O pohybu je známé, že má pozitivní vliv na zdraví. Rozproudí se krev, dochází k rychlejší látkové výměně (a tím i lepší odplavování toxinů), trénováním zátěže se trénuje i vyšší odolnost imunitního systému, no a posilováním svalů připravuje organismus na zátěž tak, aby při náhodných vypětích zátěž lépe snesl.

Ale myslím si, že jeden z velkých významů bude v psychice - člověk získává pocit "vítězství" nad svými slabostmi, zvýšená produkce adrenalinu přivádí lepší pocit a celkově tak dochází k nárůstu životní energie, která zas zpětně působí na celkové zlepšení života (např. na zlepšení zdraví). Při větší orientaci na duchovní cestu není třeba doplňovat tolik životní energie sportem.

Platí, jako u všeho, že všeho moc škodí. I pohyb a sport má své hranice. Vrcholoví sportovci rozhodně svému zdraví neprospívají, naopak může mít přehnaně vysoká zátěž negativní vliv na zdraví i na psychiku. A nejen zátěž, ale i přílišná orientace psychiky na "vítězství nad ostatními" je dost negativní psychický stav, posilující své ego, ale odvracející se od orientace na podstatu, od svého opravdového vnitřního Já.

Já bych asi bez pohybu v době půstu zmrzla. Naštěstí máme v práci rotoped a tak když jdou kolegové obědvat, já jdu šlapat ........ anebo také velice ráda cvičím Pět tibeťanů, přestože vypadají tyto cviky jednoduše, mají něco do sebe a hlavně zahřejou.