Ráda bych si tu i já začala vést deníček, ale pokud to nevadí, nebude především o půstech - bude obecně o mé stravě, mém zdraví, mé psychice a obecně o tom, jak se mi daří zlepšovat se.

Je mi 17, odmalička mám psychické problémy (od nějakých šesti let mám deprese). To vyústilo v naprosto nevhodný způsob života, přejídání se, nicnedělání.. K tomu, že celé dny jen sedím na zadku (studuji dálkově, takže jednou týdně jedu do školy..), nemám žádné zájmy ani kamarády... Jednou jsem si zkusila zapisovat, co jsem za celý den snědla. Výsledek:
8 kousků perníku, čokoládová roláda , fidorka, bageta, guláš s těstovinami, bageta, perník, dvě koblihy, těstoviny s mákem, chléb s paštikou, brambůrky, nanuk, snickers, 2x metro dezert, fidorka, kávenky, roláda (250g), pudink, 2x chléb s paštikou

Přitom už dlouho vím, že to není správné, dlouho si třeba čtu o půstech, snažím se to změnit, mám hodně načteno o vita stravě, zkoušela jsem přejít na veganství.. Ale budu muset začít u té psychiky, přestat se sebetrestat a záměrně přejídat tak, že se mi chce zvracet, když mi to jídlo už ani nechutná...
A vím o sobě, že jsem závislá na cukru - pozoruju u sebe, jak se mi po něm změní nálada a jak je mi špatně, když delší dobou nemám nic hodně sladkého...

Tohle je můj asi stý pokus se sebou něco dělat. Půjdu na to asi stejně, jako obvykle - malými krůčky, snahou o pravidelný režim, meditacemi, afirmacemi a podobně.
Každou neděli si sem budu psát, jak jsem na tom byla tento týden... Pokud tuto neděli nepřibude příspěvek, vzdala jsem to.

Mé cíle pro tento týden:
-začít jíst pravidelně jídlo, o kterém vím, že je zatím alespoň relativně zdravé...
-každý pátek půst - to mi dříve šlo, tak se k tomu vrátit
-každý den alespoň trochu pohybu
-pravidelně spát
-dostatečně pít
-udělat si nějaký rozvrh učení se do školy a držet se ho
-číst
-každý den zapnout počítač až alespoň hodinu po vzbuzení a hodinu před usnutím
-uklidit si pokoj

Doufám, že není proti nějakým pravidlům psát si záznamy celkově z životního stylu, ale já opravdu doufám, že by mi to mohlo pomoci...
Díky

zaujímavý príspevok.

zhodou okolností, pred pár dňami som uvažoval o tom, že sem začnem písať niečo podobné, pretože sa mi zazdalo, že za posledné mesiace akosi stagnujem (síce na inom mieste než ty, ale predsa) a napokon to skončilo tak, že samotné uvažovanie o tom, čo sem napíšem, ma posunulo k progresu, takže public denník sa napokon neuskutočnil.

tak či onak, myšlienky s túžbou prejedať sa som toto leto riešil aj ja. prekvapilo ma, že sa objavili zhruba mesiac po ~dvojtýždňovom pôste. nepristupoval som k nim agresívne a ani som ich nevnímal ako niečo negatívne, skôr som ich pozoroval a zisťoval, prečo vzniká tá túžba, čo sa deje počas prejedania a ako sa cítim po prejedení. (poznámka - prejedal som sa buď jedlom z vitariánskej reštaurácie secret of raw alebo bioovocím. a jedol som pomaly a vedome. a povedal som si, že zjem úplne čokoľvek, čo budem chcieť.) celý proces som si užíval, cítil som sa príjemne, čím som pravdepodobne naplnil nejaké psychické potreby a potreby fyzického tela (dokým som neobjavil vitariánsku kuchyňu, tak som buď jedlo považoval za nutné zlo alebo ma okolie nútilo jesť). a mimo iného som zistil, že tesne po prejedení som mal také nejaké nafúknuté napučené brucho, čím sa mi v oblasti pupku vytvárali príjemné pocity. napadlo mi, že si tieto pocity v oblasti pupku môžem navodiť dychovým cvičením počas meditácií. odkedy tak pravidelne činím, nemám potreby prejedať sa. neviem, možno ťa čosi z toho, čo som napísal, inšpiruje. vôbec ti nechcem radiť ani poučovať ťa -)

teším sa na pravidelné nedeľné príspevky.

Talpiis vítej a přeji Ti ať Ti Tvůj záměr vyjde ... Tedy přesněji, nelze očekávat že tohle bude ten správný ZLOM, ale z toho si nic nedělej když to nebude to pravé ono. Každým takovým pokusem jsi zas o krůček dál. Předsevzetí máš dobrá. Úklid hodně pomůže - vnější prostředí je hodně spojené s vnitřním stavem v člověku, když si své prostředí uklidí tak se uklidí i v jeho duši. Pravidelný spánek také hodně pomůže - nastolení pořádku a řádu a kvalitnější spánek (organismus si zvykne na řád a spí pak lépe). Pohyb je hodně důležitý k urovnávání psychiky.

K přejídání je jedno vysvětlení - znamená, že člověk hledá něco, co už má. Například hledá v jídle uspokojení, radost a potěšení, ale nenachází, protože hledá nesprávně ve vnějším světě, ale to pravé uspokojení a radost které hledá nepřichází z vnějšího světa, ale zevnitř z duše. Proto je hodně důležité rozvíjení psychiky (především četba knih, ale i meditace mohou být prospěšné), aby člověk nalezl vnitřní vyrovnanost a vnitřní štěstí, pak zmizí i přejídání a všechny špatné stavy kterých se člověk dopouští a které mu přinášejí vnitřní rozpolcení.

Předpokládám že trpíš nadváhou? Ve stravě máš velký přebytek sacharidů a málo bílkovin, zvýšení by mohlo některé věci srovnat. Docela se dá předpokládat candida, podle složení stravy. Nezkoušelas při chutích na sladké uspokojit je ovocem namísto těmi sladkostmi?

Ještě jedna rada - lepek může způsobovat depresivní stavy. Obvykle může za většinu civilizačních nemocí, včetně depresí. Snížení množství lepku (=mouka, tj. pečivo, oplatky, těstoviny) může vyřešit většinu zdravotních i psychických problémů. Není třeba nahrazovat bezlepkovým pečivem, může se nahrazovat jídly s rýží, čočkou, brambory, vařená a syrová zelenina.

Zdravím Tě Talpiis a jdu přímo k věci. Četla jsem si Tvůj příspěvek, který mě zaujal a překvapilo mě, že nemáš žádné koníčky. Vždyť dokážeš úžasným způsobem popsat svou situaci, každý se nedokáže tak hezky písemně vyjádřit. Řekla bych, že psaní bude Tvá silná stránka. Je super, že svou tíživou situaci nevzdáváš a neustále se zkoušíš nějakým způsobem posunout. Je to přesně jak píšeš, krůček po krůčku. A protože je všechno spojeno se vším, tak je třeba, abys i Ty viděla vše v souvislostech a nesoustředila všechnu svou pozornost jen na jednu oblast - např. zdravé jídlo. Držím Ti pěsti, ať najdeš "cestu ven" z těch depresí, jestli jsi už tolikrát začínala, znamená to, že odhodlání máš a věř mi, stojí za to najít v sobě sílu a krůček po krůčku jít dál a dál. A vůbec nevadí, jestli to někdy vezmeš oklikou, důležité je vidět před sebou cíl, zaměřit se na své silné stránky a radovat se i z malých úspěchů. Fandím Ti.

Strašně moc děkuji všem za podporu!

Panda: Kdysi jsem někde (konkrétně tady http://www.aktip.cz/cs/publikace/bludny-kruh-prejidani.html , ale určitě jsem to četla vícekrát, z více zdrojů ) četla, že je to hlavně "hlad po lásce", který vyústil v nízkou sebeúctu a jídlo pak působí jako anestetikum... V tom článku jsem se našla - byla jsem nechtěné dítě, rodiče na mě neměli čas, většinu času od dětství trávím sama. Děti se mi jako malé vždycky spíš smály, nikdy jsem neměla normální přátele... Také jsem udělala pár blbostí pro vynucení si pozornosti, třeba jako když jsem ve 13 letech psala asi 100 náhodným lidem, které jsem našla na myspace (sociální síť) z Ameriky hrozně dlouhý dopis o tom, že se chci zabít a někomu to anonymně ještě před tím říci.. Dopadlo to tak, že jeden člověk o tom napsal někam na české ministerstvo vnitra a nám jednou domů přijela policie oznámit to rodičům. Mimochodem, je to vůbec nezajímalo a ani se nezeptali, zda-li je to pravda.
Asi rok jsem byla sexuálně zneužívaná kamarádem mého otce. Ale nebylo to nijak násilné - nenáviděla jsem to, ale stačilo by, kdybych řekla, že toho člověka už nechci vidět. Ale já jsem měla pocit, že aspoň někoho zajímám, i když tímhle způsobem... A tak jsem s tím nic nedělala, ačkoli mi to vážně ubližovalo.
Pro ilustraci to snad stačí
Teď už vím, že je to blbost. A snažím se naučit mít se ráda a dokázat se nějak psychicky stabilizovat, udělat něco se svým sklonem k závislostem (především na internetu, jídle a na lidech, protože se vždy na někoho šíleně upnu, "zamiluju se", myslím na daného člověka doslova 100% veškerého času a dělám blbosti, přitom dotyčného skoro neznám ).
Jednu dobu jsem proti těmto pocitům zkoušela "bojovat" meditacemi, vizualizacemi, afirmacemi, automatickým psaním.. Také jsem hodně přemýšlela o tom, proč se mi to všechno děje, co mě to má naučit, učila jsem se odpouštět lidem, kteří mi někdy ublížili (ano, kniha radikální odpuštění je vážně skvělá) a tak. A bylo mi fajn. Takže s tím pomalu zase začnu...
A nadváha.. No, trpím spíše obezitou, a to dost velkou. 104kg/162, BMI skoro 40. Tuto váhu mám asi od 14 let. Před půl rokem se mi podařilo zredukovat váhu na 95, ale nabrala jsem to zpět.
Při nutkání přejíst se jsem nikdy nesáhla po ovoci. Vždy jen čokolády, brambůrky, párky s pečivem, salámy, bonbóny, sušenky, zmrzliny, ...
Lepek jsem už vynechat zkoušela, ale pořád jsem na něj měla hroznou chuť... Tak se ho snažím omezit. Pšeničný lepek je prý nejhorší, tak se snažím vynechat alespoň ten a chléb (který stejné jím jen občas) jsem si začala péct doma, kváskový a žitný. Občas si ale dám špagety, když doma nic jiného není a mám hlad. A ke snídaním mám často něco pečeného, třeba jablečný závin, perník, nebo podobně, ale jsou i bezlepkové recepty, nebo můžu snídat ovesné, jáhlové a jiné kaše, nebo jen ovoce.. Uvidím. Každopádně díky moc za radu
A omlouvám se, že jsem se tak šíleně rozepsala.

Iva: Děkuji moc. Především za tu pochvalu ohledně mého psaní, protože jeden z mých snů je být novinářkou.
Mám blog a zkoušela jsem si založit vlastní časopis ve formátu pdf, našla jsem si i "korektorku" a "grafičku", dělala jsem do něj rozhovory, psala jsem dost, ale... Přestalo mě to bavit, v současné době to stagnuje a já se stále nějak vymlouvám.
Často mě něco nadchne (třeba právě to psaní, geocaching, cizí jazyk, teď zvířata a venčení psů v útulku, žonglování..), ale trvá to jen chvilku a pak s tím zase přestanu a nedělám nic.
Snažím se najít zase něco, co mě bude bavit a vrátit se ke psaní, ale zatím se do všeho musím nutit.
Nemyslím si, že svou pozornost zaměřuji jen na jednu oblast

A jinak k tomu, jak to zatím šlo...
Byly to tři dny, takže nemůžu čekat žádnou větší změnu. Každopádně jsem se za celé tři dny nepřejedla, ačkoli jsem nejedla moc pravidelně. Bohužel jsem si jídlo nezapisovala.
Dnes jsem měla zatím jen dva banány a oběd - brkaše se smaženým květákem. Vím, že ten oběd není zrovna zdravý, ale jde mi teď hlavně o množství..
Snídala jsem až chvilku před dvanáctou hodinou. Předtím jsem přemýšlela o tom, že si dnes dám půst, ale když mamka přinesla ty banány, tak jsem to nevydržela...

Každý den jsem cvičila. cvičím podle jednoho videa, který využívá HIIT (intenzivní intervalový trénink) a střídá posilování s kardiem.

Od úterý jsem nebyla ani na chvilku venku. Příští úterý jdu do školy, v pátek venčit psy do útulku a jinak se bojím, že to bude stejné. Chci se naučit chodit na procházky do přírody, alespoň obden, ale zatím je to pro mne příliš těžký úkol, takže až zvládnu to, o co se snažím teď /zdravá strava, cvičení + pravidelný režim), začnu chodit více ven.

Na pravidelnost ve spaní jsem myslela první dva dny, kdy jsem si nařídila budík na sedmou hodinu a před tím šla spát kolem jedenácté. Včera jsem ale ještě hodinu a půl po zazvonění budíku ležela v posteli - neusnula jsem (usínám špatně), ale prostě jsem ležela a přemýšlela.

Půst jsem tedy nedržela.

Pila jsem každý den kolem 2 litrů čisté vody, což je na mě dost - většinou piji jen kolem litru a navíc jen vodu se sirupem. Samotná voda mi zatím nechutná, ale budu si muset zvyknout.

Do školy jsem se neučila a zatím je to pro mne asi největší problém, protože to ve škole prostě nezvládám. Ale nedokážu se na učivo soustředit a třeba nad azbukou jsem strávila už několik hodin, ale stále jí neumím... Mám ve školních věcech strašný chaos. Kde jsou ty doby základky, kdy jsem byla nejlepší ve třídě. Pořád mám tendence odbíhat od učení, každých pět minut jdu dělat něco jiného.
Navíc jsem neustále unavená, každé třeba tři hodiny si jdu na chvilku (tak 10 minut) lehnout... Ale samozřejmě se tomu nedivím, když jím jak jím a nic nedělám.

Pokoj jsem si neuklidila.

Na počítači jsem stále od probuzení do usnutí, takže ani tady se mi nepodařilo zlepšit.

Takže jsem ze všech bodů, co jsem chtěla dodržet, splnila tři. Do příštího týdne bych si už opravdu chtěla udělat pořádek. Dodávám další "úkol", na který jsem minule zapomněla - otužování.
Nejdůležitější je pro mě ale stále škola, cvičení, strava a zvyknout si na nějaký pravidelný režim...

Stejně mám ale pocit, že jsem na tom dobře a tentokrát se mi to už vážně podaří.

Největší chyba je u Tebe to dálkové studium. Když je člověk takhle sám doma a má si plnit povinnosti a učit se, to je dost náročné udržet si režim a nesklouznout k nicnedělání. Při pravidelném denním chození do školy si člověk udržuje denní řád a nutí ho to k pravidelnosti i v učení. Denní styk s ostatními dělá hodně. Ale předpokládám že tohle změnit už nejde.

Já bych neřekla, že se to zhoršilo poté, co jsem přestala studovat denní formou. Vím, že to tak musí působit, ale opravdu ne. Dokonce bych řekla, že je to o trochu lepší, protože se o něco méně mučím myšlenkami typu "zítra píšeme test", "zase budu dělat 11 hodin (i s cestou) něco, co nesnáším" a tak.
Když do školy chodím dálkově, tak něco dělám alespoň občas (třeba to venčení psů v útulku, psaní na blog, občas pletu náramky nebo skládám origami, čtu si - málo, ale alespoň něco), zatímco při denním studiu jsem byla opravdu jako zombie, nic mě nedokázalo potěšit, stále jsem myslela jen na to, co musím udělat a jak se vymluvit ze školy, abych tam nemusela...
(Tak. A teď to vypadá, že jsem prostě jenom líná ).

Jsem tam, kde jsem byla na začátku.

Už v pondělí jsem to pokazila večer, kdy jsem toho snědla více, než jsem chtěla. Ale ne nijak moc nezdravého, takže jsem neměla žádné výčitky.
Jenže jsem se rozhodla, že nepůjdu do školy. Prostě proto, že se mi nechtělo. Bylo jednoduché se rozhodnout, že nepůjdu a těžké tam jít. Zvlášť když jsem nebyla připravená, neměla hotové úkoly a podobně.
Už jsem ve škole nebyla 5 týdnů. A za celou dobu jsem se ani jednou neučila, zatímco úkoly přibývají.
Nějak v tom přestávám vidět smysl a bojím se, že mi to se školou opět ani tento rok nevyjde.

Jsem v tomhle ohledu velmi flegmatická. Vím, že jestli nezměním svůj způsob života, skončím špatně. Nebudu mít práci, nebudu mít kde bydlet, nebudu mít co jíst, budu nemocná, budu mít deprese. Pokud nevstanu z toho dna - a teď je nejvyšší čas to udělat - , tak skončím jako nějaký bezdomovec, který bude jíst jídlo z popelnice a ve třiceti zemře na infarkt. A bude až do té smrti sám, protože neumí komunikovat s lidmi.
A je to pravdivá představa, protože k ničemu jinému nesměřuji. Jenže mně je to jedno, nedokážu se na sebe zdravě "naštvat", vůbec si nepřipouštím, že se to jednou stane. Mám od svého života odstup, jsem otupělá, vůbec si neuvědomuji, že žiju - a to napomáhá k tomu, že mi nevadí, jak skončím....

V pátek jsem ještě měla jít venčit psy do útulku. Nikam jsem nešla.

Od minulého týdne jsem nesplnila jedinou povinnost, ale zadělala jsem si na několik problémů.

Také mi přišly výsledky z endokrinologie. Mám hypotyreózu a vysoký cholesterol. Budu brát euthyrox...

Zítra začínám nanovo. Ale už teď mám pocit, že to nevyjde. Uvidíme.

Jedno plus to má - svou budoucnost vidíš reálně.

Talpiis, představa má obrovskou sílu. Pokud si budeš vizualizovat život jako nemocná nezaměstnaná bezdomovkyně, skončíš tak.
Najdi v sobě zbytek svých sil a začni u malých věcí. Nedávej si velké cíle. Moc dobře si uvědomuješ, že vzdělání je základ. Když je pro Tebe tak těžké jít do školy, začni si představovat, že jdeš do školy připravená, naučená, že tam jsou na Tebe milí. Udělej si nějaký rozpis - harmonogram toho, co se máš doučit a pomalu začni. Za každičký splněný úkol se nějakým způsobem odměň a hlavně zkus vyrazit mezi lidi a neseď doma. Čím déle budeš setrvávat v této situaci, tím hůř se Ti bude začínat znovu. Ale to Ty víš.
Tak směle do toho a půl je hotovo

Celkem dlouho jsem sem nepsala - jednoduše proto, že nebylo co psát. Zase jsem sklouzla do koloběhu nicnedělání a výčitek... Ale teď už je mi lépe, jsem celkem v pohodě a snad to bude lepší a lepší.

První věcí, kterou bych měla napsat, je, že jsem přestala chodit do školy... Já vím, že to nejspíš nebyl nejrozumnější krok, opět budu rok doma. Jen jsem to prostě nezvládala. A vím, že kdybych neodešla sama, beztak by mě vyhodili po zkouškovém, protože bych se neučila.
Nešlo mi učit se ani když jsem se o to pokoušela... Vždy jsem otevřela sešit nebo učebnici a po hodině si uvědomila, že jsem přečetla pár vět, které jsem ani nevnímala a pak jen zírala do blba. Nebo jsem se učila třeba slovíčka nebo azbuku a za dvě hodiny jsem už zase neuměla nic. Nedokážu nad ničím dlouho přemýšlet, soustředit se, což je zase problém u matematiky a fyziky.
A rozhodně to přerušení studia nebylo tak lehkovážné, jak to asi zní.
Ale dost se mi teď ulevilo a právě díky tomu, že už nemám takový stres ze školy se mi daří jinak. A věřím, že příští rok to bude jiné. Rozhodla jsem se konečně jít k psychologovi a chtěla bych i skupinovou terapii - podle mě může pomoci. A samozřejmě na sobě budu pracovat sama...

Už týden jím zdravě a nepřejídám se. Neříkám, že mi to občas neulítne - vlastně se to trochu stává denně - ale tak nějak rozumně, zvládám jíst celkem pravidelně.
Velkým problémem pro mě ale asi bude naučit se jíst ovoce a zeleninu, kterou (kromě banánů a okurkových salátů) nejím vůbec a nechutná mi. Zatím se snažím jíst alespoň jeden kus ovoce nebo zeleninu kromě banánů denně, samozřejmě budu časem zvyšovat.

Také jsem začala číst... A překvapivě u toho už dokážu udržet pozornost i třeba deset minut, což se dřív nestávalo, nevydržela jsem u toho. Teď sice stále musím dělat mezi čtením pauzy, ale není to tak hrozné, jako předtím. A tento týden jsem přečetla jednu a půl knihy.

Takže poslední týden je celkem fajn, v porovnání s těmi předešlými, které naopak byly hrozné. Asi v tom hraje roli ta škola.
Před tím jsem několik týdnů měla období, kdy jsem zase byla schopná skoro jen ležet. A také jsem často myslela na to, že si "něco" udělám - to tu dlouho nebylo.

Poslední dobou mě napadá, jestli tyhle rysy osobnosti (úzkostlivost už od dětství, neustálý pocit potřeby něčí pozornosti, sklon k závislostem, pocity zbytečnosti..) nemůže být už z toho, že jsem měla celkem komplikovaný porod. Nevím, jestli to nezní divně, ale já u sebe tohle pozoruji už vážně od dětství, od období ve školce... Ani má první vzpomínka z dětství není zrovna hezká.
A narodila jsem se v 7. měsíci, byla jsem měsíce v inkubátoru a neměla jsem u sebe matku (=pocit bezpečí a ochrany) když jsem to nejvíce potřebovala... A tyhle pocity, že nejsem v bezpečí přetrvávají dodnes. Nemůže něco pramenit z toho?

P.S. Tento pátek chci po dlouhé době držet půst.

Psycholog by mohl pomoct (tedy jasně, půst na prvním místě). Ne ani že by něco poradil (to psychologové moc nedělají), ale navede k vyjádření svého problému a pak si člověk často uvědomí příčinu i řešení. (proto často stačí se někomu jen vyzpovídat) Případně alespoň psychiatr - ten sice předepíše jen prášky které potlačí depresivní stavy, což sice situaci trvale neřeší, ale díky většímu optimismu pak člověk dokáže své problémy snáz vyřešit a tím se ze své situace dostat. Malou berličkou může být třezalka tečkovaná - buď si nasbírat a usušit nebo koupit jako tabletky, také je to slabé antidepresivum které pomůže a není na předpis jako jiná antidepresiva. Samozřejmě platí jako u všeho, že vše funguje hlavně zpočátku a pak se účinek snižuje, proto je potřeba využít lepšího stavu k řešení situace. Např. alespoň k úklidu svých věcí, to dokáže také často divy proti depresím.

Ahoj Talpis, psychologa schvaluji, určitě je fajn sdílet své pocity a navíc ve skupinovém sezení. Já jsem příznivcem alternativního způsobu léčby a proto už mnoho let "testuji" různé metody. Podstatné je, aby se člověk rozhodl, že chce změnu a krůček po krůčku k tomu směřoval a pak už je na něm, jakou cestu zvolí. V létě mě nadchla kniha Léčebný kód, objevil ji pan Loyd a během relativně krátké doby tak tato technika pomohla jeho ženě zbavit se dlouhotrvajících depresí. Chceš -li mrkni na odkaz, kde je tato technika popsaná.
http://www.novoucestou.cz/?p=29428
A protože tato technika není určena jen na léčbu depresí, tak jsem to samozřejmě začala zkoušet sama na sobě. Zatím nebudu psát své nadšení při léčbě kůže, protože 3 měsíce je krátká doba, možná později.
Měj pohodové dny a drž se!

Začínám mít pocit, že je to fakt bludný kruh, ze kterého nemám šanci se dostat.... Poslední dobou nežiju, hodně nežiju.

Od začátku ledna se mi dost dařilo. Dokonce jsem během měsíce shodila 10 kilo, protože jsem po letech přejídání začala jíst pravidelně, vynechala cukr a mouku a podobně. A také jsem tehdy začala běhat. Každý den jsem chodila někam ven na procházku, měla jsem skoro pořád skvělou náladu.

Takhle se mi asi měsíc dařilo i asi před rokem... Nedokážu říct, proč to vždy trvá jen ten měsíc nebo dva (ale i to je pro mne velmi dlouhá doba). Vždycky začnu ztrácet motivaci a pocit, že to má smysl... Zase mě přepadnou úzkosti a tak. Pak se to pomalu vrátí ke starému - přejídání, nicnedělání, celé dny v posteli nebo na internetu.


Jsem objednaná k psychologovi, ale půjdu tam až asi za čtvrt roku, protože má hodně lidí. Těžko říct, co se za tu dobu stane... A začínám uvažovat o psychiatrovi. Hlavně o lécích. Ale nevím.. Znám lidi, kteří říkají, že jejich největší chyba byla začít brát AD, protože jim všechny problémy zhoršily a také znám lidi, kterým velmi pomohli. Jak můžu vědět, jak to bude u mě? Nerada bych, aby se to ještě zhoršilo.

Jak jsem psala, v lednu a únoru se mi dařilo. To se mi teď celkem mstí, protože jsem se začala pravidelně věnovat nějakým aktivitivitám - hlavně jsem se vrátila ke skautingu, venčení psů v útulku, také jsem začala spolupracovat s jedním webem jako redaktorka... A nezvládám už plnit, co jsem slíbila. Takže mám ještě větší výčitky a navíc je na mě tlak od lidí, kteří se mnou počítají... Selhala jsem.

Antidepresiva nejsou lék, jen berlička k překonání stavu, usnadňující nalezení příčiny, proto by neměly situaci ani zhoršit ani zlepšit - změny jsou jinde. Měla bys zkoušet přemýšlet co Tě vede k těm stavům které Tě neuspokojují - např. jaké máš pocity které Tě vedou k přejídání, co je tím impulsem. Jistě zjistíš že to není fyzická potřeba (hlad, chuť) ale psychický pocit neuspokojení či nenaplnění, který se snažíš uspokojit fyzickou cestou. Něco máš ve svém životě nedořešené, s něčím jsi nespokojená. Zpravidla nespokojenost sama se sebou. Což může často pramenit z nízkého sebevědomí, které zas může být způsobené přehnanými nároky na sebe sama (možná zakořeněné přehnanými nároky ze strany rodičů nebo jiných lidí kolem).

Pokud bys chtěla najít v sobě psychickou příčinu potíží (která skoro vždy za vším stojí), tak jeden z možných návodů je knížka Brandon Bays - Cesta.

Tak po delší době čtu co jsem tu před lety psala... A je mi smutno, protože se nic nezměnilo.

No, teď opět začínám se změnou, začínám se snažit žít zdravěji a doufám, že tentokrát to už vyjde. A jsem zoufalá, protože mám pocit, že jsem zkusila už všechno. A přitom čím dál větší deprese, čím dál těžší sociální fobie a "asociálnost", čím dál větší neschopnost normálně fungovat.... A čím dál nezdravější způsob života.

Piju jen kávu a sladké limonády, nejím absolutně vůbec žádné ovoce a zeleninu, jím v podstatě jen pečivo, sladkosti a smažené věci s přílohou a jsem celé dny zavřená doma, s nikým nemluvím, všechen čas trávím v posteli nebo na internetu..

Je to začarovaný kruh, to je jasné. Je těžké to změnit, protože nemám energii a nemám energii proto, že jím blbě a nic nedělám.

A všechny důvody, proč se neměním, znějí jako (a asi vážně jsou) výmluvy.

Začínám od zítřka jíst lépe a budu se snažit se hýbat a každý den aspoň na chvilku chodit ven. Pokud to nevadí (přeci jen to nesouvisí s půsty), budu sem psát, jak mi to jde...

Talpiis, jde o vnitřní pohled, především o lásku k sobě.

Člověk v depresi nemá vnitřní energii, protože se snaží bojovat s okolním světem, neustále soustředí svou vnitřní energii vně. Snažíš se měnit vnější fyzické projevy reality, jako např. změna stravy a svého životního stylu, přitom se ale blokuješ proti příjmu nové životní energie, která vyvěrá uvnitř Tebe.

Zkus nejdříve analyzovat své pocity. Nezaměřuj se na fyzickou stránku, ale na své nitro. Jaké pocity cítíš že jsou uvnitř Tebe špatné? Nejspíš cítíš očekávání, že odněkud zvnějšku přijde záchrana, co to u Tebe změní. Že přijde někdo, kdo udělá konečně průlom z toho stavu ve kterém jsi. Nečekej změnu z vnějšího světa. To TY jsi ta božská bytost, která je tvůrcem reality. Vnější realita je zrcadlem našeho nitra. Když se cítíš slabě, je to protože se cítíš být příjemcem energie a očekáváš příchod energie z vnějšku. Vnější realita je naší tvorbou. To co je uvnitř nás, to je vně nás (="Jak na nebi, tak na zemi"). Uvědom si, že energie vychází z Tvého nitra. To Ty jsi zdrojem energie. Probuď svou vnitřní energii a vyšli ji do okolní reality. Chápej sebe jako zdroj a ne jako příjemce. Když tento pohled změníš, Tvá vnitřní energie se přestane blokovat a začneš být zdrojem a začneš působit na vnější realitu. Uchopíš projevy vnější reality do vlastních rukou (což neznamená jen jíst a žít zdravě). Ty máš tu schopnost tvárnit svět, určovat zda Ti bude dobře nebo špatně. Do fyzického boje (jako je snaha o změnu životního stylu) se nemusíš nutit. Když si uvědomíš, že jsi zdrojem energie a tvůrcem, vnější fyzické projevy se budou měnit tak, aby odpovídaly Tvému vnitřnímu stavu - když se budeš cítit silně uvnitř (=JÁ JSEM ZDROJ), budeš i dělat věci tak jak by sis přála.

Vnitřní (božská) vitální energie = láska. Podívej se na své pocity vzhledem k okolí. Nejspíš máš pocit, že na Tebe okolí padá a tlačí, nejspíš cítíš negativní pocity k jiným lidem (a především k sobě). Zkus nejdříve odpouštění, to je první krok k vnitřní lásce. Zamysli si, ke kterým lidem cítíš pocity, že Ti ubližují nebo ubližovali, nebo že je nemáš ráda. Někdy může být potřeba jít hluboko do své psychiky, aby se odhalily skryté pocity zklamání či nenávisti. Přemýšlej proč asi udělali to co dělali. Jistě zjistíš, že ke svému chování měli své vnitřní důvody. Pochopení Ti pomůže v tom jim odpustit a tolerovat je. Každý člověk je omylný a má své vnitřní důvody ke svému chování. Není důvod se na někoho pro jeho chyby zlobit. Všichni lidé jsou stejné bytosti. Odpuštění Ti pomůže pocítit k ostatním lidem lásku. A především pak je potřeba odpustit sobě. Vše špatné co jsi kdy dělala, bylo způsobeno vnějšími vlivy a situacemi. Nemůžeš za to, kudy Tě vedla životní cesta. Nejsi o nic horší člověk než ostatní lidé. Všichni lidé jsou stejně dobří a stejně špatní, jsou jen pod různými vlivy. Když si to uvědomíš, uvolníš tím lásku k ostatním bytostem a lásku k sobě. A láska, to je životní energie. Pak už se můžeš stát Zdrojem energie a Tvůrcem reality. Deprese nejsou vnější vliv, to je stav, který sis vnitřně (na hluboké podvědomé úrovni) zvolila sama jako svůj pohled na realitu.

Aj dieťa sa učí chodiť po malých krôčkoch a nebeží hneď maratón. Začni s ľahkými úlohami, skús ich splniť a potom sa tešiť z úspechu. Napr. choď si kúpiť jablko. Keď ho kúpiš, zamysli sa nad tým, že si to dokázala a vybrala to najlepšie jablko zo všetkých, čo tam boli. Pochváľ sa za to. Doma si obzri to jablko a teš sa z jeho dobrej chuti. Potom sa pochváľ za to, že si pre seba urobila niečo dobré.
Je to len o tréningu. Postupne to používaj na všetku činnosť v živote. Maj radosť z toho čo robíš a keď to urobíš, pochváľ sa za to že si to dokázala. No nie je to úžasné žiť taký skvelý život ?

Presne !

možno ťa to troch naštartuje KLUC-K-ZIVOTU.PDF
https://files.acrobat.com/a/preview/058 ... 34fa57ba42

Nevím, kde se zeptat, tak napíšu sem. Mám jednu otázku ohledně "půstu".

Jsem křesťanka a v únoru začíná čtyřicetidenní postní doba. Chtěla bych ho (dobrovolně) držet podle předkoncilní praxe, což by vypadlao asi takhle:

Postní období je od 11.2. do 26.3. Každý den v tomto období kromě nedělí bych měla jen večeře, k tomu šest dnů (ne za sebou) ještě půst od masa, které jím i tak málo, a od sladkého (to si odepřu dobrovolně).

Myslíte, že by mi to mohlo nějak fyzicky nebo i psychicky uškodit? Hlavně to, že bych jedla jen jedno jídlo denně, když teď trpím obezitou, jím hodně špatně, záchvatově se přejídám a jsem na tom psychicky špatně. Mohlo by mi to dost rozházet metabolismus i psychiku, ale zase bych to (z náboženských důvodů) ráda takhle dodržela.

Fyzicky omezování jedině prospěje, často lidé jedí jen 1 jídlo denně. Psychicky to buď vydržíš a posílí to Tvé sebeovládání (=vzroste vnitřní duševní síla) nebo to takhle neutáhneš a rozjede se ještě víc záchvatové přejídání (protože to je reakce psychiky na snahu o násilné omezování). Nedá se jednoznačně říct, zda Ti to ve výsledku prospěje nebo Tě to ještě víc rozhází, jsou možné obě možnosti.

Tak já do toho půjdu Myslím, že to zvládnu, motivaci mám velkou. A podporu taky.

Díky.

Tak nějak. Zase chceme vymyslet něco papežštějšího - různé diety než ověřený způsob půstu.

Obzerstvi je (nebo byl?) "smrtelny" hrich, pust je ctnost .. https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_hlav ... ky_gula.29
Jdi Vlastovko ciste do vodniho pustu bez obav, ne do tak dlouheho a s jidlem, ale zpocatku bez jidla, jen s vodou:).

Zkus den, pak trojku a uvidis, je-li Ti shury dano, a nebo ne a pujdes dal, pust je cesta k Bohu, zacatek:).
Psychiku a neprejidani pak dostanes prave cestou, jako bonus, nemel by byt hlavnim a jedinym duvodem k pustum:).

Problémy sa musia riešiť v komunite. Psychiater je tiež komunita, ale úplne neosobná. Ty potrebuješ niekoho, kto je ešte horšie na tom, ako Ty. Ak sa budeš musieť o niekoho starať, zmiznú jednak problémy tej druhej osoby a pomôžeš aj sebe. Hľadaj a nájdi niekoho, komu môžeš pomôcť a uvidíš, že krásne slnko ešte vždy bude každé ráno vychádzať.