OČISTA TĚLA <<< OBSAH >>> JAK JE TO MOŽNÉ
Doufám, že nenutíte svoje tělo do nejedení či hladovění, neprovádíte-li to ze zdravotních důvodů (a správným způsobem). Prosím, důkladně se zamyslete a uvědomte si následující skutečnosti, o kterých mnoho lidí neví (ani těch, kteří usilují o to, stát se inediaty).
Potraviny a jedení nejsou ani špatné, ani dobré. Jsou funkcí materiálního života na Zemi (a na mnoha jiných planetách) a tvoří integrální část Života (jako jevu) v určitých dimenzích (ve kterých žijí i lidé). Tyto funkce plní své úlohy, aby bytosti mohly prožít život ve specifických podmínkách. Pokud zkušenosti, které se k nim váží, přestanou být pro tyto bytosti potřebné, vykonávající funkce se stanou nadbytečné a jsou odmítnuty, nebo samy odpadnou. Násilím se jich zbavovat znamená vytvářet omezení, která neumožňují plnou životní zkušenost.
Životní Styl Bez Jídla (ŽSBJ) není o tom, abychom nutili tělo přizpůsobit se životu bez jídla. Skutečný stav inedie (přirozená svoboda od fyzického jídla) se objeví v důsledku rozšíření oblasti Vědomí, ve které daná osoba žije. Takže se jedná především o duchovní rozvoj člověka na cestě vývoje. Nejedení je vedlejší efekt, jedna z etap, anebo jedna z dovedností, kterou člověk může zrealizovat na své vývojové cestě.
Především vám nejedení dává svobodu volby. Mohu si zvolit, zda budu jíst, anebo ne, moje tělo nepotřebuje žádnou hmotu, zvanou jídlo. Jím-li, dělám to z jiného důvodu, než s cílem poskytovat stavební materiál nebo energii na udržení života těla. Jím pro společnost nebo pro potěšení, že jsem se rozhodl vyzkoušet novou chuť atd. Nicméně, když jsem asketický ohledně jídla, opravdu nemám žádnou chuť k jídlu, anebo když mám pocit, že jídlo výrazně škodí mému zdraví, pak nic nejím ani nepiji.
Přestože nejedení potravin je hlavním znakem osoby zabývající se ŽSBJ (jak na to poukazuje název), není to cíl sám o sobě. Jinými slovy, nejedení je vlastnost, nikoli cíl tohoto životního stylu. To znamená, že jedící není asketa umrtvující tělo tím, že mu odmítá uspokojit jeho určité potřeby. Skutečným nejedícím je člověk, který vůbec nepotřebuje jíst ani pít, aby udržel svoje tělo při životě a v dokonalém stavu. Nejedící má na výběr a může toho svobodně využít, což znamená, že může úplně nejíst a nepít, anebo může jíst a pít pro potěšení, pro společnost, a ne proto, že to jeho tělo potřebuje. Čas ani životní podmínky zde nehrají roli. Nejdůležitější rozdíl mezi nejedícím a jedícím spočívá právě v této volbě.
Proto mnoho nejedících někdy pije vodu, čaj, kávu a jiné nápoje. Někteří z nich někdy, např. jednou za několik týdnů, snědí kousek čokolády, dortu, sýru, křenu atd. Vědí, že nejde o asketické umrtvování těla, ale o svobodu a výhody, které dává ŽSBJ.
Kromě toho, pokud je někdo inediatem, nemá záruku, že jím zůstane bez poškození těla navždy. Může se stát (je mnoho takových případů, např. v životopisech světců), že po několika málo či více letech nejedení se inediat náhle vrátí k "normální" stravě. Může se také stát, že po mnoha letech nejedení několik dnů, týdnů nebo delší čas jí. Podobně jako se člověk může někdy postit, tak také inediat může chvílemi jíst.
Z pohledu osoby, jejíž cílem je dosáhnout ŽSBJ, může být nejedení v určité fázi této cesty považováno za osvobození od nejsilnějšího pozemského připoutání člověka ke hmotě. Pak následuje proces, velmi podobný vymanění se člověka z drogové závislosti.
ŽSBJ je jen jedním z mnoha kroků na cestě, jedním z míst, kterými člověk prochází, když se vědomě snaží o dokonalost, a když se vibrace jeho těla zrychlují. Ne na každé cestě vědomého rozvoje je nejedení, ne každý musí tímto projít a ne každý se rozhodne to vyzkoušet.
Podle definice se nejedícím nenazývá osoba, která se pravidelně živí tekutou stravou, např. pitím šťáv, vývarů, mléka, sladké kávy se šlehačkou, protože to její tělo potřebuje - pak mluvíme o tekuté dietě a osobu můžeme nazvat např. liquidariánem.
Půst, hladovka nebo jiné nucení těla do nepřijímání potravy po určitou dobu, aby bylo dosaženo cíle jako např. zhubnutí, vyléčení, náboženského rituálu, nejsou ŽSBJ. Během této doby člověk nepřijímá jídlo po určitou dobu, poté se vrací k jedení. V té době běžný člověk cítí hlad. Ve stavu bez jídla (inedia) není žádný hlad.
Nejedícím anebo inediatem se též nejmenuje osoba, která nutí tělo do nepřijímání jídla třeba po značně dlouhou dobu (z toho důvodu, aby dokázala, že je nejedícím). Takováto pro tělo škodlivá činnost může v krajním případě vést k vyčerpání a dokonce k smrti hladem.
Stojí za připomenutí, že cesta k tomu, jak se stát inediatem, vede převážně přes duchovní růst dané bytosti. Existuje mnoho pomocných metod pro osoby, které se rozhodly realizovat tento cíl na své cestě. O některých metodách píši v další části této knihy.