Přatelé, jak jsem si všim u některých vyše přispěvků...tak jsem smutný z toho, jak některé odsuzujete a názyvate debily...není to važně hezké... zastavam taky nazor že k uspěšnemu "přeladěni" je hodně duležita ne li nejduležitější duchovni uroveň..uvědomění...proto taky ten pan na ktereho ukazujete byl neuspěšný v přeladěni, když si počinal tak jak si počinal..jeho duchovni uroveň nebyla tam kde by mněla být...každy děla to co v dané situaci považuje za nejlepší...proto nesuďme a buďme vděční že nemusime opakovat jejich chyby, u většiny z nás je to podobné...proto máme na sobě ještě hodně práce...bylo by hezké začit např. neudsuzovat, nenavyšovat se nad druhé, mít pokoru..., všem přeji krásný den a hodně uspěchu..
No, priznám sa, aj ja som pár krát deťom strelila, ale vždy som to považovala za svoje zlyhanie a k ničomu ich to nevychovalo. Fakt nie. Omnoho väčšiu silu ako bitka má tiché, pokojné slovo, a najväčšiu dlhý pohľad a mlčanie. Aspoň na moje deti to zaberá najlepšie a hneď vedia, kde je sever...