Odhodlal jsem se k cestě do práce (do Prahy), a ani to nebylo tak tragické, autobus jel v pořádku a v Praze byla dobře zajištěná náhradní doprava za Metro. Kus jsem šel pěšky, abych se podíval jak to vypadá, tak jsem něco i nafotil.

V Metru na Dejvické stál informátor radící lidem jak se kam dostat. Byly tam k dispozici i mapky tras Metra

Podél trasy metra A jela tramvajová náhradní doprava XA

Cestou jsem byl svědkem střídání hradní stráže

Praha vypadala mokře

Mánesův most po kolena ve vodě

Pěší stezky se proměnily na vodácké stezky

Vodní děla připravená chrlit odčerpávanou vodu z kanálu

Připravené pevné vodní zátarasy

Z vody čouhá kousek parkovací značky, možná dole ještě někdo parkuje

U sklepních okének pytle s pískem

Všude hromada turistů

Karlův most

Restaurace u Karlova mostu do poloviny pod vodou

Na Karlově mostě stojí bagr připravený uvolňovat zakleslé klády, aby se most nezbortil náporem vody

Most Legií, opět plný zvědavých turostů s fotoaparáty (Němci, Japonci, zájezdy)

Nemohla chybět Nova

...ani Česká televize

Reportér České televize právě promlouval do kamery

no Medard přišel o něco dřív a pěkně si to užívá ........ u nás v Karviné začalo pršet až dnes ráno, u nás je vše v pohodě, myslím na vás tam v Čechách. Sice jsi poslal pěknou fotodokumentaci, Mirku ale je mi z toho tak nějak všelijak, když to vidím.

Jak všelijak, zdá se Ti to deprimující? Je na tom právě pozitivní to, že přestože předpověď přišla pozdě a nestihly se udělat přípravy, přesto lidé nasadili veškeré úsilí a dokázali si se situací docela rychle a dobře poradit. Ty zátarasy se mi líbí. Věřím že se z nových zkušeností opět poučí, ozvou se kritické hlasy, udělají další opatření a příště to zvládnou ještě líp. To je na tom optimistické.

Sábi ono to není o překonávání nebo jak je kdo dobrý. Jde o pochopení jak co funguje, zkušenosti a zákonitosti (např. že duchovní cesta odstraňuje vliv fyzických pocitů jako hlad či bolest). Proto bych tu měl raději varovat (jak tu naznačil i Cef), že touhle cestou by se rozhodně neměl dávat nikdo, kdo neví jistě co a proč dělá. Může se to stát nebezpečné, i když si bude myslet že dělá všechno přesně stejně. Proto - NEDĚLAT TO TAK!

Mirku, určitě to zkoušet nechci. Jen mě zaujalo, že si dokážeš takhle odpírat a nedělá Ti to problém.
Dotaz na můj věčný problém ...jak Ti to zahýbalo s váhou? Poslední týdny jen na vita a teď několik dní vůbec nic. Zbylo z Tebe něco?

Váha klesá, jak odpovídá u mě běžným půstům (tj. asi 4 kg za 4 dny půstu). Šťávy vrátí jen o asi 2 kg za 3 dny. Což se celkem dalo předpokládat (nerozhýbané čakry), proto buď po pár cyklech naskočí čakry a prána nebo musím zmírnit. Zatím mám dost rezervy (teď 70 kg při 186 cm).

Mirku, ten suchý půst jsi dodržoval i bez mytí a vyplachování úst?

Ne, jenom jsem nepil. Myslím si že až tak přísné dodržení není důležité. .... Např. dnes jsem celé odpoledne chodil v dešti, ale přesto tomu říkám suchý půst.

Zrovna poslouchám přednášku Vilmy Partykové a ta říká, že je účinné se zcela vyhnout vodě při suchém půstu....... ale rozumím Ti, i tak klobouk dolů. Důležité, že se při tom netrápíš. Koukám, že se Ti to začíná líbit. Jen tak dál

Je dneska hezky (po dlouhé době), tak jsem nafotil rybník na Lukách (Praha - Stodůlky), kolem kterého běhávám.

Rybník na Lukách je travnaté údolíčko uprostřed sídliště.

Kolem rybníka jsou rozmístěné lavičky...

... i příjemná přírodní zákoutí.

Uprostřed rybníka je malý ostrůvek, na kterém žijí kachny.

Každou celou hodinu zde tryskají čtvrt hodiny vodotrysky.

Když se někdo přiblíží k vodě, hned připlavou kachny a žádostivě pokukují. Voda se hemží rybami.

Na nábřeží často probíhá krmení - hned se slétnou holubi, kachny a hejna malých i velkých ryb. Všichni se v jednom chumlu perou o drobky.

Při pohledu od rybníka, mezi tou vší zelení, nevypadá sídliště už tak studeně.

Informační cedule k rybníčku.

Mapka oblasti (na mapce je to ten levý rybníček).

Za to můžeme my na jižní Moravě, posíláme vám tam Moravu s Dyjí.

Vzpomínal jsem při těch povodních - za mého dětství, v Lanžhotě, bylo běžným pravidlem, že řeka Morava se každého roku na jaře vylila z břehů a zaplavila krajinu. Počítalo se s tím, proto byl Lanžhot vybudovaný na kopci a i spojovací silnice i cesty bývaly vyvíšené, takže to nedělalo problém. Naopak, krajině tyto jarní záplavy velmi prospívaly. Proto tam vznikly bohaté lužní lesy a velmi se dařilo i pěstování, všechno rostlo samo. Vždy když někdo potřeboval kvalitní hlínu, zajel si do lesa na Liščí kopec, kde byla hlína černá rašelina s vynikající výživností.

Pak se jednou rozhodli komunisti Moravu zregulovat (zvýšením břehů atd.). Povodně přestaly, ale bez nich začala příroda odumírat. Dnes jsou tam pole a pár lesíků, běžná nížina jako jinde, nic moc. Ale jeden z hlavních důsledků - velké problémy s povodněmi dál na toku Moravy a Dunaje, které předtím nebyly, protože vylití z břehů byl vždy velký regulátor pro přebytek jarní vody. Jediný drobný plus to mělo - značné snížení množství komárů.

Presne tak, Mirko, u nás keď sa budovala hrádza, tiež hneď ochranári kričali, že sa to dotkne lužných lesov, ktoré začali vysychať. Tie lesy sú plné života. Syn chodieva na kajaku do týchto oblastí, ktoré sú zatopené a vídava tam na vyvýšených miestach skupiny srniek. Tých zvierat je človeku veľmi ľúto.

Sice ještě šťavím ovoce, ale musel jsem si už zas přidat tuhou stravu (zeleninu), psychika mi tvrdila že na plně šťávy ještě nemám. Tak zůstalo jen na 2 týdnech šťáv. Šťávy ze zeleniny mi totiž moc nechutnaly (a jen na ovoci se stále ještě dlouhodobě neudržím), ale šťávy z ovoce naopak ano. Takže teď střídám ovocné šťávy (jablka, pomeranče, někdy do toho kousek banánu) a zeleninové saláty.

A ja som dnes mala len ovocný deN - kilo jahôd a kilo čerešní. Tak mi je fajn. Zajtra tam šupnem zasa čosi zelené.

Konečně s teplým počasím začíná dlouho očekávaná sezóna dobrého a levného ovoce. Na tržnici sladké bílé hrozny 14,-/kg, zralé banány 10,-/kg a hromady jiného ovoce - teď ani nejde stravovat se jinak než fruktariánsky. Půsty jdou stranou.

Ja si užívam jahody, hrach, čerešne. Keby to tak trvalo večne. Mimochodom, hrášok je veľmi dobrý zdroj bielkovín.

Pokračující studium literatury a života mě nevede ke zjištění, jak dosáhnout prány či osvícení, ale naopak k většímu chápání života a pokoře k němu. Není vůbec důležité, čeho v životě dosáhnu, protože nemáme právo určovat si cíl života. To vše je ve vyšší moci a její plány nám nejsou k nahlédnutí. Naším úkolem je jen s pokorou sledovat životní cestu, ke které jsme vedeni. Dostat se svým konáním do souladu s vyšší mocí. Nevzpouzet se jí a nesnažit se její vůli rozumem zvrátit. Následovat intuici a jemné náznaky. A být vděční i za nesnáze do kterých se dostaneme, protože jsou darem k našemu vývoji. Děkovat s vděčností i za bolest a utrpení. ... Děkuji Ti Bože za cestu kterou mě vedeš a budu ji trpělivě a s vděčností následovat přes všechny další reinkarnace, až do plného procitnutí.

Asi bych to měl podrobněji vysvětlit, aby to nebylo špatně pochopeno (po jisté soukromé korespondenci ).

Sledovat životní cestu ke které jsme vedeni neznamená přejít k pasivitě. Znamená to sledovat příznaky které nám dávají najevo, kdy jdeme správně a kdy špatně a své konání těmto příznakům přizpůsobovat. Příznakem může být např. nemoc či jiné zhoršení stavu (ale i např. pocit nespokojenosti v psychice) a může se objevit jak při nízké aktivitě (např. podléhání slabostem), tak i při příliš vysoké (snaha změnit vše příliš rychle). Každý může být vedený úplně jinou cestou - co je pro někoho přiměřené je pro jiného buď nezvladatelně rychlé (a rozhodně by se o to neměl snažit silou) nebo naopak destruktivně pomalé (onemocní na tom, na čem jiní prosperují).

Jak je známo, cílem našeho životního vývoje (přes mnoho reinkarnací) je splynutí s božskou podstatou - tedy sejmutí mylného dojmu že svět kolem nás je skutečností a pochopení, že realita (materiální svět) byla stvořena v božském vědomí jako boží sen a naše Já je současně Já Boha kterým jsme (=naše procitnutí). Tímto směrem jsme Duchem v nás vedeni. Duch nás vede k božské podstatě, což znamená projevování vlastností a pocitů jako je láska (=splynutí s božskou podstatou projevovanou i skrze jiné bytosti), pokora (oslabení našeho ega), čestnost (projevení se boží síly) atd. Sami v sobě cítíme (diky Duchu), které vlastnosti jsou dobré a "božské", jsme k nim naším podvědomím vedeni.

Proti těmto vlastnostem vystupují protikladné vlastnosti a pocity, které nás vracejí zpět do klamu hmotného světa a odvádějí nás od naší božské podstaty. To jsou např. sobectví (posilování ega a tím odvádění od splynutí), nenávist (odpoutání od podstaty a zaměření se do falešného sebe), ale také smyslové požitky (které posilují naši připoutanost k hmotnému světu) jako např. oddávání se přílišným požitkům z jídla.

Když se věnujeme dobrému, božskému, posilujeme náš posun směrem k božské podstatě a odpoutání se. Když se věnujeme špatnému, např. smyslovému, posilujeme naopak posun směrem do hmotné reality a vracení se zpět ke klamu. Říká se tomu také živit dobrého nebo zlého vlka v nás. Tento boj mezi dobrem a zlem v nás se také vyjadřuje pomocí hříchu. Pokud se věnujeme tomu zlému, dopouštíme se hříchu, což znamená posilování našeho vývoje směrem zpět (hřích neznamená jen nějaké provinění se vůči někomu jinému, ale věnování se činnostem odvádějícím nás od božského v nás). Po hříchu přichází trest, který vystupuje jako prostředek k naší výchově (nejedná se o odplatu), abychom mohli náš odklon napravit a posílit opět božský směr dobra.

Při naší životní cestě jsme vedeni v určitých mezích, které nám jsou předurčeny naší podstatou, božským plánem. Neznamená to vždy vývoj směrem k božství, protože při našem vývoji se nejedná jen o nás, ale o celkový vývoj všech bytostí jako celku. Tvoříme dohromady jeden živý organismus, který má jedno boží vědomí, které se tímto způsobem probouzí k uvědomění si sebe sama. Proto naše životní cesty, jako jedinců, tvoří složitý propletenec, který my nejsme schopni chápat. Proto se nemůžeme na naší cestě řídit rozumem a např. se rozhodnout, že dojdeme k osvícení a tvrdošíjně o to usilovat i za cenu našeho sebezničení. Je potřeba sledovat signály, které nám udávají, k čemu jsme na naší cestě vedeni. Může to dokonce být i směrem ke zlu (např. když se někdo věnuje jen požitkům, zábavě, obžerství, a přitom jeho zdraví prosperuje), protože tato cesta může být důležitá z pohledu celku (např. jako prostředek výuky pro ostatní).

Z toho všeho vyplývá zásada - sledovat vlastní cestu a signály které nás k ní vedou (tj. neupouštět od věcí které vidíme že nám prospívají, ale také se nesnažit zlomit náš osud za každou cenu nevede-li nás k těmto snahám intuice a naopak pozorujeme díky těm snahám náš úpadek), upozornit sice jiné na možné chyby a jiné varianty jejich cesty (může to být součástí celkového plánu), ale nesnažit se jiné přesvědčovat k naší cestě proti jejich vůli, protože oni sami nejlépe vědí k čemu jsou vedeni, přestože se nám jejich cesta nemusí líbit. Respektovat cestu jiných lidí (jejich intuice nejlépe ví k čemu jsou vedeni). Žádná cesta není horší či lepší nebo důvodem k odsouzení, je-li v souladu s intuitivním vedením daného člověka. Správná cesta nemusí vždy znamenat směrem vzhůru a k Bohu, protože ne vždy se jedná o jedince a jeho vývoj, jedná se o celek a vývoj celku. Každý jedince přichází na svět s jinou výbavou, fyzickou i psychickou (např. jiné schopnosti síly vůle) a proto ani nemůže sledovat cestu někoho jiného, nemá k tomu stejné podmínky (včetně schopností psychiky). Teprve až spletením cest všech bytostí dojde k vývoji celku správným směrem vpřed. My jsme součástí této hry a měli bychom proto respektovat roli herce, ke které jsme vedeni, čímž se dostaneme do souladu se Záměrem a to se projeví i výhodami v našem životě.

V životě jsem se už mnohokrát řídil intuicí - udělal (či neudělal) jsem něco, k čemu jsem cítil silné nutkání (včetně oženění se a po 17 letech rozvod), přestože rozum tvrdil něco jiného. Teprve až časem (často po mnoha letech) jsem pochopil důvod proč to mělo být tak jak bylo. Dnes se proto už řídím intuicí mnohem víc - cítím-li nutkání něco dělat či nedělat, tak tomu nutkání uvěřím a nechám se jím vést. Např. mám období, kdy cítím vnitřní touhu věnovat se elektronice, tak se jí věnuji a neposlouchám už rozum (ani jiné lidi) přesvědčující mě, že je to k ničemu. Proto jsem božskému vedení vděčný za to k čemu mě vede a že mi dal důvěru abych tomuto vedení naslouchal a dostal se tak do souladu, protože díky tomu mě pak odměňuje šťastným bezproblémovým životem. Uděluje mi jen jemné náznaky zda jdu špatně a protože je poslechnu, neuděluje mi žádné větší komplikace jako např. vážnější nemoci. Proto mám dnes v toto vedení už bezmeznou důvěru a vím s jistotou, že nedopustí abych udělal velký přešlap který mi např. způsobí vážné zdravotní komplikace. Životních katastrof se už dnes nebojím (např. dříve jsem měl velký strach ze smrti), protože vím, že mi bude přidělena přiměřená síla, abych je zvládl. A až mi jednou bude tato síla odňata a má cesta skončí, vím s důvěrou že to tak bude správně pro vývoj celku.

Citace z Jógananda - Životopis jogína:

Mahátma Gándhí věří celým srdcem ve vrozenou ušlechtilost člověka. Nevyhnutelné neúspěchy ho nikdy neodradily. Píše: „I když s ním protivník zahraje dvacetkrát podvodně, satjágrahin je hotov důvěřovat mu i po jedenadvacáté, protože pravou podstatou víry je důvěra v lidskou přirozenost.“

Matouš 18:21-22: „Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: ‚Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát‘.“

Než Západ odmítne Gándhího program jako program nepraktického snílka, měl by se napřed zamyslet nad definicí satjágrahy z úst galilejského Mistra: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi (tj. neodporovali zlu zlem); ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“

Však ja si to tvoje vysvetlenie prečítam, keď budem mať voľnejšie, Zatiaľ mi stačil ten pôvodný text a ten sa mi moc páčil - vravel mi z duše, tiež to tak akosi pociťujem. Dík, že si sa podelil.

Myslím, že kto chcel, tak pochopil.
Adminuješ to tu láskavým srdcom, a to je viac ako všetko ostatné. To že sa tu občas vyskytnú iné pohľady, názory, atď... to je všetko v poriadku, však každý zažívame vlastnú subjektívnu skúsenosť spolu s jej radosťami a útrapami, no ideme skrze ňu k jednote .

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Oblíbil jsem si teď špenátové smoothies. Našel jsem totiž v Tescu že prodávají pure špenátový protlak 450g za 3,90 Kč a jak jsem vyčetl, neobsahuje žádné mouky ani jiné příměsi (na rozdíl od jiných protlaků). Na chuť je size poznat že je po částečné tepelné úpravě před mrazením, ale jde to, je to docela dobrý kompromis (i když jakási chuťová složka mi tam vadí, tak to asi nebude natrvalo - ale za čerstvý špenát bych se nedoplatil). Takže si dávám do mixeru banán, 1/4 pytlíku špenátu a vodu, skvělý výživný nápoj.

Od mého pokusu o přechod na šťávy mám zvýšenou potřebu mokrého a šťáv. Např. samotný banán mi moc nechutná jak je moc suchý. Tak možná se naučím i tu zeleninovou složku doplňovat mokrou cestou.

Zde na foto má špenátovo-banánová mňamka, chutná mi to snad čím dál víc. Má běžná denní strava činí v současnosti asi tak 2 kg ovoce (banány, broskve, hrozny) a 1 špenátový poor protlak 450g.

Mňam, tieto green smoothies sú naozaj výborné (dnes som mala ako zelenú zložku špenát, rímsky šalát a stonkový zeler a vňať zeleru). Ja som mala obdobie pokusov o raw stravu a cítila som nepohodu v žalúdku po čase - akoby chlad, neviem to lepšie opísať. Keď si robím green smoothie, vždy mi to pohladká žalúdok - je to taká jemná konzistencia, ktorá veľmi príjemne zaplní brucho

A zvláštní je, že 1 banán, lžíce špenátu a hrnek vody by mě moc nenasytily, ale když je to v této formě, mám pak vždy pocit dobrého zasycení a uspokojení na dlouho.

Já měla ráno rukolu, ledový salát, jabko, hrušku, kustovnici a moruši . Vždycky se na ráno těším. Ale nezasytí mě to na nějak dlouho. Asi že jsem rychlopalič, tak potřebuju opravdu pořádný jídlo, aby mě to zasytilo na několik hodin. Nebo jsem prostě jen rozežraná

Dal bych si pozor na to, že banány patří mezi ovoce nejvíce zanesené pesticidy a zároveň špenát patří mezi zeleninu nejvíce zanesenou pesticidy. Spousta lidí to podceňuje, ale tyhle ovozely jsou mnohem větším zdrojem těchhle sraček, než třeba supermarketové maso nebo mléko a nepomůže ani čištění (pesticidy se totiž měří až po úpravě, tak jak se to běžně jí, tedy po omytí, oloupání atp.). Mimo jiné silně ruší hormonální rovnováhu, poškozují nervovou soustavu atd.
Podle výzkumů zmizí pesticidy z krve cca po týdnu od přechodu na výhradně bio ovozel.
Já tyhle největší zdroje pesticidů jím hlavně z vlastní zahrady nebo bio.

Kdyby to někoho zajímalo, tak čisté jsou zpravidla např. zelí, cibule, melouny, avokádo, kiwi, ananas, mango...
A naopak nejhorší např. jablka, hrušky, jahody, banány, broskve, nektarinky, hrozny, třešně, borůvky, papriky, rajčata, brambory, lilek, salát, špenát, okurky, pórek, řapíkatý celer...

Ravimo, ale to by pak člověk nemohl jíst skoro nic a vytvořil by si cibofobii jak vyšitou. My, co nemáme svoji zahrádku, tak nám nic jinýho stejně nezbývá. Ani biu a ovozelu na trzích se nedá věřit stoprocentně, takových afér už bylo. Takže všeho s mírou, od každýho trochu a tělo si holt bude muset poradit.

Ano, přesně na tohle jsem narážel tou svou poznámkou "spousta lidí to podceňuje..." jenže např. takový špenátový protlak za pár korun je podle mě mnohem víc škodlivý než prospěšný, bohužel.
Můžeš si vybírat více čistou zeleninu a ovoce, některé jsou úplně v pohodě i nebio. Kdo není vegan, může jíst i kvalitní živočišné produkty, které jsou podle mě často zdravější, než některé ovoce a zelenina pěstované v dnešní době.
Ano, trhy jsou celkem na nic, to máš pravdu, bohužel musíš ty lidi znát osobně..
A množství jídla samozřejmě taky udělá strašně moc, v dnešní době se právě nejvíc vyplatí snižovat množství jídla celkově, tedy nějaká ta menší "fobie" možná nemusí být úplně na škodu
Ale když už jím málo, tak si přece budu vybírat to nejkvalitnější, nebo aspoň ne to nejhorší - jak z ovoce, tak ze zeleniny a z dalších druhů jídla.