Tak ja som tiež ukončila dvoku pred tromi týždňami pol balíkom slaných tyčiniek
Neviem, ako potom inak nabehnúť na návratovku a stravu späť, keď sa mi nechce jesť. Teda už keď som sa rozhodla ten pôst ukončiť.
Som zvedavá na ďalší. Teraz som si všimla, že od nejakého šiesteho dňa som už v pohode chodila ovoniavať jedlo - v práci je tu teraz jedna oslava za druhou, tak pomazánky, chlebíčky, štrúdľu... a tak nejak ma aj to uspokojilo Ani práca s jedlom mi už nerobila taký problém (napr. keď som chystala deťom desiatu). Aj koláč som včera chcela manželovi upiecť, ale ma poslal kamsi, že mám relaxovať.

Má žena dělala 28-denní půst přes Vánoce - nejenže jí nevadilo péct vánoční pečivo a vařit vánoční večeři, ale dokonce si toho víc užívala a pekla víc pečiva než jiný rok. Ženy běžně snášejí líp nepohodlí půstu než muži.

Áno, tiež by mi to nerobilo problém niečo upiecť.
U mňa to bolo skôr o tom, rozvrhnúť si sily na celý deň. Cez víkend som sa dosť namakala a cítim, že sa mi ešte všetka sila nevrátila späť. Aj som zadýchaná na turistike, aj sa rýchlejšie unavím. Ale myslím, že som návratovku celkom pekne zvládla tentokrát. Prvé tri dni ovozel (šťavy a zelenina zľahka na pare), navečer tretieho dňa som si dala trochu pšenových vločiek do kaše. Včera som si urobila už tekvicové placky nasucho pečené v rúre a ochutnala som kúsok jablkového koláča, ktorý sa mi teda po pôste zdal mimoriadne presladený, aj keď som pri pečení ubrala cukru. Ostatným chutil, vraj všetko ako má byť. Aj som varila včera jedlo, ktoré som si nedala - plnenú pečenú fašírku, na mäso ešte nemám odvahu. Dnes som odolala zabíjačkovým pochutinám, pomazánkam vo firme na oslave.

Mirko, rozčítala som si Tvoj denník - to je tá istá žena, ktorá Ti zakazovala pôst?

Ano I dnes mě od nich odrazuje - protože vidí že je snáším těžce (ona půst zvládala snadno). Dodnes nemá k půstům dobrý vztah. Má totiž pocit, že jsou půsty k ničemu - protože si myslí že u sebe řeší hlavně nadváhu, ale (samozřejmě) se stav i po delším půstu vrátí zpět, když nejsou současně i další změny. Půsty fungují i na nadváhu a vysoký tlak atd., ale trochu jinak - problémy nevyřeší jeden delší půst, ale více půstů. Půsty se postupně v člověku všechno překlápí jinak, např. vztah k jídlu. Postupně mu změní život, začne cítit a chovat se jinak, mění i psychiku. A díky tomu se může člověk trvale zbavit svých problémů. Jeden půst je pouze k vyřešení akutních fyzických problémů, "hašení průšvihů", ale až opakování půstů může člověka změnit aby se problémy vyřešily trvale a člověk se změnil k lepšímu.

Áno, toto som tak nejak pochopila, že treba vytrvať a pôstovať ďalej Pavel je mi vzorom, ten jeho breatharianský stav ma fascinuje (ak je potrebné, tak sa naje, inak mu to nechýba). Prečítala som aj odporúčanú knihu o čakrách, rada by som tak nejak celkovo ozdravila telo aj myseľ

Ja som pôstujúci začiatočník, tak som zatiaľ natešená Akurát už som si na vlastnej koži zistila, že sa nedá s každým o tom rozprávať. Kilá išli dole tak, že som si ani sama nezvykla na pohľad do zrkadla, tak už radšej zakrývam, než sa obhajovať.
Ale veľmi ma teší, že sa na pôst dala aj moja mamina, ktorá celé roky tvrdila, že nevydrží bez jedla ani 3 hodiny, lebo jej je potom zle. A zatiaľ celkom dobre zvláda jednotky. No mám pocit, že jediná hlavná motivácia u nej je tiež nadváha, aj keď ja by som bola radšej, keby sa držala myšlienky vyliečiť telo...
Dnes drží môj manžel 2. deň, ja si dám zajtra jednotku.
Skúsila som dnes už aj latte, ale vôbec mi tá káva nechutí a to som myslela, že snáď ani nebudem vedieť byť bez nej...

Ano u 7 se úplně překlopí chutě. A také se výrazně zvýší citlivost - např. co dřív bylo "běžně sladké" je po 7 "nesnesitelně sladké". Každá délka půstu je zajímavá něčím jiným, na co má vliv.

Tak som to včera riadne zaklincovala Na večeru som pre celú rodinu urobila vajíčkovú pomazánku, ktorou som sa tiež napchala, na to hruška a ešte pár slaných tyčiniek (ktoré mimochodom tiež nie sú už také chutné, ako pred pôstom). V noci ma budili kŕče v bruchu, pocit totálnej preplnenosti, ešte stále cítim tú cibuľu, ktorú som dala do pomazánky. Dnes dávam jednotku, telo kričí, že to potrebuje

Inak s tými chuťami je to veľmi zaujímavé. Do toho latte som sa včera tak nejak musela nútiť, aby som ho vypila. Bolo to podobné, ako keď som prestala fajčiť a znova som si po čase zapálila. Nechutilo, ale vravela som si, že keď si zvyknem, tak to zas bude super. Čo tá hlava nevymyslí len je ešte stále hlučnejšia, než reč tela. No tak mi treba!

A ako to je vlastne s tým kalendárom a dlhšími pôstami? Ak som napr. po 15ke v návratovke, tak aj počas nej mám dávať tie 1ky?

Paráda. To by človek neveril, že takému niečomu môže aj veriť! Ale je to tak, je to tak. Myseľ je dobrý presviedčač, aj keď presviedča o totálnych nelogických blbostiach.

Individuálne. Treba sa riadiť vlastnými skúsenosťami. Skúsenosti ostatných sú pre nás len inšpirácia. Keď niečo vezmeme ako fakt, tak sa budeme snažiť zaškatuľkovať, prispôsobiť a natlačiť aj seba do danej kategórie, a môže sa stať, že nám to proste nebude fungovať. Nám to môže fungovať ináč. A budeme si myslieť, že s nami niečo nie je v poriadku, lebo to MUSÍ byť tak a tak. Pozor na tieto "fakty".
Človek chce nejaký návod a ťahák. To je v poriadku, len nesmie zabudnúť, že je to len návod a ťahák.

Toto je pre mňa najťažšie. Ja som čistý baran v mužskej energii, keď mám presný cieľ, alebo aspoň algoritmus, ako sa doň dostať, tak sa ho držím a ťahám. Dávať na nejaké svoje pocity je pre mňa celkom nová hra

Jo jo to se stává. A proto je nutné začínat kratšími půsty, aby člověk poznal své slabiny a možnosti, kdy ještě nehrozí že selhání pro něj dopadne katastrofálně. Např. hruška působí projímavě, může způsobit křeče, obzvláště když je po půstu zvýšená citlivost - proto hrušky v návratovce ne.

Běžně se uvádí doporučení, že po půstu by měla následovat stejná délka návratovky kvůli obnovení fyzického stavu a pak ještě jednou stejná délka kvůli obnovení psychických sil - tedy zpravidla po 7 dnech půstu následuje 14 dnů pauza. Během doby návratovky se obvykle nedělají další půsty. Ale není to pravidlo - např. když se udělá v návratovce chyba, tak je dobře hned sjednat nápravu malým půstem.

A samozřejmě, vždy platí, že půst je těžký, ale návratovka ještě těžší.

No hej, ale ja som prečítala Pavlovu knihu, kde teda spomínal, že najdôležitejšie a plne postačujúce na rozbeh sú tri dni po pôste. Tie ostatné dni sú vraj dobré práve preto, aby človek nerobil podobné blbiny ako ja. A tak som sa cítila byť veľká frajerka...
Malachov má v návratovke zas celkom dosť toho jedla oproti tomu, čo sa tu preferuje. Asi fakt len skúšať...
A mňa teda tie kratšie pôsty dosť nebavia, hlavne jednotky. Už keď prekonám prvý deň, tak sa mi druhý ani nechce púšťať do jedla, keď som ten najhorší deň zvládla

A právě proto jsou jedničky dobré na trénink. Jsou těžké hlavně proto, že organismus (přesněji tedy psychika) se bojí že nebude jídlo a tak se snaží všemi prostředky vyprovokovat k vyhledání jídla. Opakováním jedniček hlava pochopí, že jídlo bude a přestane se bát, začátky půstů se stanou snazší. I proto se někdy drží přerušovaný půst, kdy se opakovaně za sebou střídá 1 den nejedení a 1 den jedení - je to výborné na trénink, dá se držet neomezeně dlouho, nehrozí nějaké velké karamboly a na zdraví jsou také velmi účinné.

A to podobné je i s návratovkou. Opakováním se tělo naučí přecházet mezi těmi stavy efektivněji. Návratovka v délce dvojnásobku délky nejedení se doporučuje z důvodu bezpečnosti hlavně začátečníkům, co ještě nevědí a ptají se. Když už mají zkušenosti, neptají se a ví z vlastních zkušeností co mohou a nemají. A pak i budou vědět co znamená "zázračné rychlé startovací jídlo".

Podľa mňa hruška je ok, ale nie v tom poradí, jak píše sisa:

Ja by som hrušku dala ako prvú. Tá sa rýchlo strávi, a až tak o polhodinku - hodinku na to neovocné jedlo.
Všeobecne - čím jednoduchšie stráviteľné jedlo, tým skôr ho zjesť. Skôr - to myslím v poradí pred ostatnými jedlami. A deň priklincovať nejakou nie-tak-celkom-easy večerou, keď už to musí byť. (Najlepšie, samozrejme, také jedlá nejesť vôbec.)
To je úplne naopak než jak odporúčajú rôzní tí "nutriční odborníci", ktorí radia dať si poriadne sýte raňajky, obed ako-tak niečo medzi, a večeru už len takú ľahkú. Neviem, akú majú za tým logiku, ale organizmus, chudák, potom celý deň bojuje s tými raňajkami a človek sa cíti bez energie už hneď od rána.

Fakt hruška působí dráždivě a projímavě. Hrušková šťáva se používá jako projímadlo. Při běžné stravě se jedna nebo dvě hrušky neprojeví, ale po půstu, když je zvýšená citlivost, by mohla hruška vyvolat křeče, obzvláště když by se jedla jako první. Ale je možné že v tomto případě byla na vině spíš sůl a vajíčková pomazánka.

Každý máme svoju skúsenosť a svoj pohľad na vec.

Rozdílnost názorů a zkušeností jen dokazuje to, že člověk není stroj, s přesně popsatelným vstupem a výstupem, a tak si každý musí získat své vlastní zkušenosti. Cizí rady a zkušenosti jsou jen inspirace ke zkoušení vlastních cest.

... ale je lepší nezkušené raději varovat před možnými problémy, než aby doplatili na neopatrné experimenty. Jsou případy kdy půstaři končí na JIP kvůli přílišné lehkovážnosti.

Hej. A rovnako dobre je tiež varovať aj pred slepým dodržiavaním niečích rád. Na daného hľadača to nemusí fungovať a tiež to môže narobiť viac škody neż úžitku.

Takže čítať, inšpirovať sa, skúšať - ok, ale vždy s dobrou dávkou zdravého rozumu, triezvosti, kritickosti. A hlavne mať na pamäti staré známe: pomaly ďalej zájdeš. Skutočne sa niet kam ponáhľať.

Tipuji, že tvá žena je ajurvédsky typ kapha (jako já), ti půst snášejí nejlépe, váty (jako ty) nejhůře.

Na zhubnutí je půst super, ale rozjíždí jo jo efekt. Je třeba se pak snažit úplně vyloučit cukr, odkyselit tělo (výborné je Wim Hofovo dýchání) a nějak napomoci kultivovat mikrobiom ve střevech (probiotika).

Já tedy se zkušeností 3 a 4 týdenního půstu ala Mácha jsem jen čistý půst s vodou zcela opustil jako úplně zbytečné trápení těla. Lidi, neblázněte, normálně při půstu můžete pít kávu, bylinky, zel. šťávy, pochopitelně se zanedbatelnou kalorickou náloží (vždyť s pomocí např. Breussovy metody pití zel. šťáv se lidi vyléčili z rakoviny). Návratovku pak nemusíte skoro vůbec řešit.

Půstfašisti vám pomocí destilky zcela umrtví zažívací systém, aby se pak pomocí "učitelů půstu" znovu pracně a dlouho restartoval s nulovou přidanou (a já tipuji i zápornou) hodnotou. Je to náboženství, které má své guru/učitele půstu, kteří si tak na tom ukájejí své ego.

To nic nemění na faktu, že víra tvá tě uzdravila, a kdo chce kam, pomozme mu tam .

No ja neviem, aj Malachov to tiež hovorí jasne - iba pri pôste o vode sa spustí endogénna výživa, v opačnom prípade dochádza k distrofii z podvýživy.

Ja ostanem pri pôste. Mne totiž stačí malý prešľap a disciplína ide bokom a nastupuje opačný extrém - prejedanie sa. Mimochodom tento víkend som to parádne zabila, kde je tu nejaké vlákno hanby?

Ano při půstu ani tak nevadí dodání malého množství živin jako to, že se rozjedou chutě a trávení a člověk má pak problém se udržet. Proto je snazší držet striktní půst jen o vodě, to se dá na jídlo i zapomenout.

Mne sa najviac páči pôstovať na čajoch. To je tiež veľmi prospešné. Samozrejme, že aj zeleninové a ovocné šťavy a celkovo raw je veľmi prospešné, ale to už nie je pôst. Môže to byť skvelá očista, ale tak sa dá fungovať neobmedzene dlho. A to už je potom stravovací smer alebo životný štýl.

Pokiaľ má človek seba-disciplínu a dodrží, čo sám sebe pri pôste/detoxe/očiste dovolil, tak je to v poriadku. Ale pokiaľ toto chýba a človek si nestanoví presné hranice alebo ich nevie dodržať, tak to môže dopadnúť tak, že nebude žiaden pôst/detox/očista. Teda aspoň u mňa to tak býva. Takže buď jem alebo nejem. Ale viem si predstaviť napr. očistu s jedným jablkom denne a nič viac. Ale to by ma aj tak nezasýtilo, práve naopak. Takže to už radšej rovno aj bez toho jablka. Aj keď prospešné by boli obe varianty.

Já to měl úplně stejně.

Důležité je, aby se těma šťávama nezačal vylučovat inzulín, pak to jde zvládnout dobře.

Jablko samozřejmě ne, ani jablečné šťávy, protože obsahují cukr. Ale káva atpod. je úplně v pohodě.

Mě to přijde podobné jako nechat regenerovat sval tím, že si ho přeležím. A pak ho pracně "návratovkou" vracet k životu (za pomoci "učitelů půstu", kteří vás do toho stavu, ze kterého se dostat není žádná sranda, nejprve dostanou). První jídlo toho půst rekordmana, co jsem sem dával, bylo vajíčko na měkko.

Mimochodem, před několika měsíci jsem se zúčastnil online kurzu pořádaném Monikou Kunovskou (Přechod na pránu, nebo Vědomé jedení ? už nevím, jak se to jmenovalo). A tak jsem se po mnoha letech tedy znovu odhodlal k půstu. Ale pil jsem u toho kávu, šťávu z kys. zelí, čajíčky atpod. Po asi 14 dnech mi ale bylo fakt blbě, už jsem se rozhodoval, že to vzdám. Pak mi přišlo takové vnuknutí, že jsem si vzpomněl na Cayceho hovězí vývar. A těch pár lžiček denně pro mne bylo jak živá voda, úplně jsem obživl. No a s touhle "výživou" jsem pak přestal úplně hubnout (i když jsem chtěl, furt jsem měl nadváhu, ještě cca 10 kg bych mohl shodit a měl bych váhu jako v mládí). A měl jsem energii, málo jsem spal (nechtělo se mi), nebyla únava a hlavně mi to začalo daleko lépe a rychleji myslet.

A pak mě napadlo, hele, měl bys udělat šankaprakšalánu, abys vyčistil střeva, ale to se nejdříve musíš najíst. A pak zase na to v pohodě najedeš. Tak jo.

A už jsem nenajel.

A proč ne? Já ani nevim.

Ale dám to.

Někdy.

Proč při tom považuješ za důležitý inzulín?

O tom psalo i více lidí, že např. najeli až na pránu, cítili se že to v pohodě zvládnou jindy znovu, tak to "dočasně" přerušili a už nikdy znovu příležitost nedostali.

Keď človek už raz na niečo "najel", tak mu pripadá jednoduché ostať v tomto stave. To je logické, už proste najel. V tomto stave je to prirodzené, ide to samo. Tak sa človek môže domnievať, že to predsa môže prerušiť a že hocikedy bude opäť jednoduché sa do toho dostať, keďže TERAZ to je také jednoduché a ide to prakticky samo. No hej, teraz to jednoduché je, lebo človek je v tom stave. Ale keď z neho vystúpi, tak sa všetko zmení. Sú to dva rôzne stavy. A už nemusí chytiť tú vlnu, aby znovu najel...
Ja som raz kedysi presne z tohoto dôvodu prerušila niekoľko dní na šťavách... Pripadalo mi, že to zopakujem kedykoľvek, je to predsa hračka. Nie je. Teda je to hračka, ale len keď je človek tam. Mimo toho stavu to nie je hračka. Je tam nejaká bariéra medzi tým.

Zjednodušene povedané: Je rozdiel byť v stave a dostať sa do stavu.
Zotrvanie v stave nevyžaduje úsilie. Zmena stavu vyžaduje úsilie.

To už vedel aj starý dobrý Newton, keď sformuloval Zákon zotrvačnosti: teleso zotrváva v pokoji alebo v rovnomernom priamočiarom pohybe, kým naň nezačne pôsobiť sila.
To je presne ono. Je jednoduché aj jedno, aj druhé. Je jednoduché či už byť na práne alebo jesť. Ide to samo. Čo nejde samo, je zmena. Zmena vyžaduje silu, úsilie.