Lenuška v chate písala:
"pořád propaguju šťávu z melounové slupky. Ta bledá část má mnohem víc minerálů a méně cukrů /fruktózy/, než ta červená, případně růžová na Slovensku )). Chuťově připomíná výraznější okurku. Ředím tím jinak nepitelné šťávy třeba z kopřiv nebo pampelice... i do kapustové se mi hodí."

Leni, mám nejako furt averziu, či to neabsorbovalo veľa svinstva, tá šupka. Neviem, prečo mám tieto hemungy extra pri melónovej šupe, keď napríklad jablko jem so šupkou a neriešim
Ale veď keby to bolo moc prehnojené, tak by to bolo cítiť, nie? Zdá sa mi, že môj gurmánsky jazýček je už na blafy celkom vycvičený - napríklad pri listovej zelenine vyslovene cítim, keď je zasajrajtovaná moc.
Inak melón - mám rada aj vodový, aj cukrový - a z cukrového najmä tie, ktoré majú zelenú a bielu dužinu.

Meloun před rozkrojením vydrbu kartáčkem víc, než kdybych nechtěla odšťavňovat slupku. Mám také chuťové buňky citlivé na chemický postřik, například řapíkatý celer z Itálie v zimě nemohu jíst ani šťavit. Ale v melounu jsem nikdy nic necítila... Nemám informaci, jak moc se melouny stříkají. Proti plevelu určitě ne, kde roste meloun, všechno ostatní zahubí... tak snad jedině proti plísním, ale to se stříká někdy na začátku vegetačního období.
Závěr: nic necítím, a šťavím...

Ja to musím tiež vyskúšať. Aj fruitariánka Kveta dosť spomínala tú šťavu z melónovej šupky myslím. Potom poreferujem.
Inak s tým zelerom máš pravdu. Ja takto nemôžem cítiť ružičkový kel, čo sa dovozový v zime predáva - fuj, hnusný, štipľavý. Zo záhrady býva výborný, ješ ho surový v pohode.