Mám takovou matematickou otázku...

Příklad: Půst začne ve čtvrtek po večeři v 17h. Končí následující týden v pátek, v 17h napařenými rajčaty. Poté následuje návratovka výhradně o zelenině, která končí další týden v pátek. V sobotu jsou pak už i obiloviny, atd.

Zajímalo by mě ale, jestli to počítáte stejně jako jako já. T.j., že tento půst trval 8 dnů a návratovka trvala také 8 dnů, protože pátek byl jak posledním dnem půstu, tak i prvním dnem návratovky.

Je to tak?

To je špatně počítané. Pokud půst počítat na hodiny, tak ne od večeře do večeře, ale od prvního vynechaného jídla po příští jídlo. To znamená, že po večeři pokračoval vlastně běžný stravovací režim (=jídlo se trávilo) a půst začal teprve až následující den, chybějící snídaní. Pokud byl ukončen večeří, tak to bylo tedy půl dne a ne celý den (chybí hladovění přes noc). Lidé často přecházejí jen na 1 jídlo denně, pak by půst od večeře ve čtvrtek do večeře v pátek byl plnohodnotným 7denním půstem.

Při půstech se ale tohle počítání na hodiny nedělá. Jí se běžně celé dny, pak se půstuje celé dny a pak je návratovka celé dny. Tak je počítání bez problémů. Půstování na hodiny je jen pro začátečníky, kteří neutáhnou celý den, tak aby si odlehčili stravu alespoň půl dnem hladovění.

Díky.
Mě to "napadlo" až teď, protože jsem vždy dělal návratovky s více jídly denně.
( Jinak ale G.Malachov má třeba někde popsáno ukončení hladovky tak, že v její poslední den si dáš odpoledne třeba ty oloupaná rajčata... )

Pandi to popsal správně... ukončení se dělá následující den at je to ráno nebo věčer ...nepočítá se to do půstu ale už do návratu

Jasně, zní to rozumně. Dík.

potkal jsem zatím jen čtyři lidi, o kterých jsem věděl, že jsou na práně.
byli dost různorodí, ale společného měli to, že byli v pohodě, nějak nad věcí a necítil jsem z nich žádnou agresivitu, a ani třeba chuť se nějak dohadovat, navzájem přesvědčovat, ale naopak, bylo na nich znát, že jsou spokojení - v pohodě a mají vnitřní klid
z každého toho setkání jsem měl dobrý pocit
přecházeli různě, ale mám dojem, že když tomu (že je možné žít bez jídla - z prány) někdo věří a opravdu to chce, tak že to taky opravdu dá, dříve či později, a to je možná to, co se stane hodně lidem, co tohle třeba zrovna čtou