Zákon přitažlivosti je v poslední době čím dál více diskutované téma. Některým lidem funguje perfektně, ale mnoha lidem nefunguje a neumí si do svého života přitáhnout ty správné lidí, prostředky, situace, zkušenosti, nebo žit život svých snů. Pokud chceš znát 3 nejčastější důvody a chyby proč pravě tobě nefunguje zákon přitažlivosti taka si nezapomeň pustit toto video až do konce.

Ahoj ahoj,
zákon přitažlivosti mě poslední dobou přitahuje čím dál více k myšlence na možnost žití z prány. Jsem ve fázi čtení knihy od Henriho, několik půstů mám za sebou a intuice mě přitahuje k práně. Narazila jsem na tyto stránky a hledám aktivní diskuzi k tomuto tématu.
Zajímalo by mě, zda lidé, kteří zkoušeli a přemýšleli o práně v době, kdy bylo toto fórum aktivnější, jsou na pránické výživě.
Jak pránickou výživu hodnotíte vy, kteří jste zkoušeli přejít?

Vítej,
jo některým se podařilo přejít, některým se po přechodu nepodařilo na práně udržet a museli se vrátit. Prána je především o stavu psychiky. Pro lidi co přešli a udrželi se to není až tak velká změna, bylo to jen přirozené pokračování jejich stavu. Je jen velmi malé procento lidí u kterých je souhra životních okolností příznivá k žití jen z prány, ale i neúspěšná cesta rozhodně stojí za to, protože to v životě hodně změní.

Ahoj Pando,
děkuji za odpověď Věděl by jsi, zda existuje ještě nějaká jiná / aktivní diskuzní skupina?
Co ty, jak vnímáš pránickou výživu u sebe?

Aktivní skupina moc ne. Tyto stránky, podobně jako fórum breatharian.cz, vznikly jako následek návštěvy Monforta před 9 lety v ČR. Byla to tehdy móda, kdy se o breathariánství hodně mluvilo. Ale pak to utichlo a zájem lidí pohasl. Podobně to popisoval i Joachim Werdin v Polsku (doporučuji jeho knihu), kde se ta móda objevila o pár let dřív. Dnes se už o breathariánství moc veřejně nediskutuje. Vychází to i z vlastností breathariánů - raději se veřejnosti vyhýbají, protože veřejnost breathariánství odsuzuje (lidé odsuzují to co sami neumí, aby tím zdůvodnili své nedostatky) a to bere pránistům jejich tolik potřebnou energii.

Spíš se pořádají uzavřená setkání pránistů. Na to se můžeš zeptat např. Wewe, je na práně a občas sem nakoukne (nebo přes SZ).

Já na práně nejsem, ale vím i z vlastních zkušeností že prána funguje a jaké jsou u mne zádrhele, co musím v životě ještě řešit a co mi to přineslo.

Oveľa ľahšie je nájsť diskusie o tom, ako sa dobre a "správne" najesť. O pránu je asi záujem podstatne menší, a teda aj diskusií je pomenej.
Ale informácie o tejto téme sú. A je ich dosť. Takže koho to zaujíma, má všetko potrebné, aby sa vydal na cestu. Aj tak je to vždycky veľmi individuálna cesta.

Mňa to pred pár rokmi tiež doviedlo k informácii (zákon príťažlivosti? ), že sa dá žiť z prány. A od vtedy ma to láka. Stále však jem. Vlastná cesta mi ukázala, že prejsť "na druhý breh" nebude v mojom prípade také rýchle a jednoduché. Ale idem. Hlavné je mať správny smer. Už to má svoje výhody.
Tá zmena totiž nemusí byť skoková. (T.j. buď si na práne / alebo nie si na práne.) Môže to byť spojitý proces. Od bežnej konzumácie klasického jedla až k úplnej absencii konzumácie klasického jedla. Človek sa môže nachádzať kdekoľvek medzi tým. A akonáhle začne po tej ceste ísť a postupne redukuje a mení svoju stravu, pozitívne zmeny sa začínajú objavovať. A tie stoja za to. Prána je totiž zdravá strava.

Sunyogi Umasankar žil 12 let bez jídla, ale pak se vrátil k jedení z důvodu, že lidé za ním chodili a chtěli učit nejedení namísto duchovního vzdělávání. Nejedení nemá být cíl, je to jen vedlejší produkt duchovní seberealizace a není tak moc důležité jak se lidem v naší společnosti zdá. Důležité je to co je uvnitř nás, jak se člověk v životě mění, jaký je. Nejedení je jen bonus k tomu navíc. Může být a nemusí.

Děkuji za cenné reakce. Zmiňovanou knihu si zrovna tisknu
Změna stravy je mi naznačována několika směry, vidím v tom mnoho výhod, duchovní posun je jednou z nich. A ráda čtu, že je možné být i uprostřed. Mám pocit, že mohu začít tím, že z prány budu žít odpoledne a večer. Chápu to snad dobře, že tělo to pochopí a nebude zmatené.

Jak dobře popisuje Werdin, cesty a metody jsou individuální. Někomu vyhovuje naráz skončit s jídlem, překonat půstovní krize a po pročištění těla pokračovat na práně. Někomu vyhovuje přecházet pozvolna - snižovat počet jídel denně, tím dojde postupně k pročištění a zbavení se zátěží, až postupnou redukcí vypustí jídlo úplně. Prána není motor který se zapne nebo vypne. Je tu a v nás stále, ale kvůli našemu vnitřnímu znečištění jsme zatíženi tak, že nejsme schopni z ní čerpat. Postupným pročištěním lze na pránu přejít plynule. Největší problém ovšem není naše fyzické tělo, jako spíš hlava a duše, která se nechce vzdát požitků a podhazuje nám falešné negativní pocity neuspokojení z omezování požitků (jak je uvedeno i v záhlaví fóra).

Telo zmätené nebude. Ale zmätok môže nastať niekde inde.