Pandi souhlas
jen to není cesta vzhůru ale dovnitř

O cestu nahoru nějak nestojím, ani nemám potřebu někoho inspirovat (celej život jsem měla utkvělou potřebu všem pomáhat, teď se od toho osvobozuju a je to fakt úleva), cesta dovnitř je pro mě lákavá

A můžu mít ještě dotaz ABCD - jakto, že dřív jsem si občas brambůrky dala a byla jsem v pohodě? měla jsem takovou naivní představu, že po půstu bude tělo zdravější a líp se vyrovná se záteží, třeba v podobě blbého jídla, ale je to naopak........chápu to dobře, že dřív mi to taky škodilo, ale míň nápadně a teď to tělo líp rozpozná, co mu vadí a hned to dává najevo?


Jinak mám pořád zahleněnou hlavu a bolí mě, ale spíš se to zlepšuje.....tak doufám, že si zítra dám návratovku....no uvidíme

ad.1
cesta nahoru je transformace cesta dovnitř je NIC do bodu 0

ad.2
chápeš to tak na půl směr je správný
membrány bunky jsou po pustu a návratu citlivější, tím i propustnější a tak okamžitě reagují na bordel...když byly zanesené trvalo to mnohem déle než se něco dělo a ty sis toho mohla všimnout, protože reakce nebyla tak rychlá
propustnost buněk po pustu má ale taky za následek to že se očištěné tělo rychleji regeneruje..rychleji vyplaví bordel z těla
to je ten rozdíl před pusty a po pustech..
čili to co Ti přinese pust je vlastně okamžitá zpráva těla tudy ne toho je bud moc nebo to nechci

hrají v tom také opět a zas roli čakry ..celé je to kompex podmínek aby se stalo to o čem píšeš že sis myslela a čeho se dá s pročištěným tělem dosáhnout
to ale se dostáváme k dalšímu levlu ale tam ještě nejsi takže Ti prozatím bude muset stačit tahle odpověd nicméně nese se to v tomto duchu
není to o tajnuskářství, ale o správném a postupném pochopení věci na základě vlastních zkušenností a pozorování sebe sama;-)

Tady nejde někomu pomáhat.
Inspirovat budeš jen tak. Nic to nestojí.

Uvedu můj příklad.
Asi půl roku po mojí 21-ce jsem si všimnul, že moje tchýně nějak zhubla. Tak jsem jí pochválil, že je huběnější a mladší.
A ona se mi svěřila, že jí doktorka vyčinila, že má nadváhu, vyšší cholesterol, vyšší cukr atd. .
Trochu jí to urazilo a řekla si, že když já jsem vydržel nejíst tak dlouho, tak ona zmenší svoje poce jídla. No a povedlo se.
A takových příkladů je víc.
Prostě lidi uvidí, co jsi dokázala a uvědomí si, že to jde i jinak. Nic Tě to stát nebude, ale určitě na to narazíš.

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.

Lassie, taky si pamatuju na podobny moment, kdy jsem si nadavala, ze jsem pusty vubec zacala praktikovat. Byla jsem po sve prvni sedmicce, na konci navratovky. Ulozila jsem deti do postylek po narocnem dni a mela jsem sto chuti si klasicky sednout k telce s necim dobrym. Ale vedela jsem, ze nesmim. Citila jsem se jak v pasti, clovek uz couvnout zpet nemuze a urychlit to nejde. Taky jsem si rikala, proc to vlastne delam, jestli neni lip lidem, kteri nic neresi a o nic se nesnazi. Ale pak se clovek oklepe a je rad.
A inspirujes mimochodem me, ja jsem se ke 14 ce jeste nedokopala

Jo .. lidem co zijou v blazene nevedomosti je uuuuuplne super .
Obcas ""zavidim"" mladsim, co jim to docvaklo driv nez me a nedokopal je k tomu az vetsi prusvih:) .
Ale neee, zase kecam, vsecko je totiz u kazdeho presne tak jak ma byt a kdy ma byt .

Půst je jen jedna disciplína jak píše ABCD. Pročistí tělo a ukáže čakry, sedmička sedm čaker, jednadvacítka všech 300, ale je pouze předpokladem k dalšímu.
Po půstu a návratu jezte tak abyste se najedli (základních potravin ne brambůrků) a sportujte, je to důležitý. Když tělo nedostane energii ani z jídla ani z čaker, k čemuž sport vydatně napomáhá, trpí podvýživou a chutě budou nezvladatelný.

Jo tak takhle mi to nevadí

Díky, takhle mi to stačí:) Pochopení na základě vlastních zkušenostích a pozorování sebe sama mám potvrzený, že funguje stejně nejvíc....stejně bych nepochopila to, kam jsem ještě nedozrála (už jsem si to víckrát vyzkoušela, že jsem něco nechápala a pak najednou se mi rozsvítilo a stejně to nešlo urychlit )

Jojo, to je přesně to v čem se teď topím, dík za podporu....ale v půstu a návratovce, jak jsou jasně daný pravidla, tak to je pro mě snažší se jich držet....teď jak se nějak snažím poslouchat svoje tělo, do čehož se míchaj chutě a pak různý zažitý představy, co je zdravý a co ne, tak v tom mám maglajz........a jen tak si sednout a dát si třeba ty brambůrky, to prostě je určitej druh uspokojení...no cejtím, že v tom je pro mě teď cesta, zkoumat, co si tím vlastně uspokojuju a proč mi nemůže být dobře, tak jak v tu chvíli jsem, ale musím si k tomu dopřát tu jídelní rekvizitu.......nějaké nástroje na to mám, tak se tím začnu víc zabývat a snad na něco přijdu

A s inspirací - momentálně mám pocit, že spíš odstrašuju, těma svýma zmatkama Pro mě 7 byla mnohem jednodušší a nepřinesla žádný takovýhle zmatky.....prostě jsem postupně začla normálně jíst, občas mi bylo třeba trošku těžko po něčem a trvalo nějakou dobu, než jsem začla jíst jako dřív, ale po 14 to už prostě tělo křičí mnohem víc a musím se s tím vypořádat, ať chci nebo nechci, už není cesty zpět mi přijde a momentálně mě to spíš štve...ale zas cítím, že se mi ptvírají nový obzory, jen teda tam, kde jsem je nečekala a ani moc neměla chuť je hledat.... ale hned se mi vybavuje takový citát z modlitby Exuperyho "dej mi to, co potřebuju a ne to, co si myslím, že potřebuju", no a to je asi přesně ono

Jinak mám za sebou 3. den půstu a doufám, že už poslední, cítím se líp, ale úplně 100% to ještě není, tak doufám, že ráno se probudím fit.....

ono skutečně není cesty zpět ..protože už víš... takže pokud má člověk takovéto duševní stavy platí pro něj obvzlášt heslo spěchej pomalu... je třeba aby si vše sedlo...
půst je duchovní záležitost jehož účinky se projeví ve hmotě...

Novy Zakon, Mt 26,39 :
"Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." .