Zdeněk píše:
Panda píše:
Zdeněk píše:
...Nic nemůže zároveň být a zároveň nebýt ve stejném smyslu...
Ani Schrödingerova kočka?
Sám Schrödinger vyloučil, že by kočka byla zároveň živá i mrtvá.
Zajímavě se v této souvislosti vyjádřil Nágárdžuna (asi 2. st. n.l.), že tvrzení "toto je" či "toto není" jsou ekvivaletně nesprávná, neboť první připisuje a druhé ubírá bytí.
Ale ani Nágárdžuna netvrdí, že toto je a zároveň není.
Půjdu do papírnictví a koupím si černý papír. Je černý? Jistě, když se to píše na obalu. Posvítím na něj silným světlem, výbojkou, a oslní mě jak bude bílý, i černý papír odráží světlo. Dám vedle sebe černý a bílý papír a osvítím je UV světlem. Černý bude svítit a bílý zůstane tmavý. Proč? Protože jsem nespecifikoval podmínky za kterých ty pojmy platí. Mohl bych říct, že kritériem bude odrazivost viditelné části spektra do, dejme tomu, 10%. A stejně by to bylo málo, nezahrnovalo by to případ s UV světlem. Tedy bych musel specifikace dále upřesňovat specifikací rozložení spektra. A stejně by se zas našly případy, kdy by specifikace nebyla dostatečná.
Černá a bílá, pravda a lež, dobro a zlo - všechno to jsou abstraktní pojmy existující jen v představě člověka, aby si zjednodušil pohled na svět a měl více dojem, že mu rozumí. V reálném vesmíru to neplatí, ten nefunguje na jednoznačných pojmech. Tam neplatí ani základní matematika 1+1=2, protože i matematika je jen lidskou abstrakcí.
Realita funguje na základě pravděpodobnosti a interference vlnění. Např. elektron v atomu - jeho pozice se vyjadřuje pravděpodobnostními hladinami. Pravděpodobnost neznamená, že zde se může elektron vyskytnout, ale o kousek dál už nikdy ne. Se vzdáleností pravděpodobnost klesá, ale nikdy nedosáhne nuly. Což znamená, že s určitou malou pravděpodobností se elektron může vyskytovat i na úplně opačném konci vesmíru. Jen je ta pravděpodobnost velmi malá, limitně se blížící k nule, což my už považujeme za "nemožné". Ale může to být. A když je tak široká (neomezená) pravděpodobnost platící pro elektrony, proč by to samé neplatilo i pro makro objekty? A i pro dění v realitě? Jablko, které držím v ruce, se může objevit i támhle na stole, jen je to tak malá pravděpodobnost, že to už označujeme za zázrak. Přitom jde jen o naše vnímání reality, tím jak naše vědomí vnímá spektrum pravděpodobností.
Protože - svět není jednoznačný, černá a bílá. Realita je tvořena vlnami, které svou interferencí vytvářejí obrazce (objekty) a je to jen naše vědomí a vnímání, které v pravděpodobnostních vlnách spatří příslušné obrazce. Ty obrazce neexistují mimo naše vědomí. A proto je můžeme ovlivňovat svým vědomím. Zapomeňte že svět je jednoznačný, neměnný a my jen jeho pozorovatelé. Svět je spojité spektrum všech možných stavů a teprve až naše vědomí zaostří jen na úzký pruh spektra stavů. Takové spektrum, které dává vznik našemu vědomí. Realitu můžeme sice ovlivňovat, ale tak, že se vnímání našeho vědomí posouvá ve spektru možných stavů. Ovlivňováním reality se nemění realita, ale my.
Vše se dá označit více pojmy, záleží na úhlu pohledu. Pojmy a slova nemohou sdělit 100% pravdivou informaci. Jsou to jen podněty, které působí na mysl a mají ji přivést ke změně pohledu, k porozumění. Tím, že si člověk vytváří pojmy, umožňuje mu to vytvářet abstrakce a sdílet myšlení, ale současně ho to může omezovat. Nic není 100% jednoznačné. VŽDY se dají najít případy a pohledy, kdy se něco dá označit i opačným pojmem. Vše má v sobě zahrnuté protiklady, jin a jang, nemohou existovat izolované jeden od druhého. A to platí i o pojmech.
Přestat rozlišovat jednoznačnost pojmů znamená vidět souvislosti ve spektrech, která se navzájem prolínají. To přivede ke zjištění, že na světě neexistují rozpory v názorech a pojmech, vše je v souladu. Všechna učení a filozofie mluví o tom samém, všechna mají pravdu. Vše do sebe nakonec zapadne jako jedna velká skládačka a vytvoří jeden ucelený obraz, pokud se přestane lpět na jednoznačnosti pojmů a začne se vidět i širší souvislosti jako spektra pohledů.
Typicky základní otázka, kterou si kladou lidé - existuje Bůh nebo neexistuje? Špatná otázka. Vytváří jednoznačné pojmy a omezuje vidět širší souvislosti. Vytváří dojem, že TAM NĚKDE venku je vousatý dědeček na obláčku, který to všechno řídí. Ale je to pochopitelné, představu Boha jako bytosti vytvořily mimozemské rasy, které nás tu už statisíce let vedou, a to z prostého důvodu, protože lidé obvykle nejsou schopni větší abstrakce. I modlitba k Bohu jako k bytosti pomůže měnit realitu a tak je to dobrý kompromis v pohledu a může to lidem pomáhat v jejich životě. Alespoň tedy naši chovatelé zakázali "Nezobraz Boha svého", aby ponechali volnost i abstrakcím.
Otázka existence brání položit si otázku - co když Bůh není bytost existující tam někde venku v reálném světě, co když naopak reálný svět existuje v Bohu (v boží představě)? Existuje svět nebo neexistuje? Opět úhel pohledu. Nedá se říct, že svět existuje nezávisle na Bohu, protože bez něj (a bez nás) by nebyl pozorovatel, který by se mohl k existenci vyjádřit (podobně jako Schrödingerova kočka - důležitý je pozorovatel). Obojí je jen jiný pojem pro to samé, nemohou existovat nezávisle na sobě.
Svět, my a Bůh, jsou různé pojmy pro to samé. Z toho může vzniknout výrok "Já jsem Bůh", který může být pravdivý i nepravdivý, podle úhlu pohledu. Může vzniknout představa, že tato izolovaná bytost je celým Bohem. Ale i opačný pohled by byl zkreslující. Může vytvářet dojem, že Bůh je existence mimo nás. "Já" je sice Bohem, ale stejně tak je jím i vše ostatní mimo "Já". I představa "boží jiskry" může vytvořit dojem, že jsme izolovanou bytostí, do které jiná bytost jen něco "prsknula". To je riziko pojmů, tedy zjednodušené vyjadřování našeho abstraktního myšlení.
Podobně zkreslující představa může být i "Bůh stvořil...". To vytváří dojem bytosti tvořící dle své vůle. Ale Bůh není bytost. Bůh je substance ve které svět vznikl. Vznikl jako následek pravděpodobnostní interakce vln v této substanci, která se projeví existencí života a Vědomí. Vlny existují ve všech svých možných pravděpodobnostních stavech, ale pouze určité užší spektrum těchto pravděpodobností vytváří podmínky k existenci Boha a našeho světa. Ta pravděpodobnost je tak malá, že je v podstatě nemožná. Ale protože teprve až v této konfiguraci může existovat Bůh jako pozorovatel, vidíme jen toto úzké spektrum až nemožných pravděpodobností, které nám umožňuje existovat. Nemůžeme vidět ty jiné stavy, protože v těch neexistujeme. Tudíž z toho pohledu můžeme říct, že Bůh stvořil svět (Bůh je substancí ve které svět existuje a vznikl, a boží Vědomí je pozorovatel), ale současně i že svět stvořil Boha. Protože jedno je pevně spojené s druhým. Příčina i následek vznikly současně.
Naše úloha zde je ta, že tvoříme vědomí Boha jako jeho součást. Jako bytosti jsme sice malí a bezvýznamní, ale jsme významnou součástí celku. Jako dílek mozaiky, bez kterého by celek nemohl existovat. Když zemřeme, tak z jistého pohledu ano, zemřeme, přestane existovat naše malé Já, které si uvědomuje sebe. Případně může ještě naše vědomí setrvat i dál v jiné sféře (anděl), což je také jen jiná součást božského vědomí. Stále ale i po smrti jsme tou jednou velkou bytostí a tedy z jiného pohledu zemřít nemůžeme, jen si už přestaneme uvědomovat sami sebe jako malou bytost. Nebude pokračovat "Já jako Bůh", protože "Já" je vyjádření jen této malé izolované bytosti.
Poznáváme a vyvíjíme se proto, abychom byli součástí celkového (božího) vědomí. Existujeme proto, aby mohl existovat Bůh. Stvořil nás, my jsme stvořili jeho, my jsme Bůh, my jsme celý svět a současně i malou bytostí. Jsme nedokonalou bytostí z toho pohledu, že nevíme vše, neumíme vše, máme radosti i strádání, prožíváme utrpení. Ale v tom je právě ta dokonalost tvorby. Naše nedokonalost není chybou, je to naopak vysoký stupeň dokonalosti. Tato zdánlivá nedokonalost umožňuje, abychom se vyvíjeli, aby vůbec vznikl Bůh jako následek našeho vývoje. A ano, Bůh vznikl jako následek nás, ale současně my jsme vznikli jako následek boží tvořivosti. Všechen čas i prostor existují současně, jako příčina i následek. Stejně tak Vědomí existuje současně ve spektru od stavu nevědomí až po Boží vědomí. Jako had požírající se od ocasu. Jsme dokonalí tím, že jsme nedokonalí. Naše utrpení je dar. Život je chyba v Matrixu. A poznání znamená přestat lpět na svazujících pojmech.
Re: Roberto
)
