Do vlivů prostředí, ve kterém žijeme, patří i lidé okolo nás. A největším problémem právě bývají ti úplně nejbližší.

Běžně by si člověk představil situaci takto - někdo přejde na alternativní způsob života (to znamená takový, který není běžný u většiny lidí) a začne obtěžovat své okolí svými názory. Jenže ono je to ve skutečnosti úplně naopak. Alternativista po prvním seznámení se s novou oblastí sice začne poučovat i své okolí, ale velmi brzy zjistí, že to nemá smysl, protože okolí jeho názory slyšet nechce. Takže umlkne a jde si dál svou cestou a své okolí nechá také jít si svou cestou. Ale tím mu teprve začne to pravé peklo. Přestože on je ke svému okolí tolerantní, tak jeho okolí k němu není. Ostatní na něj neustále tlačí kvůli jeho odlišnosti a snaží se ho uvést zpět do "normálu". "Průměrným" lidem velmi vadí, když se někdo odchyluje a snaží se ho normalizovat, připodobnit k jejich představě průměru. Těžko říct proč tomu tak je.

To vede k tomu, že alternativista své odlišnosti začne tajit a skrývat. Dobře to znají vitariáni a půstaři, kteří musí často říkat lži typu "Děkuji, zrovna jsem jedl." A z toho důvodu známe málo breathariánů, protože málokdo z nich si troufne se veřejně odkrýt a vystavit se tak nátlaku společnosti. Bohužel skrývat se nelze před nejbližšími příbuznými, se kterými žijeme. Buď musí dojít k vzájemnému tolerování a respektování z obou stran nebo to může končit např. rozchodem partnerů (viz např. Monfort, který se kvůli tomu rozvedl, nebo Mácha, který se už takto rozešel s více partnerkami).

U mne také došlo k naprosto nečekaným kolizím s přítelkyní kvůli půstům a vitariánské stravě, obzvláště když jsem ještě naznačil svůj zájem o breathariánství. Dodnes jsem nepochopil, co vlastně jiným lidem na nás vadí (u nás doma zřejmě to, že nesplňuji představy na běžný rodinný život - sdílení požitků z jídla). Já to zatím vyřešil ústupky z mé strany, ale je mi jasné, že to není trvalé řešení.

Mirku mluviš mi uplně z duše.. souhlas.. mne má většina taky za blazna a mysli si že to brzo zdravotně odskaču... ale já intuitivně citim svou pravdu a podle ni žiju... taktež vidim už vysledky že se citim zdravotně lepe... nic mi nebylo včetně nějake chřipky už ani nepamatuji...když to ti co řikaji že to brzo zdravotně odskaču mají každou chvili něco.. tak pak tomu nerozumím kdo se plete, no nechava mne to klidnym čas ukaže... já teď mám myslim velkou vyhodu že bydli už necely rok sám, i když není to zas idealní stav...ale ma to vyhody že mne nikdo neovlivňuje jinyma nazorama.. takže ti co mají rodinu nebo partnery ve společné domacnosti to mají určitě těžší... ale zas o to víc mužou byt na sebe pak hrdí že to dokazali..

_________________
---Ať ten, který říká, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.

Ano tomu se také vždy divím a postrádám v tom logiku, když do mě lidé stále hučí že na to doplatím zdravím a přitom je jasně vidět, že sami mají mnohem více zdravotních problémů než já.

Odlišní budou asimilováni...

Ta snaha okolí o srovnání karmy nemá nic společnýho s rozumem. Je to dáno dávným vývojem člověka a nutností držet pospolu. Jedinec nepřežil.

Ustupovat není řešení.

Jo, to potvrzuji. Také jsem vždy byla exot, co se živí lupením, a dnes pomalu lidé začínají zjišťovat a ptát se, co to jím, že jsem na tom tak, jak jsem... Doma jsem měla problémy už od dětství. Tehdy jsem neuměla vysvětlit, proč nechci maso. Nutili mne sedět nad talířem tak dlouho, dokud ho nesním. Maso nakonec skončilo nacpané v "torbičkách" tváří, posléze vyplivnuté do wc... V dospělosti jsem také různě zakrývala před partnery, že nejím "normálně". Současný partner je v tomto ohledu v pohodě, s podmínkou, že ho nebudu nutit k podobným "extrémům". Tak nenutím, ale podvratně a nenápadně integruji šťávy, saláty, ovoce... Když má v práci hlad, je to připravené, umyté, pokrájené, tak to prostě sní . Také si jdu celoživotně svou cestou, s malými odbočkami, ale šťastným návratem na vlastní cestu, která se mi osvědčila.

Predesilam, ze mam tezce tolerantni zenu a okoli davam velmi rychle najevo ze jsem samorost a ze si o nem myslim neco o polibeni zad tam kde mi konci, pac se do okoli (aniz bych byl tazan) nemontuju a totez vyzaduju od okoli .
Ono nekdy je tento pristup vubec nejlepsi:). Totiz nikdo nema pravo Ti do neceho kecat a lidi na to (a velice radi) zapominaji.
Pandi obrazem :
Kdysi kdyz jsi prisel do tzv. "Mototechny" a zmoulal jsi ustrasene hucku v ruce a optal se "Nemate nahodou prosim pekne jeden predni pravy blatnik na Š-1000MB baba za pultem Ti automaticky odsekla "Nemame". Ponevadz sis o tu odpoved rekl predem !!:).
Jeden muj dobry kamarad mi poradil tehdy dobrou fintu, prijit a suse oznamit : "Chci jeden pravy blatnik na Š-1000MB" jako by jsi vedel na tuti ze jej vcera navezli do skladu a maji jej zasity pro sve zname a ty kdo daji vsimne:).
No a vetsinou to zafungoalo a odchazel jsem s porizenou a bez vsimneho.
Ale k veci, co je pointa pribehu ? - naucit se pouzivat oznamovaci zpusob misto tazaciho. Jak jednoduche, mily Watsone:).
Kdyz delam neco o cem jsem presvedcen ze ma smysl a na konci se dostavi na 100% uspech pouzivam oznamovaci ton, nikoli "Draha, co bys rekla tomu kdybych po nedeli dal pust ?", ale "Poklade, dam po nedeli pust" ))).
Proste staci dat najevo kdo doma nosi kalhoty a proc. A smytec, je po ptakach, je to prastary princip a dosud plne funkcni:).
Pochopeno ?:)
-----------------
"Jaky si to udelas takovy to mas":))).

v podstate suhlas, ja sa tomu pristupu skor len ucim, vzdycky som bol radsej len ticho alebo som na vsetko prikyvol a spravil si aj tak po svojom . Tak neviem co je lepsie, asi zalezi od situacie...

Tento vtip, je moj oblubeny pristup, ked niekto do mna tlaci nazory :
Dal si konovi jest?
Dal som...
A dal si mu poriadne najest?
Dal som poriadne...
Vsak si mu ani nemusel
Vsak som mu ani nedal...

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Ano, k tomu už jsem také dospěl a funguje to. ... Což myslím že je také jedna z životních výukových lekcí které se máme naučit, naučit se být sám sebou, osobností která je v nás.

Moje řeč a lidi to respektujou. Někdy až moc, nedávno jsme takhle přišli na vrátnici a obdrželi informaci že bez školení nás do fabriky nepustí. Po mém oznámení že takhle jezdíme pořád a nikdo po nás ještě nikdy nic nechtěl nás paní pustila. Později jsem se dozvěděl byla v právu - měli opravdu nově nařízení že do fabriky je povolen vstup jen se školením bezpečnosti. Dalších několik lidí po nás zadrželi (nebyli tak přesvědčivý) a museli jsme na ně stejně čekat.
Pokud jde o naše drahý polovičky, ty by si ani nevážili někoho kdo o sobě pochybuje a neví že nosí kalhoty.

Presne tak s tema polovickama, postreh .

Hele jednou se nám stalo že na mé oznámení ženě že zas pojedu v létě na hory (doslova "Já ti to teda oznamuju.") řekla paní u stejnýho stolu svýmu manželovi: vidíš, to by ses měl naučit! Byla to taková ta úspěšná podnikatelka a její manžel trochu zakřiknutej. Bylo mi ho skoro líto, na jeho místě bych se musel hambou propadnout.

Tak to je dost sila tahle storka, to by me taky hamba fackovala v jeho kuzi:) ..
O tom mluvil uz kdysi jeden moudrej pan, dr. Plzak se jmenoval, ze vztah nema byt vezeni a lidi si nemaji zakazovat co maji oba radi z drivejska. To je pak pro dalsi vztah ucineny hrob.
Nejhorsi chyba co pry zenska muze udelat je rict chlapovi : "Budto fotbal, anebo ja" (a podobne hlasky), ale plati to samoze i opacne.
Njn, jsou to slozite tyhle mezilidske vztahy a partnerske jakbysmet .

Co na to doporučoval jako (jiné) řešení, když se jeden příliš věnuje svým zájmům a ten druhý strádá, protože má pocit že mu vztah uniká a vůbec se mu partner nevěnuje?

Já měla spíše opačný problém. Spoléhala jsem na vnitřní zábrany a čestnost partnera, takže jsem ho nijak neomezovala a nekontrolovala. Bylo by mi to odporné. No a on toho vesele zneužíval...

Viděl bych tři možnosti - teda ze svýho pohledu:
1) najít si vlastní zábavu či využití času a partnerovi důvěřovat
2) jít na fotbal s ním
3) domluvit se na jiné činnosti pro oba zajímavé, pokud na to oba přistoupí

Pravda že trvale zůstávat jen u tý první není ideální, ale: Čekat až se mi on začne věnovat nebo se toho dokonce dožadovat stylem "buďto fotbal nebo já" není dobrý. Na to existuje jediná odpověď: fotbal


Totéž jinými slovy. Jak by Lenka asi dopadla s hláškou buďto maso nebo já?

Tedy princip:

něco chci = nabízím za to něco co druhý považuje za hodnotu, nikoliv co si já myslím že by měl dělat. V okamžiku kdy nic nenabízím i partner na mně začne kašlat a půjde si svou vlastní cestou.

Co řekl Plzák nevím, musí to být něco podobnýho.

Tak jsem si zas o víkendu ověřil, že některý věci nejsou pro každýho. Občas si do lidí rejpnu ve smyslu, že za si je každý odpovědný sám za své problémy i nemoci. A že je v jeho silách se s nimi vypořádat bez pomoci lékařů.

Zajímavý jsou reakce lidí. Většinou bouřlivá odpověď že to není pravda a vysvětlování kolik lidí z ničeho nic skolila nemoc přestože to byli sportovci. Někteří si ovšem tyhle odpovědi nechají pro sebe a možná o tom i přemýšlí.

mně zase pobavili tlouštíci v Norsku. Napálili jim daň z tučných -tím nezdravých- výrobků, a oni si začali jezdit kupovat ty své drogy do ciziny. díky tomu se státu snížil odbyt potravin, vybrali méně daní, tak to budou vracet zpátky. Aby si mohli lidi kupovat své tučné ve své zemi a tím plynout daně do státní kasy...

Ale kdeže, zase jsme u těch unáhlených vyřčení soudů nad něčím.

myslím že se jednalo o tuky ve sladkostech a tak. ale moc to nesleduju. mně osobně tučná semínka a ořechy nevadí, taky je považuju za zdravé. živočišné tuky nemám v čem jíst... napsala jsem to zkratkou... i předtím...

Stejnak ta "škodlivost" tuků je založena na dost pochybných studiích. Předem bylo dáno co se má vyzkoumat a studie se přizpůsobili tak aby to vyšlo dle očekávání. Je to jako s tím výzkumem léčivých účinků vína. Tam odhalili že to bylo celý jeden velký podvod, vyzkoumali to tak aby vyšlo co kdo potřebuje. http://www.novinky.cz/veda-skoly/256127 ... -vina.html U tuků to bylo taky vylhaný, už se mi to nechce dohledávat. Kdo byl někdy v nějakým výzkumáku, ví jak se výzkum dělá. Je to všade nemlich to samý, jsou v tom prachy tak se studie musí uzavřít i když se nedošlo k výsledkům. Nikdo se nepozastaví nad tím kolik toho vědec dokáže za rok publikovat. A pak se toho žumpa chytne a vydává to za nezpochybnitelný dogma.

Ono nic není jisté, ani to, zda má jídlo vůbec nějaký vliv na naše zdraví. Dá se to všechno vysvětlit i tak, že psychická představa člověka o sobě a o svém postavení v životě ho formuje, včetně jeho nemocí, a určité složení stravy je jen doprovodným jevem určitého stavu psychiky. Může být všechno JEN projevem psychiky a statistiky nic neukážou, protože sledují jen průvodné jevy, ale neví co je spouštěcí příčinou. (např. statistiky vypozorují, že lidé kteří meditují se dožívají delšího věku -> tedy meditace je cestou ke zdraví. Ale už si nevšimnou že meditují častěji lidé kteří i žijí celkově zdravěji)

... ale to už zachází příliš daleko. Lidé potřebují alespoň nějaký pocit jistoty, tvrzení a "pravdy", o které se mohou opřít. Nestačí jim k životu pravděpodobnostní procenta a nejistota, že všechny pravdy platí i neplatí současně.

No právě Pando.


Jenže tyhle vylhaný "pravdy" a "stébla" co lidi vyžadují a chytají se jich jsou dost brutálním zasahováním do karmy člověka. Ideální je, pokud si člověk připravuje jídlo sám podle sebe co mu vyhovuje. Už když ho připraví někdo jiný tak tím začíná průšvih. Natož když ti určuje množství co máš sníst, a nedejbože když do toho vstoupí takový dogma jako že tuky jsou škodlivý. Taky manželky / partnerky jsou v tomhle průser a navíc nedokážou přenést přes svý ego když nechceš jíst jídlo co ti uvaří a děláš si svoje nebo když nesníš vše co ti dají na talíř. Ale to už je o tom - jak si to kdo udělá takový to má. Když je ta psychika dost silná tak už zvládne přizpůsobit si prostředí dle svých potřeb.

Nojo, ale co ti manželé, kteří očekávají, že jim přinese žena jídlo na talíři hotové... takových je většina. Kdybych nepřipravovala Martinovi jídlo a saláty do práce v krabičkách, kupoval by si něco v kantýně, nejčastěji čokoládičku nebo tyčinku. Rychle zbodnout, naprat se "energií", a dělat dál...
Pravda je, že já jím nebo piju přesně to, co momentálně "potřebuju", co mi udělá dobře. Jak to má ale řešit člověk, který je celý den v práci a nemůže si doma otevřít špajz a sníst si to své...

Ja myslel, ze takova je jenom ta moje .
Decka uz jsou z baraku a ona ma furt tendenci varit pro cely regiment.
Nemuzu ji porad vysvetlit, ze nejsem popelnice a druhy den nebudu vyledneny jidlo ohrivat a dojidat a tudiz pro psa je skoda varit.
Njn, zensky uz jsou asi takovy .

Ne, to mluvíte o té mé. ... Nebo se ženy duplikují přes CopyPaste.

Leni je dobře když se žena umí postarat, ale problém je jak ji zarazit když už to nikdo nevyžaduje a je to spíš na obtíž.

Taaaak, to je takrka nezarazitelne, i kdyz dilci vysledky uz jakesi mam:).
Vyhlasim napriklad : "Dneska nejim !" a pak si vemu jen tolik kolik potrebuju a co si myslim, ze potrebuju .

Asi je to všude stejný.

Když někdo vyžaduje přípravu jídla od jinýho, je to jeho problém. Ale jde to i jinak, stačí si půl hodiny ráno přivstat a připravit si něco do práce. Stejně většina lidí stráví denně několik hodin u televize, tak stačí jít spát o půl hoďky dřív a dřív vstávat. Jednoduchý.

tak tohle mi mluví z duše. Hodně žen v mém okolí se ptá, kde na to všechno beru čas. No, nevysedávám u hejbacích obrázků do blba, vyberu si jen něco zajímavého. To je tak 2-3x týdně.
K tomu vaření manželek: asi je to tím, že neposlouchají vlastní tělo, a samy jedí jen ze zvyku. Tak si neumí představit, že by člověk mohl jíst to, co si tělo řekne, a ne to, co je v lednici a potřebuje to "udělat, aby se to nezkazilo"... Na to ale už musí být nějaké znalosti a praxe, většina žen cituje časopisy a různé "výživové poradce". Vlastní názor nemají, tudíž nedokážou pochopit, že někdo ten názor má. Nedej Bože CHLAP !!

Ještě jeden rozdíl - ženy mají větší potřebu "sloužit", být někomu užitečné. Pokud ztrácejí pocit užitečnosti (např. když nemají komu vařit), ztrácejí smysl života. Chlapi jsou od přírody sobečtější a tak jim tohle moc problém nedělá. Vidím např. u přítelkyně, kolik času věnuje ostatním a kolik sobě - u ní je to 90%+10%, u mne 10%+90%.

Takze se to vyrovnava, vidis jak dokonale to do sebe vsecko zapada .