Přenáším z chatu, je to téma vhodné k hlubší diskuzi:

Díky Pandi

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

ROUZETKA prajem Ti vela sily a takisto aj manzelovi, nech sa mu podari z toho alkoholu vymotat...

_________________
http://www.vitazdroje.eu
Oni môžu, lebo si myslia že môžu...

Myslím, že můj muž se z toho vymanit nechce, on se už totiž bez alkoholu nedokáže odvázat, je děsně mrzutý, včera jsme hráli volejbal, jasně, že si na to pivo musel zajít, aspoň 2 si vypít. Nelíbí se mi, že se neumí moc ovládat, rád háže věcmi, hračkami hlavně, většinou po něm různě lozí prostřední 4letý syn a on ho nechá, nechá, nechá a pak už bouchne, místo aby mu důrazně řekl, neloz po mě, nedělej to a ono, Ríša z něj má bžundu, tak se pak manžel naštve, něčím hodí, včera tak polámal hračku. Nedej bože, že na nějaké hračky šlape, v obýváku nesmí být žádné hračky, to prská jak voda v rozpáleném oleji.
Potřebovala bych poradit, jak si k manželovi najít přístup, mám od něj docela odstup, bojím se jej dotknout, abych neudělala něco špatně, aby nebyl více mrzutý, on si hodně často bere to co řeknu osobně, takové to komunikační nepochopení, já něco řeknu - on si to vyloží podle sebe, a naopak, on něco řekne, já si to vyložím podle sebe... Pak to je jak v tom rčeni: Jeden o voze, druhý o koze.
Jako komunikace byla vždycky mým problémem. Snažím se komunikovat, nejsem žádný řečník, ale snažím se. Jen s tím mým mužem....nevím, proč se ho bojím. Je to možné, že když jsem vyrůstala s rodiči alkoholiky?že jsem vždy hledala ten vhodný okamžik jak s nima mluvit a on vlastně nikdy nebyl, protože jejich vědomí bylo ovlivněno non-stop alkoholem? Je možné, že ten komunikační problém u mě je ovlivněn právě tímto? Nebo jsem prostě jen introvert?

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Docela mi připomíná mou bývalou manželku, nevrlá, naštvávavá. Ke konci už jsem se jí dost bál. Všechno pozitivní ze vztahu už vyprchalo. Řešil jsem to rozvodem (i za cenu rozpadu rodiny, kdy 2 děti zůstaly u manželky). Sice ten člověk je takový proto, že má nějaké vnitřní problémy se kterými se neumí vypořádat - jenže to musí chtít on sám je měnit, my to za něj řešit nemůžeme. Takový člověk zneužívá ostatní k upírství - čerpá z nás životní energii pro kompenzaci svých vnitřních negativ, dokud bychom se úplně nezhroutili. To se nedá dělat trvale. I pro děti je lepší být raději s jedním rodičem než v kolizním vztahu. A v tomto případě by děti dokonce zůstaly s tím správnějším rodičem. Ve vztahu jako je u Rouzetky bych dlouho nevydržel a prchal bych rychle pryč. Možná to tam není tak jak to vyznívá, proto by asi stálo za zváženou položit si otázku, zda tento vztah ještě přináší pozitiva.

Na všem se dají najít pozitiva, já ten náš vztah chci zachránit, chci to řešit, jen asi moc dobře nevím jak, jak je to nejlepší? Je období, kdy se hodně snažím, ale když nevidím odezvu, polevím, protože to prostě nejde, aby táhl jen jeden a druhý ne. A děti potřebují tátu, ať je jaký je s prvním synem jsem byla sama a bylo to vážně těžké, moc těžké

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Rouzetko, opravdu , tady pomůže už jen odborník. Jenže takoví lidé, jako tvůj muž, /a znám je dobře/, většinou nevidí ten problém u sebe, ani nedokážou přistoupit na kompromis, že je problém na obou stranách. Jediná šance, jak ho někam dostat je, že řekneš, že TY máš problém. Vlastně máš...

No tak jsem se včera dozvěděla, že já se opravdu někdy hodně snažím a pak se snažit přestanu, jako by mi to prý někdo našptával. Nechápe, že na tom vztahu chci pracovat, protože chci, ne protože mi to někdo říká muž má pořád pocit, že jsme se proti němu s mojí mamkou spikly. Takže jak jsem psala v první větě, muž vidí, že se víc než obvykle snažím a řekl, že je to chvíli fajn, ale pak to přestane. No nebude to tím, že se snažím jen já? Mě to pak vážně nebaví, poskakovaet kolem něj.
A další věc, muž byl kdysi hodně sex. náruživý, já kdysi taky, pak jsem byla těhu a zase těhu a bylo to čím dál míň, pokud jednou za 14 dní, tak to bylo fajn, teď už ani to. Tak jsem se ho ptala, jestli náhodou nemá milenku? prý ne, jen je unavený a nechce se mu do sexu. No to já jsem taky pořád unavená a na to nemám ani pomyšlení, ale tak jednou do měsíce, by se to sešlo, ne? A taky jsem se pak dozvěděla, že do něj pořád ryju, takže proto se mnou nespí nechápu, když ryl on, tak to bylo v pořádku? ne že přestal rýt, je pořád stejný, ne-li více odměřenější.
Další výčitka byla že jsem se změnila od té doby, co jsem přešla na tuhle stravu, že on byl z toho nešťastný, že jsem bez jeho dovolení změnila dětem rázem jídelníček /jako chápu ho, ale při představě, že si pomalu zabíjíme vlastní potomky jídlem jsem je prostě nemohla nechat jíst to co do té doby jedly/ a že mi vzrostlo sebevědomí, no prý nechce, abych byla uťápnutá masožravka, klidně ať jsem sebevědomá vegetariánka /přesně tak to řekl/ ale nelíbí se mu ta změna. Dost často mi říká, že si vzal někoho jiného, než teď jsem.
Ty dva dny, co nepil a pak zase začal mi vysvětlil tak, že měl v tu dobu práci, která neslučovala s tím, aby pil - aby nenadýchal zbytkový alkohol na druhý den. A teď zase může, takže zase pije, včera 8 piv. A má z toho radost. Nechápu a asi nikdy nepochopím
Takže tak pro dnešek....

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Trošku jsem zapátrala na googlu a vyjelo mi toto: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... a-preziti/ velmi poučný a zajímavý pořad.

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Myslím na tebe, Rouzetko, a držím pěsti. Je to skoro nemožné, takhle na dálku radit, tak snad tě utěší, že na tebe někdo myslí...

Lenuško, to víš že jsem ráda, že na mě někdo myslí
A sdílený problém je poloviční problém, dostanu to ze sebe a hned je o trochu líp, neleží to břemeno celou vahou na mě a to je úspěch.
Jinak pořady jsem shlédla, dozvěděla jsem se pro mě asi novinku, protože jsem si pokřiveně z dětství nesla myšlenku, že děti jsou to hlavní ostatní je až za nimi. No ale pravdou je, že hlavní pilíř je vztah mezi manželi a na tom teprve děti. Že je potřeba říci dětem tak a teď nás nechte chvilku o samotě, popovídat si s manželem, probrat co si kdo myslí. Asi jsem hodně trpěli v dětství, že jsem si podvědomě myslela, že děti jsou středobodem a když jsem si upírala - chodit se někam občas pobavit, myslela jsem, že je to v pořádku. Když jsem vyjimečně někam šla /míň jak 1x ročně/ tak jsem měla výčitky, že nejsem s dětma/dítětem doma.
Další věc co jsem z videí postřehla a co je problémem i u nás je rozklíčování toho co jeden druhému říká. Tak jak jsem to někde psala, jeden mluví o koze, druhý o voze. A najít tu společnou řeč bude docela oříšek, ale podařit se to může. Přece si nemůžeme do nekonečna myslet, že když jeden druhému něco říká, že to automaticky znamená, že na sebe útočíme. No ne?
Včera se stalo: šli jsme si s dětmi sednout za mužem na zahrádku /aspoň tehdy se dá docela s ním pohovořit/ byl tam pán, došla řeč na stravu, že děti nejedí rohlíky, maso, tak jsem mu to začla vysvětlovat, pán říkal svůj názor, já svůj, ale nějak jsem měla pocit, že na mě útočí, protože měl pořád odpovědi, otázky, bombardoval mě - introverta, že jsem byla až nepříjemná, pak mi řekl, že to myslí dobře, že chce jen komunikovat, nechce mi brát mé přesvědčení, jen ho to zajímá. Takže co? Evidentně je v našem manželství vina i na mé straně. Jak najít tu společnou řeč a nechápat to co jeden řekne jako útok na svou osobu???? a teď babo raď...

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Vidíš, chce to mluvit, mluvit, mluvit... To samé bývá i při posílání sms. Kdysi jsem poslala zprávu, podle mne naprosto normální a neškodnou, informativního charakteru. Jako odpověď jsem dostala takového sprďana, že jsem si musela sednout. Hned jsem zavolala zpět. Prý sama o sobě ta zpráva nebyla tak hrozná, ale JAKÝM TÓNEM jsem ji napsala. Dodnes se tomu směju, že jsem geniální, když dokážu dát písemnému projevu tonalitu...
To samé je i u mluvení. Jeden řekne něco, druhý si něco jiného domyslí. Chce to podrobně se vyjádřit, a než si udělám názor, vyptat se na podrobnosti. Často se stane, že to je jen "informační šum", jak se dnes s oblibou říká. A zbytečně to dělá rozbroje, když se to včas nevysvětlí.
Introvertnosti se raději postupně zbavuj. Dá se to. Jsem taky vlastně extrovertní introvert. Naučila jsem se komunikaci. A je to dobře. Znám pár takových lidí, kteří se cíleně otvírají, protože je to lepší pro život...
Pro manžela si nastuduj pár věcí, stačí několik vět, abys měla argumenty. Při příští rozmluvě zase pár jiných vět. Sáhodlouhé výklady nikdo neposlouchá, projdou jedním uchem sem, a pr..lkou ven...
Pa

Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky (my to nejspíš víme, ještě aby naše protějšky to věděly)

nechtěla jsem dohody vzpomínat, třeba je nečetla. Ale bylo by to vhodné. Mně taky hodně změnily pohled na mne samotnou...

Tak jsem se uz dlouho nezasmal Leni, hehehe, prej jakym tonem, ja se picnu ..
----------------
4 dohody doporucuju jako povinne cteni, ne tak uz jeho kudrlinkovou verzi 5 dohoda, ta mi moc ctiva uz nepripadla:).

Soňo, teď z opačnýho pohledu: připadá ti že tvůj manžel je netolerantní? Jak by se ti líbilo, kdyby on bez tvýho svolení určoval dětem čím se budou stravovat?

Jsem trochu v podobný situaci. Myslíš že můžu ženě zakázat aby naší roční a půl dcerušce přestala dávat byť jen mléčné výrobky? Tady argument že je to zdravější moc nefunguje, každý má tu svojí pravdu. Můžu třeba říct že půlka světa tyhle věci poté co děti nejsou kojeny nejí, stejně tak všichni ostatní savci, a není to nic platný. Na dotaz proč si myslí že jsou děti tak často nemocný (ne ta naše ale obecně) dostanu odpověď že to tak prostě je, že si každý dítě musí nemoci prodělat.

Zkrátka to musím tolerovat a dceři to vysvětlím až vyroste, ať si potom sama vybere. Naštěstí má po mně od narození pevný zdraví a imunitu tak to tolik neřeším. Především ale, každý člověk si jde od dětství svou vlastní cestou a nikdo jeho osud nezmění. Vím že holka až vyroste stejně bude dělat jak ona sama uzná za vhodný a výchova na tom moc nezmění.


Máš pravdu, že co zabíjí vztah nejvíc, je upnutí se jen a pouze na děti. Jak se děti stanou středobodem - tak vás manžel začne považovat za přítěž.

No nic, to jen úvaha z opačnýho pohledu. Chce se to vžít do toho druhýho, pokud se nechcete rozejít a nevnucovat svý názory za každou cenu. Pokud jde o alkohol, to si musí vyřešit každý sám. Tady je jakýkoliv nátlak kontraproduktivní.

A především pracuj sama na sobě. Ostatní velice dobře vnímají tvojí hladinu energie, dokonce i přes dno půllitru. Jakmile vidí že tvůj životní styl funguje, sami ho začnou přinejmenším respektovat.

Tak ať se daří, přeju hodně štěstí.

Horolezci koukam to maji v hlave dokonale srovnany, podepisuju Peto a davam *thumbs up* .

Jo jo, on život ledasčemu naučí.

Tak, kdyz se clovek umi dobre koukat a hlavne ma zajem se ucit:).

PETřE máš pravdu, co se týče ale dětí - nemůžu jakožto matka dávat dětem potraviny o kterých vím, co jim způsobují.... nechci mít nemocné děti, nechci, aby se trápily v horečkách, kašlech, zahlenění, smrkání... už tak to těžko s nima prožívám... a když vím, čím to je, mé svědomí mi nedovolí jim takové potraviny dávat, dělám to pro jejich dobro, protože jsem přesvědčena, že tak je to nejlepší

Snažím se vžít do druhých, empatie se mi docela daří. Manžel není netolerantní, jen toho na něj bylo moc, nicméně včera mě ujistil o tom, že stojí při mě... /od doby co takto jíme nejí salámy, přestalo mu chutnat spoustu věcí továrně vyráběných, s éčkama atp. kdysi velmi solil, teď minimálněj, jako udělal i na sobě velký pokrok, uvědomuje si, že to co do nás cpou reklamou jsou blafy, které škodí tělu, vidí to na své rodině - mamka, sestra atd. za to si ho moc vážím/ a včera přijela švagrová, sice se ji předem řeklo co a jak s dětmi - co jí, co nejí... , nicméně ona má svou pravdu, tak jako já. Ale nejsem psychicky vybavena na to poslouchat věty typu: maso ale děti potřebuji - bílkovinu z masa, co na tom, kde je to maso získáváno, kde se ti vepři, slepice, krávy chovají, co jedí... ovoce? hned se osypu, moje děti to nikdy nemohly, byly osypané, je to hnus, pohanka? jak to můžeš jíst, takový hnus.... a pak jsem se ji snažila vysvětlit můj postoj... ona chce pro své děti to nejlepší, tak jako já chci pro své děti to nejlepší, jen jsem ji prosila aby respektovala naše rozhodnutí, manžel stál v tom při mě. A ji se to nelíbilo a rozbrečela se. /pointa byla také v tom, že děti měly jet k ní na prázdniny- z jejich popudu, né našeho/ tudíž jsem předpokládala, že bude respektovat aspoň to minimum - sladkosti ne, a oslazené vody umělým cukrem už vůbec ne. Ona to žel vidí jinak - tam není cukr, to je náhradní sladidlo a to přece nevadí. Ale jo chápu, že když o tom člověk nic neví a ví jen to čím ho masírujou média a sdělovací prostředky, že si myslí že to co ví je právě to pravé pravdivé.
Můj muž se na počátku také takto ohrazoval, jenže není zabedněný, také si o tom pozjišťoval spoustu informací, aby věděl a mohl si udělat sám obrázek. To jako klobouk dolů před ním, mnozí jsou tvrdohlaví a stojí si na svém aniž by sami prozkoumali jak to je nebo není.

Můj muž mi řekl: je to těžké, co? ale dala ses na boj, tak ho bojuj... já stojím při Tobě a já ho za to tak miluju, moc si ho vážím...

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

.... snažím se a asi je to znát... propast se zmenšila...obloha se vyjasnila... jupííí

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Asi se moc zkoumám, ale nedá mi to, musím nad sebou a svým chováním, jednáním přemýšlet. Takže jsem přemýšlela a vybavil se mi rozhovor s jednou známou o jídle, moc mě potěšilo, že se zajímala o to že jsme vitariáni, sama si vyhledala informace o tomto, pak to se mnou rozebírala, měla svůj postoj, názor, já ji říkala svůj názor a rozhovor probíhal ve velmi harmonickém duchu. Kdy jsme chápaly jedna druhou. No neskutečná rovnováha. Tak a teď dotaz: jakto, že někdy to vnímám jako útočení /od lidí co o vita nic neví/ a jakto, že na druhou stranu si dokážu v úžasné harmonii popovídat s někým *otevřeným* ?

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

K posílení souznění ohledně stravy hodně pomůže společné koukání na filmy o stravě (z YouTube nebo Ulozto), jako jsou "Raději vidličky než nože", "Na jídle záleží", "Tlustí, nemocní a téměř mrtví".

Rouzy, drzim Vam palce:).
Nekrm deti (a nikoho koho mas rada) aspartamem ani za nic, bran je pred tim svinstvem ! .
http://www.celostnimedicina.cz/umele-sl ... otoxin.htm
Posli link svagrove do mejlu at vidi co je "OK a v poradku" a jaci "dobraci" to vyrabeji ..
At si ten Nutra Sweet Monsanto naboucha zpatky nekam do trenek. Mam takovy nejisty dojem, ze Monsanto vezi i za osevem obili pro farmare, ktere, svete div se proc (?) dalsi rok uz jako osivo pouzit nejde, jednoduse nerodi, nevzklici (a musi tudiz farmar koupit /samoze u Monsanto/ nove GMO).
A to neni zdaleka vsecko co maji na svedomi, nekoupil bych si od nich vedome ani ň :
http://cs.wikipedia.org/wiki/Monsanto - proste same chutne veci.

No tak vidíš, nesmíš jen tlačit na pilu. Ohledně otatních příbuzných, tím spíš vlastních rodičů, je líp s nimi nediskutovat. Jejich děti to nejsou a basta. Oni mají jen strach a budou ho šířit kolem sebe.



Ale jistě, lidi na tebe nebudou jen hodní. Nicméně že se necháš vyvést tak snadno z rovnováhy o něčem svědčí. Pouč se z toho.

Ne nadarmo se říká "Můj nepřítel je mým nejlepším učitelem". Myslím že to jsou slova jeho svatosti Dalajlámy?

Hele a ohledně vitariánství, záleží na stavu tvého čakrálního systému zda ti čistě syrová strava prospějě nebo uškodí. Ono to není vždy zas tak černobílý co je zdravý a co škodlivý.
No přeju ať se daří.

Jo ten aspartam ...

Je neuvěřitelný co vše se vynalezne za účelem vydělat na tom. Osobně se vyhýbám jakýkoliv chemii, cukrem počínaje - antibiotiky konče. Nic z toho k životu a zdraví není potřeba.

Hele ROUZETKO, nebyl jsem tam, třeba to bylo jinak, ale nějak mi to připomíná ten zábavní pořad s Krausem, když se mu zadaří někoho vytočit. Žena jednou řekla: vždyť on si dovoluje jen na slabochy, ale když tam má někoho sebevědomýho tak je úplně zakřiknutej.
No to jen k tomu co jsou zač lidi který se do jiných navážejí všetečnýma otázkama.

Presne Petre, lidi si k nam dovoli jen to co jim dovolime my sami aby k nam smeli.
Zkouseji to, otukavaji a kdyz zjisti ze muzou, pritvrdi, jako maly decka, taky zkousi mez Tvoji unosnosti .

No vím, že na sobě ještě musím hodně zapracovat, myslím, že jdu pěkně kupředu, dělám pokroky a dokážu si přiznat že jsem šikulka Z týraného a zneužívaného dítěte jsem se docela dobře dostala psychicky dohromady. Bylo mnohem hůř. Nicméně pořád je na čem pracovat.
Děkuji za každé takové rady, aspoň neusnu na vavřínech

_________________
„KDO vytrvává, dosáhne úspěchu.“ João Ferreira de Almeida (17. století)

Mám poslední dobou pocit, že to co jsem četl v knížce Luis L. Hay-,,Miluj svůj život" je víc a víc pravda.
Video inspirované touhle knihou je na
http://www.youtube.com/watch?v=-eGE77Ne ... re=related

Málo si vážíme sami Sebe .
Málo se k Sobě obracíme.
A to je pak zdrojem našich potíží.
Líbí se mi meditace/afirmace nebo jak to nazvat od Luise, kdy si člověk sedne před zrcadlo a říká: Antoníne, mám Tě rád. Jsem se sebou spokojený.
A hlavně je dobré ty slova procítit.

A pokud se má člověk opravdu rád, není už podstatné, co říkají a dělají ostatní ( Jedna z dohod-neberte nic osobně).
Prostě se má člověk rád, a jak to vidí ostatní je jejich věc. Jejich boj. Nemůžou mi ublížit. (Jo pěkná teorie, ještě kdybych jí uměl na 100% praktikovat).
Tak snad jsem dobře inspiroval.

_________________
Sedm miliard lidí na planetě = sedm miliard cest.

Aneb

Žák se učí,
učitel má touhu vyučovat,
mistr inspiruje.

admin: Uživatel zesnul 2. května 2017. Vzpomínáme.