Málokomu život ide jak po masle. A u málokoho sa tá motivácia hľadať dostaví. (Či už pozitívna motivácia - túžba po Poznaní, alebo negatívna motivácia - snaha vyhnúť sa utrpeniu.) Niekedy aj fajčiar umierajúci na chorobu z fajčenia neprestane fajčiť do poslednej chvíle. Je to jeho cesta.
Resp. motivácia aj klope na dvere, ale ľudia akosi zvolia iné, pohodlnejšie "riešenia", jak som spomenula predtým. Napr. zapnú si telku... Taká je akási doba...


To je jeden z bežných mýtov, čo sa týka Osvietenia - že Osvietený musí sedieť v jaskyni alebo niekde v lese alebo kláštore a meditovať.


Vlastný zámer je ego.

Fajn, možná už poslední otázka... A kdo mi psal tuto odpověď.... Ty nebo tvoje ego? V kom vzešel záměr odpovědět atd.? A neber to prosím špatně.... Já bych řekl, že je to o stavu Vědomí.... A kam v celkových poměrech život člověka povede... Jestli jej jeho vzestupy a pády, úspěchy a neúspěchy budou právě držet v egu nebo to bude připravovat nebo držet půdu právě pro Vědomí nezávisející na něm... A tím pádem nemusí být nutně v rozporu jakoby zdánlivě fungovat po svém a při tom se moci přibližovat i nějakému odosobněnějšímu, volnějšímu stavu...

Tých posledných už bolo... To jak tých mojich posledných varených jedál pred prechodom na raw. Už sa to ani spočítať nedá. Každé druhé je posledné...


Ruky.


"Stav vedomia", "držať v egu"... čo tým myslíš?
To je také duchovné teoretizovanie.

Nemá to asi dál už význam teoretizovat... "já" "si" "pojedu" "vlastní" "egoistickou" "cestu" "k" "osvícení" a "osvícený" "egoismus" xD

Nemá asi cenu se nachytávat na tom, kdo je prý ve správném stavu a kdo ne... Ať rozhodne realita...

Teória môže byť nápomocná, keď to niekoho skutočne zaujíma a priťahuje a chce to pretaviť do praxe. A ten to potom aj pretaví do praxe.


Nie je "správny stav" a "nesprávny stav".

A slovo oběd samo o sobě nikoho nenakrmí xD ikdyž kdoví zas... kdoví no...(pokud bychom pak brali slovo oběd jako přímo dávku prány pro pránistu nebo jen jako prázdný pojem) ale pointa asi taková.... slovo bdělý,uvědomělý ještě nezaručuje, že je člověk uvědomělý,bdělý...

Pokud zrovna není něco takového v lidských myslích prožíváno, jako by se zrovna jednalo o realitu

A co to vlastně v praxi znamená? Z hlediska potenciálu tohoto života? Co si může člověk dovolit hodit za hlavu a do čeho by měl dát všechno?

https://www.youtube.com/watch?v=MSNPLUyoYRc

Ještě bych tady rád zkusil sdílet toto video, ve kterém je zmíněno něco, co se mnou celkem ladí...

Je to od nebo kolem času 2:06:30 .... Možná byste to museli od určitého času dokoukat až do konce, protože je tam to z mého pohledu podstatné tak trochu rozkouskované....Možná je to tam ještě i před tím, já jsem na to včera koukal a zaujalo mě to a když jsem to dneska hledal, tak jsem nemohl zaměřit přesně ten daný úsek... Ale přísahal bych, že jsem si jen nevsugeroval, co jsem v tom chtěl vidět

Ale je tam řečeno něco v tom smyslu jen jinými slovy, co mi vlastně kdysi potvrdil i Pavel Mácha, že je potřeba najít rovnováhu mezi magii a mystikou.... Že prý jednostranný mystik je prý až moc ulítlý od běžného fungování ve hmotě a pokud už něco dělá, tak jenom tehdy, když na něj nutnost běžných povinností vážně začne tlačit... Naopak jednostranný mág je zase příliš agresivní a ambiciózní v prosazování své vůle do reality... Zase prý zlatá střední cesta...


No a v tomto videu je řečeno, že daná slečna/paní (viděl jsem ji poprvé, ale asi momentálně přítelkyně Petra Chobota) , prý nějakou dobu cvičila podle autora Jiřího Vacka, ale že prý tam byl problém v tom, že to bylo až moc zaměřeno jen na horní energetická centra, což mělo za výsledek to, že tam vznikala propast mezi zkušenostmi v tom povzneseném stavu vědomí a schopností jeho udržení i v běžném fungování ve vnějším světě... A prý to podle ní mělo i za následek právě nerovnováhu a vznik silného spirituálního ega... Něco ve smyslu, hmota už není důležitá, ta je jenom pro ty loutky hmotného života a my už jsme nad tím a nemusíme v ní ani fungovat a tak... a že právě skrz to se pak ty skupiny pomalu rozhádali po smrti toho Vacka a nevydrželi....

A teď důležitá pointa... Kde je zase ta hranice mezi nutným fungováním, či disfunkcí a tím kdy se vlastní životní záměry už stávají egoistické? Je to furt takové bububu, že člověk podlehne egu, ale může mu paradoxně podlehnout ikdyž si stanoví za jediný životní cíl to odpoutání.... A na druhou stranu jiný člověk může i fungovat ve hmotě takovým způsobem, až by běžný člověk musel říct, že má minimálně nadprůměrné světské ambice, ale při tom se mu jen daří držet v rámci života zdravou rovnováhu.... Tak já nevím Ale stejně si to risknu po svém.... Ono při nejhorším život stejně asi ukáže hranice, kdy už přestane někoho podporovat v něčem, co mu třeba do té doby fungovalo... kdoví....

Ide o to, čo chceš.
Keď chceš dobrý život a kadejaké veci, hoci aj spirituálne, furt si v egu. Potom máš milión metód a techník, ako si ten život vylepšiť a ako tie veci získať; ako dosiahnuť to, čo chceš. Je jedno, či sú to svetské veci alebo duchovné veci
A keď chceš Osvietenie, tak ego musí ísť preč.

V čem může být rozdíl, pokud může být i fyzicky bohatý člověk, ale není ke svému bohatství připoután, je schopen jej v rámci možností užívat inteligentně a efektivně, třeba i ku relativnímu prospěchu druhých okolo.... Nebo když je žebrák na ulici, který ale touží být bohatý a tedy strádá a nedokáže se se svou situací srovnat? Podle mě není žebrák automaticky blíž osvícení a bohatý dál....Nebo tkzv. střední třída.... Ikdyž se obecně může říkat, že ano.... Ono to, že se s prominutím některé prasátko nedostane k tak velkému korytu, aby se mohlo vyžrat víc, než jiné, ještě neznamená, že v něm ten potenciál není... Tak nevím jaký je na to tedy individuální nebo obecný recept?

Máš predstavu, že Osvietenec musí byť bez majetku a meditovať niekde v jaskyni?
Je to bežná predstava, ale je to mylná predstava.
Chudák nie je bližšie k Osvieteniu ako boháč. Osvietenie s prejavmi v materiálnom svete vôbec nesúvisí.

Mám představu, že osvícený může být právě i člověk, který má zdánlivě z pohledu ostatních všechno, po čem může běžný člověk jenom toužit.... A nedokáže si vysvětlit, jak je to možné....

Presne tak. Osvietený môže mať a robiť čokoľvek.

Vždy mě udivují návody pro ovlivnění reality typu "vizualizujte si, že jste bohatý a úspěšný" ... tohle dohromady nejde, duchovně vyspělý člověk netouží po bohatství a majetku, nemá potřebu být úspěšný a bohatý, je mu to fuk zda má majetek nebo ne.

No ale toto nie sú návody na "duchovnú vyspelosť" alebo návody na Osvietenie. To sú návody, ako byť bohatý a úspešný.

Ano, a právě proto mě to udivuje jak to lidi často spojují. Někdo mluví o duchovním vývoji a přitom do výkladu zahrne i tento nesmysl. Zřejmě se jedná spíš o lidi co povídají o něčem načteném z knih, namísto z vlastního poznání.

Mě fascinují paradoxy.... Jak s odproštěním a uvolněním se od něčeho, může pak právě přijít to, co předtím nemohlo...Nebo už ani nemusí a je to třeba jedno... A jak něco nejde, když se o to člověk buď vůbec nesnaží nebo snaží až příliš atd....

Vybavila se mi věta z nějaké duchovní knížky, už ani nevím jaké(ale byla na styl advaity, neduality vědomí, východní nauka, těch jsem četl už právě povíc)... Že prý tkzv. síly siddhis, o kterých se ve všech takových solidnějších duchovních knihách píše, ať se na ně člověk přednostně neupíná, si jdou rády odpočinout ke člověku, který je vůbec nevyžaduje... a pak se prý dějou zázraky....

Ale zase těžko na to mít patent.... Podle mě zas nemusí být úplně marné cvičit čakry, stejně jako třeba bojové umění, půsty, cokoliv a třeba i rozvíjet nějaké paranormální síly.... Problém je, když se jejich zneužíváním nebo snahou o jejich zneužití, pak obrátí proti danému člověku... A zase jsme asi u chudého a bohatého a že to vůbec nemusí souviset s tím, který člověk má obecně větší šanci něco zvládnout a který ne...

Hej, sú to informácie z počutia, z kníh... Ľudia nevedia, čo je to ego, čo je to spiritualita, a majú o tom mylné predstavy. A fascinuje ich, keď niekto má nejaké zvláštne schopnosti. Tak si to potom spájajú s "duchovnou vyspelosťou". Práve preto, že majú mylné predstavy.

Hlavně je zapeklité.... Když už v sobě člověk má informaci, že závislost na egu způsobuje všechny zbytečné problémy... Co s tím pak lidi a jejich ega mají dělat .... když už to vypadá, že vůbec nic není dost dobrý a všechno vede neosvícené lidi jen do ještě větší pasti... ale naštěstí doufám, že tak jednostranné to snad není....

No veď keď to niekto fakt vidí a fakt ho to trápi, že závislosť na egu spôsobuje len problémy, tak ten sa môže stále začať zaujímať o to, ako to ego poslať niekam.

Nebo naopak - pochopit k čemu to všechno je a proč potřebuje ego, a hrát tuto hru života a užívat si to.

To nemusí byť "naopak". To sa nevylučuje.

Zde výňatek z knihy Miroslava Zelenky... elegantní Bůh...

Ego a egoismus
V mnoha knihách zabývajících se duchovním vývojem se dočtete o egu. Většinou ve smyslu, že je
to něco negativního, čeho je třeba se zbavit, ukřižovat ho, nebo ho alespoň umlčet nebo potlačit.
Málokdo se však pokouší definovat, co to ego je, čeho se to vlastně máme zbavit. Uznávám, že
definice je obtížná, zejména např. při vymezování k pojmům jako duše, vědomí, duch.
Ego je vědomí sebe sama (vědomí „já“) jako oddělené entity, jako bytosti, vědomí sebe sama jako
jedné z forem Bytosti.
V případě, který nás nejvíce zajímá, tj. u člověka, je to vědomí sebe sama jako lidské bytosti, jako
jedinečné individuality odlišné od kterékoliv jiné ve Vesmíru.
Je tvořeno zejména vzpomínkami, touhami, přáními a emocemi, vztahem k minulosti a
budoucnosti. Ego je tvořeno vztahem inkarnované duše ke všemu, co je „nejá“. Vzniká postupně
v době mezi početím a narozením a zaniká zcela až při nové inkarnaci.
Z trochu jiného zorného úhlu Ego není nic jiného než vědomí určité postavy v kosmické hře se
všemi jejími vlastnostmi, minulostí, přítomností a potencionální budoucností a pokud bychom se
tohoto zbavily, zmizí i postava a hra. To, co zbude, je pouze základní vědomí Bytosti – jin a jang.
Za předpokladu takovéhoto pojetí ega, nelze ego omezovat pouze na lidské bytosti. Z regresních
terapií máme mnoho informací o tom, že vědomí „já“ mají i nižší vývojové formy Bytosti. Jsem
přesvědčen, že většina lidí, kteří jsou společníky (zdůrazňuji společníky, ne majiteli) domácích
zvířat jako jsou psy, kočky a koně o tom ostatně vůbec nepochybuje. Mnozí lidé mají podobný
postoj i ke stromům, keřům nebo rostlinám.
Nyní, když jsem zavedl toto vymezení ega, pokusím se vyjasnit, jak je to s jeho požadovaným
ukřižováním, smrtí nebo jeho odstraněním.
Z uvedeného pojetí ega plyne, že to z podstaty věci není možné. Ego je nedílnou součástí konkrétní
inkarnace (transinformace – vysvětlení tohoto pojmu je v kap. VI. – odd. „Pojem inkarnace“). Tvoří
nezaměnitelnou osobnost.
I ve stavech hlubokého spánku, bezvědomí, klinické smrti a dokonce i po smrti mysl pracuje, „je při
vědomí“ a je si vědoma sebe sama. Ani po smrti se nevytratí vzpomínky na uplynulý život a
dokonce ani touhy a přání., i když ty se většinou do určité míry mění. Ega se není možné zbavit,
není možno se zbavit sebe.
Ego je role, kterou jsme si přišli zahrát a té se nemůžeme zbavit. Čeho se ale můžeme zbavit, je
egoismus, což není nic jiného, než ztotožnění se s touto rolí, určitá forma závislosti na této roli.
A opět, abychom se ho mohli zbavit, je nutné pochopit, co to egoismus ve své podstatě je. Egoismus
nelze redukovat pouze na uspokojování vlastních potřeb bez ohledu na zájmy druhých, na stav
(pocit) zdánlivé oddělenosti jednoho ega od jiného ega nebo jiných eg. Podstatou egoismu je stav
zdánlivé oddělenosti od Boha.
Ego se musí zbavit egoismu. Musí se zbavit pocitu, že nejá je oddělené od já. Musí pochopit, že já
je součástí nejá. A musí to nejen pochopit, ale musí to i žít.
Aby toho dosáhl, musí prohlédnout základní omyl, kterým je ztotožnění „já“ s tělem. Pravou
podstatou „já“ je Bytost, přesněji její „část“ Nadjá.

Miroslav Zelenka má svoj pohľad na vec.

Asi by nebylo vhodné a asi ani možné, zůstat jenom u slov někoho jiného bez vlastní zkušenosti.... Nevím čím vším to je.... Že jednou se člověku může zdát sen, ve kterém prožívá naprosto vážně každou scénu v něm a proč se mu někdy zdá příjemný a někdy nepříjemný sen... A proč si někdy ještě během snu uvědomí, že jde o sen a proč se někdy zvládne probudit a někdy pokračuje.....

Je to možné, ale čo nemáme z vlastnej skúsenosti, tak to sú pre nás len informácie. Môžeme ich brať ako pravdivé, ako nepravdivé, môžeme im veriť, pochybovať, čokoľvek.


Prečo sa veci dejú tak, ako sa dejú... To nie je v schopnostiach ľudskej mysle pochopiť.