S mojím životom to ide od zlého k horšiemu. Najlepšie by bolo, keby táto moja inkarnácia už skončila. Strácam motiváciu na čokoľvek. Život v spoločnosti je ako vo väzení. Spoločenské hodnoty sú úplne prevrátené. Spoločnosť považuje zlé za dobré a dobré za zlé. Je úplne chorá, postavená na hlavu. Je mi z toho zle, smutno, a cítim bezmoc. Chcem, aby už bolo po všetkom.
Príklad: Keď vidím, ako sa neustále odlesňuje povrch zeme a ľudia sa len množia a množia a všetko betónujú, a nazývajú to civilizáciou a modernou dobou a pokrokom a prepychom - je mi z toho strašne smutno, zle, a cítim bezmoc. Presne jak píšem hore. A to je len jeden príklad. Takéto na hlavu postavené videnie reality má spoločnosť hádam vo všetkých oblastiach: školstvo, zdravie, životné prostredie, strava, ... No proste všetko!!!
Nechápem, jak mám fungovať medzi všetkými tými blbcami.

Tahle změna v myšlení potkává v určitém věku (v polovině života) každého. Jako mladí jsme se divili starým, proč jsou tak nevrlí a naštvaní na celý svět, ale s věkem to začínáme chápat a jsme takoví také. To že je svět špatný a nedokonalý a chybující a lidé sobečtí a bezohlední, to je v pořádku, protože to je právě ta božská tvořivost, jablko poznání, které nám umožňuje poznat sám sebe a pozvednout své Já. Skutečná dokonalosti není v okolním světě, ale uvnitř nás. Nedokonalost okolo nás byla stvořena proto, abychom poznali svou vnitřní dokonalost. Nedokonalost není chyba, ale dar. Stejně jako např. nemoci jsou dar. Když nás něco v okolním světě popuzuje, je potřeba se zamyslet nad tím, k čemu mě má tento pocit přivést? Co ve mně vyvolává, vznik jakých myšlenek, kam mě to směřuje? Někdy to má vést k "vzepření se", k projevení své osobnosti a potlačení těch nešvarů. A jindy k přijmutí a pochopení - např. že lidé jsou nedokonalí a chybující, stejně jako my jsme nedokonalí a chybující.