Držím palce.
U mě sice v jiném gardu, ale podobné ...
Důležité je rozhodnutí pokračovat ...

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.

Děkuji Vám všem za odpovědi, za povzbuzení. Pro mě jsou zde probíhající diskuse o všem možném v mnohém inspirující, ale hlavně je to tady pro mě "hnací motor vpřed." Ještě jednou díky

Pandi zasekla se Ti klavesa "velmi". Ale jinak mas pravdu .

Zdravím Vás všechny a především Ivu, když jsem se vloupla do jejího deníčku....
Celé dva dny (protože mám chřipku- po mé první dosažené jedničce-cha cha), pročítám tyto stránky, a především Pandovy deníčky, ať už tady nebo na vitariánu. Co mně však přivedlo k psaní je to, když jsem se po všem tom přečteném dostala k deníčku Ivy. Je velmi velmi zajímavé, (pokud čtete tyto dva deníčky v jednom kuse jako já) ty deníčky porovnat, resp. přiložit vedle sebe.....Jaký "boj svádí" Panda a jak "lehce klouže " Iva....Samozřejmě ten pohled není úplně objektivní...Poučením však je pro mne, možná i pro jiné, že člověk se má odevzdat "Vesmíru" a ten ví, jak a kam nás vede. Pokud to moc šéfujem, je to vždycky o velikém boji .
A vzkaz Ivě: Jsi velmi milovaná bytost...

Taky já Tebe zdravím, Aldi, a děkuji za milý vzkaz. Věřím, že si také založíš svůj deníček, kde napíšeš svůj příběh. Copak Tě sem mezi nás přivedlo? A můj vzkaz Tobě? Pouč se z chyb nás ostatních, řiď se svou intuicí a využij svého pozorovacího talentu a schopnosti vidět všechno v souvislostech, to beze sporu máš, když po přečtení našich deníčků vidíš to, co nevidím já.

Přemýšlím již dva dny, co bych měla odpovědět na tvou otázku Ivi, když se ptáš, co tady dělám, a co mne sem přivedlo. Dnes jsem dostala konečně odpověď, tedy odpověď, kterou ti zde chci napsat. Ta zní: Ivo já tápu:o))). To je zatím vše, co bych k tomu řekla:o)...

Dnes jsem zažila při probuzení silné vanutí Zdroje. Uvědomila jsem si, že surfuju na podobné vlně, jakou jsem cítila, když jsem četla tvé příspěvky. Je to ta lehce jemné skluzná vlna, při které máme pocit, že se neseme velmi lehce bez námahy a dělá nám to dobře....Pak jsem si uvědomila, že podobné pocity jsem měla při nedávné návštěvě výstavy Jakuba Shikanedera, při pohledu na jeden jeho obraz /byl dost ponurý, ale hutná prána z něj jen tekla/.
Tak díky Ivi, že mně poskytuješ toto sycení:o).PS: Myslím,že i ostatní se sytí, když tě tak rádi čtou....

Už tolikrát jsem si říkala, že bych mohla zase něco málo napsat do svého Deníčku, ale vždy jsem to odložila s tím, že se vlastně u mě zas tak moc toho nezměnilo. Od doby, kdy jsem poprvé viděla na youtube Henriho Monforta, (leden 2012) a kdy mi srdce poskočilo radostí , že se už konečně nemusím nutit do jídla, tak jsem začala pomalu, opravdu velmi pomalu s nejrůznějšími očistami,( které pro mně nebyly ničím novým) aby bylo mé tělo připraveno. Na půsty a nejrůznější očisty už bylo mé tělo za poslední roky zvyklé, jen jsem v tom neměla žádný řád. Půsty i očisty jsem dělala většinou až když tělo zoufale volalo o pomoc.
Henri Monfort mě zaujal svou technikou, kdy snižoval množství jídla a tak nějak jsem to testovala na sobě a časem přišla na to, že jedno jídlo denně, většinou k večeru, mi vyhovuje nejvíc. Jen výjimečně jím i během dne. Toto praktikuji už skoro rok a půl, přičemž do toho nepočítám rodinné dovolené a semináře, kdy to nijak nehrotím a jím i během dne, abych tím neznepokojovala své nejbližší.
Důležité pro mně je, že má váha je plus mínus stejná a cítím se dobře.
Letos v červenci jsem byla na týdenním semináři a tak trošku jsem si testovala co se mnou udělá, když budu jíst třikrát denně. Volila jsem vegetariánskou stravu, ve srovnání s ostatními jsem jedla o něco méně. Byla jsem mile překvapena, že váha zůstala stejná, cítila jsem se dobře.

Upřímně přiznávám, že v tuto chvíli mi styl s jedním jídlem denně vyhovuje. V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že "nemusím jíst" , jak jsem byla dřív přesvědčena, tak úplně zmizely mé stavy šíleného nechutenství, kdy jsem se nutila něco málo sníst aspoň jedenkrát za den a to s pocitem, že něco jíst musím. Teď jím sice jedenkrát denně, ale s úplně jiným pocitem.

Na jaře jsem přišla na další věc, celý jeden měsíc jsem prováděla kaskádový půst 1-1, a protože mi to v určitém směru vyhovovalo, mám v plánu v nejbližších dnech s tím opět začít.

A jednadvacítka s pokusem o přechod na pránu je zatím v nedohlednu. Nechutenství zmizelo, zdravotní stav se mi hodně zlepšil, cítím se dobře a tak nějak mi chybí pro čistě pránický styl života motivace. Své buňky však denně programuji na výživu pránou (já říkám, energií čtyř živlů) ........ člověk nikdy neví, takže tak.
Tolik ode mě Přeji Vám všem pohodové dny

Přeju Vám všem pohodové Vánoce.

Ďakujeme Ivka, Teba ja ostatným prajem to isté

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Tak jsem se rozhodla napsat do svého deníčku zase nějaký ten příspěvek. Ani se mi nechce věřit, že to jsou čtyři roky, kdy jsem hodnotila svou dosavadní cestu k pránickému životnímu stylu. Když jsem poprvé slyšela o breathariánství, tak mi srdce radostí poskočilo, protože jsem do té doby často "trpěla" nechutenstvím. Vydala jsem se tedy na cestu k pránickému životnímu stylu a to především formou očisty těla. Ani nevím kdy se to stalo, ale najednou jsem si uvědomila, že můj problém s nechutenstvím zmizel a tím pádem také touha po životě na práně začala slábnout. Když to shrnu, tak od doby, kdy jsem se zde v lednu 2012 zaregistrovala, neustále provádím různé očisty a půsty, protože ten sen, prožít aspoň nějaký čas na práně, ještě stále nezmizel. Zatím mám však pocit, že ještě nenastal ten "správný" čas. Těším se z jiných věcí, které jsou spojené s půsty, očistami i jídlem. Ale kdo ví, třeba se opětovným návratem na toto fórum něco změní. Všemu nechávám volný průběh, čas ukáže.

Ahoj Ivi, musím říct, že se mi Tvůj deníček moc hezky četl, díky . Já jsem se při čerpání energie nejprve soustředila na ověřené postupy prániků apod., ale nakonec jsem zjistila, že nejvíc energie dočerpám při činnostech, které mě hodně baví - např. při posilování, malování, nebo hře na klavír. Byla bych schopná hrát celý den téměř bez přerušení, jediné, co mě při takových akcích donutilo přestat, byla velká únava rukou . Při takových činnostech se cítím maximálně napojená, těžko se to vysvětluje, ale u klavíru slyším i hudbu, kterou pak dokážu zahrát, je to hodně silné. Myslím, že se o tom mluvilo i ve filmu "Proměna" s Dyerem, což je mimochodem úžasný film. Nějakou dobu jsem se věnovala i tai či, čchi kungu, ale nakonec jsem si našla vlastní cvičení s energií a funguje mi to zatím moc dobře. Mění se to dle mého rozpoložení, někdy potřebuju něco víc dynamického, někdy naopak statického, někdy mi stačí energii dočerpat přes světla na křižovatce, když se sunu v autě zácpou atd.

Čerpání energie pří činnostech, které člověka hodně baví, je super, naprosto přesně vím o čem píšeš. Jsem sice malinko jinak založená než Ty, ráda šiju, peču, věnuji se turistice a numerologii, ale když se do některé té činnosti "opřu" tak úplně ztrácím pojem o čase i o místě, kde se zrovna nacházím. To je určitě to napojení, o kterém píšeš.

Čerpat energii přes světla na křižovatce je super nápad a vlastní styl cvičení na dočerpání energie ještě lepší! Též dávám prostor své kreativitě, často se nechávám inspirovat různými metodami a technikami, abych pak zvolila pro cvičení svůj vlastní styl. Kdysi mě okouzlilo Pět Tibeťanů, to mám jako základ a doplňuji to cvičením dle vlastního stylu. Při čtení Tvých řádků mi poskočilo radostí, občas si totiž připadám jako z jiné planety. Mockrát Ti děkuji za příspěvek do mého deníčku, cením si toho.

Cvičení Pět Tibeťanů mi taky hodně pomáhalo. Ivi, taky si někdy připadám jak z jiné planety. Myslím, že jedna z nejtěžších věcí na celé duchovní cestě je se zároveň začlenit bez potíží do běžného života. To jsou ty uzemňující a velmi potřebné situace, které denně zažíváme s ostatními lidmi, kteří nejsou zrovna stejně naladěni. Připomnělo mi to jednu historku manželů Tomášových, kdy pan Eduard byl zrovna v hluboké meditaci, načež za ním přišla paní Míla a doporučila mu, ať už nechá těch hloupostí a jde radši naštípat dřevo. Oba byli velmi moudří lidé.

Viděla jsem několik videí s Tomášovými a také o nich hodně slyšela. Vyzařuje z nich takový klid a působí na mě "lidsky" . Těší mě, že mi potvrzuješ svými slovy, že je pořádnou výzvou setrvat na "duchovní cestě" a zároveň se začlenit do běžného života. Jsem ráda, že jsi zde na fóru, snad to tady zase ožije a každý si přijde na své.

Děkuji

Jednou jsem si něco programoval a hodně se mi to dařilo a hodně mě nadchl úspěch jak se mi to krásně povedlo. Byl jsem z toho úplně v extázi a následek toho byl, že jsem spal jen hodinu a následující den jsem vůbec nebyl unavený a vůbec jsem nepotřeboval jíst, byl to nádherný zážitek. Zřejmě nejdůležitější věcí pro život na práně (i pro přechod na ni) je mít radost v srdci. ... k čemuž jistě dopomáhá setkávání se s úžasnými skvělými lidmi, např. zde na fóru.