Zakládám si svůj deníček a snad mi pomůže při cestě k práně.

Stručně o mé historii. Koncem roku 2008 (ve věku 46) jsem objevil půsty díky serveru http://www.pust.cz a vzápětí vitariánství na serveru http://www.vitarian.cz. Od té doby jsem 3 roky usiloval o pročišťování pomocí půstů, byly do délky max. 13 dnů, a víceméně úspěšný přechod na vitariánskou stravu, spíše sklon k fruktariánství. Cestu ale nemám rovnou, občas krok vpřed, občas dva kroky zpět, takže někdy je to liquidariánství a někdy zas zpět vařená strava.

V současnosti je mým přáním přechod na pránu. Hlavními důvody jsou - silný pocit neuspokojení se současným stavem, pocit přetížení a neuspokojení stravou, nevyřešení některých zdravotních problémů (hlavně bolesti zad a celkový pocit únavy) a především - touha po vyšším poznání a duchovním pozvednutí. Potřeba "se sebou celkově něco udělat".

"Nakopnula" mě v prosinci 2011 přednáška Henriho Monforta, potom film "Na počátku bylo Světlo" a dále příklady breathariánů ze SupremeMasterTV. Od té doby jsem zkusil pár suchých půstů do délky 7 dnů jako pokus o 21denní přechod, nad 7 dnů přechodu jsem se nedostal. V současnosti se snažím propracovat k delším (mokrým) půstům, tím k vyšší očistě.

Sice bych měl psát až své výsledky a ne průběh, ale bude to ještě na dlouho a od toho jsou deníčky, takže si poznačím svůj aktuální stav.

Minulý týden krize s přítelkyní, dostal jsem "zaracha", buď ona nebo vita+půsty (vadí jí, že spolu nežijeme "normální rodinný život"), takže jsem musel přejít na kompromis - přes týden jsem v Praze v práci, tak si budu v týdnu půstovat a doma pak jíst normálně a bez půstů. Takže zkouším teď zda bude zvládnutelné 3-4 dny v týdnu půstovat a zbytek týdne (doma) běžná strava. Bude to pomalejší, ale předpokládám že i touto cestou by mělo dojít k postupnému většímu "osvícení" s přechodem na pránu. (vím že prána nemá být cílem, ale nechte dětem jejich hračky než dospějí )

Mirko, škoda, že nás mnohí blízki nevedia prijať takých, akí sme. (Predpokladám, že ty nenútiš priateľku do ničoho, čo robíš sám.) Je to zvláštne, ako až dokáže odlišné jedlo či nejedenie iritovať tých druhých. Sama nie som lepšia - priznám, že mi veľmi vadí, keď sa občas (rozumej, asi 1x do roka) v našej chladničke objaví klobása. Priznám sa, že vtedy frflem až hrôza, lebo mi strašne vadí ten smrad a napáchne ňou celá chladnička. Takže mi tiež chýba tolerancia - ale frfľanie, že ju môj muž zje, to som si už odpustila. Mám ho rada pre iné, nie pre to, čo je alebo neje. Dúfam, že tvoja priateľka raz pochopí, že rodinný život môže byť fajn, aj keď jeden je a druhý skoro neje. Veď to nie je len o jedle. Ja svojim blízkym rada navarím, aj keď pôstujem a teším sa, že im chutí. A oni si už celkom zvykli na to, že skrátka nejaký čas nejem alebo že 15 rokov nejem mäso (až mi je to smiešne, ako sa ohradia za mňa, keď ma niekto núka mäsom ). Nechcú ma prerábať - a ani ja ich. Mám ich rada, preto ich prijímam takých, akí sú. Snažím sa s nimi hovoriť aj o strave, pôstoch, ale len sa o tom rozprávať, bez vyčítania, strašenia chorobami a presviedčania, že to, čo robím ja, je lepšie (veru som bola hlúpa, keď som to v minulosti robila - ale bolo to také "vývojové štádium", ktorým som musela prejsť na svojej ceste). Ak im to má čo povedať, tak myslím, že takto im to povie viac, ako keby som ich zahrnula ultimátami a výčitkami.
Myslím, že si sa rozhodol dobre a pre priateľku by to mohla byť veľmi silná lekcia, ak si bude schopná uvedomiť, čo si sa rozhodol podstúpiť. Som zvedavá, ako to v sebe spracuje. Držím jej palce, aby ju to priviedlo k pochopeniu.

Reni dík, i když už moc nevěřím pochopení, protože už se stalo vícekrát že jsem své snahy opustil abych doma nepopuzoval a bylo to bráno jako "normální". Samozřejmě že já už nikomu do jeho stylu života nemluvím a plně respektuji. Asi to bude souviset s tím, že lidé přístupní alternativním směrům jsou i tolerantnější k ostatním a naopak.

Nuž, nie som veru celkom presvedčená o tolerancii mnohých ľudí, čo sa stravujú, žijú alternatívne voči svojmu okoliu. Ale je to iste prípad od prípadu a často to súvisí s takým oduševneným presvedčením, že len tá moja cesta je dobrá, že nás to núti presviedčať o svojej pravde aj tých druhých. Ono to chvíľu trvá, kým pochopíme, že každý má tú svoju cestičku.
Myslím, že jedného dňa aj tvoja priateľka pochopí, že ťa vlastne stráca tým, ako ťa chce pripútať k vidličke a nožu.

zajimalo by me co te zastavilo. 7 suchych dnu je obrovsky kus cesty a ten 8. by mel teoreticky byt relativne prijemny. zastavil te strach, vnitrni pocit nebo okoli? ja jsem mel vzdy problemy s vizualizaci a tady vidim svou hlavni prekazku

Předešlých 6 dnů bylo v pohodě, ale 7. den se mi najednou udělalo hodně blbě, začínal jsem být dost přiotrávený, silné motání hlavy, už se nedalo pokračovat ani kdybych přešel na mokrý půst. Několik dnů jsem se pak z toho dostával, byl jsem rád že jsem skončil a nezkoušel pokračovat, myslím že jsem to přerušil v poslední chvíli. ... Z delších suchých půstů už jsem myslím na dlouho vyléčený. A už ani nejsem přesvědčený, že jsou přínosnější než běžné půsty.

Ja teda viem o breatharianstve dosť málo, preto bude môj pohľad čisto osobný. Nejako sa mi to nezdá, že by ľudský organizmus dokázal prežiť bez vody dlhodobo. Pravdupovediac, tých 7 dní považujem za hraničných. Všeobecne pijem veľmi málo a počas pôstu teda nič moc pokiaľ ide o vodu. Suchý pôst som mala najdlhší asi len 3 dni. A ani nemám ambíciu skúšať dlhší aj preto, že chodím cca 5x do týždňa do bazéna a teda to už nie je suchý pôst Včera som cez deň vypila asi len 4 dl vody, ale v bazéne som vypila pol litra - pri cvičení vo vode mám vždy potrebu piť. Takže včera pri prvom dni pôstu necelý liter vody. Vy poznáte osobne niekoho, kto žije dlhodobo bez jedla a aj bez vody?

Suchý půst moc nesouvisí s breathariánstvím, může být jen použitý jako prostředek k očistě organismu stejně jako jiné půsty. Po dokonalém pročištění už by měl být organismus schopný si vodu dostatečně syntetizovat stejně jako jiné látky, ale to je až na hodně vysokém levelu. Jinak stále platí pro běžné zanesence že bez vody asi tak max. 10 dnů, pokud je tělo dost pročištěné aby se neotrávilo splodinami.

Dobrým příkladem tu máme Pavla, který je schopný být dlouhodobě na práně (jak jsem pochopil, tak občas se k jídlu vrací, ale nemusí). Při dřívějších půstech se zkoušel napojit na pránu a nabral během chvíle několik kg vody.

Na Vitariánu je dobrým příkladem Fiona, také byla nějakou dobu na práně, kdy jí i bez jídla váha narůstala. (jak to měla s vodou nevím, ale nemyslím si že by jí příjem vody zajistil takový váhový přírůstek)

Nuž, ale keď sa človek vracia k jedlu, aj keď nemusí - je naozaj breatharián? Je to ako keď si niekto vraví, že je vegetarián, ale občas jem mäso (môj svokor si to tak o sebe myslí - a pritom je aj vnútornosti, blééé, mäsové vývary, kačice, morky, atď. - je mi to také úsmevné - že má potrebu sa tak označiť za vegetariána, akoby cítil nejakú hrdosť a nadradenosť, ale pritom naozaj bez mäsa byť nevie a nechce.) On si napríklad tie pečienky zdôvodní tým, že to musí, lebo bol anemický , tak to je, aj keď je vegetarián

Nevím jak je to s Pavlem (to byla jen má domněnka).

Werdin to vysvětluje tak, že důležité je, zda je člověk na stravě závislý. Werdin si dá občas nějaké jídlo, např. při oslavách, a nedělá mu to problémy, přitom ale jinak žije bez jídla, váha mu neklesá (přesněji, myslím že v současnosti se už úplně vrátil ke stravě). Jídlo se mu nesmí stát pravidlem, potřebou. Po jídle se musí zas nějakou dobu pročišťovat, kdyby přijal více jídla tak už mu díky zanesení klesá schopnost vystačit si bez jídla a dostává se zpět. Např. Werner si dává dost často džusy, sice mu poskytují oproti jiným lidem nedostatečné množství stravy, ale přesto když je vysadí např. při testech, tak pak mu váha pomalu klesá. Nebo Jasmuheen se svými čokoládami, zdá se že si dopřává až příliš často a bez těch doplňků jí váha také už klesá. Byli v tom stavu žití bez jídla, ale těmito požitky si ho zas kazí a vracejí se tak zpět.

Veď jasné, ani som nemyslela Pavla osobne. Skrátka ma to mätie, že je ich veľa, čo sú "breathariáni" a pritom jedia či pijú džúsy. Ale nejako to neriešim. Asi to jedlo skrátka potrebujeme psychicky (možno viac ako fyziologicky)

Myslím že těch jedících není moc, pouze hlavně ti, co se veřejně prezentují, protože tím se nemohou dostatečně věnovat sami sobě a žít v klidném čistém prostředí. Zbytek jich žije skromně někde stranou, aniž o nich někdo ví, a ti nepotřebují takové doplňky.

To je zaujímavé, čo si napísal. Napríklad makrobiotici, teda odporcovia makrobiotiky vyčítali makrobiotike, že ako to môže byť správny smer, keď jeho hlavný učiteľ Michio Kushi zomrel na rakovinu. A odpoveďou bolo veľmi často to, že sa odchýlil od správneho praktikovania MB, lebo behal po celom svete, veľa prednášal a nemal teda potrebný čas venovať sa sám sebe, správne zostaviť MB tanier a často sa z nedostatku času uchýlil aj ku strave z konzerv a podobne. Tak nejako veľmi zhruba...
A ty si vlastne napísal to isté, o tom, že v ústraní to ide lepšie. Je to pre mňa veľmi zaujímavá myšlienka. Vlastne tou komunikáciou smerom von sa vyčerpávame a nemáme dosť priestoru na sústredenie sa na seba. Cítim to dosť podobne. Treba si nájsť nejakú rozumnú mieru, ak sa človek úplne nechce odstrihnúť...

Myslím že ti co nejí, sedí někde v kláštěře a žijí osamocený život mimo společnost, ti co jí minimálně jsou už tak pro běžnou tlupu podezřelý páč nejsou v očích tlupy normální:-) ... takže je třeba volit střed aby člověk nebyl podezřelý ... jenže k tomu je třeba mít pročištěný trubky a komín aby se z něho nestal anorektik nebo bulimik nebo pupík s veeelým břichem a tučnou zadnicí:-)

Reni, uplne stejne jako Ty jsi uz jednou provzdy "pustarka" (dosahla jsi "stupne" 21, jeste porad zpetne jis mezi pusty jidlo, nicmene jistou miru svobody Ti to dalo, je tak ?), tak podobne breathariani muzou mezi useky prijmu z prany jist zrovna tak.
Jsou uz jednou provzdy breathariany, tento dosazeny stupen uz nikdy nepozbyvaji s jidlem, podobne jako Ty neztratis schopnost udelat 21:). Pro ne je stav breatharianstvi prijmem prime energie-prany a navratovkou je opetovne opusteni jidla.
Tady to mas vysvetlene i s grafem na konci : http://pust.cz/html/2011.html .
U Fio se jednalo o spontanni rozjeti caker, na ktere nebyla pripravena a nevedela jak s nim zachazet (o tom se v clanku taky pise), tudiz ji to k nicemu nebylo a jak sama pise zazmatkovala a zacala jist:).

Aha. Tak dobre.

Aspon myslim ..

Miro, to je presne co si myslim uz delsi dobu. Utek od mokreho (jeste ne dokonale zvladnuteho) pustu k suchemu je jako utek z louze do blata:).

Byla to snaha o 21-denní přechod, který jsem si chtěl troufnout zvládnout podle doporučení. Po 7. suchém dni by pokračoval přechod k mokrému.

Vim:).

taky si myslim ze suchy pust je extrem ktery si muze dovolit zkuseny pustar ktery dokaze vnimat signaly tela a presne vi co se s nim deje. at chceme byt seberychlejsi stejne nas to asi donuti znovu prostudovat pavlovu cestu a inspirovat se jeho kalendarem. podle meho nazoru je to nejsmysluplnejsi text na netu. forma mi nesedi ale obsah podepisuji. kdyz 21denni proces tak urcite podle monforta. zkusis, nevyjde to, nevadi, udelas navratovku a jdes dal.to co uci jasmuheen je podle mych zkusenosti pro zacatecniky a nadsence dost nebezpecne. kdyz uz bych sel do suchace tak bych volil kaskadovy system ale myslim ze kdo je schopen postupne dojit k destilovane 40 nema potrebu riskovat jenom kvuli ociste. vyziva pranou je samozrejme uplne neco jineho tam to smysl ma ale to zrejme neni jenom o tom prestat jist a pit

Asi je dobré uvádět svou postupnou cestu i s neúspěchy (vzorem je mi v tom Maitri). Člověk pak od okolí uslyší i věci, které slyšet nechtěl, ale jsou to zřejmě prospěšné podněty pro vývoj.

Původní plán 3-4 dny půstu týdně se mi moc nedaří, nějak se mi půsty zkracují a hlavně po nich sklouzávám k přejídání. Přejídání je u mě problém hlavně u kratších půstů, u 7 dnů už to bylo zřídkakdy a u delších to už problém nebyl. Tak jsem myslel že alespoň jídlo bych si odlehčil a např. každý druhý týden byl namísto půstu na šťávách - ale jak jsem teď zjistil, já už ani ty šťávy nedám a nutí mě to dokonce až zpátky k vařenému, dostal jsem se asi kvůli těm nuceným víkendovým obědům velmi hluboko zpět. Nejdříve jsem z toho sice propadl beznaději, že takhle se nikam nedostanu když jdu naopak zpět, ale už se mi to rozleželo a začal jsem zas plně věřit správnému řízení osudu (resp. vedení Boží rukou?). Zřejmě to tak má být pro můj správný vývoj. Přítelkyni neobviňuji, znamená to pro mě jen ztížení podmínek a náročnější zkouška k překonání. Mnohem více se mi takto projevují mé slabosti, se kterými bojuji. Jistě je to správná cesta (vím jistě, že jsem vedený správně), tak jen stále přemýšlím, co si mám z toho odnést a poučit se, abych v ní dál pokročil. Možná - možná se mám naučit přijmout se se svými chybami a neodsuzovat se za ně, nahradit pocity nespokojenosti Láskou? Vím, že potřebuji nějaký pokrok v duchovní oblasti, cítím to a vedou mě k tomu i příklady u ostatních, jen zatím nevím jak a kudy na to.

Tak myslím, že jsem na svůj problém už přišel. Vůbec se nejedná o "sílu vůle" (při přejídání). Síla vůle je slovní spojení západní civilizace a mělo by být ze slovníku úplně zrušeno, protože je to úplný nesmysl (proto ve východních jazycích nic takového není). Pokud se děje něco špatně, znamená to, že jsou k tomu nějaké důvody. Označení "síla vůle" je jenom zamaskování problémů pod cosi blíže neurčeného (tak jak je v západní civilizaci zvykem, vše shrnout pod koberec).

Všechny tyto problémy se točí kolem životní energie. "Slabá vůle" znamená jen nedostatek životní energie. Pokud má tělo nedostatek životní energie, začne ji hledat zoufale kde se dá - nejčastěji v jídle nebo se objevují nějaké závislosti, které maskují nepříjemnosti (odebírající energii) a dodávají energii skrze potěšení. Když má člověk dostatek životní energie, nemá problém zbavit se závislosti (viz např. u Maitri zbavení se kouření skrze vědomou práci s energií).

Má varianta 3-4 denních půstů týdně je nejhorší kombinace, co se dá udělat. Vzhledem k tomu, že jsem byl teď na běžné stravě a neumím vědomě pracovat s energiemi, jsem dost zanesený, čakry mi nefungují a proto čerpám životní energii pouze z jídla. Když dělám 3denní půst, nepročistím se dost na to, aby mi naběhla energie přes čakry a pouze vyčerpám zásobu životní energie, kterou jsem měl z jídla. Během návratovky naberu sice životní energii zpět, ale protože nedělám ještě 1x násobek přídavné pauzy, nenačerpám energii do zásoby. Proto jsem "vybitý" už po těch 3 dnech půstu (kdy se ještě dobírala energie z trávicího systému a z jater), takže jakmile začnu jíst, zablokuji si tím čakry které by jinak začínaly pomalu nabíhat a tělo to začne řešit silným požadavkem ke zvýšení množství jídla. Proto mi dělají 3 dny největší problém s přejídáním (vyčerpaly se zásoby, ale nenaběhly ještě čakry), méně problémové jsou kratší půsty (zůstala ještě zásoba) i delší půsty (díky pročištění už začínají nabíhat čakry dodávající energii).

Řešení by bylo v dlouhých půstech, což teď nemohu jednak kvůli domácím problémům a také kvůli nedostatečné funkci čaker, kdy dlouhé půsty neutáhnu. Takže u mne je řešení ve změně stravy - přechod na pročišťující stravu s vyššími vibracemi, která mě nebude tak zanášet a roztočí více čakry, pak bych už mohl dávat i ty týdenní 3-4denní půsty bez problémů. Vím už, že přechod musí být postupný po malých krocích, tak jak mi to fungovalo dobře už dříve - při změně stravy se sníží efektivnost získávání životní energie ze stravy, proto je potřeba mít jí nějakou zásobu, až se tělo adaptuje na novou stravu a obnoví si zásoby energie, lze přejít k dalšímu kroku. Proto ani nemohl dopadnout jinak teď můj pokus přejít zas na šťávy (moc velký skok). Takže u mne nejdříve nějakou dobu (asi týden) na vařeném k vytvoření si zásob energie, pak zpět na saláty ze syrové zeleniny s přídavkem trochu něčeho vařeného (fungoval mi dobře např. sterilovaný hrách nebo vařené fazole), po asi měsíci přechod na ovoce a po dalším měsíci na šťávy. Nezapadají mi do toho ty povinné víkendové obědy, ty by mě příliš stahovaly zas dolů a nefungovalo by to, ale věřím, že až bude potřeba, že se to samo nějak vyřeší.

Takže opět se mi ověřilo - dělám chyby, ale díky za ně, jsou mi velmi prospěšné v mém dalším růstu a vedou mě správným směrem.

Mirko, cvičíš? Mohli by ti, myslím, dosť pomôcť cvičenia zamerané na prácu s energiou - napr. chi-kung, tai-chi.
Inak najťažšie mi bolo robiť kaskádový pôst - to ma fakt veľmi vyčerpávalo, to neustále striedanie nejedenia a jedenia, s predlžovaním počtov dní, keď som pôstovala. To som nezvládla. Bolo to pre mňa vyčerpávajúce.

Ne necvičím a nepracuji s energiemi - a nepřesvědčujte mě že bych měl, je mi jasné že je to lepší, různé věci jsem zkoušel, ale už jsem upustil od toho nutit se k něčemu, k čemu necítím přirozenou potřebu, raději se řídím tím k čemu mě vede intuice, i když se to může zdát nevýhodné.

Co modlitba (meditace) ? To je to same, jen se u toho nemusis tak hybat (jen treba dychat):)).
Do Tveho krize rovnovahy to potrebujes tak jako tak driv nebo pozdeji, k tomu se nedochazi to se bud prijme nebo neprijme, ale pak se stagnuje:).

Mirko, chápem, a preto nepresviedčam. Aj ja som ešte nedávno si nevedela predstaviť, že by pre mňa pohyb mohol byť potrebnou a chýbajúcou súčasťou môjho života. Potom som to skúsila, najprv bolo obdobie, keď ma to nebavilo a musela som sa premáhať. Pre mňa bolo dôležité nájsť si taký druh pohybu, čo ma baví a teší. Našťastie som našla a už by mi to chýbalo. Pre mňa je to doslova liek na telo aj na dušu. Nikdy by som si nemyslela, že prekonám to počiatočné nechutenstvo hýbať sa. Deň je skrátka nejaký lepší, keď riadne pohnem kostrou

Pochybuju, že existuje breatharián, který se k tomu dostal bez fyzického a hlavně mentálního cvičení...

ja to urcite zkusim. uz mi chybi jen par malickosti - prestat jist nemit na nic chut videt pranu chytit ji a snist