Mirko, myslím, že som nevymyslela žiadnu dieru do sveta, keď poviem, že najnebezpečnejšie je myslieť si, že to potlačím vôľou a tak to premôžem tie chute. Lebo to funguje len dočasne. Stačí, aby sme boli v strese, trošku rozladení a podľahneme patokom. Mne sa najviac osvedčilo mať vždy po ruke zdravú alternatívu - teda napríklad v mojom prípade, keď mám chuť na sladké, tak mať po ruke zomletý mak, postrúhať jablko, prisypať škoricu - to ma uspokojí, mám to ako keby som jedla štrúdľu, inak budem ňuchať, kým dakde nevyhrabem nejakú sladkosť. Pomôže narýchlo aj banán či zopár fíg. Šalát ma v takomto prípade nespasí. Asi som ti moc nepomohla... Napríklad teraz som prišla asi len pred hodinou z práce. Nakoľko som v návratovke, už sa mi rozbehli chute a keby som nemazala plnou parou vpred do kuchyne a nespravila si smoothie, tak by som bola psychicky nespokojná a kukala, čo všetko majú naši na jedenie. Takto som vypila svoju dávku a som plne uspokojená a upokojená

Ano, právě, stresy. Když jsem v pohodě a sluníčko svítí a vše se daří, tak skoro nepotřebuju jíst a plně mi stačí např. jablečná šťáva. Ale když přijdou stresy a nepohoda (obvykle v práci), tak pak to přijde, chutě na věci co jsem myslel že už nepotřebuju, především minerální a tuhá jídla, např. rýže. No jo je to všechno asi ještě na dlouho zbavit se všech negativ.

No, presne. A nepomôže ti, keď máš po ruke chutné ovocie? Ja som napríklad zistila, že z času na čas budem potrebovať pripraviť si akoby normálne jedlo, ale v raw úprave - napríklad špagety z cukiny s rajčinovou omáčkou (ale všetko v raw úprave), inak by som mala chuť na obyčajné špagety. Tieto raw sú skvelé a uspokoja moje chute.

Ovoce pomůže jen částečně a spíš pak kvůli tomu do sebe začnu cpát nadměrná množství ovoce, takže je asi pak lepší dopřát občasný úlet. Občas mi pomáhal pohyb, to dnes už také jaksi nefunguje. Ale na druhou stranu, tyhle úlety jsou už slabší než dříve a už nejsou tak moc "dolů" jako dříve, např. rýže se syrovým zelím (bez tuků, soli a koření) by pro jiné byla zdravá strava. ... možná že tělo zbytečně stresuju a moc na ně tlačím, možná bych se s tím měl spíš smířit jako s normálním stavem, nevím.

A vadí ti najmä to, že máš chuť na ryžu? Nepomohlo by ti dať si napríklad avokádo - je také "husté", tukové a aj je to tiež ovocie. Tak si urobiť dobrý šalát. Semienkam a orieškom sa úplne vyhýbaš?

Jdu v těchto chvílích po mixu vařené (hrách, rýže) + syrová zelenina, což mě nejvíc láká. Avokádo mě neláká, protože mi připadá moc tučné a stejně tak ořechoviny a semínka, od těch už jsem jaksi dávno upustil. ... Hm, když tak přemýšlím tak ten okruh věcí co mě lákají je fakt už hodně úzký.

No, promiň za dotaz, když o tom tak píšu tak mi už připadá, že asi to není třeba řešit, asi to tak má být.

To je zas asi pozůstatek z Vitariánu - sugesce, že všechna taková strava je škodlivá (proto tam nechci psát, protože by se to nesetkalo s pochopením), místo toho abych sledoval signály těla.

U mne po měsíci:

Nucené víkendy o nevita stravě vykonaly své - stále více mě to stahovalo dolů. Stačilo i těch pár jídel o víkendu a nedokázal jsem zdravou stravu udržet ani v týdnu, takže už to pak bylo většinou např. vařená rýže se zeleninou, sem tam o víkendu i horší strava. Následkem bylo, samozřejmě, zhoršování zdraví a celkové zhoršování stavu (i psychiky).

Už mne to takhle přestalo bavit a nakonec jsem si u přítelkyně vymohl zas zpět svou stravu, už mám stravu opět ve svých rukou a záleží zas už jen na mně (půsty ne, ale ty mě netíží, nechci teď jít cestou půstů). Vážně to takto nešlo dělat, i jedno nevita jídlo týdně člověka úplně rozhodí. Postupně se teď už několik týdnů vracím zpět, k čisté stravě. Byl jsem hodně dole, musel jsem proto začít zas začátečnickou vitariánskou stravou (nešlo to rychleji se zbavovat závislostí) - to znamená nejdříve zeleninové saláty s olejem a mletými semeny a ovocné saláty s mletým mákem. Podíl tuků jsem postupně časem zmenšoval, až jsem byl schopný jíst čisté ovoce a čistou zeleninu, bez tuků (tu až v posledních dnech).

Teď postupně přecházím zas jen na ovoce. Pár dnů jsem teď byl už jenom na jablkách (bez slupky). Opět se občas dostavují nepříjemné projevy (jako např. vykolejení psychiky), ale to už vím z dříve, že to jsou přechodné projevy (detoxikace) a nejvíc pomůže trochu se hýbat. Tak jsem teď zvědavý, zda se bude dařit dál a zda zas nesklouznu dolů. Rád bych se dostal opět na ovocné šťávy a zůstal na nich nějakou dobu (pro stabilizaci) než bych je začal snižovat směrem k práně.

"Jen jablka" jsou z hlediska zdravé výživy silně nevyrovnaná strava, ale věřím v to, že díky pročišťující funkci se chytnou čakry a prána dřív než vznikne nějaký deficit.

Je to zvláštne, počúvať, že človek musí s ľuďmi, s ktorými žije, vlastne bojovať o to, aby mohol jesť to, čo oni jesť nechcú alebo nevedia? Do kelu, veď je to fakt len jedlo. Ja som s mojím mužom určite neni preto, že má rád chleba so syrom (jeho najobľúbenejšie jedlo) - pokojne so mnou pije smoothie, lebo mu chutí a keď je chlieb so syrom, tak mne nenúka. Prečo to ľudia tak ťažko chápu, keď druhý nemá potrebu jesť presne ako oni? Keby nechcel smoothie, tak ho nenútim predsa. Načo by to bolo dobré?
No, som rada, že si si napokon obhájil to svoje a že ti je už lepšie.

Lidská psychika má hodně zákoutí a je těžké se v ní vyznat, kdoví jaké složité spletence k takovým závěrům vedou.

Asi by sme sa už od narodenia mali učiť tolerancii a aj z nej maturovať... Všetci do jedného. (Len kde zobrať na taký predmet kvalitných učiteľov?)

To mi připomíná Okem Boha Hora - kdy se v Egyptě učily hlavně duchovní záležitosti a "praktické" věci byly podřadné. V západní civilizaci se klade příliš velký důraz na techniku a výuku praktičnosti. Úplně chybí výuka postoje k životu nebo mezilidské vztahy. Tak snad je pravdou, že s věkem Vodnáře přijde i větší orientace lidstva na duchovní stránky.

Myslím Reni, že ti lidé cítí, že by měli se sebou také něco dělat, nechce se jim do toho, a druhému mají za zlé, že to dělají, a takzvaně "nedrží basu" s přejídáním, kouřením, a pod. Mohla bych vyprávět z dřívějších partnerství...

Iste, je to pravda. Jazyk nám diktuje, je ťažké to prekonať. Najväčšia sranda je pozorovať napríklad niekde na oslave, keď si práve v pôste, ako sa ľudia čudujú, keď si všimnú, že neješ. A keď sa spýtajú, ako dlho? A ty povieš, čo ja viem - napríklad 14 dní, tak ti hneď s tým kačacím stehnom v ruke vedia vysvetliť, ako si ubližuješ. Málokto sa pýta a skutočne zaujíma, prečo to robíš a ako to pôsobí. Väčšina ale vie presne, že si škodíš.

*THUMBS UP*
Taaaak, Mirek a podobni jedinci jsou neco jako spatne svedomi svym protejskum .. u nas to taky chvili trvalo a zena se zcasti pridala, ne jeste zcela, ale potesi to:).
Kdyz jsem se rozhodl resit predcasny exitus pustem tak si mysleli ze sem se zblaznil, pak odpor, mirnejsi odpor a pak uz nic nenadelali a pak mi fandili kdyz videli ze i po tydnu dejcham:).
Jj, pionyrske doby .. kdeze lonske snehy jsou, uzasma doba to byla, mam na co vzpominat dokud nesejdu seslosti, hehe:).

Vidíš, dobré dvě hodiny jsem tu nebyla. A pak že jsem závislá...

Super, už se mi to povedlo aktualizovat

Super, skvělá!

Konečně se mi podařilo vrátit zpět do stavu jako před "Velkým Zarachem", takže teď už pokračuju do pro mě neznámých vod. Před pár dny jsem přešel zpět na ovocné šťávy, v současnosti asi tak 2 odšťavená jablka po 2 hodinách. Je to trochu silou (dlouhodobě si asi nevystačím), minule mi to po týdnu už dělalo problémy a možná mě to odhodí zas někam dolů, nevím - ale, za snahu a zkoušení to stojí. ... není přece možné abych to nakonec nepokořil!

Škoda, že tam těch plusek nejde nasekat víc.. Držím palce, jsi a budeš náš následováníhodný příklad... Pokud mohu poradit, dělej nějaká mentální cvičení, která tě udrží na hladině, když budeš mít pocit, že se topíš. Pro mne funguje, když si živě představím, jak těžko trávím, když se najím víc, a to i vitastravy... Ale pro každého něco jiného... a navíc, já vážně nemohu radit. Tak jen držím pěsti

Vsecko budeee Miro, co se bojis Mikulase v lete .. nekde o tom Lenka uz taky psala jako ze ji jeji milovany navrhoval zkratit retez z kuchyne, aby mel v obyvyku vice klidu (mozna inspirace pred dalsim "Velkym Pleskem") hihihi ..

Leni příklad ne, jsou jiní kteří jsou víc ukázkovými příklady.

Zvláštní, Slunce má na mě stále větší vliv jak pozoruji. Když je slunečno, tak mám mnohem více energie, méně únavy a i hlad mnohem menší. Dřív tak velké rozdíly nebyly. Z toho usuzuji - přechod na pránu je proto nejlepší když je teplé počasí (jaro, léto), protože Slunce dodává člověku životní energii a tím se pak dá lépe překonat přechod (než začnou víc fungovat vnitřní zdroje), dá se vystačit i s nižší vlastní životní energii.

Budicek, hehe ..
Slunko nam dava energii primo jakozto jeden z zivlu, ktery kdyz chybi je to ponekud nalevacku, Miro mam to uplne stejne, jak vyleze Slunko, neudrzis me:).
Proc myslis, ze do Tebe hucim, ze i voda je zapotrebi (po Zemi nastesti chodis, z toho se nevyvliknes a vzduch dychas taky, spirit v Tobe je at chces nebo nechces:).
Z toho plyne co ? abys byl kompletni ? - naucit se mit rad vodu a chodit vic na Slunicko.
---------
Nic padam koukat na TV, dedkove uz prdeji do Vesmiru, hihi .. .

Ne. Blbost

Jako bych udad co z Tebe zase vypadne:).
Jednou se nekde sejdem u demizonu destilky a tam Ti to patricne vysvetlim, nehnu se dokud ji vsecku nevysmahnes, pockej, hihi:))).

Slunce : http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ ... -sun-11001

Jen jsem si založil testovací nick s běžnými uživatelskými právy, tak se nelekněte. (Panda)

Fuj to sem se lek, ze jsi se klonoval .

Zvířátka jsou vděčné téma, tak bych sem mohl doplnit pár fotografií.

Naše první kočička byl kocourek Tomášek (bylo to před asi 12 lety). Měli jsme ho od mala, něco přes 3 roky. Protože jsme bydleli v panelákovém bytě, byl celý život zavřený v bytě a nikdy nemohl ven do přírody. Bylo mi ho sice kvůli takovému vězení líto, ale manželka mě uklidňovala, že jinak by už nežil, protože majitelé ho jinak jako kotě mínili utopit. Bohužel jednou nestřeženě vyskočil z okna (v 1. patře) a ztratil se. Mnoho týdnů jsem pak chodil všude po Rožnově a jeho okolí a hledal ho a volal, marně. Měl jsem strach co se s ním stalo, protože nebyl na venkovní prostředí zvyklý, byl ze všeho velmi vystrašený a ani lovit neuměl. Na druhou stranu jsem si říkal, měli jsme se spolu dost rádi (ke mně jako k jedinému chodil, manželka ho měla ráda jen když to bylo milé kotě, ale pak už jí spíš vadil), dodával mi optimismus a radost. Svým odchodem jakoby mi řekl: Jdeme pryč! Jako bych tím ztratil jeden z důvodů co mě tam držel, po pár měsících jsem manželku opustil také.



Protáhnout, a do práce!




Ze skříně je nejlepší rozhled.

Můra! Kde je ta můra! ... Můra bylo slovo, které uměl říct. Říkal tak všemu malém pohyblivému - mouchám, můrám. Vždy když někde něco lítalo, pobíhal jako lovec, oči rozšířené a když to nemohl najít nebo ulovit, tak na mě mňoukal Můra (ještě i s otazníkem na konci), jak se mě ptal, kde ta můra je, chtěl abych mu ji pomohl chytit.

Království v nepořádku pod dětským stolem.

Oblíbené místo - hlídání křečka. Občas si i podali tlapku skrze mříže, když křeček nebyl dost rychlý.