Koľko máš tých 21 za sebou? A ako často ich dávaš?
Ja mám za sebou kopec jednotiek a dvojok, 1x3, 1x5, 1x7, 2x10 a 1x21. Asi v priebehu jeden a pol roka.
Práve aj Pavel odporúčal aj tie jednotky pre nejaké udržiavanie, aby sa človek moc nerozožral alebo čo. Mala by som si zas prečítať ten jeho manuál. Jednotky určite odporúčala aj Partyková a Malachov mal taký kalendár že každý týždeň jeden deň, raz za mesiac 3, raz za štvrťrok 7. No chcelo by to u mňa nejakú pravidelnosť a hlavne sa nejak namotivovať.

21 čku jsem dal poprvé v roce 2017.Pak 2020 druhou.Následně pak 1. a poslední 40ku zatím.A pak ještě dvě 21čky.Takže 4x21 a 1x40.Plus i nějaké kratší.
Možná jsem si to i trochu vsugeroval, že pro mě nemají ty kratší moc význam.Ikdyž jsem zase měl i období, kdy jsem jedl 1x denně, což v podstatě byly 24hodinové půsty.Mně pak přišlo, že je škoda, když už najedu na půst, nedát aspoň nějaký delší.Třeba u sedmičky mi přišlo, že sotva člověk najede na autovýživu, už za pár dní končí.A když už by chtěl 14,15 dní, tak je škoda nedotáhnout na 21.Ale každopádně jsem se naučil, že klíčový je dlouhodobý režim.
Jestli nějaký člověk žije tak, že třeba i udělá 1x ročně 40ku, pak si odnávratuje návrat a potom žije po zbytek času nevhodným životem, tak si nějak nedovedu představit, že je to dlouhodobě udržitelné.Ikdyž Pavel Mácha psal, že prý 40ka prý spraví všechno.Ale nevím.Pokud člověk nepřejde na pránu, tak si spíš logicky říkám, že kdyby se pak po půstech stravoval špatně a hlavně z hlediska výživy nedostatečně, tak jej to přece musí jednou dohnat.Tak nevím.

Ja som v Pavlovej knihe čítala, že fyzické zdravie spraví už 21ka, odporúčal to tam všetkým. Následne som po svojej prvej bola celkom sklamaná, lebo sa nekonali až také zázraky, ako som očakávala. Mala som na slabine divný suchý fľak, ktorý sa pomaly zväčšoval a tá 21ka v marci ho nespravila (okrem iných vecí, ktoré som očakávala). Potom som sa dočítala od Malachova, že niekto musí 21ku aj zopakovať, aby sa to spravilo všetko. Prekvapilo ma, že ten fľak, ktorý som mala asi tri roky, mi zmizol po novembrovej 5ke! Takže myslím, že aj tie kratšie majú niečo do seba.
Akože ja som v stave, že ak nemám zdravotnú hrozbu na papieri, tak sa neprinútim do dlhších. To všetka česť, že to máš takto nastavené. Ja si namaľujem 7, tak už sa neviem dočkať, kedy začnem návrat. To isté pri 5, 10... Zatiaľ som len v novembri zažila taký celkom voľný radostný pôst, keď som si každé ráno hovorila, že je to fajn, môžem pokračovať a nebyť spoločenských udalostí, tak pokračujem dlhšie. V takých prípadoch by sa mi zišiel ten Pavlov recept na rýchly návrat

Ako si zvládal 40ku? Dočítam sa to niekde? A neuvažoval si o čistej práne?

Každý to má během ní jinak, jako i u těch kratších.Do 30 dne vlastně pohoda.Pak se dost zhoršil stav v ústech.Což je prý typické.Opravdu, pokud se někdy dostaneš k 40tce, tak je normální, že po 30dni budeš mít nejspíš v ústech jako v polepšovně, zanesené mandle a budeš to chtít jakoby spláchnout vodou, nebo spolknout ty zaneseniny, co ucítíš a nepůjde to xD.Ale dá se to vydržet.No a já měl pak ještě takový svůj jeden individuální problém, nevím, zda se to stává i někomu jinému, ani nevím, jestli je vhodné to moc ventilovat, abych někoho zcela zbytečně neovlivnil.Ale zkrátka se mi jakoby rozdělovalo fyzické vidění.Když jsem měl otevřené obě oči najednou a díval jsem se do dálky, tak se mi zkreslovalo vidění objektů.Na blízku v pohodě.A když jsem jedno oko zavřel, tak to taky bylo v pohodě.Potom se to při návratu dalo zase do pořádku.Bylo to asi posledních pět dní té 40ky a pak 5dní návratu.

Tak, abych přiznal pravdu, tak ohledně prány - na konci té 40tky už jsem byl fakt dost zesláblý, takže bylo jasné, že na pránu zatím asi moc náběh nemám.

Jo, a tu 40ku jsem absolvoval, když jsem zrovna v tu dobu nechodil do práce .Pokud někdo dokáže například následováním kalendáře Pavla Máchy celoročně ty doporučené půsty držet i při práci, tak všechna čest.Možná i záleží na tom, jakou má člověk práci.Jestli mentální, nebo nějakou fyzicky namáhavou.Není to možná všechno úplně lehké zorganizovat pro někoho.

Říkám, teď až bude vhodná příležitost, tak bych chtěl dát 21čku.A potom po zbytek roku sem tam sedmičku a jinak držet nějaký vyrovnaný režim.Možná dokonce zkusím třeba aspoň minimálně rok jíst jenom to, co bych chtěl jíst dlouhodobě.A opět sportovat, něco studovat, meditovat, koncentrovat a tak... V nějakém trochu větším měřítku.A pravděpodobně si ji střihnu až budu vědět, že budu mít třeba aspoň týden nebo dva týdny volna.Zas takový superpůstař fakt nejsem xD.Hlavně Pavel Mácha psal - že půstář = mistr rovnováhy.Což zatím fakt nejsem.Uvídí se, jak to bude v budoucích letech, no.

Ještě jsem si vzpomněl, ale to už jsi možná četla.

https://www.pust.cz/html/zacek_2007.html

Ten žák jsem nebyl já, ale také tam zmiňuje určité zkreslení fyzického zraku.Ikdyž zase nejspíš jiným způsobem, než to probíhalo u mě.Asi to zase tak neobvyklé není.Asi lze předpokládat, že od 30.dne výš se zkrátka dějou i hlubší procesy na úrovni mozkové činnosti.Každopádně není snad třeba mít obavy.
Já něco takového prožil a vše se vrátilo do normálu.

Áno, to som čítala. Ja som mala také nejaké divné vlnenie obrazu v 18tom dni pôstu pri 21ke. Ale to som tiež našla v knihe od Pavla a popisuje to ako znovuzrodenie - akože celková očista fyzického tela.
Ten pôst a práca pre bežného smrteľníka je podľa mňa dosť problém. Ja pracujem hlavou a tie prvé dva dni som bola dosť vyradená. Ale muž zas pracuje manuálne a sedemdňový pôst už bol pre neho strop, ktorý dokázal zvládnuť fyzicky, lebo bol veľmi slabý, bez sily. Pavel popisuje práve dostatok času, keď nespí a aj dostatok energie na všetko, čo chcel spraviť. Ono asi pri pravidelných pôstoch, keď už človek poriadne vyčistí telá a zrovná tie čakry, to už asi bude dosť podobné stavu na práne - aspoň tak mi tie jeho popisy pripadali.

Dnes piaty deň, včera úbytok 1kg, dnes 0,8kg. Cítim sa výborne, už aj včera počas štvrtého dňa som sa cítila veľmi dobre. Bolesti hlavy ustúpili na štvrtý deň, aj nálada a energia stúpla, aj keď som viditeľne oslabla. Ešte ma mátala domáca strava a chvíľu som uvažovala, či potiahnuť na tých 5 alebo ostať pri 3, ale idem aj dnes ďalej, večer budem štartovať.
Cítim sa konečne výborne, škoda, zas že musím dnes už ukončiť. Rada by som potiahla na 7, ale to mi vychádza len deň a pol na návrat pred plesom a ako čítam, tak by som ešte nenabrala sily.

Ja som veľmi túžila po nejakom hlbšom duchovnom poznaní, zážitkoch, preto som veľmi chcela teraz na veľkú noc urobiť prvú 40ku. Má však uprostred pôstu školu a učiteľ mi rázne neodporúčal absolvovať to v pôste, tak začnem až po nej. Ale raz... je to taký môj malý-veľký sen Neočakávam nejaké osvietenie, stačili by mi menšie duchovné zmeny. Ale tie asi viem dosiahnuť aj pomocou meditácií. Každopádne očista aj vyšších tiel je dosť pekná predstava

Ono už "jen" dát 21 a pak pravidelně pustovat a k tomu držet nějaký trochu vyrovnaný režim po zbytek roku je velký úspěch.Buddhismus například tvrdí, že dva ze tří kořenů utrpení jsou nezvládnuta žádostivost a hněv.Pokud tedy má člověk své fyzické a duševní potřeby a poměry aspoň nějak v rovnováze, je to určitě dost velké plus.Preji ať se daří na tvé cestě i dál, jak nejlíp to půjde.

Ja som zas čítala (fakt si nepamätá zdroj), že nejaké asketické upieranie si niečoho tiež nie je v poriadku, v súlade s plynutím života. Lebo mních len o žene rozpráva a pôstujúci o jedle Niečo v tom duchu to bolo.

Ja dnes prvý deň návratovky. Večer očista dutiny kôrkou s cesnakom, potom trochu mrkvovej šťavy. Teraz popíjam odšťavenú mrkvu-pomaranč. Úbytok váhy 0,8kg, dokopy teda 5,3 za pôst. Cítim sa veľmi veľmi slabá, náročný podvečer, večer aj noc som mala po psychickej stránke.
MS mi mešká 3 dni - toto fakt na pôstoch nemám rada. Bolesti podbruška aj krížov prišli presne a MS nikde. Zas mi budú bolesti pretrvávať o to dlhšie, o koľko sa omeškám. Navyše už mi vyjde do plesu
Cvičiť sa mi vôbec nedá, už len chôdza mi vyhadzuje vysoko tepy. Teraz sa potrebujem rozjesť nejak, aby som silu do piatku nabrala

Je to těžká otázka.Zebrak, který touží po bohatství je na tom hůř, než bohatý, který ho aspoň má.Ikdyz to je taky relativní.Ale co takhle chudý člověk, který po majetku netouží?Nebo bohatý, který na tom není závislý?Je to asi komplexní a složitější záležitost.Urcite není v pořádku, když někde církev káže celibát a pak tam obtěžují mladé ministranty.Ale mužem my dva vědět, jestli třeba někde v tibetu nejsou adepti, kteří se tak odprostili od žádostivosti, že jim vědomí funguje úplně jinak a třeba se přibližují nějakému ideálnímu duchovnímu stavu nesrovnatelně efektivněji, než my?Já bych asi doporučil se předně zabývat sebou a svými praktickými zkušenostmi a poznatky a z těch vycházet.A hledat co mi aspoň v rámci možností bude aspoň dočasně fungovat nejlíp.

Minulý týždeň dva dni pôstu (skoro). Vo štvrtok som cítila ťažobu z obeda, tak som prestala jesť. V piatok aj bolesti hlavy, akoby som prechádzala nejakou infekciou. V sobotu ráno som sa zobudila s tým, že ma bolia silno dutiny a mám ich plné - ako pred mesiacom, keď sme boli na dovolenke. Ale na obed som si už dala ovocnú kašu, aj keď by sa asi zišlo pôst potiahnuť. Do večera tieto príznaky zmizli.

Tak som si zažila opačný extrém - niekoľkomesačné depresívne prejedanie sa a hádzanie do seba všetkého hlava-nehlava. Cítim, ako sa organizmus búri, ako mi dáva najavo svoju nevôľu, ale bolo to silnejšie ako ja. Prehliadala som všetky signály, s pribúdajúcimi kilami sa ešte depresie prehlbovali a tým sa aj moje žranie zvyšovalo - skrátka bludný kolotoč. Už dlho túžim po pokojnejšom období, keď ma pustí hlava, myšlienky do vedomejšieho jedenia, pôstovania, láskavého opatrovania svojho tela. Konečne je mi dovolené začať chodiť do prírody a ja pevne verím, že sa to už všetko spraví. Vo štvrtok sa mi podaril jednodňový pôst a rada by som sa naštartovala tak, že by som počas pôstneho veľkonočného obdobia zvládla prvú 40ku. Nech sa tak stane.

Kdyby se Ti nedařilo půsty nastartovat, tak zkus "přerušovaný půst" = začít jíst přes den co nejpozději a končit s jídlem co nejdřív. To také přispívá ke snížení potřeby jídla. A ještě jedna věc pomáhá - vyvarovat se hodně ochucených věcí (koření, sladkosti, pečivo), protože chutě vyvolávají další chutě.

Prebuď sa. Pohybuješ sa v kruhoch, stále tá istá pesnička. Žiadna zmena, žiaden posun. To isté sme riešili už predtým. A ešte predtým. A ešte predtým.
Odmietaš vidieť, že sa mýliš. Pohybuješ sa vo svojej ilúzii, že VIEŠ, čo máš robiť, aby si bola šťastná. A odmietaš vidieť, že toto Tvoje domnelé riešenie nie je skutočné riešenie skutočného problému. Vedieš vojnu, ktorú nemôžeš vyhrať. A vieš, prečo? Lebo nepriateľ - tam, kde ho vnímaš - neexistuje.

Chceš sa teda prebudiť alebo chceš viesť vojnu proti neexistujúcemu nepriateľovi? Takú vojnu môžeš viesť ešte roky. Aj celý život. Aj celých 10 životov.
Tak sa zastav, nadýchni a uvedom si to. Uvedom si, že je to tak. Nehraj obeť. Nie si obeť. Utri si slzy, vstaň a vystúp zo začarovaného kruhu.
Keď nevieš ako, tak si ešte raz (alebo aj 50x, keď treba) prečítaj, čo sme diskutovali pred časom. Ale Tvoje ego sa cítilo urazené, dotknuté a uvelebilo sa ešte viac v roli obete. Aj teraz sa cítiš dotknuto, urazeno a ako obeť, však? Na ktorú zlí ľudia kričia, a pritom nemajú pravdu. Lebo Ty predsa vieš, ako na to. Háčik je len v tom, že Ti to nefunguje.

Takže hlavu hore a urob prvý krok správnym smerom. Samozrejme, že na to máš a že to dokážeš. Si krásna bytosť. Len to uviď. A to sa nestane, keď sa zabarikáduješ vo svojom ego-svete a budeš ako obeť bojovať proti všetkému a všetkým. Odhoď túto rolu. Je čas. Je to len rola, nie si to Ty. Dobre vieš, že to nie si Ty. Dobre vieš, že Ty nie si ten "rytier" bojujúci proti "zlému svetu". Tak sa prebuď z tejto nočnej mory. Opakujem - máš na to. Tu a teraz máš na to. Nie až keď vydržíš nejesť, alebo až keď sa Ti podarí 10-dňový pôst alebo 40-dňový pôst alebo keď schudneš alebo keď budeš majsterkou sveta. TU A TERAZ máš potenciál vystúpiť z bludného kruhu. Urob to. Nečakaj. Alebo keď chceš, tak čakaj. Čakaj kľudne 10 životov. Ale načo čakať, keď to môžeš urobiť tu a teraz? Nechaj tú rolu minulosti. Nechaj ju za sebou. Odhoď rytiersky plášť, odhoď meč a pocíť slobodu. Odkráčaj z tohoto miesta v priestore a čase slobodne, odkráčaj Ty, nie rytier-bojovník-obeť, odkráčaj Ty - krásna-voľná-slobodná. Nevláč so sebou celú tu maškarádu. Odhoď to všetko. Ako sa Ti má s tou maškarádou voľne dýchať?

Odhoď tie putá.
Otvor tie dvere a choď! Tie dvere nie sú zamknuté. A aj keby boli, tak si ich zamkla Ty sama, kľúč je vo Tvojich rukách. Tak ich odomkni, otvor a choď!
Neviem ešte akú metaforu mám vymyslieť, aby Ti to docvaklo. A je mi jedno, že Tvoje ego sa mračí a kričí a chce bojovať a brániť sa. To egá proste robia. Ale ja nehovorím k nemu. Ja hovorím k tej krásnej bytosti, ktorá nie a nie sa prebudiť, a pritom sa jej zdá nočná mora.

Nie si v tom sama. 99.999.... % ľudí si žije tú svoju nočnú moru. No prebudiť sa DÁ. Furt bol, je a bude niekto, kto sa prebudil. Ale vieš, čo? 99.999...% z tých ľudí, ktorí si žijú vo svojich nočných morách, sa ani prebudiť nechce. Oni chcú vyhrávať svoje vojny. A čo Ty? Chceš sa prebudiť alebo chceš vyhrávať vojny?

Jenom mám po přečtených reakcích trochu pocit, že by pro jistotu mělo být zmíněno, že by se neměla nějaká duchovní odpoutanost zaměňovat za ochablost, či psychický odpor k jakékoliv činnosti, či změně.Dále bych si dovolil říct, že půstovat jen kvůli zdraví(ne - li fyzické postavě) vede samo o sobě nejspíš k materiálnímu životu, rozvoji žádostivosti, která konči náchylností k smyslovým, pudovým a citovým vyžíváním.Například sportovec, který dodržuje brilantně stravu, má nasportováno, naodpočíváno, je ve skvělé formě, ale co dál se životem?Zvýšené vitální síly bez usměrnění k nějakým vyšším zřetelům asi zákonitě budou vést pouze k větší poživačnosti.Je třeba si upřímně říct, kde člověka tlačí bota.Jestli se jedná o lenost, otupělost, pohodlí, nebo přílišné ambice a činorodost(nebo nevyrovnané vnější, či vnitřní prostředí).Což obojí dle moudrých zdrojů zatemňuje rovnováhu a moudrost.Teď má vlastní zkušenost - já když sportoval asi tři čtvrtě roku každý den, tak jsem tak upřímně činil s tím, že se připravuju na půst, který mě obohatí něčím nevídaným.Samozřejmě se s tím zvyšovaly i vitální síly, které mě poté strhávaly i k poněkud přízemnějším sklonům.Tady je asi upřímně potřeba říct, co člověk od života chce... Jestli si chce jen příměřeněji užívat - může dát třeba 40tku, pak si nastavit nějaký příměřený režim a v rovnováze si užívat.Ikdyž je to materiální, tak je to furt moudřejší, než něco přehánět.Pokud ovšem chce takto získané kapacity využívat k nějakým vyšším zřetelům, tak je pak potřeba přijít na to, k jakým a jak.Řeči o vyvázání z ega jsou zrádné, nechci to nikomu brát, ale já mám tu zkušenost, že z 99,9% se jedná spíše o mudrlanství, než živý a inspirativní příklad.I já tu v podstatě jen mudruji, ale snažím se, aby v tom aspoň s nějakou šancí mohla být kapka něčeho inspirativního.Jinak jsem se naučil o askezi(což půst vlastně je taky), že spásonosná askeze je povznášející a člověka obohacuje více, než pouhé každodení užívání si pomíjivých zážitků... Ale naopak přehnaná askeze je ještě horší, než přiměřené užívání si... Tak nevím, jestli si z toho vůbec může někdo něco vzít, ale minimálně jsem zase jednou zkusil vyjádřit svou filozofii .Jinak jestli chcete, můžete si přečíst knihu laoceho tao te ting od květoslava minaříka.Ale je to jen pro toho, koho fakt zajímá duchovní praxe až na dřeň, protože to celkem zpochybňuje hodnotu běžného přístupu k životu.Což se nebude líbit ani lidem, kteří se chtějí zaměřovat na materiální život, ani lidem, kteří by lusknutím prstu chtěli vykouzlit duchovní osvobození... Ale berte to jen jako můj omezený pohled, já nejsem žádný duchovní, duševní ani fyzický mistr... Sám hledám inspiraci, kde se dá a střídavě mě nalézají chvíle klidu, chvíle činorodosti a chvíle pohodlnosti a ochabnutí... z čehož je zjevné, že mistr nejsem A možná se fakt úplně mýlím a někomu stačí jeden zázračný záblesk, nebo silná víra a má hotovo... A zbytek je jen pinožení těch, co to ještě nepochopili... Abych byl úplný... Problém je, že stejně jako co se týče ideálního stravování, tak najde člověk i co se týče ideálního přístupu k životu snad všechny možné kombinace vzájemně buďto ladících nebo si rozporujících možností... Od jednoho extrému, že je třeba si všechno zasloužit každodenní správně usměrněnou vůlí a naladěním a uvědoměním, tak že je naopak možné se na všechno vykašlat a když se zázrak podaří, tak je hotovo a všechno začne ke člověku přicházet jak potřebuje... Nebo že už pak bude moct fungovat ve světě jaksi uvolněně a s rezervou a vlastně ho nebudou fyzické a duševní záležitosti muset tolik zajímat, ať se děje co chce... a jaká je z mého pohledu pravda?Každý to bude muset nakonec zakoušet sám za sebe, tak jak to bude příslušet jemu... A co to bude pro něj znamenat?Netroufám si s jistototou tvrdit