Nevím, jestli ti tento můj pohled vlastně pomůže nebo ne, ale doufám, že minimálně neublíží... Kdyžtak si z něj všichni vemte, jen co vás osloví a zbytek nechte být

Měřím kolem 165-167cm.... Zažil jsem od doby, kdy jsem začal s půsty až doteď rozpětí vah asi od 50kg-80kg.... Když už jsem měl kolem 80kg, tak bylo fakt, že jsem měl už celkem poctivě najezeno ....

A přišel jsem na (jistě zcela "převratný" ) objev... Pokud se někdo nechce vyloženě vymlouvat na nějakou genetiku, pomalejší metabolismus, či silnou tělesnou konstituci a neříkám, že i na tom něco nemůže být.... Ale.... Základ je prostě podle mě v klidných a odolných nervech... to je pro mě základ i strop... Když má člověk klidné a odolné nervy, tak může postupně ze svého života vyřadit jakýkoliv zlozvyk a naopak najet na jakýkoliv lepší návyk.... Samozřejmě pokud nemá ještě nějaký jiný vážný fyzický nebo duševní handicap....Nebo není v nějakém totálně extrémním vnějším prostředí... Trochu to zjednodušuju....

Ale stejně - na čem všem nakonec závisí klidné a odolné nervy? a jsme asi zase tam, kde jsme byli ... Že můžeme doufat, jak to nějak podobně psala i detoxka, když to budu interpretovat svými slovy, že s tím, jak si člověk prochází kontrastem své životní cesty i těmi vzestupy i těmi propady, že se nakonec celkově jeho stav vědomí bude schopný ze všech stran stále více vyrovnávat se vším, co by ho zbytečně vyhazovalo z rovnováhy, zbytečně drželo v napětí, ve stresu, ve zbytečných odporech a bránilo mu naplno rozvíjet svůj potenciál a nebo prostě jen být sám sebou.....

Ale můžu ti nejspíš na 99,9% garantovat, že jakmile zvládneš 21čku, tak ti to určitě dojde ještě o to intenzivněji, jak je to všechno o tom, jestli a jak dlouho člověk udrží určitou duševní rovnováhu a jak se bude vyrovnávat se vším, co se v něm a okolo něj děje.... A že tvá váha bude jen jeden z menších, relativních ukazatelů toho, jak se ti třeba zrovna daří udržovat určité návyky a duševní klid, nebo že třeba zrovna na tebe něco doléhá, nebo si něčemu popustila úzdu, ale to hlavní bude pro tebe pak právě v tom, ne v té váze samotné.... To si myslím já.... Také by bylo třeba možné místo pouštění úzdy v jídle si to třeba kompenzovat v cigaretách a alkoholu, to by možná pak člověk ani tu váhu zpátky nenabral, když už by třeba zase trochu dočasně zvítězily nějaké sklony k rozptýlení a únikům... A nemusela bys řešit to číslo na váze.... Ale celkově by to asi bylo ještě horší .... Nejideálnější asi je, když člověk najde dlouhodobě naplnění v návycích, které jsou z hlediska těla, mysli a duše zároveň i zdravé a prospěšné nebo aspoň nijak zvlášť neškodí, ale co budu komu povídat, někdy prostě člověk v motivaci trochu klesne a s tím i schopnost právě ty lepší návyky udržet... A potom, aby nebyl jenom zklamaný nebo v depresi, tak si k tomu ještě najde trochu méně perspektivní možnosti vyžití.... Místo, aby se s tím třeba jen zkusil nějak vyrovnat někde v klidu sám se sebou... To všechno je asi součástí cesty...

Podle mě, když už se někdo dá na půsty, tak buď toho v určité životní fázi prostě z jakéhokoliv důvodu nechá a většinou prostě dojede v nějaké své koleji.... Ať už jakékoliv... Nebo je to celoživotní cesta, ve které si prochází jak obdobími rovnováhy, klidu, i třeba nějakých příjemných vrcholů, tak právě i zpracováváním těch méně příjemnějších extrémů....

Takže pokud člověku třeba i o pár let později dojde, že mu to za to i přes všechny krize, kterými si procházel, stejně stojí.... A že v tom nějaký ten potenciál asi fakt je.... Tak to za to asi fakt stojí I když to někdy může vypadat, že si člověk na sebe jen upletl bič a sám se uvěznil tou svou snahou o změnu jenom do větší pasti... Ale období stagnace jsou asi podle mě nutná část toho přechodu... Když už si člověk zvolí takovou cestu... Třeba se mýlím a někomu jinému to může jít hladce a bez problémů... Mluvím asi spíš za sebe... Tak asi tak Každopádně hlavní myšlenka je asi ta, že pokud člověk aspoň trochu udrží směr, tak by nakonec žádné období stagnace snad nemělo trvat věčně a nakonec by po tom všem mělo být prostě lépe, než předtím ... Nejen fyzicky, ale i duševně...

Ono asi totiž vyčistit a vytrénovat duši nejspíš trvá dýl, než vyčistit a vytrénovat tělo.... Ale to je asi smysl této cesty.... Ale opět... Jen můj pohled a mé domněnky... Vemte si z toho, co vás třeba trochu osloví a pokud nic, nechte být, pardon, že jsem kdyžtak obtěžoval ....

Ještě dodatek - ono asi podle mě je to hlavně i v tom, že jak je člověk i skrz ty půsty otevřenější a otevřenější... Tak ikdyž si třeba zpočátku nevšimne, kde něco drhne a prochází těmi obdobími stagnace... Tak pokud fakt nějak brutálně nevybočí z nějaké trochu moudré cesty.... Tak mu nakonec realita snad postupně ukáže kde všude co a proč skřípe a dá mu i sílu dozrát k takové rovnováze, že se s tím vyrovná.... Pokud si můžu ještě zkusit dovolit nadhodit takovou analogii - tak půsty například fyzicky také nejprve oslabují, uvolňují toxiny,odpad, opravují poškozené části... regenerují... a až pak je líp.... Proč by to samé nemohlo fungovat i u psychiky?

Ještě jsem si vzpomněl, co mě kdysi zaujalo v knize Aštavákra Gíta, která je zdarma ke stažení v e-knihách na Advaita.cz. Ikdyž se zase jedná o překlad, tudíž může být zkreslený, ale kapka pravdy na tom asi snad bude....

Rozhovor mezi Aštávakrou a Džanakou začíná otázkou:
„Jakým způsobem je možné dojít k poznání? Jak lze dosáhnout svobody?
Jak může přijít odevzdání?“

„Můj synu, hledáš-li svobodu, střez se smyslových objektů jako jedu a hledej
odpuštění, upřímnost, laskavost, spokojenost a pravdu, jako bys hledal nektar.“

Zbytek je knihy je pak už věnován neosobnímu přístupu k Vědomí... Ale tento její začátek je na rozjezd věnován podle knihy, jakoby osobnímu, individuálnímu přístupu člověka....

To jen tak ještě pro případnou inspiraci.... A už bych se asi měl místo pouhých moudrých slov, zase více ponořit do vlastní praxe ... snad to bude zase lepší....

Radšej neočakávaj, že 21-dňový pôst to vyrieši. Pôst je skvelý nástroj a dokáže zázraky, ale takto to nefunguje. Problém je nastavenie mysle, že "keď spravím ... (čokoľvek), potom sa budem mať rada". Spravíš 21 a budeš chcieť 40. Spravíš 40 a vymyslíš si niečo iné.


Skončí to, keď skončí to nastavenie mysle ("Keď spravím ... , tak vtedy to skončí."). A to môžeš urobiť aj teraz v tejto chvíli. Nemusíš čakať, kým spravíš 21 alebo čokoľvek.

Ještě jinými slovy, co už řekli předchozí - přestaneš něco řešit, až to přestaneš řešit. Dokud má člověk slabé místo, které ho trápí a stále ho řeší, dostává od života životní lekce na tomto základě stavěné, protože životní vývoj potřebuje nějakou pálku na člověka, hnací motor kterým ho nutí ke změnám. Např. má člověk nadváhu, nelíbí se mu to, tak se snaží o nějaké změny, něco pro to dělá. Díky těmto snahám, propadům a úspěchům, dochází u něj k nějakým změnám na duševní úrovni, jde cestou poznání. Je sice možné ten fyzický problém nakonec vyřešit nebo ho jen prostě přestat řešit, pokud ale nenastala potřebná změna na duchovní úrovni, najde se jiná oblast která bude člověka trápit jako předmět k řešení (např. člověk přestane řešit nadváhu, začne kouřit, váha tím klesne ale bude mít horší problém se závislostí na kouření). Dokud se duchovní problém nevyřeší, člověk bude stále střídat utrpení a úspěchy.

Řešení jak přestat řešit problémy je jinde - zklidnit se, nastolit si klid v duši a zamýšlet se nad signály od života. Tedy rozebirat co se mu v životě děje a hledat příčiny. Při hledání příčin se nezastavit u první nalezené příčiny, ale pokračovat dál v tom, proč ta příčina nastala, co bylo příčinou příčiny. Např. nadváha - proč je? Jím hodně? A proč jím hodně? Cítím se nespokojeně a jídlem něco zalepuji? Proč se cítím nespokojeně? Protože mě někdo trápí, ublížil mi? Proč mi ublížil, co ho k tomu přivedlo? Řekl o mně něco špatného? Proč mi to vadí? Narazil tím na nějakou mou slabost? Nebo jsem nespokojená v osobních vztazích, v manželství?

Základem jsou otázky a hledání odpovědí. Příčiny nikdy nejsou VNĚ člověka - v jiných lidech, ve fyzických příčinách (jídlo jsou také vnější příčiny). Skutečné příčiny jsou VŽDY uvnitř, v nitru člověka, v jeho duši. Tímto způsobem se člověk dostává k prvotním příčinám v duši a když se tyto příčiny snaží odstranit, dochází ke skutečnému životnímu vývoji a vymizení problémů. To je důvod k vnitřnímu zklidnění - aby člověk začal vnímat i slabé signály od života, náznaky problémů, ponořil se do sebe a hledal prvotní příčiny, které jsou v jeho duši, protože tam v této oblasti je potřeba provádět změny.

V opačném případě může zůstat hluchý k signálům a nechat život používat tvrdší pálky a může mu trvat celý život než některou životní výukovou lekci pochopí.

Ono bez srandy, na čo človek príde vlastnou skúsenosťou alebo vlastným vhľadom, tak to prevratné JE. Aj keby to bolo niečo všeobecne známe. Pokiaľ to máme len z počutia, z videnia, z čítania, tak to stále nie je ono. Nemá tá informácia na nás patričný vplyv, podľa situácie sa môže vypariť, môžeme si ju zle vysvetliť, môžeme ju všelijako prekrútiť. Proste to nie je náš objav, poznatok. Nie je NÁŠ.

A, mimochodom, nevedela som, že advaita má dokonca vlastné web stránky v českom jazyku.

Tá ukážka z knihy o prístupe k životu je práve to, o čom advaita v jadre nepojednáva. O prístupe k životu a nejakých radách, ako správne žiť. Tá ide priamo "k jadru veci" a takýmito "maličkosťami" sa nezaoberá.
Ale keďže množstvo ľudí práve toto chce vedieť, tak máme množstvo iných smerov a filozofií a rád, ako na to.

O tomto by se asi zase dalo mluvit z mnoha různých pohledů, ale dodám jenom to z mého pohledu teď takové nejzajímavější...

Maharadž v jednom z hovorů s tazateli například říká, že čím větší osobnost v člověku, tím jakoby metaforicky větší množství dřeva z kterého pak vzplane o to větší oheň...

Další... To myslím psal i Pavel Mácha, že některé děti mají to "štěstí", že prostě než by mělo dojít k jejich klasickému zařazení do konzumní společnosti, tak díky jejich osudu si je vyhledají okolnosti nebo lidé, kteří je z toho údělu vemou zavčas pryč a rovnou se věnuji jen cestě k osvobození....

Ale v protikladu k tomuto právě říkal ten Maharadž, že zase prý podle něj není úplně vhodné, aby se vzaly všechny děti a od počátku je vedli k opuštění všech tužeb, vášní nebo jen k jediné - k osvobození... Že to třeba zase asi může vést k tomu, že nejsou vůbec ochotné nic dělat jen kvůli tlaku přežití, ale nemusí to vést pak k osvícení, ale třeba jen lhostejnosti, lenosti a depresi....Ikdyž kdoví... Kdyby to tak skutečně bylo, už by třeba lidstvo bylo jinde a nejvíc by zaplakali ti, jež maji v této společnosti takovou pozici, že relativně bezpracně obrovsky vydělavají na práci "bežných" lidí....

Také se tam v jednom rozhovoru baví o jogínech a bhogínech.... O jogínech ve smyslu jako o těch, jejichž jediná touha je právě touha po osvobození a bhogínech, jako o těch u kterých jsou touhy směřované střídavě do různých pokusů o naplnění i v jiných, světských věcech... A on tvrdil, že se to u lidí stejně většinou střídá, že jogíni se střídavě i mohou uchylovat k světských zážitkům a bhogíni, běžní lidé, jsou zase z těch pomíjivých věcí někdy tak unavení, že se zase stahují dovnitř.... Otázka je, co je nejefektivnější no.... Četl jsem například o mnichovi, který prý x-let jen meditoval v jeskyni a pak když sestoupil zpět mezi běžné lidi, tak ho zlákali světské radovánky a pořádně se rozjel v pití, sexu a dalších "neřestech".... Nebo Petr Chobot mluvil o tom, že někteří šamanští adepti, kteří jakoby odpadnou od svých mistrů a většinou když zabrousí zase mezi "běžnou" společnost, kde jsou celkem bez námahy pro své schopnosti vyzdvihování a obdivování běžnými lidmi a jen díky síle svého charismatu a svých schopností mohou také celkem jednoduše přijít k ženám, penězům , možnostem si užívat atd.... A taky je to stáhne dolů... Tak kdoví no ... Jaké zkušenosti a potřeby jsou nakonec nezbytné a jaké přebytečné...

Tady dva odkazy na dialogy, kde zmiňují jógu a bhógu...

http://www.advaita.cz/26247n-26.-osobno ... ja-jsem-to

http://www.advaita.cz/26251n-27.-co-nem ... ja-jsem-to

Jinak ten rozhovor, kde Maharadž zmínil právě i tu metaforu pro osobnost a poznání, jako dřevo, palivo a oheň, nemůžu teď bohužel najít.... Ale je to asi v principu něco podobného, jako když jsem tu sdílel ten odkaz na článek o božském egu... Zase jeden názor, že čím dřív se člověk odprostí od ztotožnění s osobností tím líp a jakékoliv identifikování se, vazby na cokoliv jsou špatné a čím jsou větší tím hůř... A naproti tomu druhý názor, že právě někdy v těch větších extrémech ztotožnění se s osobností může přijít i o to větší zkušenost odproštění se od ní.... Ale samo o sobě je to asi jenom filozofování, záleží, jak u koho to asi zafunguje....

Nebo když Pjér vyprávěl, jak nějaká jedna žena po rozhovoru se Stanislavem Grofem začala všechny strašně přesvědčovat, jak odložila ego a je nyní šťastná a jak by všichni měli udělat totéž a při tom jenom prý zamrzla.... A pak když Pjér říkal, že ego je zase dobré v tom, když do extrému může člověku ukázat kudy nakonec cesta vážně nevede... Než aby člověk něco vzal jenom jako mentální koncept, podle kterého by chtěl na sílu žít, ale chybí tam ta přímá zkušenost, ke které nedozrál....

Áno. V zmysle, že keď sa rozpustí veľké ego, tak je to s väčším rachotom než keď sa rozpustí malé ego.


Najefektívnejšie v čom... ?
Ide o to, čo človek chce. Keď chce osvietenie, tak ide za tým. Keď chce nejaké vylepšenie súčasného života, tak ide za tým. Nie je to "lepšia cesta" a "horšia cesta". Len jedna ide priamo "na to" a druhá ide na čokoľvek iné: návod na zlepšenie života, na bohatstvo, na chudnutie, na nadobudnutie nadprirodzených schopností, a tak ďalej. Každý si nájde, čo chce. Na všetko je dnes kopec návodov, smerov, filozofií. Mnohí tí učitelia hovoria práve o tom. O tých konkrétnych krokoch na vylepšenia života v rôznych oblastiach. Každý má svoj prístup.

Možná i trochu o to, že hranice toho, co je možné a co ne nejsou třeba tak úplně pevně jasné... I ohledně toho osvícení...

Někdo může být třeba přesvědčen, že ho něco už nemůže vtáhnout třeba jen proto, že ještě nenastala ta správná zkouška.... Pro jeho nejsilnější touhy... Co já vím jaké... Ideální partner, prožití některých zkušeností o kterých se přesvědčuje, že už je nemá zapotřebí nebo, že už je nad nimi atd.... Že už čeká jen na to osvícení a nic dalšího krom nejnezbytnějších potřeb už nepotřebuje... Pak naopak někdo nahání jeden cíl za druhým, někdo by řekl, že ten je ve vazbách na existenci až po uši, ale najednou třeba dospěje k nějakému vrcholu a odpadne to od něj samo... To já jen tak pro úplnost, že na to třeba není nějaký zaručený metr... Ale to je asi jedno... samo o sobě furt jen filozofie

Ještě, abych se pokusil jenom trochu dokreslit a naznačit daný obraz... S tím člověkem, co psal právě ten web oslikuv.net a všechny tazatele nemilosrdně jakoby usměrňoval do pozice, že jákakoliv vědomá snaha o cokoliv je zbytečná a ať to jenom realizují... ve zkratce... Ale zároveň pak na druhou stranu z člověka udělalo blázna, když tvrdil, že někteří se jenom chytnou myšlenky, že teda není vůbec třeba nic řešit, jakákoliv cesta i zkušenosti jsou zbytečné a na všechno se vykašlou a to pak tvrdil, že je taky špatně... Tak z toho byl člověk vyjevený, já tedy kdysi byl, než mi došlo, že asi tak úplně prosté to není....

Kdysi jsem si s ním i psal... Tady sdílím jednu ze zpráv, kterou mi napsal - taková klasická osvícená, nekompromisní zpráva -

Lidská mysl potřebuje systém pravidel jejichž vyhodnocování se oceňuje nebo pošpiňuje. Když tu není touha není tu ani odpor. Není tu motiv odmítat ani motiv usilovat. Pak nelze cokoli vysvětlovat. Nesnaž se o nic a nic tě pohltí. Jsou stavy kdy vědět je na překážku. Ptáš-li se mě nyní co Vím, mohu jen odpovědět, že nic jako vědět neexistuje. Nemůže se tedy ode mě někdo něco pravdivého dozvědět.

Ale zároveň mě pak mátlo, jak si ten "pacholek" (s nadsázkou řečeno) mohl dovolit si pak najít ženu s kterou se oženil xD xD.... Tak jsem se ho na to poté zeptal, nemám už teď uloženou přesně tu svoji otázku, ale nějak ve smyslu, jak se mu tedy povedlo skloubit takový postoj s tím, že si našel ještě po tom všem ženu....

A na to mi odpověděl -

Nesvobodní podléhají pokušení. Požehnání dělat cokoli nebo nic nemuset je vždy zneužito k osobním cílům. Rozdíl v tom proč jsou nesvobodní lidé zmatení je asi takový... květina se rozvine když vyjde slunce a zavře když slunce zapadne... a rozhodně nepotřebuje analyzovat ani důvody ani se v činnosti s nikým srovnávat... je svobodná a proto má klid od takových myšlenek o vlastní ztrátě nebo prospěchu.

Možná to víc vypovídá o mém zmatení, než o něm... ale může to třeba pro někoho být zajímavé....

No hej, Ty stále akoby vidíš nejaký rozpor alebo záhadu v tom, že "duchovne vyspelý" jedinec môže mať rodinu, sex, peniaze... Akoby si mal nejakú predstavu, čo by osvietený (alebo "duchovne vyspelý") jedinec mal alebo nemal robiť. A z toho potom plynie to zmätenie.

Doufám, že tato má odpověď je aspoň trochu s nadsázkou a není to jenom svědectví o mém vlastním otroctví ...

Ale prostě, není to fér .... Jaktože si někdo může dovolit být prý svobodný, netrpět už pochybnostma, dělat, co se mu zlíbí, aniž by ho to zotročilo a osvíceně si užívat i pomíjivého světa a někdo jiný je ve fázi, kdy si prochází pochybnostma, napětím, nemůže se s klidným svědomím a vědomím ani ničemu na 100% věnovat a ani nemůže od všeho najednou upustit.... Ale odpověď bude asi právě někde v tom vlastním nevyřešeném rozporu... Takže asi tak.... Jinak nepíšu to proto, abych si tady od někoho z Vás, nebo od osudu něco vynutil, to nejspíš určitě takovým způsobem nepůjde.... Nevím, možná se tady k tomu někdy v budoucnu vrátím a jen se budu moct zasmát tomu, jak jsem tápal... Nebo ne .... Ale ten možný rozpor, rozdíl mezi lidskou představou o tom, jak by co mělo být a mezi nejistotou ohledně toho, jak to nakonec může fungovat... Jsem asi za sebe vyjádřil... A to je asi zatím celé... Nezbývá, než pokračovat sám za sebe, jak to "můj" nebo celkový osud, realita dovolí....

Jinak ještě, kdoví nakonec, jak to ten člověk má... Třeba to fakt má tak, že on už si může i přiměřeně bezstarostně užívat, aniž by ho to vtáhlo do nějakého zotročení... třeba ne... Ale asi to taky neměl zadarmo.... Podle jednoho z článků, který jsem kdysi od něj četl -

http://www.oslikuv.net/skola/cl050.htm

Jde o vztah k tomu - pokročilý člověk není otrokem věcí, vztahů, trápení, chápe že je to jenom hra kterou si může užívat. Může i vydělávat peníze, ale není k tomu pocitově vázaný např. tím že by to bylo jeho přání a sen vydělat velké peníze, je to zábava kterou ví že mu život může dát k užívání.

Určitě na tom něco bude.... Kdybych to měl zase jen intelektuálně k něčemu přirovnat, tak to vypadá, že stav Vědomí člověka doslova může ovlivňovat a měnit gravitaci energií a hmoty a způsob, jakým na něj působí... Když to přirovnám k něčemu běžnému - tak alkoholik je asi evidentně ovládán nezvládnutou závislostí a jeho vztah k alkoholu je otrocký... Je otrocký ikdyž je ve fázi abstinence... Vyléčen je až ve chvíli, když si dokáže dát pivo tehdy když chce a nemít potřebu si ho dávat, když nechce.... A něco podobného to asi bude i v plošném měřítku v duchu a egu a osobnosti....

Jinak kdyby náhodou někdo četl ten článek, je to celkem nášup a zase kdoví proč se mu stalo, co se mu stalo.... Ale jen bych pro pořádek chtěl dodat, že je zvláštní, že v tom článku popisuje i hladovku jako něco, co prý samo o sobě nestačilo k vyřešení jeho problému... Ale přitom v mnoha jiných článcích právě naopak radí, že je hladovka ideální na podporu odproštění se od různých problémů... Také jsem svého času šel do půstů mimo jiných zdrojů jako pust.cz , a dalších i díky tomuto jeho článku, který zase naopak o hladovce(nazývá to takto, ale myslí tím jen půst o vodě) mluví pohádkově - tento článek jsem tu před x lety asi už sdílel...

http://www.oslikuv.net/skola/cl058.htm

Nevím, to je asi tak všechno, co jsem chtěl o souvislostech ohledně osobnosti a neosobnosti dodat....

Nie je to fér len z pohľadu ega.

Asi jo... už jsem Vás tu nechtěl dál pro dnešek rozptylovat, trápit, bavit nebo inspirovat, nebo kdoví, jak to nazvat ....

Ale ještě na mě zrovna na facebooku vyskočil takový vtípek, na který i moje omezené znalosti angličtiny stačily... Tak jen tak na závěr na odlehčenou....

https://ibb.co/S001jPy - nevím zda tu jdou vkládat obrázky přímo a po čase tento odkaz asi bude prázdný... Ale tak kdyžtak jen pro tentokrát

Na to to fórum asi je..


Dajú sa vkladať. Pripájam.
Podľa mňa to nie je vtip. Ale hlboká myšlienka.
(Alebo som to nepochopila. )

Je to nejspíš obojí v jednom ....

V češtině by to nejspíš nevyznělo tak komplexně dobře....

Ahoj vespolek,

předně chci poděkovat všem zdejším aktivním přispěvatelům, toto fórum navštěvuju už přes půl roku a stalo se pro mě hodně inspirativní studnicí poznání ve všech věcech kolem půstu. Lidé jako Panda, cef, Petr, ABCD a mnozí další mi velmi pomohli se celkem dobře v půstech zorientovat. Já měl vždycky půst jako detox po náročných pařbách, ale to spíše jen alkoholový. Loni na jaře jsem dal svojí první jedničku, v květnu trojku, na přelomu července a srpna sedmičku, a když jsem zjistil, že to zvládám celkem obstojně (i s návratovkou), řekl jsem si, že pokusím zbavit svých kožních problémů natrvalo (lehká psoriáza) a šel jsem rovnou do 21ky. Tu jsem ukončil včera klasicky napařenými cherry rajčaty a dnes už pokračuju v syrové zelenině podle plánu.

Nemám strach, že to nezvládnu, trošku jsem ale překvapený, že kožní problémy nevymizely, naopak zůstaly víceméně stejné. S ložisky šupinaté kůže se nestalo vůbec nic, stále setrvávají, tak netuším, co se děje. Malachov sice píše, že pro vyléčení je potřeba 2x 21čku, ale vážně jsem čekal pozitivní změny k lepšímu už teď.

Tak nevím, jestli jsem něco udělal blbě, půst byl jen o vodě z pet lahví z obchodu (takže bez destilky, protože ta mi přišla pocitově jako lehký hardcore), co 2 dny klystýr, psychicky jsem byl v pořádku, pohyb nechyběl, stres vesměs minimální.

Trochu jsem mezi řádky pochytil to, že teprve teď (v návratovce) startuje regenerace organismu, takže myslíte, že po dalších 21 dnech návratu by už vše mělo být lepší? Anebo nebude zbytí dát si další rok další 21ku? (ještě něco lehce o mně: 47 let, 189cm, 92 kg před půstem (teď 77), kancelářská profese, aktivní golfista).

Díky moc za případné podněty, velmi rád to tady čtu.

My si myslíme, že telo nejak funguje a že my vieme, jak funguje. Očakávame, že sa nejak bude správať. Že my niečo urobíme a ono nejak zareaguje, podľa nejakých pravidiel. Realita je taká, že niekedy zareaguje podľa našich očakávaní a niekedy nie.
Prečo? No lebo naše očakávania sú len naše očakávania. Pre fungovanie reality nezáväzné a nepodstatné. Realita nie je matematika, kde dva plus dva sa rovná štyri. My si myslíme, že čo všetko už ako ľudstvo vieme, čomu všetkému rozumieme, čo sme všetko dosiahli. Ale pravda je taká, že vieme veľmi málo. Najmä čo sa týka nachádzania spojitostí príčin a následkov.

Takže nie je prekvapujúce, že očakávaný výsledok sa nedostavil. Pozitívne je, že si urobil 21-tku relatívne ľahko. Telu to určite prospelo. Keď bude treba, zopakuješ to o nejaký čas opäť. Telu to opäť určite prospeje. Ale už je na ňom, akým tempom sa bude čistiť, čomu dáva prioritu a čo počas pôstu rieši. Ono rieši a robí maximum. A poriešilo toho teraz dosť, keďže sa nemuselo venovať tráveniu. Ale detaily neprezradí.

Ano až teprve teď při návratovce se organismus regeneruje a restaruje, proto je hodně důležité dodržet čistotu návratovky a pomalý postup. Při půstu se staré špatné struktury rozbouraly, nežádoucí parazité zlikvidovali. Při návratovce se obnovují poškozené části organismu. U kožních problémů bývají v kůži buď parazité nebo nějaké plísně nebo toxiny - to se půstem narušilo a zneškodnilo, na pohled to mohlo zůstat stejné, teď při návratovce by se měly toxiny odplavovat a tkáň regenerovat. Kůže bývá až jako poslední v řadě co organismus léčí, používá ji jako odkladiště odpadů. Proto se může stát že při půstu může i vzniknout nějaký nový kožní problém, protože se rozbouralo něco špatného uvnitř a vyplavilo se krví do kůže. Při návratovce se budou odpady z kůže odplavovat. Kdyby se návratovka urychlila, mohly by tam zůstat.

Moc díky za podporu. Asi na těch vašich slovech něco bude a zbavil jsem se zřejmě něčeho více problematického. Člověk míní, ale jeho tělo mění. Budu to sledovat a dám vědět, jak to dopadlo. Zatím jedu návratovku podle plánu, 300g zelči na jedno posezení denně, ale je fakt, že chutě na další ňamky exponenciálně rostou, tak aspoň parádně potrénuju svojí vůli.

Ahojte,
ja sa hlásim, že som nastúpila na ďalší plánovaný pôst - dnes 4. deň. Skúšala som začať v pondelok, ale bola som nervná, hladná a hlava ma príšerne bolela, tak som sa navečerala. V utorok už bol nástup pohodovejší, aj keď hlava stále frflala.
Prišla som na to, že problém je, keď chce so mnou manžel držať pôst. Cítim sa akoby nesloboná v mojich rozhodnutiach potom - tlačím na seba, že to MUSÍM zvládnuť, lebo manžel. Teraz mi dal dokonca náskok, že sa pridá, až keď sa ja rozbehnem a stále som cítila ten tlak a neslobodu. Akonáhle sa rozhodol, že on sa nepridá, tak zrazu tlak povolil a utorok som už zvládla (aj ďalšie dni). Najradšej by som držala pôst sama, ale nechcem ho obmedzovať. No neviem, ako tieto pocity spracovávať

Mám za sebou dosť náročné emočné obdobie, keď som bola pár týždňov riadne rozkolísaná - raz hore, raz dole - ale že totálne extrémy. Ráno som plakala od šťastia, večer zas nad sebou (hnev, neláska a spol.). Veľa vecí sa mi poodkrývalo, veľa som pochopila, len som sa nevedela dať do nejakého stredu. A potom prišiel tento pôst a s ním aj pôstársky pokoj

Inak mám zatiaľ tento pôst pohodu, celkom som sa už naň tešila, len som stále hladná aj tento štvrtý deň. Netuším, kedy bude zo mňa breatharianka, lebo mne proste chutí jesť!

Pôstuje tu teraz ešte niekto?

To si na tom ešte dosť dobre. Niekomu chutí jesť až tak, že ani nepôstuje..

Když chce manžel držet půst s Tebou, tak za to buď ráda, může to být horší - jiní musíme při půstu čelit nátlakům partnera který nás od toho odrazuje a přesvědčuje že držet půst je nesmysl, až se podlomí odhodlání držet půst. Kristus držel půst na samotě v poušti, daleko od lidí, protože v běžném prostředí by to také nezvládal. Obecně je doporučení aby nikdo z okolí nevěděl o držení půstu, bere se to jako čistě soukromá věc, protože sdílení s okolím vůli často oslabuje.

No hej, keď on sa chce pridať, z toho vyplýva, že teda Ty už "musíš" a nemôžeš cúvnuť. To tiež nie je ideálne.
Jak píše Panda, pôst je osobná vec každého jednotlivca.
Ideálny stav by asi bol: vzájomná podpora, ale každý pôstuje nezávisle. Ako a kedy chce.
V realite to všetci máme s našimi spolubývajúcimi nejako inak. Ale hádam presne tak, aby to pre nás boli tie najvhodnejšie lekcie. Ušité práve nám a pre nás.

Juuuj, toto je parádny prístup!

Musím sa s tým spolubývajúcim nejak popasovať sama v sebe (mmch. po 2ch dňoch to teraz večer ukončil). Problém je vo mne - rozkľúčovala som za posledné týždne v sebe silný syndróm "dobrého dievčatka", ktorý sa so mnou celý život vlečie. Dokonca bol podporovaný až tak veľmi, že už od útleho detstva sme zlú Silviu posielali a "zatvárali" do pivnice. Z toho pramení tlak na tú snahu o dokonalosť a sebanenávisť v prípade zlyhania. Mám tých odhalených zranení viac. Neviem, či to spôsobujú pôsty, alebo etikoterapia, alebo všetko spolu. Rada by som pomocou pôstu došla aj k nejakému duchovnému posunu v tomto smere. Zatiaľ som ale vďačná aspoň za to, ako sa myseľ upokojila.

Nie v prípade, keď by sa ten pôst zišiel. A ono to nejde.

Tak dnes už to prišlo (deň č.6), keď som sa prechádzala po krásne zasneženom Vršatci - všetky tie pocity radosti z pôstu a vďačnosť, že môžem. A že sa veľmi teším na to, čo so mnou bude robiť dlhší pôst - dlhší než tie 10ky
Cítim sa dobre, včera som začala s rannou urinoterapiou, čistím sa pekne, jazyk biely, oči žlté, pachuť v ústach a už mám zvýšenú potrebu vody.

Chcem sa spýtať ohľadom manžela. Začiatkom týždňa mal úraz - prasknuté rebro. Kvôli tomu po dvoch dňoch prerušil pôst, lebo mal z toho blbý pocit. Teraz však už pár dní pociťuje, akoby ho jedlo tlačilo a bolia ho tie rebrá pri pocite plnosti. Je vhodné pre neho držať teraz pôst? Viem, že niet lepšieho lieku na rôzne ochorenia, ale čo takéto zranenie?

Půsty především slouží k odstranění různých parazitů (včetně virů a bakterií) a odstranění poškozených tkání. Při takovém úrazu si myslím že je půst k ničemu, není co odstraňovat, naopak by bylo teď dobře dodržovat vhodnou čistou stravu, podobně jako při návratovce, protože také dochází k rekonstrukci tkání tak ať může organismus správně opravovat. Půst by měl význam kdyby se souběžně objevil další problém, jako nachlazení nebo záněty (zánět může při úrazu hrozit).

Ďakujem za odpoveď. Takto nejak som to aj ja cítila, aj som mu radila tú odľahčenú stravu ako pri návratovke. Ale nechcem ho tlačiť do niečoho, nie som odborník, len mi to tak nejak prišlo.

Joooj, dnes od rána som si už toľko múdrych rečí a nevyžiadaných rád na pôst v práci vypočula Začnem chodiť do práce v nejakých extra voľných handrách, lebo toto už po týždni pôstu počúvať ma fakt nebaví. Toľko odborníkov na pôst mám okolo seba. A to som myslela, že po toľkých pôstoch už mám od nich pokoj. Dnes na kolegovej oslave popili a keďže som sa ja neponúkla, tak už to ide.