Breatharián.eu
http://www.breatharian.eu/forum/

Kvantová fyzika a zázraky aneb Plastická realita
http://www.breatharian.eu/forum/viewtopic.php?f=76&t=27
Stránka 2 z 2

Autor:  Zdeněk [ čtv 23.11.2017, 11:47 ]
Předmět příspěvku:  Re: Kvantová fyzika a zázraky aneb Plastická realita

Je to už mnoho let, měl jsem dost peněz, cestoval jsem po světě. Hledal osvícení. Nebo gurua. Měl jsem nastudované výtečné teorie, mystické příběhy. Hlavně buddhistické. Nenašel jsem nic. Ani po půl roce v Indii. Kolikrát ani nemuseli nic říkat – člověk prostě vidí obličej, běžný, s jeho ctnostmi i nectnosti. Tak nač to všechno? Už jsem toho měl dost. Ještě bych měl zkusit Barmu, napadlo mě. Jen tak pro forma. V intelektuálních kruzích je barmský (tedy hínajánový) buddhismus méněcenný, takový buddhismus pro blbé. Ale člověk by měl před sebevraždou zkusit všechno, aby měl čisté svědomí.

A skutečně tomu tak je, barmský buddhismus intelektuálně nikterak neoslňuje. Nečinilo mi žádný problém, při ev. diskuzi s tamějšími mnichy, mít jednoznačnou převahu (žádné servítky jsem si nebral, taky nač, na konci cesty). "Hmm, western thinking", uznale pokyvovali hlavou. Zvláštní bylo, že něco mě na nich cosi udivovalo, fascinovalo. Pokud bych to měl vyjádřit jedním slovem, asi bych řekl – vznešenost. Náhodou jsem tam potkal jednoho postaršího mnicha. Nebyl ze mne nijak nadšen, ani si moc nepamatuji, o čem jsme mluvili, ale poprvé ve svém životě (jaksi mimo intelekt) jsem viděl, že ten člověk VÍ. Že vidí mou mysl a že ví, jak z té mé šlamastiky ven. To mi vskutku vlilo naději do žil. Požádal administrativu o možnost praktikování v jeho klášteře. Vyhověno. Ubytoval se a druhý den, rozechvělý, se rozhodl mnicha znovu navštívit. Za účelem zásadní debaty. Ale – smůla, před chvílí odjel. Vrátí se se za dva měsíce. Dopr… víte co to znamená, v théravádovém klášteře?? 14 hod. meditace denně. 7 hodin v sedě se zkříženýma nohama (chuťovka pro ztuhlého Evropana) a 7 hodin vědomé chůze (fyzicky namáhavé asi jako pochodovat 7 hodin jako na vojně). Nu ale což, když už jsem tam byl, tak jsem přeci nemohl utéct. Nikdy jsem však 14 hodin denně nedal, můj rekord byl 13 (a i ty jsem šidil), opravdu to víc nešlo. Největší problém byl však Představený kláštera. Zjevně nekompetentní, dosazený vojenskou chuntou. Každé 2 dni se muselo k němu na konzultace. Ty jeho instrukce jsem dozajista následovat nechtěl, ale zároveň jsem nemohl lhát (proč, to se těžko vysvětluje, ale zjevně by to byl můj konec). Tak jsem se vždycky zeptal na nějakou ptákovinu, trivialitu, jeho mysl se na to chytla, dala odpověď, uspokojila se (jakože k něčemu je tam užitečná), a dál se už neptala, za mnou v řadě čekali další. Jenomže co furt vymejšlet?? Měl jsem spoustu práce s krocením své zlosti vůči němu (nekompetentní ctižádostivec co se s.re se kam nemá, klidně by tak mohl být závěrečnou příčinou mé sebevraždy).

Starý mnich konečně přijel. Vyčíhnul jsem příležitost, kdy jsem s ním mohl promluvit. Jenomže – on vlastně jakoby vůbec nechápal, o čem mluvím. Prostě jako bych mluvil řečí, které vůbec nerozumí. Hmm, takže jsem se zase spletl. Celá tahle barmská anabáze byla zbytečná. Rozhodl jsem se odjet. Ale nemohl jsem se na něj nikterak zlobit, to se prostě nedalo, byl opravdu velmi milý a zjevně to byla moje blbost. Nazítří jsem měl zas povinnou konzultaci s Představeným, tak jsem se rozhodl na něj počkat. Vrátit mu to. Zkoncentroval jsem se na tu schůzku. Na otázky. Na strategii jejich pokládání. Na formální stránku (bylo extrémně důležité neudělat žádnou formální chybu, nevyjádřit ani náznakem neúctu atpod.). Vůbec už si nepamatuji, o čem konkrétně byla řeč, ale tu atmosféru si pamatuji velice dobře. Jako bych byl v ringu. Intuitivně jsem předvídal jeho reakce a odpovídal na ně. Údery. Tvrdými, s co největší silou (obrazně řečeno, samozřejmě). Překladatel, který překládal Představenému z angličtiny do barmštiny, mi jasně očima říkal "Nedělej to!" (za tu dobu jsme se stali přáteli). Vůbec jsem toho nedbal, neponechal Představenému žádný únikový prostor. V jednu chvíli už to nevydržel a náhle, uprostřed debaty – zjevně rozrušen – se zvedl, prohlásil, že stejně neplním jeho instrukce (což byla pravda :-), ale debata se vedla úplně o něčem jiném) a kvapem rozčileně odcházel (což bylo pro něj v této kultuře a v této situaci opravdu značné faux pas). "Ještě tu máte jednoho žáka na konzultaci", zavolal na něj překladatel a ukázal na člověka, co tam na něj ještě čekal. Představený se tedy zastavil a opět vrátil na své původní místo (hihi, další trapas). Formálně jsem se mu uklonil, jakože schůzka normálně skončila, jakože se přeci nic neděje, byla to přeci normální konzultace. Uklonil se tedy také. Pociťoval jsem zadostiučinění, bylo to mé velké vítězství. Zvedl jsem se a zamířil k východu. Na letiště. Bez ohlížení. Rozhodnut, že už se tam nikdy nevrátím.

Až jaksi postupně mi začalo docházet, že už se nepotřebuji zpít do němoty, že mi stačí jedno pivo, max. dvě, protože prostě nepotřebuji a nechci otupělou mysl. A jaksi postupně mi docházelo, že už nemám potřebu se zabít. Když jsem se vrátil domů, mnozí známí se na mě dívali vskutku udiveně (některé ženy dokonce jako na svatý obrázek). Nechápal jsem proč. Lidé se na mě na ulici usmívali (jednou jsem se opravdu kvůli tomu vrátil domů a díval do zrcadla, co je na mě směšného). Zdá se mi to neuvěřitelné, ale moje mysl - aktuálně, on line - , žádnou změnu ve mne nepostřehla (až zpětně, postupně, ex post, a proto tyto řádky). Se všemi jejími nastudovanými popisy Cesty, teoriemi a vynálezy. Kdybych o tom neměl vlastní zkušenost, nikdy bych tomu nevěřil.

Lidé se už dávno na mě na ulici neusmívají, ta evropská atmosféra mě postupně semlela. Ani známí se již netváří nijak nadšeně (někdy spíše naopak :)). Ale uvědomil jsem si, že moje mysl je sice dobrý sluha, ale zlý Pán. Na théravádový/hínajánový buddhismus se již rozhodně nedívám povýšeně, právě naopak. A na výtečné mahajánové/vadžrajánové (vlastně jakékoli duchovní) teorie se již nedívám s nadšením či úžasem, vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem nějaké četl.

Autor:  GreenApple [ pon 27.11.2017, 10:42 ]
Předmět příspěvku:  Re: Kvantová fyzika a zázraky aneb Plastická realita

Moc pekny pribeh a cesta Zdenku diky. Mas dar vypravaca. Co takto nieco niekde napisat. Ja viem na co, ale predsa. :) Hovoris mi tak nejak zo srdca. Je to ako z pribehu slepcov co drzia slona za rozne casti a mozno dodnes sa hadaju, kto pozna slona lepsie a pritom ma kazdy ciastocne pravdu. :)
Pripomenul si mi pribeh Milana Calabka. Tiez zacal tak povediac od konca.
Este raz dik

Autor:  Zdeněk [ stř 29.11.2017, 11:55 ]
Předmět příspěvku:  Re: Kvantová fyzika a zázraky aneb Plastická realita

GreenApple píše:
Moc pekny pribeh a cesta Zdenku diky. Mas dar vypravaca. Co takto nieco niekde napisat. Ja viem na co, ale predsa. :) Hovoris mi tak nejak zo srdca. Je to ako z pribehu slepcov co drzia slona za rozne casti a mozno dodnes sa hadaju, kto pozna slona lepsie a pritom ma kazdy ciastocne pravdu. :)

Díky :)

Na celé věci je zarážející ta totální slepota mysli vůči ... vůči čemu vlastně?

Každý má částečně pravdu, nějakou část reality poznává, nicméně považovat slona za stěnu je prostě – šílené. Asi jako když si moje mysl vytvářela představu osvícení ve svých lnutích a myšlenkách.

Kdyby "kuriózní shoda náhod" moji mysl neobelstila, neměl bych absolutně žádnou šanci se ze svých myšlenkových konstrukcí vymanit. A kdybych ten svůj příběh někde četl, jo, byla by to další "zajímavá zenová historka" :) .

Stránka 2 z 2 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/