Vůbec to sem nepatří, ale tohle připomenutí Jednoty si nemůžu odpustit. https://www.youtube.com/watch?v=GuABH-sanVo

Jóó, to si matně pamatuju

Nikoli, tim se Ti chce Pando naznacit, ze je neco nad Tebou, ze Te neco presahuje:) .
Nebe, nebo nebesa bylo neco k cemu lidi vzdycky vzhlizeli a co pro ne bylo dlouho nedostupne.
"Otce nas, jenz jsi na Nebesich" neznamena nic jineho, nez to, ze je nekdo kdo je nad timto Svetem a vse to nejak ridi a Tobe dopral tolik ILUZE svobody, ze vymyslis ruzne nefunkcni a nepotvrzene teorie .

To je ta hlavni iluze, iluze svobody a iluze, ze si muzem delat co chcem, jendnoznacne bez nasledku NEMUZEME:) .
Jako to decko s cervenyma kaminkama, uplne stejne:) .

Cefe stále to bereš tak, že my žijeme ve fyzickém světě a v nás existují nějaké ty iluze. Jak ale víš, že fyzický svět existuje mimo nás? Pro existenci nebo neexistenci neexistuje žádný důkaz, protože iluzorní svět funguje přesně stejně, jako by fungoval fyzický nezávislý svět. Jsou v něm dané zákonitosti, které fungují, protože takhle to potřebuje přijímat náš mozek. Aby mohl náš vývoj probíhat, k tomu potřebujeme nějaká pravidla, např. fyzikální zákony, a proto do sloupu narazíš a bude to bolet, přestože to je iluze. Je to stejné jako když žiješ v Matrixu. Nad rozdílem přemýšleli lidé už hodně dávno, jak rozpoznat zda my žijeme ve fyzickém světě nebo zda svět existuje pouze v naší představě, ale hmatatelné jednoznačné důkazy neexistují, jinak bychom už nic nemuseli řešit. Tahle nejistota je ale nutná součást vývoje. Teprve až pozorováním vyšších projevů reality (jako např. působení vědomí na kvantové stavy nebo zákonitosti života) se dá přiklonit k tomu, že pravděpodobněji je svět pouze iluze. A toto poznání je staré už tisíce let, to nikdo nevymyslel až teď.

Dobro a zlo - vždy existuje více pohledů a proto není jednoznačné určení, co je dobro a zlo a záleží na našem osobním podání (přesně jak píšeš, "člověk si moc dobře uvědomuje když páchá zlo"). Např. Hitler - byl dobro nebo zlo? Všeobecně se tvrdí že zlo, protože mnoho lidí trpělo. Ale díky němu se staly tak velké změny, které nakonec vedly k dobru. Nebo přírodní výběr druhu - slabí umírají, smrt je špatná, zlo. Ale díky tomu se vylepšují vlastnosti populace, jinak by vymřela na degeneraci. Na vše existuje dvojí pohled.

Kdyby Adam a Eva nebyli vyhnáni z Ráje, žili by sice v blaženosti, ale v nevědomosti a hlouposti. Co bys volil raději - svůj život v poznání, který jsi prožil, nebo se válet celý život pod stromem a chroupat jablka která Ti padají do pusy a být naprosto hloupý, jen automat na jídlo?

"že je něco nad Tebou" - ano, jasně. To co tady vnímá a mluví, to je lidský rozum a ego. To "nad námi", to je ta božská část která se v nás projevuje, hnací motor pro tu iluzi Nás. My jako jedinci kteří myslí a vidí svět kolem sebe, to je Zem, a to v nás co nás pohání a je naším podvědomím, naše nitro, to je Nebe. Bohužel mnohá náboženství zpodobňují Boha tak, že to vyvolává dojem bytosti žijící někde mimo nás, což ale jinak nejde, protože lidé většinou takové abstrakce nebývají schopni. Až později si uvědomují, že Bůh je vše, kolem nás a v nás a vždy, Bůh jsme my a my a celý svět jsme iluzí, božským snem.

https://www.ted.com/talks/erik_johansso ... s#t-267420
To je super. A vo tom to celý je "Jeden obraz může být složen ze stovek vrstev."

Wewe, jak to teda je s tema vrstvama, jako u stareho restaurovaneho obrazu ?
Jak mam pouzit imaginaci ?

Jee, to je spousta filozofování . Ve zkratce: vnimam to tak, že tou první vrstvou může být vakuum bez polí a na to se pak "nabaluje" vše ostatní a ještě do toho dle vseho vstupuje spousta proměnných. Ta představa procesu restaurování obrazu by se dala asi zjednodušeně použít, pripadne ty matrjošky - kdyby člověk neměl zkušenost, nenapadlo by ho, že v té panence jsou schované další. Jinak my jsme schopni zrakem zachytit jen určitou část vrstev - asi dle hustoty atd. Stejně tak čas - jsme ho schopni vnímat lineárně, nikoli paralelně tak, jak to ve "skutečnosti" je. A všichni jsme zároveň vším, oddělenost je jen zdánlivá. Už se mi i stalo, že mi zmizela věc, kterou druhá osoba zřetelně viděla. Koukali jsme oba s manželem na stůl, kde (asi) ležela kniha - manžel ji viděl a já ne. Až když mi ji dal do ruky, tak se mi před ocima objevila. A žádný dobrý "matroš" jsem nepožila , tenkrát mě to celé trochu udivilo, ale je to asi jen o tom pochopení principu iluze, to je vše.

Tak tohle je typické. To se mi stává každou chvilku. Když něco hledám. Koukám na místo kde to má být a není. Tak zavolám manželku "kde to je" a ona "tady" a ukáže přesně na místo kam koukám a najednou to tam je. Však má v rodině také hodnost "vrchní hledač".
No a s těmi vrstvami... Soustředím se na zkoumanou věc a začnu se ptát zdroje věci - Boha co chci o věci vědět. A začnou mi přicházet informace v podobě obrazů, principů, vnuknutých myšlenek či přímo konkrétních slov či vět či rovnou vysvětlení. Po každé další otázce se mi otevře další informační rovina, atakdále. No a pokud chci vědět různé věci až do základů, tak se proud informací dostane přes tzv. absolutno třeba až do tebou Wewe zmiňovaného vakua což pociťuji jako nicotu - pole všech možností. Samozřejmě pak jsou všechny vrstvy informací o věci v podobě subjektu jenž je mou součástí. Jenže "rozbalovat to" kvůli jednotlivým informacím bývá docela fuška pokud se nejedná o jednoduchou věc a tak se raději ptám na jednotlivé informace které potřebuji.
Normálně je pro každého předpokladem pro takovou práci samozřejmě meditační stav.
Já nemedituji protože stav vnímání "ducha" je mi vrozený. Mě stačí se soustředit a mluvit v duchu se "zdrojem" a jsem "tam".

Jo, jen dodám aby to nevypadalo, že se tady nějak vytahuji. Popisuji jen jak mi to "funguje" ne jak jsem v tom dobrý.
Po paprikové klobáse, panáku a kafi nic moc . Ale i tak to bývá alespoň pár slov. Nehrotim to, bavím se.

Tady se to nějak rozproudilo...
Cefe, rozumím, co máš na mysli. Ale je to podobný princip - když se Tě zeptám na přesný popis stavby Vašeho domu, Ty mi sice můžeš vyjmenovat, co vše a jak tam děláte a proč a zač, ale pokud nemám žádné zkušenosti se stavbou domu, ani se stavarinou obecně, bude to pro mě stejně spanelska vesnice do doby, než si to sama zkusím (a zjistím, že mne třeba stavet cihlac nevyhovuje a chci drevostavbu ) Ale to opravdu zjistím až v momentě, kdy si zkusím, co to je stavět cihlový dům, do té doby to jsou spekulace. Ber to prosím ciste hypoteticky - to, že je takove rozhodnuti nepraktické a neekonomické, je jasné. No a když se Ti budu snažit vysvetlit, jak vnímám vrstvy (o coz jsem se mimochodem pokusila), tak dokud si to neprozijes, bude to pro Tebe asi jen blábolení. A tím není potřeba ztrácet čas. Jiná situace by byla při osobním setkání, tam by se toho dalo asi sdílet více a bez toho balastu kolem. Toho pána, jak jsi zmiňoval, jsem do včerejška neznala, ale vypadá zajímavě

A lehce arogantně provokativní forma dotazů Abicka mě moc nebere - kdyby se chtěla opravdu něco ode mě dozvědět, tak se mě zepta trochu jinym způsobem (existují třeba soukromé zprávy), ale chápu, že veřejné fórum má své kouzlo

Bez mučení přiznávám, že se mi tu má cesta do detailu popisovat nechce, protože to jsou velmi interní záležitosti a hlavně je to individuální, takže jiným hledajícím (spíš nacházejícím) to velmi pravdepodobne k ničemu nebude, spíš to může zase vytvořit jakýsi vzorec, který může být úplně blbě pochopenej.
Ale ve zkratce je to to, co jsem tu už vicemene popisovala - pusty, pusty, pusty, hodně pohybu, meditace či kontemplace či relaxace, hra na hudební nástroj, nebalastit si hlavu negativními myšlenkami. Pak jsem opravdu dokázala vnímat i ty jednotlive vrstvy . Před x lety mi pomáhali manželé Tomášovi, cetba Vacka (Maháriši), pak Tolleho atd. Rezonují mi lidé jako je Wim Hof (díky Petře ), Fráňa Drtikol, Saša Hendruk apod. Teď už moc nečtu, spíš se jdu třeba nalepit ven na platan .

A začínala jsem s křesťanstvím, moje babička byla silně věřící a mně už jako malé holce to připadalo dost fajn. Dodnes si pamatuju, jak jsem se asi v 5 letech pokoušela babičku znejistit tvrzenim: "Ale babi, Bůh asi stejně neexistuje, dyt není vidět." A babička mi se shovívavým úsměvem odpověděla: Ale je vidět. Jen se člověk musí umět koukat."
Každopádně jsem pokřtěná - šla jsem do toho někdy kolem pětadvaceti let.

Zkusím se na Nassima víc kouknout, díky za tip.

Nehodnotím Abíčko jako bytost, to bych si nikdy nedovolila, věřím, že může být fajn. Pouze její dotazy (a nejen na mě) a vůbec způsob komunikace na fóru mi často připadají povýšené, provokativní a trochu omezující. Provokativně a arogantně můžu samozřejmě působit i já, ale myslím, že se zatím díkybohu nesnažím z někoho našestkrát vymámit odpovědi na dotazy, abych si na jejich základě dotyčné lidi někam zaškatulkovala, případně si potvrdila, že "nejsou tak daleko, jak se prezentují". O ostatních lidech víme strašně málo na to, abychom je mohli hodnotit. Největší umění je respektovat jejich cestu, i když nám může připadat divná. Kdyby ty samé dotazy (co do obsahu) pokládal Panda, velmi pravděpodobně by se lidi nenaštvali, ale opravdu by to možná začali více zkoumat. Panda totiž bez obalu přiznává, že není vševědoucí a komunikuje s respektem k ostatním lidem. Jenže Panda jaksi nemá potřebu podobné dotazy pokládat (což se dá pochopit) .

Ano, moje babička byla velmi moudrá a krásná bytost.

A poslední věc, kterou to už z mé strany ukončím. TOHLE je asi ten kámen úrazu. Můžeš se o lidech dozvědět strašnou spoustu věcí. Vlastně vše, co Tě zajímá. Ale jde to jen v případě, pokud Tě ti lidé opravdu zajímají. A pak dokážeš samu sebe upozadit. A ne že k tomu přistupuješ tak, že to bude p.del. Pak se ve spoustě případů nedozvíš nic, případně Tě ti lidi do té p.dele pošlou sami.

On Panda je opacneho nazoru, ze pranar je krehka kytka co kdyz kychnes tak se psychicky rozsype na drobne listky:) .
Tak jsem usoudil (mozna spatne) ze se o Wewe mluvi, resp. kvuli teto debate to tu cele (opet) periodicky vzniklo:) .

Cefe není to opačný názor. Jsou to dvě odlišné věci. 1) pránař a jiný člověk vyspělý je silně nad věcí a jen tak ho něco nevyvede z míry. 2) pránař je velmi citlivý na okolní energie. Ke svému fungování potřebuje vnitřní nadšené naladění, udržování si vnitřní pohody, protože jak je známo psychika určuje vnitřní práci s energií. Proto potřebuje meditace a energii z přírody a ze slunce. Je-li vystaven dlouhodobému tlaku negativních působení, jako stresové prostředí či opakovaný nátlak na fóru, jeho vnitřní energie klesá. Psychika je velmi jemná záležitost a pránař musí o ni pečovat více než kdokoliv jiný. Proto pránaři obvykle přestávají fungovat např. při testech jejich práničnosti, protože se dostávají do nestandardního prostředí. A také je to vidět na tom, kdy pránická strava začne fungovat - ne jen nějakým vlastním rozhodnutím (samozřejmě rozhodnutí k tomu je nutné, ale ne dostačující), ale když se člověk dostane do energicky nabitého prostředí, např. na slunci u moře (jak známe z Vitariánu případ Fiony), tak se to může nastartovat. U většiny lidí jsou tohle velmi citlivé věci, neovlivnitelné vůlí, podobně jako třeba věštectví.

Mám za sebou 21 a 28 dní půstu. To už bylo před léty. V posledních letech držím jen krátkodobé půsty (2-3 dni, dle doporučení Monforta).
Nedávno jsem si v Polsku nechal udělat analýzu minerálů z vlasů. K mému překvapení - mám značný (oproti populaci) nedostatek minerálů (myslím, že tu analýzu neodbyli – minerály které jsem v poslední době doplňoval, fosfor a železo – jsou OK, což nemohli vědět).
Tak nevím, destilku nepiju.

Díky. Škoda, že není srovnání - rozbor (z vlasů) před těmi půsty. A jak se cítíš, máš nějaké příznaky nedostatku?

Typově ajurvédsky jsem kafa, my moc toho necítíme (dokud nejsme fysicky úplně zhuntovaní), naše těla hodně vydrží (ale taky se obtížně dávají do pořádku).
Jak o tom tak přemýšlím, za deficit minerálů bych u sebe půstu vinu nedával, tipuji na nedostatek HCL v žaludku (jak učí Jarda Zajíček).

Nejlepší na doplnění komplexu minerálů je pití odšťavených jedlých plevelů. Jsou v přirozené podobě s dalšími fytokomponenty, které napomáhají vstřebání. Případný přebytek ledviny v pohodě vyloučí, protože je to pro ně přirozená podoba minerálů. Doplňovat extrakty a jednotlivé minerály a vitamíny je nepříliš efektivní, neekonomické /plevel roste na každé zahrádce/, a navíc to může rozhodit hladinu jiných minerálů. Hledej minerály v semenech, rostlinách, plodech. Nejvíc je jich právě v těch plevelech.

Měl bych trošku nejapnou otázku: a není to jedovaté?

(Tedy někde si tuším psala o jedlých plevelech, já se v květeně moc nevyznám.)

JEDLÉ plevely jsou od slova jedlé, čili nejsou jedovaté. Teď už toho moc neroste, ale dá se pořád nasbírat. Je třeba to samozřejmě trochu nastudovat, na netu je toho spousta.

Je-li vše jen pojem, může vyvstat otázka, zda existuje "prostor" mezi pojmy (neboť každý pojem musí mít svou hranici, aby byl rozlišitelný), který logicky pojmem být nemůže.
Jednoduše řečeno, zda existuje prostor mezi dvěma myšlenkami.

Věřím. Nejde mi však do hlavy, proč Buddha, Ježíš či Mohamed (resp. představitelé ze súfí atpod.) neponoukali k breathariánství?

Protože v těch dobách se planeta nacházela v nižších vibracích, proto by běžní lidé čisté breathariánství nebyli schopni zvládnout. Mimochodem - určitě ale nejedli pětkrát denně. Toť můj názor.

Podle toho, jak je to tu psáno, tak prázdno mezi myšlenkami patří rovněž do představy Boha. Mimo tuto představu neexistují myšlenky, tedy ani prostor mezi myšlenkami (pojmy).

Myslím, že ten priestor medzi dvoma myšlienkami existuje a pripodobnila by som ho pauze medzi nádychom a výdychom. Môže byť prirodzene krátka, bez nášho uvedomenia, alebo uvedomelá, keď zadržíme dych naschvál.

Reni, to určitě ano, ale stále se pohybujeme v té "představě Boha" (jak tu Zdenda reagoval na Pandův příspěvek). Tam, kde je jen ten samotný Bůh nebo Vědomí neboli plné prázdno (je jedno, jak se to nazve), tam už myšlenky nejsou.

Wewe, ta, ešte nie som ani ja. Neviem. Ale plné prázdno je pekná predstava.

Někdy se to tak píše. Ale je tomu opravdu tak? Vždyť oproti té době je naše společnost posedlá konzumem a sexem, bezbožná (kdo dnes opustí majetek - natož království – kvůli osvícení?).

Možná to vystihuje následující úvaha. Kdybychom se zeptali dnešních lidí, zda vidí ve společnosti něco, za co by položili i život, jakou odpověď bychom asi dostali? A jak by asi odpovídali naši předci?
Tak jaképak nižší vibrace?