem psala je to v pořádku, chápu, že nemůžeš reagovat jinak než jak reaguješ, ale třeba z toho co ti píšu pochopíš, že poukazovat na cizí ego, je v tomto kontextu asi tak stejně relevantní, jako když vrána ukazuje na jinou vránu a říká jí "ty si černá".

Cefe, jelikož si myslím, že znáš smajlíky a rozeznáš žert od hodnocení, a jen mne zlobíš ti posílám velkého hudlana

mícháš hrušky s jablkama .....víc k tomu není co dodat.

Teda nějak nám ta diskuze nabírá spád.

Tak to jsme psali každý o něčem jiném. Tedy ten pocit nebojování s ničím - co brání tomu abys ho zažila znovu?


ad2) "pravda vlastně neexistuje jen existuje jejich subjektivní pohled" Tohle je čistě výplod ega. Pravda samozřejmě existuje ovšem může nás míjet.
ad3)"Někdy je to o tom říct to, co je tam pro tebe o brutální nutnosti upřímnosti (upřímnost není totéž co pravda) a někdy je to o tom rozpoznat kdy je třeba říci něco jiného." V okamžiku kdy mu řekneš něco jiného než upřímnost, tak mu lžeš. Proto jsem psal že soucit = někdy lidem lhát.
Jak můžeš vědět že se dotyčný s tvojí upřímností nedokáže vypořádat? Tímto nad ním sama vyneseš soud že tvojí upřímnost by neunesl a odepřeš mu možná klíčovou informaci kterou potřebuje.

Brání mi v tom to, že i přes tento zážitek mám samozřejmě i nadále ego, které vytváří takové iluze kdy pak reaguji snahou o kontrolu, což je v rozporu s tímto pocitem. Tehdy se to stalo v okamžiku velké krize, kdy mi přišlo vše zbyteční marné a nesmyslné a v rámci vstoupení do tohoto pocitu jsem se nějak dostala až k té akceptaci osudu a jeho nebojování s ním (v daný okamžik). V rámci těch seminářů o kterých jsem psala se tyhle okamžiky stávají stále častějšími, tak že možná jednoho dne převáží, ale tak daleko zatím s prací na svém egu nejsem,



Ad 2 ) je otázkou co chápeš pod slovem pravda, to o čem jsem mluvila v bodě 2 je o soucitu z pohledu ega - tedy to co ego za soucit považuje ač to skutečným soucitem není, pak to nemůže být ani pravdou. Pravda dokud je ego neexistuje. V pojetí ega je pravda něco o co se bojuje nebo co se dokazuje - ve skutečnosti je to čemu ego rádo říká pravda směsicí informací polopravd a naděje. Bez ega není pravda, protože není kdo by ji sledoval, pak je jen bytí. Ego především chce mít pravdu - a dokud ji chceš mít, tak ji nemáš. Je obrovský rozdíl říct to co je tam pro tebe aniž by si měl jistotu zda je to pravda a nebo tvrzení téhož jako pravdy. Jak se říká - chceš být šťastný a nebo mít pravdu?

Ad 3) nehovoříme o tomtéž - já hovořím o soucitu v okamžiku neosobním tedy bez přítomnosti ega. nepřítomnost ega = jednota - jednota zanemná že já jsem ty a ty jsi já respektive iluze já mizí a je jen jednota. Jak je možné vědět s čím se druhý nedokáže či dokáže vyrovnat - to je možné právě jen v jednotě, kdy tím že jsme jedno víme - cítíš to co cítí druhý protože tam žádný druhý vlastně není a to i přesto že on je ještě v iluzi já a věří na to že je od ostatních oddělen, není to empatie ale skutečné napojení na jiného člověka. V tom okamžiku odpadá jakékoli hodnocení jeho či toho co je pro něj dobré, stáváš se pouze nástrojem skrz který se děje to co se má stát. Ten kdo to nezažil si z venčí klade otázky typu ... jak může vědět že je to správní, ale pokud už není ego, není kdo by si kladl otázky, pak už je jen bytí bezpodmínečná láska a absolutní soucit a zároveň absolutní nerozhodování a neovlivňování.

Tohle se už hodně špatně popisuje protože slova jsou nástroj ega a tohle už je za egem. Osobní zkušenost je v tomhle za tisíc slov, ale nejde ji bohužel slovně nijak zprostředkovat.

p.s. - doufám že jsem ty citace rozdělila správně...

Vidím to tak, pravdu můžu říkat/psát bez ohledu na cokoliv jinýho. Prostě to tak vnímám že je to správně. Jestli to bude mít zpětnou vazbu, někdo to uzná a dozvím se to, už není podstatný. Tedy se nevylučuje.
"Ego především chce mít pravdu" Rozlišoval bych fakta, intuici, touhu mít pravdu.

"Jak je možné vědět s čím se druhý nedokáže či dokáže vyrovnat - to je možné právě jen v jednotě, kdy tím že jsme jedno víme"
Tak tomu nevěřím ani náhodou. Do druhýho nevidíš, do jeho karmy, ega, intuice. Můžeš jen odhadovat ale konečný rozhodnutí je jen na něm samotném.

"p.s. - doufám že jsem ty citace rozdělila správně"
To není důležitý.

Ale jo, dobře že o věcech přemýšlíš a dáváš si je do souvislosti. Ať se daří.

Dej mi příklad takové pravdy, uvidíme jestli mluvíme o tomtéž jen jinými slovy.

[/quote]

Já ti naprosto rozumím, hodně dlouho jsem to měla jako ty a nějaké kecy o jednotě neprošly přes můj procesor. Moje přesvědčení o mé pravdě že lidé jsou odděleni a podléhají pravidlům karmy a pod bylo neotřesitelné jako to tvoje. Konec konců s karmou jsem pracovala. Ale nevěřit něčemu je totéž jako něčemu věřit - víra je tak 60% přesvědčení a 40% naděje, že je naše přesvědčení správné.

Jinak rozhodování je opět věcí ega - v jednotě už není kdo by rozhodoval, tam se věci pouze dějí. Přiblížení se k sobě jde jedině přes romnělnění a ztrátu ega - ovšem ego toto dobrovolně nikdy neudělá, protože se děsí vlastní smrti......má pocit že se zaniknutím "já" už není nic. A přitom teprve tehdy je všechno.

To o čem mluvím se fakt hodně těžko popisuje, ale zažila jsem to, zažila jsem přítomnost člověka který je tohoto druhu soucitu schopen ale věřit mi samozřejmě nemusíš.

Zkusím ti přiblížit mé vnímání stavu existence - velice hezky to popisuje Dušek ve 4 dohodách - budu to zjednodušeně interpretovat - Brahma se chtěl zabavit a tak mu Bohyně Maja radila udělej zemi moře vesmír a Brahma to vše stvořil a pak Přiskočila Maja a rozsekala Brahmu na tisíce kousků a řekla Brahmovi tak a teď budem hrát hru, ty na sebe zapomeneš a budeš se snažit si na sebe vzpomenout a já ti v tom budu bránit.

To je takový hezký zjednodušený vysvětlení tý jednoty- Brahma a Ega - Maja.

Ego vytváří jen iluzi oddělenosti, dá se to přirovnat ke snu - sen byť sebenereálnější má nějaká vnitřní pravidla a zákonitosti které spáč bere za danné, přesto že z pohledu toho, kdo je vzhůru se zdají nelogická či nesmyslná a snadno prohlédnutelná.
Spáč zkrátka svému snu věří a v okamžik snu ho považuje za realitu a tak na sen i reaguje....má třeba strach, když ho ve snu někdo honí, přesto, že reálně ho nikdo nehoní.
No a zkus si představit, že celá ta hra na dualitu, celá naše existence je právě takový sen, který sníme...něco jako Matrix. Sen který má své zákonitosti jako to že já a ty jsme oddělené zcela samostatné jednotky, má zákonitosti příčiny a následku, minulosti a budoucnosti, má dokonce pravidla karmy a pod. A pak má nástroj ego, který udržuje spáče ve snu a brání mu v tom se ze sna probudit.

Karma je Zákon, ta prostě funguje. A nejde o to věřit nebo nevěřit ale vědět. To bylo nevhodý slovo že nevěřím.

Soucitu můžeš být schopná ale do druhýho nevidíš, nevíš co udělá jeho ego. Neví to nikdo, ani "ten nahoře". Je to jen na něm.

Sen je sen, karma je karma. U karmy si nemůžeš říct že se ti nelíbí a tak jí prostě zrušíš. To u snu můžeš. Dualita je taky fakt, je to karma, tak svět funguje.

Věřím, měla jsi zážitek. To ovšem nemusí vypovídat vůbec nic o pochopení skutečnosti.

Jak říkám rozumím ti - podobně jsem smýšlela hodně dlouhou dobu, Vzhledem k tomu že jsem dělala regresní terapie jsem viděla příčiny a následky a fungování karmy. To není o tom, že by se mi nelíbila, já ji akceptuji jako součást systému , pouze má úroveň "vědění" se od té doby posunula kousek dále. Ale je mi jasné, že kdyby mi v době, když sem uvažovala jako ty tohle někdo vykládal, taky bych mu nevěřila a byla bych zcela direktivně a neochotná byť jen připustit, že by to mohlo být jinak než "vím".

Jak jsem psala dříve, když zažiješ tu opravdovou vnitřní pokoru pak přijmeš i fakt že vlastně nic nevíš..........už mnohokrát se mi potvrdilo že to co jsem si myslela že vím se časem posunulo na jiný level vědomí a mé chápání dané věci nabylo mnohem hlubší rozměr.

Od té doby se nesnažím tvrdit že něco vím, jsem otevřená novým možnostem a poznatkům, protože nakonec se stejně stávají věci, které člověk předvídat nebo ovlivnit nedokázal.
S tím "věděním" je to asi tak jako když kdysi lidi věděli že je země placatá, pak věděli že se slunce točí okolo země a teď víme že země se točí okolo slunce a je součástí galaxie která je součástí vesmíru............a je klidně možné že za tisíc let se vědění v této oblasti opět někam posune.

Kdo má potřebu mít jistotu že něco "ví" je dle mého názoru opět jen v pasti ega, které chce mít nad situací kontrolu.

Chápání je věcí mysli. Mysl by měla fungovat jen jako nástroj nikoli jako řídící jednotka. Mnoho lidí žije podle myslím tedy jsem - mysl na de vše sami sebe identifikují se svou myslí já=má mysl.
Duše, nebo to naše pravé já ta podstata je ale někde úplně jinde, to není mysl, to není chápání, To je ta část, která pokud něco ví tak to že vše je v pořádku vše je jak má být, není třeba se nic učit, nic měnit, jen pokorně přijmout to co je.

Snaha chápat skutečnost je opět jen snaha ega o to mít nad skutečností kontrolu - když to "chápu" a uvěřím v pravidla mohu to pak podle těchto pravidel ovládat- to je iluze ega nic víc.
Protože co je skutečnost? Skutečnost je přítomný okamžik, není to ani minulost ani budoucnost - na přítomném okamžiku není co chápat, ten prostě jen je.

Ono obecně spiritualita se pro většinu stala jen novodobým materializmem- honí se za metami za osvícením či probuzením stejně jako se dřív honili za auty nebo novými televizory. A přitom pořád lidé hrají tu stejnou hru kdo je dál, kdo už víc poznal, kdo je chytřejší zkušenější - to je jen jiná forma soutěže ega, které svou hodnotu odvozuje od porovnávání se s druhými........ale to jsem trochu odběhla od toho na co si se ptal.

Ten můj prožitek se pokusím trochu šířeji popsat, bo se to slovy opravdu těžko uchopuje - bude to si pro mne snažší to takto vysvětlit. Když máš jakékoli trauma nebo emoční bolest je to vždy následek nějaké příčiny. Z 99% když se pídíš po tom co je příčina dojdeš k tomu, že lidé se cítí nehodni lásky nedostateční v nějakém směru....mají pocit, že nejdřím musím být takový nebo makový a pak budu šťastný. Nejde jen o pouhé malé sebevědomí - ono i to velké je založené na stejném principu - jde spíš o to že tam není "vědomí" sebe sama - té skutečné podstaty. Člověk uvěří iluzi kterou mu nakecává ego - právě to nám totiž říká že nejsme dost dobří a pod, že nejdřív musíme být nějací a pak teprve budeme hodni lásky ....

Ego vytvoří pravidlo řekne nám co je dobré a co špatné, to špatné je nám nepříjemné a tak se to snažíme vytěsnit nebo změnit místo abychom to akceptovali. Vezměmě třeba pocit křivdy........... místo abychom akceptovali, že minulost nelze změnit, a že se věci udály protože se tak udát měly i když třeba ještě nevidíme k čemu nás ta nepříjemná situace dovedla, tak se snažíme být chytřejší než bůh...my přece víme že to bylo špatně my víme že to tak být nemělo.....a vzniká pocit křivdy - ten si člověk pak může klidně nést léta v sobě....hřeje si s ním svůj pocit že je oběťí a má alibi pro to aby nemusel nic dělat, protože svůj svět neovládá. Má pocit, že se musí chránit, aby se mu podobná křivda už znovu nestala - opět tedy ego se snaží ovládat situaci ovládat život, mít nad ním kontrolu.

To co se mi stalo byl okamžik kdy mi toto došlo řekněme na úrovni srdce nikoli mysli. Spíše než myšlenka se náhle objevil pocit, že i to co nechápu a třeba se mi nelíbí má hlubší smysl a jen proto že já ho nevidím mi nepřísluší ho hodnotit.............pokud bych si měla půjčit něco z bible tak to byl pocit cca jako - kdo jsem abych haněla dílo boží? Kdo jsem abych měla vůbec právo odsoudit danou situaci jako pro mne zbytečnou? Vždyť nevím kam mne to povede, nevím co mi to přinese, třeba je to nutný krok k tomu abych prostě pohlédla své bolesti do tváře a přijala ji.

No a to je to co se stalo, přijetí. V tom okamžiku jsem přestala bojovat se situací, přestala jsem bojovat s vlastním pocitem méněcennosti a prostě jsem ho akceptovala........né to že jsem méněcenná ale plně jsem akceptovala že mám ten pocit, a že je v pořádku ho mít, pocit ač silný je pořád jen pocit a nevypovídá nic o tom kým ve skutečnosti jsem, co je má skutečná podstata. Dalo by se říct, že v ten okamžik na chvíli zmizela iluze "já" - a byl jen vjem že vše je propojené vše je v dokonalé harmonii vše je tak jak má být. To co se "já" jeví jako těžké či nepřekonatelné nebo dokonce nespravedlivé je jen další nota v dokonalé symfonii - kterou ale obvykle neslyšíme, protože se příliš soustředíme jen na tu jednu notu a furt jí zkoumáme jestli není jiná než jiné noty a když ano tak máme pocit, že "neladíme"

V podstatě ten stav, který nastal nebyl o tom, že bych něco získala, spíš jsem v tu chvíli něco ztratila - ego a pocit já. Sice jen na chvíli, ale od té doby už mne karma a pod tolik nezajímají, protože jsem nabyla dojmu, že ve skutečnosti ta cesta ke skutečnému probuzení je úplně jiná a především že ji nejde nijak hlavou ovlivnit.

Pokud by tě tohle téma jednoty víc zajímalo doporučuji pustit si videa Tonyho Pearsonse, jsou dostupná na youtoobe jako záznamy z jeho seminářů v angličtině - to je člověk, který je již mimo dualitu a již vůbec nemá "já" - ega tam tedy dostávají dost na prdel, tak že to není pro lidi co "chtějí mít pravdu" (ať už je to cokoli), ale pokud si otevřený možnostem, že svět může být i trochu jiný než jak si tomu dosud věřil, tak by tě to mohlo zaujmout.

A vidis - to je prave ta karma o ktere Petr pise, ze je dobre o ni vedet, a o ktere rikas, ze uz se Te nejak moc netyka, ze uz jsi "jinde":).

Farah tohle přesně děláš. Píšeš že Já se pouze jeví jako nepřekonatelné, ale neustále se jím zaobíráš. Že tvoje já zmizelo jen na okamžik a sama nevíš vlastně proč a jak v tom setrvat nebo jak to sama byť jen na chvíli zopakovat.

Cefe, myslím že jsem nenapsala že se mne karma už moc netýká, jako to že už ji moc neřeším........ jak to přirovnat....hele slunce také vychází každý den a zapsdá každý den.......ale přesto nemám potřebu každý den řešit jestli tedy druhý den vyjde nebo ne - to je můj postoj ke karmě. Je to takto srozumitelné?

Samozřejmě záleží na tom co považuješ za karmu - v obvyklém pojetí je karma chápana jako zákon příčiny a následku, co zaseju to sklidím, zlo se mi vrátí, dobro se mi vrátí. Zákon přitažlivosti stejnorodého, a pod - no a tohle pojetí karmy pro mne prostě není už relevantní...dlouho jsem ji chápala tímto způsobem - konec konců regresní terapie právě pracuje s příčinou a následkem, ale prostě to jak karmu vnímám se změnilo. Dle mého názoru je příčina a následek opět jen jeden z principů duálního vnímání světa - tam kde je jednota logicky nemůže být příčina a následek ajo dvě na sobě závislé ale oddělené části- tam se věci jen dějí. není v tom žádný tajem, je to naopak tak jednoduchá a prosté že se lidská mysl brání tomu uvěřit že to je tak jednoduché.

Mi ctes normalne myslenky Peto - presne tak:).
Nekym zprostredkovany zazitek, ktery ani nevim jak popsat, sam bez pomoci (pritomnosti na seminari) zopakovat, neco jako Aya a saman, jen se u toho asi tolik nezvraci .

Petře, já se přece nesnažím tvrdit, že jsem jiná než ostatní.
Jinak chceš li nahoď jiné téma, nemám s tím problém, mně ego a já připadá jako téma k zajímavé a podnětné diskusi, to je celé.
Ale jinak poukazuješ na správnou věc - dokud je člověk v egu, tedy má vnímání já - může o nejá o jednotě spíše jen teoretizovat a bohužel neexistuje způsob jakým by člověk mohl tu změnu udělat, ta se prostě stane nebo ne zcela nezávisle na naší snaze chtění či snažení. Může se to stát popeláři který se v životě o duchovno nezajímal jen tak z ničeho nic a nemusí se to stát ani budhistovi, který zasvětil celý život tomu aby to osvícení tu nirvánu našel.

Cefe, došlo k nedorozumění - ten zážitek který jsem popisovala s chvilkovou ztrátou já se stal mimo seminář, když jsem byla sama doma. Jinak to že něco nejde uchopit slovy neznamená že to není. Zkus slovy popsat slepci barvy - myslíš že to dokážeš tak aby tě pochopil a aby si je uměl představit? Já o tom pochybuji, jeho interpretace tvých slov vždy bude jiná, než tvůj prožitek z vidění barev, protože zkrátka slova nestačí na vysvětlení osobní zkušenosti, to že tě slepí nepochopí ale přeci není důkazem že ty barvy nevidíš a jen kecáš o něčem co nevíš co to je.

Tak potom jsem to Farah asi spatne pochopil z teto vety, ze se Tva uroven posunula nekam jinam (za karmu a "nad" Petra, ale nic proti, muze byt, kazdy jsme jinde, mame jiny vhled, ze):).

To, že mé chápání či vnímání je jiné přeci neznamená, že jsem lepší než kdokoli jiný. Tvé poznání je jiné než mé než Petrovo, ale to přece není soutěž o tom kdo je dál nebo výš. ne? Ten posdun vnímám né vuči jiným ale vůči sobě - zkrátka vnímám že jsem dříve věci vnímala jinak než je vnímám nyní. To je ten ten posun, který jsem měla na mysli.


konec konců každý tu v tom systému hrajeme nějakou roli a taky pokud tedy vůbec má smysl se starat o vývoj hry, pak bychom se měli především každý starat o ten svůj part. Poukazováním na to že jiní herci nehrají možná podle našich představ nebo jinak než bychom to hráli mi nám nijak nepomůže zahrát lépe náš vlastní part.

Já chápu, že jste tu asi zvyklí na konfrontační způsob diskuse, kdy si vzájemně něco dokazujete a snažíte se druhé usvědčit ze lži nebo protiřečení si. Budu moc ráda, když časem uvěříš tomu, že o tohle mně nejde. Já nevidím žádný zisk v tom, kdybych tu snad snad náhodou dokázala něčí "nepravdu".

Proto se také snažím celou diskusi a mé myšlenky předkládat pokud možno neosobně a obecným způsobem (i když je mi jasné, že to tak není vždy chápáno), nemám zájem někomu osobně dokazovat, že vím víc než on..... když vím, že jednou z mála jistot je, že nic nevím.

Promin, ale nepsala jsi ze doma, viz citace, sry, ale dost casto menis pointu a to me ponekud nebavi (viz "nepotrebuji rady", "nerekla jsem ze zadne" atd.) .
To jsem ale jedovaty zmetek, vid ? Jeste porad dostanu hudlana ? ..

Ne v pohodě, dobrý téma. Jenom že v tom cos napsala jsou jistý nesrovnalosti, o nic jinýho nešlo. Chce to řešit fakta a ne teorie protože v těch se můžeme hrabat donekonečna a k ničemu to nepovede. Ale alespoň dokážeš konstruktivně diskutovat a ne se urazit a dožadovat se rovnosti názorů čili rovnosti ega jako někteří jiní. Budiž ti to ke cti.

Tedy ke tvému zážitku, nejsi samozřejmě první ani poslední komu se to přihodilo. Různí autoři to nazývají různě, můžeme zůstat klidně u označení nirvána (prázdnota).
O co jde je naučit se fungovat vyrovnaně, není účel jednou nahoře jednou dole a když jsem v největším průseru tak ze mě ego na okamžik spadne. Ber to jako dar, jako ukázanou cestu. Jde se k tomu vracet i vědomě.

Ne vzdy se konfrontuje a ne ve vsech pripadech, vis na co narazim, ne ?

Konfrontaci jsi zde spustila Ty sama a to odpovedi na moji "debilni" radu a dal jsi to jen potvrdila komentarem o "chlapu chytristovi v klobouku" (prekladat nebudu), sice se smejlikem:), coz akceptuju, pac bych psal davno asi neco jinyho:).
NICMENE(!) - otoc si situaci, cum do zrcadla a rekni to sobe !:) .. naschval co to s Tebou udela:)
Moje "debilni" rada byla (aspon myslim) naprosto neskodna, spis napul vtip, nikoli vsak konfrontacni ("domnenky" a "neosobne" si z 4 dohod pamatujes dobre, co jeste pridat "nehreste slovem" ?) .

Mohla jsi napsat "dik, ale tohle reseni mi nevyhovuje" a zivot bezel vesele dal - misto toho jsi volila konfrontacni odpoved "nepotrebuji rady" - dochazi Ti, ze se chybka asi vloudila ?
Vis jakou silu ma slovo ? ("Na pocatku bylo .......") atd. . Ale verim tomu ze nic se nedeje bez priciny (ani Tva uvodni provokace spolku dualnich posuku od nekoho kdo zazil Jednotu), tak jdu u sekani travy premyslet co mi to zase melo dat .
Tak to je ode me zatim vse a taky doufam ze se neurazis, kdyz Ti tu nekteri delam(e) tezky zrcadlo .

K té konfrontační diskuzi, bylo a bude to vždy tam kde se mají lidé čemu naučit. Tak to bylo už za Pavla, ovšem s tím že některým nemilosrdně rušil účty za porušování jeho pravidel. Píšou o tom i velcí učitelé z minulých dob. Tedy je to normální jev že dojde ke konfrontaci ega a z té může dojít k nějakýmu poznání. Asi by k ničemu nebyla diskuze založená na pravidlu rovnosti názorů, protože "pravda je relativní" a "každý má tu svojí" jak tu zaznělo. V takový se bude plácat o ničem protože lež bude mít stejnou váho jako pravda. Ostatně takových diskuzních fór je už dost. To už můžeme jít klidně do politiky.