Na hlavní stránku  
Právě je ned 21.01.2018, 23:29

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 9 ] 
Autor Zpráva
 Odkaz na příspěvek Karin

Registrován: pon 04.02.2013, 12:35
Příspěvky: 13
Bydliště: Praha
pestrá strava dosažený půst 1 den křesťan
Reputace: +15
Proč si začínám psát deník? Momentálně proto, že se chci prakticky věnovat půstu a nějak se mi nedaří se do toho pustit (se postit), a myslím si, že mi v tom psaní zvláštního deníku třeba pomůže. Že tomu mému chaotickému snažení dá nějaký řád, rámec. A proč na internet, a ne na papír? Nevím. Možná proto, že když to bude někdo číst, bude to pro mě taková přídavná motivace. Třeba.

O půstu coby léčebné metodě jsem se dozvěděla před lety. Jednou se mi povedlo postit se skoro týden - tedy nebyl to ortodoxní půst, ale řekněme očista, a to podle programu Master Cleanse - každopádně výsledky mě ohromily. Od té doby se o půst a různé jeho podoby zajímám. Jenom v praxi poněkud ztroskotávám. (Čas od času den nejím, ale piju kafe s mlékem nebo čaje, a to je houby půst.)

Mým "životním tématem" je nadváha, momentálně spíš obezita. Je to moje veliká tíha, tělesná i duševní, a přináší mi hodně trápení, ale taky jsem se díky ní hodně dozvěděla. I o sobě. Protože jsem na ni zkoušela jít ze všech stran, otestovala jsem všechno, co mi přišlo pod ruku (a občas jsem byla fakt zoufalá), mnohé jsem se naučila, dozvěděla, pochopila, přečetla jsem nesčetná kvanta materiálu (ryze odborného i zcela neodborného), podstoupila jsem řadu procedur či terapií, kdy jsem se především snažila přijít na kloub tomu, proč se obezity nedokážu zbavit, když je to teoreticky tak prosté... A tak jsem z hlubin duše vytahala zasunuté vzpomínky, které mohly být klíčem k mé bolesti, ale zatím jsem s nimi nedokázala nijak naložit. (Psychiatrie, regresní terapie, kineziologie, psychoterapie, EFT a já nevím, co ještě.)

Když jsem před několika lety v modlitbě prosila o pomoc, bylo mi opakovaně řečeno, že všechny potřebné informace už mám. Konat už musím sama. Zadarmo to nebude. No pain, no gain. A takhle to holt asi bude.

Půst (Master Cleanse) mi před lety pomohl zbavit se deseti kil. Hubla jsem celý týden a nějakou setrvačností ještě pár dnů po návratu ke stravě. Váhu jsem si udržela necelý rok. (Udržet váhu pro mě není problém.) Pak jsem jednou dostala léky, k jejichž nežádoucím účinkům patřila mj. zvýšená chuť k jídlu, a všechno jsem zase nabrala. Prostě by to asi bylo moc jednoduché...

Jsem typ, co zajídá stres. A Bůh mi nadělil do života pár akcí, které si vyžádaly pořádné zajezení. Navíc jím často z nudy. Ze zvyku. A zlomit ten zvyk je těžší než překonat chutě.

Chci tady psát o své cestě (která samozřejmě může být, ne - je úplně jiná než vaše, mj. i proto, že já s oblibou dělám všechno po svém). Kromě nadváhy mám pár menších neduhů - alergie (až počínající astma), častá únava, bolest a otoky nohou, občasné výkyvy nálady... Očekávám, že v tom všem by mi půst mohl pomoct.

Jasně, vím, že se říká, že hubnout hladověním je hloupost. Ale já neřeším, co se říká. Pro mě je rozhodující moje zkušenost. Ne teorie, ale praxe. Nemám potřebu někoho přesvědčovat. Chci to prostě jenom dát. Po svém.


Výchozí situace:

výška: 169 cm
tělesná hmotnost: ± 102 kg

V anamnéze nic, co by bránilo půstu. Naopak. Řada věcí, které si o půst říkají.


+Panda Hodnocení: +1
čtv 11.01.2018, 01:54
Profil
 Odkaz na příspěvek Něco jako anamnéza

Registrován: pon 04.02.2013, 12:35
Příspěvky: 13
Bydliště: Praha
pestrá strava dosažený půst 1 den křesťan
Reputace: +15
Od útlého mládí bojuju s depresemi. Vlastně ani nevím, jestli to byla správná diagnóza (spíš si myslím, že ne), ale veze se to se mnou od puberty. Možná (pravděpodobně) jsem byla jen přecitlivělá, má duše byla rozervána hormonálními bouřemi, to je přece v pubertě normální. Byla jsem introvert, měla jsem pocit, že nezapadám mezi ostatní (zrovna jsem nastoupila na střední školu), s rodiči se o tom nedalo mluvit, nebyla jsem zvyklá se svěřovat, vlastně jsem se v tom sama nevyznala... U psychiatra jsem zažívala příjemný pocit z toho, že se někdo zajímá o to, jak se cítím (byť to byl starý vousatý pán; ale mně tolik chyběl něčí zájem!) a po práškách mi bylo líp. Nebo jsem spíš tolik nevnímala, co mě trápí. Otupěla jsem vůči přirozeným starostem citlivé dospívající holky.

Remise (dočasná úzdrava) nastala po letech, když se mi kvůli té mé lhostejnosti rozpadl vážný vztah. Bylo mi 22 a vážila jsem 77 kg, to bylo moje tehdejší maximum. Moc jsem se nestarala o sebe, o domácnost, o vztah (protože jsem díky lékům nevnímala nedostatky, problémy)... a tak nebylo divu, že to krachlo. Pochopila jsem, že to bylo kvůli lékům, kvůli mé lhostejnosti a nejspíš i nedospělosti, a tak jsem léky odhodlaně zahodila a začala žít jinak.

Odstěhovala jsem se, našla si jinou práci a brzy jsem navázala nový vztah. Žila jsem bez léků. Byla jsem dospělejší, fungovalo to. Rozuměli jsme si, byli jsme si velmi blízcí, bylo nám spolu dobře, byli jsme šťastní. Vzali jsme se (to mi bylo 26), otěhotněla jsem, porodila dceru... a pár dní po porodu jsem zase upadla do depresí a začala brát léky, abych byla vůbec schopná fungovat. Dnes už vím, že to nebyla nemoc ani vliv poporodní hormonální bouře. Že jsem opět jen nedokázala reagovat na novou životní situaci. Dítě! Všechno vzhůru nohama, v mém životě nezůstal kámen na kameni. Musela jsem se učit žít úplně nový, jiný život. Plácala jsem se v tom. Probrečela jsem hodiny. Chtěla jsem zpátky svůj starý život. Jako malá holka. Můj milovaný muž mi pomáhal, jak jen uměl. Časem si to sedlo.

A pak umřel.

Moje hmotnost během několika měsíců vystoupala asi o dvacet kg. A pak postupně ještě výš. Po pohřbu jsem vážila asi 68 kg, pár měsíců nato jsem měla k devadesáti. Zajídala a zapíjela jsem žal. Přejídala jsem se. Strašně. Byla jsem schopná sníst neuvěřitelná kvanta jídla (nebo spíš pochutin). Pila jsem alkohol. To už jsem znala svého současného muže a kynula jsem mu před očima. Ještě jsme spolu nežili, vídali jsme se párkrát do měsíce, a tak nevěděl, jak se přežírám a ožírám.

To mi bylo 28.

Dnes je mi skoro 38. Antidepresiva jsem přestala užívat teprve letos v létě. Postupně jsem je vysadila. (Zbylo mi jen sporadické uzobávání anxiolytik.) Bez léků to zvládám, ale obezita je veliká překážka všeho. Můj současný vztah trpí. Můj muž mě má rád, ale nechce, aby jeho partnerka byla obézní. (A já to chápu.) Nechce mít dítě s obézní ženou. (To taky chápu, ale bolí to.)

Nelíbím se sama sobě. Necítím se dobře ve svém těle. Nemůžu se hezky obléknout. Nebo možná nechci, protože se sama sobě nelíbím. Říkám si, že dokud nebudu štíhlá, nemá smysl se snažit. Tuším, že uvažuju špatně, ale holt tak uvažuju. Nevím si se sebou rady. (Ale jak si píšu deník, dělám si v hlavě pořádek, sem tam mi něco dojde.) Vztah stagnuje. Vím, jak by byl můj muž šťastný, kdybych zhubla. Nevýslovně šťastný. Všichni bychom byli šťastní. Protože šťastná máma = šťastný domov. Já teď šťastná nejsem. Trápím se. Trápí mě, že nejsem schopná zhubnout. Že se mnou můj muž nechce mít dítě.

Chce to myslet pozitivně. Nemůžu se litovat, nemůžu nad sebou takhle fňukat. Musím si sepsat, co všechno by nastalo, kdybych zhubla. Nebo co všechno nastane, až zhubnu. Jak se změní můj, náš život. Vždyť i dcerka by byla šťastná, kdyby měla sourozence, i když už je jí deset.

Chci být štíhlá, krásná, zdravá. Chci být ještě mámou. Ještě můžu! Chci se hezky oblékat, chci, aby se na mě můj muž zálibně díval. Chci, aby spadla brada všem, co nevěří, že zhubnu.

Myslím, že podobné sny jsem spřádala už miliónkrát. A vždycky to krachlo. Nedokázala jsem to. Co mám dělat, abych to tentokrát dokázala? Pane Bože!

* * *


Nejhorší je první den

Zlomit zvyk. Překonat nutkání dělat věci, které člověk dělá obvykle. Vymyslet na sebe nějakou fintu. Připravit si pomůcky, které mě z téhle situace vytáhnou. Nabořit ten stereotyp. Zatím většinou podléhám "potravinové excitaci." Vždycky totiž úplně zapomenu, proč jsem se chtěla postit. Co všechno by pro mě znamenalo zhubnout a být zdravější! Jak to, že si na to nikdy nevzpomenu, když je to pro mě tak důležité? Musím si to sepsat a mít to někde po ruce.

Střídmost je klíč. Střídmost je cíl, k němuž stále směřuji a který mi stále uniká. Nedovedu jíst střídmě. Strašně ráda se nacpu. Neumím si dát uměřenou porci (možná proto mě oslovil půst - raději nic než málo). Musím se najíst pořádně. Prý jsem se přecpávala už v porodnici, říká máma. Pila jsem, až jsem škytala.

Bůh ví, co za tím je. Nevím. Dodnes jsem to nerozluštila a asi na to nikdy nepřijdu. Už kolikrát jsem si myslela, že jsem na to přišla, prožila jsem několik okamžiků, kdy mi jakoby svitlo, na cosi jsem si vzpomněla, něco jsem si uvědomila... ale nakonec to vždycky vyznělo doztracena. Nic z toho nebylo. A tak si myslím, že nemá smysl se snažit za každou cenu něco najít. Že se prostě musím snažit, vyjít s tím, co mám. Zabojovat. Vím už přece, jak na to, znám směr. Jen se vydat na cestu...


Naposledy upravil Karin dne čtv 11.01.2018, 02:08, celkově upraveno 1

+Panda Hodnocení: +1
čtv 11.01.2018, 02:05
Profil

(Mirek, admin)
 Odkaz na příspěvek Re: Karin
Online
Uživatelský avatar

Registrován: čtv 15.12.2011, 09:43
Příspěvky: 2630
vitarián dosažený půst 14 dnů
Reputace: +1518
Dobře Ti rozumím, tak jen do toho! :ok: :-D


+Karin Hodnocení: +1
čtv 11.01.2018, 02:06
Profil Zobrazit autorovy stránky

(Mirek, admin)
 Odkaz na příspěvek Re: Karin
Online
Uživatelský avatar

Registrován: čtv 15.12.2011, 09:43
Příspěvky: 2630
vitarián dosažený půst 14 dnů
Reputace: +1518
Jedna věc - nezkoušela jsi někdy vliv mouky, lepek? Citlivost lidí na lepek je různá a při zvýšené citlivosti se to může právě takhle projevovat - deprese a přejídání (lepek, obzvláště ve formě pečiva, může vyvolávat závislost). Mnoho let jsem trpěl depresemi, bral jsem antidepresiva, ale nikoho nenapadlo zeptat se mě na stravu - v té době tvořilo 90% mé stravy "rohlík s něčím". Až v posledních letech jsem objevil tyhle souvislosti, takže se lepku vyvaruji. Když se někdy vrátím k mouce, tak se po pár dnech začnou vracet deprese a přejídání, trvá pak zas několik dnů po vypuštění lepku než příznaky zas zmizí.

Mé bývalé ženě pomohla s nadváhou teprve až dělená strava (důsledné oddělování sacharidů od bílkovin), ale to jsi jistě už také zkoušela.

Ještě mě napadá - stará traumata. Častým případem je, že lidé zažijí (nejčastěji v dětství) nějaké trauma a to se pevně zapíše do jejich podvědomí, např. jako pocit křivdy. Na to trauma během života zapomenou, a i když se snaží rozpomenout tak podvědomí takové negativní vzpomínky skrývá a nerozpomenou se. Ale přesto se tohle trauma podílí na jejich současném chování a problémech.

Nějaká traumata a pocity křivd z dětství mívá většina lidí, je to častý případ. A obvykle si lidé tato traumata nepřipouštějí, jsou přesvědčení že žádná nemají. Rozpomenou se teprve až při hlubší sondě do podvědomí, např. při meditaci. Dobrým návodem na to je knížka Cesta od Brandon Bays. Popisuje tam návod, jak se má člověk dostat do podvědomí, vytvořit si obrazy, odhalit v obrazech stará traumata a hlavně pak odpustit těm, kteří v minulosti nějak ublížili. Překvapivě v podstatě každý člověk v sobě objeví nějaká traumata. Odpuštění pocitů křivd pak může znamenat, že se člověk zbaví nějakých současných problémů které ho léta trápily, protože objeví příčinu těch problémů.


Hodnocení: 0
čtv 11.01.2018, 02:20
Profil Zobrazit autorovy stránky
 Odkaz na příspěvek Re:

Registrován: pon 04.02.2013, 12:35
Příspěvky: 13
Bydliště: Praha
pestrá strava dosažený půst 1 den křesťan
Reputace: +15
Pando, mně nedělají dobře hlavně rychlé cukry. To pak mám výkyvy nálady, úzkosti a depky. Jak jsem přestala brát antidepresiva, tak jsem k tomuhle mnohem vnímavější a vždycky poznám, že jsem snědla něco, co mě rozhodilo.
A to zasuté trauma tam taky jasně cítím - nějakou příčinu to mít musí - ale ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, zatím jsem tomu na kloub nepřišla, léta jsem po tom šla a byla jsem přesvědčená, že bez toho se nehnu dál, ale pokaždé jsem jen do něčeho ťukla (a myslela jsem si, že to je ono, hodně jsem se naplakala a myslela jsem si, že mě to konečně přestane trápit), ale nic z toho, a tak to už nechávám být, netlačím na pilu... Možná je toho víc, možná je to starší, než jsem momentálně schopná zjistit. Jak jsem psala, prý jsem se přežírala už v porodnici. Absolvovala jsem regresní terapii, kineziologii apod., milión nejrůznějších metod, knihy... ale bez výsledku. Nepomohly mi standardní ani "alternativní" metody. A tak jsem teď tak nějak smířená s tím, že je to jen na mně, že to za mě neudělá nikdo druhý. Že prostě musím se sebou zabojovat, nečekat pořád, že se něco stane. Myslím, že právě půst mě může posunout. Že se kromě toho zhubnutí třeba i odkryje to, co hledám. Že se hlubiny samy otevřou a já uvidím to, co je teď skryto pod nánosy času.


Hodnocení: 0
čtv 11.01.2018, 03:07
Profil

(moderátor)
 Odkaz na příspěvek Re: Karin
Uživatelský avatar

Registrován: pon 12.08.2013, 12:51
Příspěvky: 296

Reputace: +237
Karin, prečo chceš schudnúť? Lebo chceš byť šťastná? Z toho Tvojho popisu sa tak nejak javí, že podmieňuješ svoje šťastie schudnutím. Ale štíhly človek nerovná sa zákonite šťastný človek. Keď si ujasníš sama pre seba, čo je to TO, čo skutočne hľadáš, tak Tvoja hmotnosť prestane byť problém. :-) :sun: :flower:
Ale to hovorím o duchovnej ceste, na konci ktorej nie je nič menej než prebudenie sa zo sna o problémoch. :)
Keď sa však na nijakú duchovnú cestu necítiš, a chceš "iba" schudnúť, tak hurá do pôstovania. :)


Hodnocení: 0
čtv 11.01.2018, 09:00
Profil
 Odkaz na příspěvek Re: Karin

Registrován: pon 04.02.2013, 12:35
Příspěvky: 13
Bydliště: Praha
pestrá strava dosažený půst 1 den křesťan
Reputace: +15
Nejsem šťastná, protože mám nadváhu a mám z ní depku (ne klinickou depresi, ale takový to zoufalství, smutnou, blbou náladu), necítím se dobře ve svém těle. Vleču se životem s třicetikilovou krosnou. Jsem těžká. Neobratná. Pořád unavená. Večer mám oteklé nohy. Do ničeho se mi nechce, protože tahat to těžké tělo je namáhavé. Vypadám starší než jsem. Nelíbím se sama sobě.
Čili si představuju, že když zvládnu problém Nadváha, vezmu s tím z jedný vody načisto i problém Depka. Protože jsem nešťastná ze svý tloušťky.

Momentálně se chystám zosnovat strategii zvládnutí kritického prvního dne.


+Panda Hodnocení: +1
čtv 11.01.2018, 20:55
Profil

(moderátor)
 Odkaz na příspěvek Re: Karin
Uživatelský avatar

Registrován: pon 12.08.2013, 12:51
Příspěvky: 296

Reputace: +237
Karin píše:
Nejsem šťastná, protože mám nadváhu...

A nie je to opačne? Že máš nadváhu, lebo nie si šťastná?
Skúsim napísať jasnejšie, čo som chcela povedať tým predošlým príspevkom. Tvoja nadváha nie je príčinou problému. Telo samo sa nepreje, kým mu to niekto nenariadi. Kedysi si nadváhu nemala. Niekde nastal problém a začala si s prejedaním. Odnieslo to (aj) fyzické telo. Jeho nadváha je len následok, nie príčina problému. Ak nájdeš a odstrániš ozajstnú príčinu problému, prejedanie zmizne samo a hmotnosť sa Ti dostane do normálu. A stane sa to prirodzene, bez úsilia a bez námahy a bez nútenia sa do pôstov alebo diét alebo nejakého iného regulovania stravy.
Pokiaľ budeš len odstraňovať následok, t.j. nadváhu, tak aj keď sa Ti to na nejaký čas podarí, príčina problému (ktorý "riešiš" prejedaním) ostane neodstránená. A ten problém Ťa potom stále bude nabádať na riešenie. Napr. na "riešenie" prejedaním, keď neprídeš na iný spôsob.

Prečo je toľko zázračných tabletiek na chudnutie? A štíhly človek sa čuduje, ako na to môže niekto naletieť. Ale zúfalý človek (možno zúfalý ako Ty) to kúpi, lebo chce zúfalo odstrániť nadváhu. Ale všetkými zázračnými tabletkami a diétami a pôstami sa dosiahne len krátkodobý výsledok, pokiaľ súčasne nepôjdeš aj po identifikovaní a odstraňovaní skutočnej príčiny problému. Ktorá to prejedanie spôsobuje.

Píšeš, že:
Karin píše:
Jasně, vím, že se říká, že hubnout hladověním je hloupost. Ale já neřeším, co se říká. Pro mě je rozhodující moje zkušenost. Ne teorie, ale praxe. Nemám potřebu někoho přesvědčovat. Chci to prostě jenom dát. Po svém.

Nie, hubnout hladověním nie je hlúposť. Hladovaním schudneš. Ale nebude to mať trvalý efekt, pokiaľ súčasne s tým hladovaním neodstrániš príčinu, ktorá Tvoju nadváhu spôsobuje.


Hodnocení: 0
čtv 11.01.2018, 22:11
Profil

(Mirek, admin)
 Odkaz na příspěvek Re: Karin
Online
Uživatelský avatar

Registrován: čtv 15.12.2011, 09:43
Příspěvky: 2630
vitarián dosažený půst 14 dnů
Reputace: +1518
Při půstování dochází i ke změnám v psychice, je šance že půsty přispějí k řešení problému (např. může vymizet psychická závislost).


Hodnocení: 0
čtv 11.01.2018, 23:42
Profil Zobrazit autorovy stránky
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 9 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Bing [Bot] a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz