Zrovna jsem dnes znovu narazil na jednu starší bajku, ta se sem teď docela hodí:

Bajka o žabce Byla jednou jedna skupina žabek, které chtěly závodit. Chtěly se dostat na velmi vysokou věž. Na atrakci se přišlo podívat velmi mnoho diváků, aby se nejen pokochali soutěží, ale i povzbudili žabky. Soutěž začala... Ale... Z přítomných diváků nikdo nevěřil, že se některé ze žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: "Oh, to je příliš namáhavé!!! Nikdy se jim to nepodaří!" Nebo: "To se jim nemůže podařit, protože ta věž je příliš vysoká!" Žáby začaly zaostávat... s výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš... Diváci křičeli: "Je to příliš únavné! Nikdo se tak vysoko nedostane!" Jedna žabka za druhou to vzdávaly a otáčely se zpátky... Jen ta jedna pokračovala vytrvale dál... Vůbec to nechtěla vzdát! Nakonec to vzdal každý kromě té jedné žabky, která se sama s obrovskými ambicemi doplahočila na vrchol věže! Ostatní žabky, stejně jako diváci chtěli vědět, jak se podařilo právě JÍ to, co všichni ostatní považovali za nemožné. Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol. A tehdy se zjistilo, že... vítězná žabka je HLUCHÁ!!! Ponaučení? Nikdy nenaslouchej těm lidem, kteří jsou negativní a pesimističtí... protože Ti kradou nejkrásnější tužby a sny, které nosíš ve své duši. Vždy mysli na sílu slov, protože všechno, co slyšíš nebo čteš, má vliv na Tvé činy! Takže: Buď VŽDY … OPTIMISTA! A navíc.. Buď jednoduše HLUCHÝ, když Ti někdo poví, že neumíš realizovat své sny! Mysli si: Všechno se mi může povést, když to doopravdy chci!

Pěkná bajka. To mi připomnělo, kdysi jsem četl v jedné knize, že problém většiny lidí je, že jdou s davem. Proto pouze 5 % lidí uspěje. Dá se to aplikovat do jakéhokoliv odvětví lidské činnosti...

Stravovací směry (jako vita) mají především význam duchovní a fungují podobně jako půsty - slouží k pěstování sebedisciplíny a k posunu psychiky, při špatném použití mohou škodit a fungují správně jen když je člověk o jejich funkčnosti přesvědčený.

Čaje moc nepiju, jedině někdy bylinkové a to sypané (hlavně vlastní). Na prodávaných pytlíkových mi něco hrozně vadí v chuti. Tak jsem dnes zkusil (z nouze) vysypat pytlík - a je to zásadní rozdíl, tohle už by mohlo být pitné. Ten papír je tam hrozně cítit. Divím se, že to lidi pijí a nevadí jim to. Asi proto, protože běžně pijí černé čaje, silně aromatické, které to přehluší. Pro mne jsou nepoživatelně silné, i ten bylinný mám slabý, 1 pytlík vysypaný do 3/4 litru, to je tak přiměřené.

Mým dlouhodobým snem je dosáhnout osvícení. Stále u sebe zatím pozoruji některá negativa na kterých ještě potřebuji dost pracovat (např. podle výčtu předpokladů uvedený v Bhagavadgítě) - jako např. že na mě stále ještě silně působí hodnocení okolí (pochvaly či hanění) nebo že mě některé věci vytáčejí (lidé či jejich řeči) nebo že v některých oblastech nemám ještě dostatečnou sebevládu. Četl jsem teď "V srdci skutečnosti" (Jiří Navrátil, o životě a učení Šri Ramany Maharašího) - zkoušel jsem ji číst před pár měsíci a tehdy jsem ji odložil jako nezajímavou a nesrozumitelnou, teď jsem jí rozuměl každé slovo a spíš bych některé věci upřesnil a opravil z vlastního poznání. Člověku se zdá že se nevyvíjí, ale např. na knihách vidí jak se stále mění. Spousta věcí kde jsem dříve tápal mi už připadá jasných a jednoduchých a přirozených (nakonec to všechno není žádná věda jak mi dříve připadalo). Zkouším teď při meditacích procitnout. Zažil jsem záblesk procitnutí ve svých 20 letech a změnil můj život (tehdy jsem ještě nevěděl co to je), přál bych si do toho stavu opět dostat a to dlouhodoběji. Vím jaký to byl pocit a silně po něm toužím.

Stále se divím tomu, proč zrovna Indie je prapůvodcem nejhlubšího a nejstaršího poznání a všechny ostatní směry ve světě jsou jen slabým odvarem. Jakoby tam byla kolébka lidstva.

Není prapůvodcem poznání, je více směrů/cest a ne všechny pocházejí z východu a z Indie.

Jde spíš o to že v Indii je to stále živý, lidé tam mají k Bohu blíž nežli na západě. Budhismus je stále srozumitelný tomu kdo hledá, i lidem ze západu.

U nás jsme měli totéž ve starověku, Egypt, potom křesťanskou cestu. Jenomže Křesťanství (křesťané prominou) je dnes mrtvola, je to jen sbírka tradic. (Přitom o tradice vůbec nešlo, tradice jsou forma a nemají tam co dělat.) Nepochopíš z bible nic dokud nevíš co v ní hledat. Přitom hovoří či původně hovořila o tomtéž a jen podává jinými slovy a jinými podobenstvími. Tím že jí vykládali a přepisovali představitelé církve kteří učení sami nepochopili a nezvládli tak to dopadlo jak je tomu dnes.

Než křísit mrtvolu, radši nastudovat z východu. Nebo lépe jak bylo už řečeno - nastudovat si více náboženských směrů a dojde ti o čem to původně bylo. Samozřejmě i potom bude srozumitelný jen tomu, kdo se takovému poznání sám blíží.

Taky každý náboženství má dvě tváře - tu povrchní pro širokou veřejnost a pak tu vlastní podstatu která je už jen pro někoho, pro skutečné hledající.

Indické jde nejvíc do hloubky. Ostatní se zabývají jen povrchními jevy, ale indické se dostává až k podstatě božství. U všech ostatních lze pozorovat indický vliv, jen to rozpracovávají v různých (jevových) směrech, ale tu hlavní myšlenku podstaty většinou málokteré přebírají. Proto to vidím tak, že je původním zdrojem a vše ostatní jsou jen varianty. I Kristus byl jógin a vycházel z těchto učení. Egyptské šlo trochu samostatněji, vypozorovalo hodně životních zákonitostí, nešlo až do pochopení podstaty (protože ta není pro vývoj účelná spíš na škodu), zaměřilo se spíš na praktické využití.

Samozřejmě, když se ví co ve slovech hledat, tak všechny směry nakonec mluví o tom samém a přibližují se tomu samému, jen volí jiná slova.

Jo, jedna věc je naučit jak žít - tomu učí většina filozofií a náboženství - a druhá věc je porozumět podstatě. Ta druhá věc je pro životní vývoj spíše na škodu (a proto je dobře že se běžně neučí), protože umožňuje přeskočení vývoje k náhlému pochopení (procitnutí) a to odporuje smyslu lidské existence, kterým je vývoj a postupné poznávání jeho zákonitostí, poznání vlastní cestou. Je to jako přečíst si konec detektivky. Člověk pozná podstatu, ale nedospěl k ní postupně sám a proto mu to poznání není tak užitečné.

Ne, myslel jsem porozumění podstatě skrze osvícení. Protože - tím se dostaneš k informacím a k poznání, ke kterým bys dospíval postupně vlastním vývojem a vlastními cestami, ale takhle se je najednou dozvíš zvenku (z Vědomí, kde ty informace existují). Což je sice z hlediska jednotlivce v pořádku, začne být moudrý. Ale není to v pořádku z hlediska (božského) Vědomí, protože tím zmizí důvod lidské existence.

Docela mě překvapuje, že se v žádných filozofiích a náboženstvích nezabývají důvodem naší existence - proč vůbec existuje tato projekce Vědomí do světa. Tento sen (máje) Vědomí je z důvodu jeho vzniku, sebeuvědomění, sebepoznání. Tak jako dochází k sebeuvědomění nás jako malých částeček Vědomí, tak dochází k sebeuvědomění celku. Jsme jednou velkou skládačkou (existující nezávisle v čase) a tato skládačka je prostředkem aby si Bůh (Vědomí) uvědomil sebe sama, je to jeho procitnutí. Proto se nejen Vědomí promítá do nás, ale i obráceně se my promítáme do Vědomí. Proto existujeme, abychom se vyvíjeli a postupovali dál v životním poznání. Proto, poznáme-li podstatu a moudrost procitnutím (=dostaneme ji od Vědomí, protože tam už je), zmizí důvod našeho dalšího vývoje a přestaneme být pro Vědomí potřební. Naše další existence pak má význam už jen proto, protože ovlivňujeme jiné bytosti, jejich vývoj, a tím zajišťujeme další postup ve vývoji, takto nepřímo.

Proto se vás stále snažím přesvědčovat, že vývoj jakéhokoliv jedince je potřebný, i když je na nízké úrovni a nechce jít k poznání nebo jde úplně jinou cestou. Vývoj každé bytosti je důležitým podkladem k vývoji Vědomí, jeho různých vývojových stupňů. Kdyby Vědomí poznalo např. jen cestu Buddhy, nestačilo by to k jeho poznání. Potřebuje mnoho jiných zážitků, třeba i zážitky lidí, kteří jsou životními troskami. Nikdo není zatracený a ničí život není důvodem k pohrdání, vše je potřebné, i všechny přešlapy.

Zkusím to zformulovat znovu (snad už nedojde k nedorozumění).

Vitariánství a jiné stravovací směry a diety mají kromě očistného působení význam především pro duchovní vývoj, podobně jako půsty. Znamenají dobrovolné odříkání si smyslových požitků a zvyšování sebedisciplíny (sebeovládání) a jsou pomocným prostředkem při duchovním růstu. Smyslové požitky váží ego ke světským projevům ("uzemnění") a odvádějí pozornost od Božské podstaty. Požitky zesilují vliv klamu a zastírají skutečnost. Proto je pro svůj vývoj prospěšné omezovat své požitky, např. půsty či vědomým omezením stravy (=neládovat se tučnou husou do prasknutí, příp. až některé požitkové složky stravy úplně vynechat pokud to organismu nevadí - příkladem jsou nadbytky soli či glutamanu které zvyšují požitek z jídla). Věnovat se svému vývoji je nutné ať člověk chce nebo ne, protože k tomu ho vyšší síla vede - když se vývoji nebude věnovat vědomě, je nucen např. nemocemi.

Samozřejmě se musí jednat o správné použití stravy nebo půstu, tělu nesmí škodit.

Smyslový požitek přitom neznamená, zda jídlo chutná nebo ne (je potřeba aby chutnalo - to je signál organismus, že strava je správná), ale znamená to když člověk jí ne kvůli hladu, ale kvůli požitku. V tom případě jí obvykle i větší množství než jeho tělo potřebuje. Jí ne z hladu (a s potěšením), ale pro potěšení.

Ono to funguje (částečně) i bez vědomé duchovní cesty - už tím že člověk o něco usiluje, že se snaží svůj život zlepšit a nějak na sobě pracovat, dostává za to bonusy ve formě zlepšení života, většího štěstí či posunu ve svém vývoji vpřed. Samozřejmě že to neznamená, že např. samotné vitariánství přivede člověka k osvícení, musí na sobě ještě jinak hodně pracovat - ale je to pomocný prostředek který ve vývojí pomáhá.

Napsal jsem to nepřesně, myslel jsem to nějak tak, že vyšší síla člověka vede ve vývoji dál, ať chce nebo nechce. Nenechá ho např. jen si užívat pohodlí a radostí života, ale nastoluje mu situace (obvykle střídavě kladné a záporné) které ho nutí u sebe měnit nežádoucí věci. Proto chce-li se vyhnout tvrdým výchovným prostředkům (nemoci), měl by začít na sobě pracovat vědomě a tím se dostane do souladu se svým vývojem.

Míro ještě dovětek rozumím tomu co chceš říci
vyšší síla myšleno Zákon, Bůh jak si to nazveš byla je a bude, ale nikoho nevede, v ní je vše od alfy až po omegu stvořené i nestvořené. Duše je část stvořená, karma je stvořená a skrze stvořené tělo působí na to aby sisi TO uvědomil

Ano, to vedení k uvědomění si toho (tedy ne jen rozumem, ale odstranění mlhy a splynutí s Vědomím), to je ten vývoj který je smyslem naší existence a k tomu to všechno směřuje ať jednotlivec chce nebo ne (dlouhodobě přes více inkarnací), máme na mysli asi to samé, že.

Minulý víkend jsme byli s přítelkyní v Meziboří v údolí Bílého potoka na medvědím česneku. Bylo hezky a výlet se velmi vydařil. Nějaký česnek jsme si doma zkusili zasadit do kbelíku, něco spotřebovali, něco rozdali a něco zamrazili (přestože víme že zamrazením zeslábne).

Krásné fotky.
Medvědí česnek má nejvíc látek před vykvetením. Na fotce jsem si všimla, že už je vykvetlý. Ale i tak jste z něj měli víc než z kupovaného chemického salátu

On nebyl ještě rozkvetlý, to jen přítelkyně rozevřela jedno poupě kvůli focení, abychom viděli jak květ vypadá. Chystali jsme se tam už asi 3 týdny, ale stále pršelo, takže to bylo na poslední chvíli jak je vidět. Po týdnu ve kbelíku už rozkvetl .. ale zda nám přežije a uchytí se, to zatím nevíme.

Brdo to je hezkej potok, mi to evokuje detstvi.
Chybi uz jen liskovy ker (na material), ostry kapesni nuz a mlynek pichnout do vody, "za nasich let" to hrozne frcelo - bylo mlynku na potoce v lese i nekolik za sebou po celym toku:).
Hraz z kameni kvuli zrychleni prutoku a mlynek, hezky to bylo, si tam mel nejaky taky postavit .

Ted ctu kdesi po guglu : "udajne stavi milenci aby jim to klapalo" .

Tak možná příště, bylo tam tak hezky že tam chceme brzy zas vyrazit.

Medvědí česnek hlavně miluje stín.
Já už nemám ani lísteček. Jen květy. Poctivě jsme se o něj rozdělili se slimákama.

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.

O víkendu mě trošku začalo škrabat v krku, tak jsem si dal včera půstík. Po 2 dnech půstu jsem si uvědomil, že jsem úplně zapomněl pít. Takže změna plánu - nakoupil jsem si na domů jablka (+ přikoupím ještě pomeranče), zkusím teď 4 dny suchý půst a v pátek zkusím najet na ovocné šťávy. Stále odhaluji v 21denní metodě Jasmuheen nové smysly, např. že suchý půst přímo aktivuje potřebu přejít na šťávovou stravu a ovocné šťávy jsou hodně duchovně pozvedající, její metoda má docela opodstatnění. Bude to učitě zajímavý pokus, tak jsem zvědavý jak se zadaří. .... Tedy jestli nebudu mít do pátku nějakou komplikaci - ale díky tomu že jsem už nějakou dobu na 100% syrové stravě tak je pak půst docela lehký a dokonce suchý půst, protože není potřeba vyplavovat z těla produkty předešlé stravy (u dřívější běžné stravy byl suchý půst prakticky nemožný).

Ano máš potřebu se napít.

Právě, a to je dobrý předpoklad k návyku na šťávovou stravu. Když jsem zkoušel přejít z běžné stravy, tak jsem měl stále potřebu něčeho hutného a nevystačil jsem si s tím (přestože na živiny by to stačilo, ale psychika to odmítala).

je to Pandi jenom psychika. Mám to naopak: věřím že živiny ze šťáv se mi lépe vstřebají, tak se po vypití cítím téměř nacpaná. Když sním nějaké jídlo s větším množstvím vlákniny jako třeba zelí, ten pocit nemám. Psychika, no...

Ano, záleží na tom na co je psychika zafixovaná. Jen je těžké ji umět překlopit.

Předpokládám že se mezi 40 a suchým stravovali všestrannou stravou. Na vitariánské stravě je to diametrálně odlišné. Tělo (po 3 týdnech syrové stravy - je myšleno spíš fruitariánská plodová strava a ne např. byliny, kořenová zelenina či dokonce cibule a česnek) už neobsahuje překážející splodiny stravy a tak nemá potřebu toho moc vylučovat vodou. Někdy si zkuste být např. měsíc na fruitariánské stravě a pak uvidíte že mizí potřeba vody. Po smíšené stravě jsem cítil už při prvních dnech běžného půstu přiotrávení splodinami. Teď se cítím při 4. dnu bez vody úplně v pohodě, je trošku začíná slabost, jen malá žízeň, ale žádné lepení jazyka či okoralé rty. Tohle bych si na jiné stravě nemohl dovolit.

Mně to tu zas už začíná spíš zavánět starým problémem - opět nevyžádané přesvědčování o chybné cestě. Divím se že jste to stále ještě nepochopili.

Pravidlo 4: Neodrazujte jiné od jejich cesty, pro kterou se rozhodnou.

Je v pořádku radit když se někdo zeptá na radu. Ještě je v pořádku upozornit na možné nebezpečí které dotyčnému hrozí a o kterém možná neví (=Cefovo varování se šťávami). Ale co to je za nesmysl odrazovat někoho od jeho cesty, kterou si sám vědomě zvolil? Proč se neustále snažíte přesvědčovat jiné že jdou špatnou cestou a kde berete to sebevědomí že jenom ta vaše cesta je správná? Proč musí být každý slepá ovce, který šlape poslušně jen po vyšlapaných cestičkách které někdo řekl že jsou pevná pravidla? Co svobodná lidská vůle? Není vůbec důležité, které cesty jsou nebo nejsou správné (protože neexistuje měřítko, co znamená "správné" - správným pro vývoj může být i dostat se do problémů). Pokud se někdo i přes doporučení rozhodne pro jinou cestu, je třeba jeho rozhodnutí respektovat a ne se ho snažit přesvědčovat o omylu. Přesně jako v té bajce o žábě. Pokud by stále všichni šli vyšlapanou cestou, lidstvo by se nikam nedostalo. Je jedno zda se dotyčný spálí. I malá šance na úspěch stojí za to, aby se člověk vydával do neznáma (mimochodem - jde udělat do vody díra? Ano, pokud se zmrazí. Nikde nebylo řečeno nic o nutném skupenství. A tak to je se vším - snaha i o zdánlivě nesmyslné cesty). Především by měl každý sledovat řízení osudu, k čemu ho vede. A to rozhodně nemusí být následování jiných. Pokud vám fungují doporučení např. Pavla, tak v pořádku. Pokud se někdo rozhodne řídit se vašimi a Pavlovými radami, tak také v pořádku. Ale pokud se někdo rozhodne jít jinudy, respektuje to prosím. To stejné platí i o životních názorech např. typu Esoterika. Respektuje prosím jiné názory. A možná když otevřete své krabičky ve kterých jste uvěznění a vyslechnete si i jiné názory a přestanete je předem odsuzovat, zjistíte že vám to také má co přinést.

Ne že by šlo přímo o tento konkrétní případ (mé konání to tak moc neovlivní), ale spíš že už jsem na to alergický protože se to táhne delší dobu, z více případů (proto vytahuji "esoteriku", víme o čem se mluví, nejedná se o nějakou pravou původní esoteriku), proto reaguji nepřiměřeně situaci, protože to je pro mne přilévání kapek do ohně. Teď je to vyřešené, své jsem řekl, ale lze předpokládat že i příště budu reagovat nepřiměřeně podrážděně na podobnou situaci.

Stále jsem přesvědčený že jednáte příliš nadřazeně a ne z pozice pokory k životu.

Po dlhej dobe konecne zasah do cierneho Mirku. Teraz vam to zrcatko pre zmenu nastavil Mirek a ak mate v sebe este zbytky pokory, tak si polozite otazku, ze preco a budete v sebe hladat odpoved.

Ego je skutocne previt, ale malokedy ten, co to casto pouziva mysli tym seba, ale v drvivej vacsine tych druhych. A ak budete odkazovat na rozne filmecky a naznacovat druhym, akí su idioti, skuste sa zamysliet, ze ci sa to nahodou nehodi hlavne pre vas. Hovori sa tomu sebareflexia.

100 bodov odo mna Mirku.

Rovněž se ztotožňuji s tímto názorem...

Čtyřdenní suchý půst proběhl v pohodě (i když ke konci už začala být trošku nepříjemná narůstající acidóza). Přechod na šťávy úspěšný, užíval jsem si tři víkendové šťávové dny, hlavně ovocné šťávy. Na šťávách se mi rozeběhla dost silná detoxikace.

Vždy když jsem na šťávách a ochutnám něco pevného (např. kousek jablka), tak se divím jak to jindy můžu jíst. Vůbec mi to nechutná, je to takové bez chuti. Šťávy (mám na mysli spíš ovocné) mají proti tomu "rajskou chuť". Jen musím sebou táhnout do Prahy dost těžký a objemný odšťavňovač (Hurom). Sice - dnešek půst (na stabilizaci chemických nerovnováh jednostranné stravy), ale předpokládám že budu zas brzy pokračovat.

Tak teď zatím sedím doma a sleduji povodně, protože teď bych se do práce nejspíš nedostal.

4 dny půstu, 3 dny jen šťávy, a zase den půstu...to jseš dobrej. Já bych už šílela hlady a chutě by se mi rozjely na plný obrátky. Ale když píšeš, že Ti ani kousek jabka nechutná, tak asi to máš úplně jinak