Ne vsichni, muj pradeda z otcovy strany kdyz se vracel domu ze sousedni vsi pozde vecer a z lavky mu sklouzla noha spadl do potoka, prochladnul, dostal zapal plic a na nej zemrel.
Moje prababa z otcovy strany zemrela v 93 letech.
Ja si vystresoval podnikanim a vsemi moznymi jinymi stresy dost blbou nemoc uz v 46 letech:(.

Nemuzes to Miro pausalizovat, bylo to nejspis jak kdo a jak kde .. mozna byli lidi vystresovani uz v rannych manufakturach, pozdeji fabrikach, ale na venkove pamatuju dedky s dlouhymi fajkami az na zem jak si vesele bafali a plkali (jako my ted tady na forech) na lavicce v pekne pokrocilem veku.
Naopak, na venkove meli lidicky pohyb cely den na poli a unaveni dobry pocit z vykonane prace, zili dyl, mozna ale jak kde.
Dneska chodis z prace unaveny a jeste nas...y:).
On taky nebyl knizepan jako knizepan, ze jo, ale sdirali se tehdy nevolnici ci poddani z kuze o tzv. "desatky" cize 10 % z toho co vydelali na na svem (ne na panskem).

Aspon tak nas to bolsevik ucil ve skole, jako ze slechta = urozeni pani loupeznici. Jenom detail ze dneska mas nikoli desatky, ale padesatku rovnou jen to hvizdne, pul roku delas na stat:).

Miro, psychicky stradas Ty v praci a ja podnikanim:).
Tehdy toto co my neresili, ver tomu:).

Zrovna jsme o víkendu viděli (českou novodobou) pohádku "Tajemství staré bambitky", měla dost pozitivní ohlasy mezi lidmi hlavně kvůli narážkám na náš stát (asi byla spíš pro dospělé), údajně tam bylo něco i na Klause. Tak tam všechno zdaňovali - daň za otevřené okno, daň za zavřené okno, no a bylo tam: "Nakonec snad budete chtít i daň z hlíny!" ... "No to je super nápad, daň z hlíny!"

Jeee, to byla hezka a moudra pohadka, ze zivota:)).
Ono nestaci, ze za zdanene penize koupis zdaneny material, zaplatis zdanenou praci remeslnikum, zdanis pak barak kazdy rok, platis zdanene energie, dan ze psa a kdovi ceho jeste.
Jeste musis z toho celeho mega-zdaneneho baraku zapaltit dan z prodeje 3%, kdyz si dovolis zmenit lokalizaci sveho pubyvani.
Spocitej si 3% z prikladem 3 melounu = pekny balicek 90.000,- za to je slusne zdanene ojete auticko na nekolikrat zdaneny benzin ci naftu, co rikas ?
To nebyla pohadka Pandi, lec realita - spise slaby odvar z reality:))).

v cem stradali?? pohoda vesnice,,,syn delal to co tata i deda,jednou tydne kostel..vsude cisto, zadna chemie,, exhalace?
tak kde to sakra je? jak to ze nezili 160 let,,ale naopak kratsi dobu nez my??

_________________
nejhorší způsob smrti je smrt z vyděšení ))

Po víkendu doma opravuji - ano, těžká strava mi UŽ vadí a to mnohem více než před týdnem, dokonce i strava kterou jsem dříve jedl jako lehkou bez problémů. Naštěstí se mi o víkendu dařilo redukovat nejen povinnou stravu, ale také byla mnohem slabší psychická závislost. Víkendové stravování mi už začíná být překážkou, ale myslím že se mi brzy podaří úplně zredukovat, hlavně kvůli problémům které mi následně přináší (např. mi je pak v noci i další den dost blbě, jako po otravě jedem) - věřím že mě přítelkyně snad už pochopí že takto to nemohu.

Takže opět návrat plně ke šťávám. A zajímavé - přestože jsem o víkendu měl kaloricky mnohem větší příjem, váha mi oproti dnech na šťávách poklesla o 1 kg (možná více), což beru opět jako potvrzení čerpání prány při čistším organismu.

Mirko a zostávaš pri tých jednodruhových šťavách? Aký máš náhľad na tie zelené smoothies? Napríklad so špenátom je to lahôdka. Ja by som chcela skúsiť takúto návratovku. Nebudem nič pariť, zostanem na surovom, ale aby to bolo pre žalúdok lahodnejšie v prvých dňoch, tak to bude práve zelené smoothies.

Jedině ovoce - a konkrétně hlavně jablka, občas pomeranče - protože to hlavně pročišťuje. Zelenina obsahuje dost minerálů a tím se čištění zpomaluje. Tak jenom když cítím minerálový deficit (chuť na slané) tak si přidám kousek červené řepy, která mi ty potřeby rychle uspokojí.

A ještě jsem pozoroval, že pocit neuspokojení (kdy mi připadá že mi chybí např. minerály) se dostavuje jen když piju těch šťáv moc - ale když se snažím udržovat na co nejnižší hladině, v podstatě blízko hranice hladovění, tak mě čisté ovoce uspokojuje a pocit potřeby něčeho jiného se nedostavuje.

Nevím ale jak po půstu, to bych si možná na tento styl netroufl najet.

Rada ti verím, že sa najlepšie cítiš, keď piješ vlastne len málo štiav. Je to zvláštne, ako to má každý inak. Udivuje ma niekedy, keď čítam, aké strašné kvantá ovocia či zeleniny ľudia pojedia. Kam to popracú? Naraz aj viac ako desať banánov napríklad?

Mně by také nedělalo problémy 10 banánů a v podstatě jsem takto jedl (žaludek i střeva se roztáhnou a přizpůsobí) - jde totiž o uspokojení psychické potřeby požitku, ne o fyzické potřeby těla. Proto bych se rád těchto psychických závislostí zbavil, protože mi nepřinášely uspokojení, ale strádání.

Rozumiem. Si na dobrej ceste. A veľmi ti prajem, aby to priateľka prijala. Teda vlastne nie To, ale ŤA Aj ja som čosi prijala... ale trvalo mi to veľmi dlho, kým som sa s tým vysporiadala. Môj muž totiž fajčí (nikdy nie doma, ale keď venčí psa, si zapáli, alebo s kamarámi pri pivku) a neskutočne mi to vadilo, nehovoriac o tom, že som na ten cigaretový zápach oveľa citlivejšia v pôste. Pri tomto pôste som si uvedomila, že mi to už nevadí. Teda ten zápach cigariet samozrejme, že je tu stále. Ale už mi nevadí. Pochopila som totiž, že keď som to môjmu mužovu vyčítala, tak sa nad tým vždy trápil, ale nikdy to nedokázal prekonať. Tak som s tým prestala, pretože ho mám rada. Aj s tými cigaretami. Nechcem, aby sa trápil nad niečím, čo zatiaľ nie je schopný zmeniť.

Nevím jestli bych to takto dokázal přijmout, vědět že si kouřením hodně ubližuje - ale v podstatě se tohle děje i se stravou, jsme přesvědčeni, že si naši nejbližší nevhodnou stravou ubližují. Ale asi musíme přijmout, že je to jejich volba. Nemůžeme je přesvědčovat, protože přesně to samé by nám vadilo (vadí) obráceně - oni jsou přesvědčeni že si škodíme my svým přístupem a proto nás oddrazují, každý jsme přesvědčeni o správnosti svého názoru.

Áno, je ťažké prepracovať sa k takejto tolerancii.

Miro, presne, je zbytecne mladym holkam sedic na zidce a pokurujic vykladat jak se spatne posloucha v ordinaci verdikt od doktora, ze "Mate rakovinu plic a davame Vam tak necely rok, mozna kousek vic, (kdyz z Vas udelame plesatou trosku na voziku - pozn. autora):).
Zpocatku jsem to zkousel jen tak, ze srandy co to udela, ale zbytecne, minulo se naprosto ucinkem, jeden z deseti zapremyslel, ostatni se smali jako ja blbec kdysi kdyz jsem kouril taky:)).
Proc se s pusty a jidlem asi deje to same ? - zkusenost je totiz neprenosna:).
Je treba to zazit a pak Ti to dojde v plne sile a parade co delas blbe:).
Brrrrr .. kdyz si na to jen vzpomenu, nehezky zazite, i kdyz podvedome tusis, ze asi pujdes "na lepsi" neco te tu nepochopitelne drzi (rodina, zena, decka, zeptej se na toto raku, ze Reni ? ):).

Cef, už nemám tú potrebu. A nemám ani strach. Ani ľútosť. Len lásku.

Mnoho (většina?) lidí vidí v jídle a celkově v potěšeních smysl života (říkají "Kdyby nebyly tyhle radosti, co bych z toho života jinak měl?"). Ale nakonec - oni vlastně mají pravdu. Náš smysl existence zde na Zemi (v této fyzické podobě) spočívá vlastně v této hře - propadat požitkům, doplácet na ně utrpením, poznávat hlubší smysly a dospět tak postupně k odhalení původní "božské podstaty" našeho Já, odhalit že se jedná o hru, o cestu poznání a vývoje, kdy máme za úkol vlastním vývojem dospět od slepoty k prozření. A abychom k tomu dospěli sami (protože jinak by to nemělo požadovaný smysl), máme obranné mechanismy, které nám brání převzít cizí zkušenosti, musíme k nim dospět vlastními poznatky a vlastním škobrtáním.

Odhalení "pravd" (typu - je lepší vita, frukto, paleo?) vůbec není důležité, to jsou jen nedůležité podněty, okolnosti našeho vývoje. Proto se i pravidla reality během života mění (co dříve neexistovalo najednou v naší současné realitě existuje), protože fakta nejsou vůbec důležitá. Má nás to postupně přivést k poznání, že poznání je jen vedlejší nedůležitý balast.

Velmi, velmi moudrá slova Mirku..

Cize by ses klidne zitra spakovala, objala muze a deti a sla na druhou stranu ?
Nikde jsem prece nenapsal, ze se dne bojim smrti a citim nelasku.
Jsem naopak vic pripraveny nez pred 7 lety kdy me ta zprava doslova prastila mezi oci jako kladivem. Onu zkusenost blizkosti vlastni smrti uz za sebou mam.
Kdyz me zpocatku "lecili", mival jsem stavy, kdy byl tlak krve 30/60 a ten stav kdy lezis an luzu, zena Te drzi za ruku je Ti uz vsecko tady jedno (jsi odevzdana) se taky neda sdelit pismenkama.
Domnivam se, ze jsem aspon castecny vyvoj o kterem pises u sebe prodelal taky, nemuzu ale rict, ze citim jenom lasku a porad.
To bych si lhal do kapsy a vytvarel tu o sobe falesny obraz a o to nestojim.
Cize ano, umim si predstavit odchod, jen se nerad loucim s blizkymi, jsou mi hned po Bohu vsim:).

Brr

Tiež som mala tú česť - akurát, že som bola v úlohe dcéry, čo tak za ruku držala mamu.

Tak to si zkusim zapamatovat, ze poznani o poznani balastu je k nicemu:)
Ja totiz dosud poznavanim noveho ziju, je to mym smyslem zivota. Neumim si zatim predstavit, ze uz sedim "poznany" nekde na oblacku a vsechno je mi uplne jasne:).
Trochu mi to pripomina necinnost Tolleho (jinak jej mam rad, skvely autor o vecech pritmna) 2 roky na lavicce se stastnym usmevem.
Paradoxem ovsem zustava, ze i on se z nejakeho (???) podnetu tohoto zivota vzdal a zacal si jej komplikovat dalsim poznavanim a predavanim svych zkusenosti (poznani - balastu) jinym lidem:)).
Ono totiz jaksi jen takove live happines - prezivani ze dne na de na lavicce na Slunicku v parku asi moc cloveka nenaplnuje.
No, nevim, jen pisu co se mi honi v hlave a kam bych se asi dostat nechtel, mam ponekud jinou (vice tvorivou) vizualizaci a jak znamo tvorit se da jen v case, nikoli mimo cas, zastaveny ma STOP v pritomnu s usmevem na tvari:).

Prečo zajtra? Nepoznáme dňa, ani hodiny, nevieš?

Nechytej me za slovicko - vis co myslim a jsi rak, svoji podstatu nezapres:).
Samoze me muze zitra srazit nejaky blizni magor:) treba na prechodu, nebo se rano jednoduse neprobudim.
Rvala bys jako ta moje .. ronila slzicky:)).

Jinak, snad přesněji - poznání je důležité, ale jen jako proces, není důležitý obsah poznání. Je důležité abychom poznávali, abychom ten proces prožívali, ale je jedno jaká fakta tím poznáním získáme.

Ja vim Reni, samozrejme vim a bez jakehokoli zlehcovani Ti reknu neni to totez.
Taky mi odesli predkove, dedove a babicky vsecky, rodice uz starnou, desi me to obcas, ze nebudou taky.
Ale ver klidne jednomu, nelzu Ti (proc?) - Tve mame bylo lepe nez Tobe ve chvili kdy odchazela:).
To my co zustavame to mame tezsi, proto jsem napsal co jsem napsal, proste to citis ze nejdes na spatne misto a je Ti to jedno.
Jsi uvolnena, je to tak genialne (jako ostatne vse) osetreno primo od stvoritele, ze clovek kdyz zeslabne uz nesili po zivote a je smireny a je mu dobre, lip nez lidem okolo.
A kazdy clovek je Bohem zkousen jen tolik kolik unese ve svem danem stupni vyvoje, ne mene, ale ani ne vice:)..
To je co jsem chtel rict, nic vic.
Safra, to jsem se zase zakecal, musim jit makat, kdo nas bude ve hmote zivit herdek ? Nic, jdu lidi, tak zase nekdy:)).

To spis asi ano:).

Cef, ja som sa toho dňa bála 3 roky. A keď nastal, tak bol krásny. Naozaj. Bol to spolu s pôrodmi mojich detí najkrajší deň v mojom živote. Deň, keď mi doma zomierala mama. A ja som mohla byť s ňou, rozprávať jej, čítať, hladkať ju - no, je to veľmi osobné, ale pocítila som veľkú úľavu (asi ako jediná, lebo môj otec aj sestra chodili fajčiť a pili slivovicu, zrejme aby to zvládli). Po rade dní, keď som nemohla nič zjesť, som si šla na obed pripraviť misku ryže, lebo som vedela, že je všetko v poriadku a pocítila som hlad. Bolo to také tiché, božské, to umieranie. Bolo to veľmi podobné pôrodu. Aj to trvalo asi rovnako dlho ako väčšinou trvá pôrod prvorodičky.
(Jéj, Mirko, prepáč, že u teba v denníku rozoberám tieto záležitosti.)

Tak vidis, v tom se teda ted pletu. No, kazdy mame svuj jiny kriz, na rovinu jsem z tech co (obrazne receno) "pili aby to zvladli" v te dobe.
Z toho zase jen plyne, ze vlastni zazitek je neprenosny a kazdy mame jine.

Áno. Ale každý po svojom strávime, čo nám život doprial ochutnať. A to je fajn. Boli sme prítomní traja a každý z nás to prijímal inak.

Reni a nemáš nějakou univerzální radu, jak se zbavit závislosti na jídle? Nemyslím když tělo něco chce, když to potřebuje, ale stále se nemohu zbavit občasných neodolatelných nutkání chtít do sebe něco nacpat co ani nechci a vím že se tím to nutkání neuspokojí a že mi po tom bude těžce (podle toho je mi jasné už předem, zda je to jen ta závislost nebo skutečná potřeba těla).